Jóga a duchovní praxe - Diskuze a zkušenosti

heslo No v přednášce mluví o tom že nás hlídá Satan ale je to jen symbol protože symbol je nejsilnější.Myslí tím náš imunitní systém.Jde o čas který mi moc neřešíme a nevíme že má různé roviny.V meditaci vstupuješ do jeho jiné části než žijeme v běžném životě.Tento rychlí přechod zase zpět může být velký problém pro naše tělo je to zvláštní moc to nechápu ale vzpomínám si že nám o něčem podobném přednášela naše učitelka astrologie.Vysvětlovala že když ve třiceti letech se začneme učit staré nauky a začneme tak moudřet posouváme čas a můžeme dostat nemoci které mají lidé v šedesáti letech......je toho hodně neznámého

rigpa PROČ VZNIKLA JOGA? NE JAK A KDY, ALE PROČ?
Je to zajímavé zamyšlení a přímo se dotýká každého z nás kdo jogu provozuje a praktikuje. Proč děláme jógu? Proč dělám jógu?
Četl jsem mnoho úvah a legend o tom jak jóga vznikala a kdy vznikala. V Indii a dávno je dost zobecňující, ale dostačující na to, aby se mysl s vědomím mohla vcítit, alespoň částečné, do reality a prostředí té doby. Často jsem četl a slýchal o tom, že jóga je tu proto, aby dala vzniknout klidu a harmonii. Vytvořím-li si vědomím a myslí prostředí doby jejího vzniku, přijde mi to jako vcelku nesmyslné. Žádná televize a žádné honění, večerní vysedávání v hospodách nebo v kině. Žádné davy lidí, zejména pak v oblastech kde jóga vznikla. Ta doba i ta místa byla ideální pro samotu a „uvnitřnění“. Pro duchovní praxi a zklidnění mysli, které jediné přináší dar Poznání a tedy opravdovou harmonii. Krom toho jógu praktikovalo společenství lidí, žijících o samotě a většinou ve velkém ústraní. Tato doba byla pro obyčejného člověka plná fyzické námahy a pohybu od rána do večera a tak nebylo potřeba hledat relaxaci těla ve sportu, tedy v pohybu. Ovšem nikoliv pro jogína.
Tady bych také hledal opravdový důvod, proč jóga vznikla. Aplikoval bych to nejlépe na sobě, i když srovnávat mě a jogíny v Indii je drzé a směšné. Nicméně více jak 25 let praktikuji niterné praxe. Duchovní cestu by se dalo říci, i když nemám rád pojem duchovní cesta, přijde mi nesmyslný. Znám hodiny, dny i týdny v dokonalém ústraní. Pokud se plně a cele věnujete niterným praxím, tak jako jogíni vysoko v horách, musíte se v první řadě zastavit. Zastavit svou mysl, neboť jen tak poznáte, kdo jste a jak fungujete. Zastavit mysl nelze bez zastavení těla, alespoň v počátku ne. Jen pokud trávíte hodiny, dny a roky v nehybnosti, potkáte se s tím podstatným. Poznáte, jak pracuje vědomí a skrz něj funguje mysl, která nás ovládá, pokud ji ještě neovládáme my.
Jenomže touto cestou se paradoxně dostáváte k podstatě, ale také od ní ustupujete, neboť Já nejsem jen mysl a vědomí, ale bezesporu také tělo. Tělo, jehož potřeby a touhy, lpění a odpor nás tak ovlivňují. Pokud se nevěnujete i tělu žijete disharmonii. Nikoliv naplňovat jeho požadavky ve smyslu nadstandardu jako je šlehačkový dort a masáže, ale základní potřebu, jímž je pohyb, pro který tělo vzniklo. Vždy mi naskočí úsměv, když přijedu do kláštera a vidím sochy Buddhů, ztvárněných jako mládí atleti v plné kráse a síle, a o jejich učení většinou mluví milý a obézní mistr.
A tak se domnívám, že jogín hledající harmonii zákonitě musel dospět k tomu, že pokud mu dobře nefunguje tělo, nemůže mu dobře fungovat ani mysl, ani vědomí. Asi proto začal hledat techniky a způsob jak zharmonizovat i tělo a vnitřní orgány – jako doplnění praxí niterných. Toto myslím může být opravdový důvod, proč vznikla jóga. Harmonie těla, je však bezesporu nutná nejen pro praktikující východních nauk, ale pro každého, kdo hledá harmonii, klid a poznání podstaty. Třeba i pravoslavného křesťana, jakým jsem já.
Začal jsem dělat jógu proto, že jsem potřeboval zdravé a funkční tělo pro mou práci s myslí a vědomím, abych dosáhl opravdové harmonie. Tělesně nezdravý člověk nezdravě myslí a pak jedná. Také se všímám, jak nezdravé, většinou obézní tělo má větší spotřebu všeho (znám to podle sebe). Více prostoru, více stravy, více oblékání i pozornosti, více všeho. Pak se zákonitě mysl sama daleko častěji vztahuje na své potřeby a potřeby „svého těla“. Někdy naopak je energie vkládána do vlastního těla touhou po dokonalosti. Obojí plodí nezdravou mysl, jako Ego manifestující se právě dualitou – já a něco, někdo nebo mé potřeby.
Toto zamyšlení má jediný cíl. Uvažovat nad tím, že jóga je jen prostředek, stejně tak jako třeba meditace a modlitba. Prostředek, který má vést k jednomu cíli. Pokud si tedy uděláme samotný cíl z jógy, nebude to nic jiného, než jiná aerobní forma cvičení, kdy budeme překonávat hranice možností svého těla a dokonce nadstandardně vytvářet potřebu a touhu po něčem. To říkám s úctou k jakémukoliv pohybu a zázraku těla. Jenomže jóga má přeci jenom jiný rozměr.
Zázrak jógy nespatřuji ani tak v onom pochopeném a vybraném systému pohybů, ale způsobem, kterým se to celé děje. Celý systém uvědomování si dechu a celého pohybu, což je podstata jógy, můžeme aplikovat i při běhu nebo veslování. Nebo uklízení a praní, či právě v meditaci, kterou můžeme uvést do všech jmenovaných pohybů, do všeho co děláme. Jóga je ideální součást cesty a toho, jak být šťastný a spokojený v absolutním i relativním pojetí. Vždy, se na takové cestě musím vzdát jakékoliv urputnosti a tlaku. Lpění a chtění a touhy – třeba i po józe. Neboť kdy, že bude člověk doopravdy šťastny? Až naplní své přání a potřeby? Ne! Až je přestane mít :-)

Drahomiluše » rigpa K tomu není co dodat......

Ale přece jenom bych se zeptala. Byla jsem na jedné akci, skupina lidí,
byli jsme záměrně "vláčeni" po horách, až jsme byli na pokraji svých sil
všechny oděvy na nás byly potem zmáčené a ještě jsme tři dny mlčeli.....
bylo to proto, aby se nám vyčistila hlava a zastavila mysl........
Právě ve tvém povídání čtu, že aby se zastavila mysl, je potřeba zastavit tělo......
Tenkrát nevím, jestli se mi mysl zastavila úplně, to asi ne, ale hlavně jsem pak po té akci začala slyšet to, co jsem si už moc dlouho přála vnímat....ale co to je, to by patřilo do jiné tématické skupiny

rigpa » Drahomiluše No ano, dá se tak unavit tělo, že se na chvilku zklidní i mysl. To je ta krásná chvíle po dlouhé manuální práci :-). Je to nicméně extrémní přístup ve vydání energie. Samo mlčení nemá s tou tůrou co dělat. Je to extrémní změna vědomí. To můžeš aplikovat na jakýkoliv smysl. Rád jsem experimentoval s tmou, nebo jen se zavázáním jednoho oka, třeba na několik dní. Nebo s dechem. Už po hodině se vědomí začne měnit a bouřit :-). Změnu vědomí zažíváme přece mnohokrát za den. Když se najíš, když máš hlad, když se unavíš, když spíš, když medituješ, když si dáš alkohol, když více nebo méně dýcháš. Jsou to jemné změny vědomí a tak si je nepraktikující člověk málokdy uvědomí a nebo zařadí. O to více na začátku fascinuje velká změna vědomí extrémní formou jako to o čem píšeš, nebo třeba holotropní dýchání nebo drogou. Takové extrémy však nepřinášejí trvalou a hlubokou změnu vědomí, se kterou se pojí změna vnímání a chování na trvalé úrovni :-)

Drahomiluše » rigpa Ve tvém dlouhém článku na konci čtu o "lpění"......to je velký problém nás "běžných" lidí, to lpění je tedy strašná zátěž, nebo jak to vyjádřit,
jak se člověk něčeho pustí, to je opravdu velká úleva, ale proč to jde tak ztěžka ?
Už dávno jsem si někde opsala:
"Vše, na čem příliš lpíme,
musíme ztratit.
Protože nic pozemského
nemůže být cílem,
může to být jedině prostředkem."

Ne že bych tomu dokonale rozuměla, hlavně tomu konci, ale přesto to mám u pc, protože to "lpění", to mi dost vadí.......

rigpa » Drahomiluše No u nás běžných lidí, jakožto i u těch výjimečných :-), je lpění nebo odpor vždy základem přístupu k vnějším věcem. A pak je tu ještě to, čemu nevěnujeme pozornost, ale to jde v tomto ohledu mimo nás. A tomu lpění, nebo oporu se říká ego v pojetí hlubokých nauk buddhismu. Ego jako dualita a nejednota, nikoliv jako projev nějakého našeho negativního vztahu k něčemu, sobě a nebo někomu tak, jak se to mnohdy vnímá zde na západě. U obého, jak lpění tak odporu, je to vždy odrazem toho, že vnímáme svět odděleně, na pozorovatele a pozorovaného. A právě tady se ukazuje nezastupitelná zkušenost stavu, který přichází skrze meditaci, kdy se prožije stav bez této duality. Stav a zkušenost, kdy se prázdno spojuje s jasností a mizí ona individualita a rozdělení na pozorovatele a pozorované. Tomuto stavu se v buddhizmu říká Rigpa, prvotní stav, ve kterém se nachází mysl. Nebo Brahma v hinduizmu :-)

streep » Drahomiluše ...byly jsme záměrně "vláčeni" po horách....proto, aby se nám vyčistila hlava a zastavila mysl......moja skúsenosť je, že áno, dá sa to v pohode dosiahnuť a áno takéto "vláčenie" po horách môže byť veľmi očistné . Podľa mňa len závisí koľko v tom bolo vnútorného odporu, alebo možno nútenia sa do niečoho, možno strachu, kritiky atd.neviem.. ak si to vláčenie "vychutnáme"a príjmeme s tým spojene veci( mokré šaty, boľavé nohy, pľuzgiere a pod. - to netreba nejako zvlášť riešiť, lebo momentom zastavenia sa vymeníme šaty, bolesť sa zjemní - to utrpenie vlastne končí )....takže ak si to vláčenie sa po horách užívame, sme sústredení na svoje kroky... vnímame tú nádheru hôr...v určitej chvíli tá myslel proste stojí, nekecá, je tu len to vnímanie seba, okolia krásy ...len uvedomenie....
ale ak to vláčenie berieme len ako nutné zlo, ktoré si vôbec neužijeme.... tak asi k tej očiste nedôjdeme :-)

streep » Drahomiluše nelpění treba trénovať... mne pomáha filozofia, že všetko čo má začiatok má i koniec, a že všetko čo máme aj tak raz stratíme. mladosť? krása? všetko časom stratíme, pominie to.to sú fakty a nielen pekné a príjemné veci, ale aj tie "zlé" - rôzne problémy, bolesti - všetko ma začiatok i koniec. Tak je zbytočne na tom lipnúť. všetko čo existuje má začiatok i koniec... a ak sa s tým zmierime, tak to je asi to osvietenie :-)

Drahomiluše » rigpa A mohlo by se stát, že by se člověk trošičku, spíš asi nepatrně přiblížil tomu stavu, co tu popisuješ.....na malou chvilku, ale při tom
v tomhle směru na sobě nepracuje ani v životě, ani v tu chvíli ?
Ta chvíle mi nejde z hlavy a jak čtu tvoji odpověď, připadá mi,
jako bych to zažila včera a tvoje slova....kdy se prázdno spojuje s jasností, ta mi to hodně připoměla. Ve mě prázdno a ticho, nic nemusím, jenom jsem....
Dalo by se to nazvat také jako takové samotné prosté bytí, jenom ...já jsem a už nic...?
Ale nebylo to naprosté nic, bylo tam hodně zvláštní silné štěstí.....
Byla jsem na vycházce v přírodě, seděla na lavičce a kousala do svačiny...taková prozaická situace....
Ještě jsem se nikoho na tohle neptala, nebylo koho.

Drahomiluše » streep Bylo to v krásné přírodě, lesem, horami, nádhera a vše špinavé jakoby
z nás odcházelo a mysl fakt mlčela, protože člověk měl jiné starosti....
aby se vydrápal na další kopec...nebylo to nutné zlo....

streep » Drahomiluše tak si to zažila

Drahomiluše » streep Také si říkám, že vše dobré i špatné se jednou změní, ale asi ne dost často a dost důrazně. Hezky jsi mi to připoměla

Drahomiluše » streep Nevím, co to bylo.......je to úplně jednoduché a prosté...........ale když to budu chtít, tak to nezažiju

streep » Drahomiluše len stačí mať viac uvedomenia... a to uvedomenie sa práve dá nacvičiť v meditácii :-)

Drahomiluše » streep delší dobu vnímám, že bez meditace se nepohnu dál

Bosch » Drahomiluše to máš dobré. já se třeba nepohnu dál, dokud sám sebe nenakopu do prdele.

Drahomiluše » Bosch jsi hadí muž ?

rigpa » Drahomiluše Ano stává se to i spontánně. Není to totiž nic, k čemu by se člověk měl dopracovat. Je to v něm stále přítomno, je to naše opravdová přirozenost být toho součástí. Zažíval jsem to docela často jako malý kluk. Povětšinou jsem stál na kopci a koukal do krajiny a přišel ten okamžik. Říkal jsem tomu hmotné štěstí. Nebyl k tomu vlastně žádný důvod a nedalo se to samovolně vyvolat i když si to člověk přál :-). Ona celá ta naše pouť je vlastně jen k sobě samému, k návratu do stavu přirozenosti, jehož jsme součástí a z něhož náš odnímá právě všechen ten nános osobnosti a identity.
Tohle není jediný stav, který se objevuje přirozeně. Pokud jsem psal, že je nutné se zastavit a zbavit se myšlenek, pak ten stav prázdna každý zná. Je to ono koukání se "doblba". je to prázdnota bez myšlenky, jen v ní není ona jasnost, tedy uvědomění si toho stavu. To přijde až ex-post. Tenhle zajímavý a přirozený stav po letech praxe zmizí a i když se člověk takto mentálně zastaví, tak si je toho vždy vědom. Už to není to původní koukání doblba :-)

Drahomiluše » rigpa Děkuji

endymion ...tak mě napadá...kdo se chce dostat - tam....a kam? Ve Skutečnosti není odkud a kam...jenom ego chce dosahovat a zažívat "dostat" se do Jednoty

navíc často nejsou vyřešeny podvědomé bloky...které nepustí - většinou jsou jenom maximálně vytěsněny a pečlivě zamaskovány a proto ...cvičil,cvičil,cvičil...a výsledky jsou minimální, neli žádné

a tak si ego najde další velice rafinovanou podobu - když už ne v touze po světských zážitcích - tak v duchovních, kterých nakonec velikou snahou dosáhne...

rigpa » endymion To jsou jen takové mentální projevy a slovní hříčky, které mne popravdě moc nezajímají. Spleť myšlenkových pochodů a kalkulací. To co píšeš je takové hodnocení esoterického pojetí ega a v tom se nevyznám. Ego jako zdroj nějakého negativního pohledu nebo jednání není a nikdy nebylo nic, co bych zkoumal. Já přistupuj k ego více méně budhistickým pojetím, i když nejsem buddhista. Tedy odraz identity, která je pomyslně oddělena od zdroje svým vnímáním, potřebou, žádostí a touhou, či odporem. Dualita pozorovaného a pozorovatele. Pak je tedy projevem té individuality a tedy ega vše co udělá. To špatné i dobré. S tím je asi spojený náhled na karmické vztahy. Už jsem to tu někde nahoře snad i psal. Neúčastním se diskusí typu "všechno tu je a nic není potřeba" nebo "cesta je cíl" ta se nezlob. To není praktická zkušenost, ale je mentální postoj

Bosch » Drahomiluše no a proč myslíš že se stále nikam nehýbu?

Bosch » endymion no ale to je dobře ne? když ty zážitky dosáhne. to je docela cenná zkušenost, co víc si v dané situaci přát?

endymion » Bosch zážitky nekonečného priestoru, nádherné vízie astrálnych svetov sú určite cennou skúsenosťou, ktorá nastáva vtedy keď meditujúci poľaví vo svojom úsilí...dokonca prestane sa snažiť...čiže odovzdá sa do vôle Božej.

Čím väčšie odovzdanie...tým sa Vedomie viac rozšíri.

Astrálne úrovne sa doporučuje prejsť bez zastavenia...pretože tu okrem krásnych zážitkov číhajú aj tie menej krásne

Bosch » endymion jsi mně úplně zmátl.
tak odevzdat se je špatně protože je to polevení, a usilovat se není kam, protože je to akce ega.
tak co teď.