Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » player Ale ne. Bez odezvy to není boj, jen něčí jalové výkřiky do tmy - na každý boj musí být nejmíň dva.
Ono je to vůbec s tím bojem, právem silnějšího, apod., dost pofiderní, protože nejvíc bojů lidé vedou sami sebou a z těch žádný vítěz nevznikne.
Ta omáčka, do které často přimíchávají okolí, aby to vypadalo, že bojují s ním, je jen jejich hra - nějaký sebeklam, aby si nemuseli přiznat, že svým největším nepřítelem jsou si oni sami

Háňa* » LemmOny Pokud je někdo skutečně silnější, ať už fyzicky, psychicky nebo obojí, nepotřebuje se prosazovat ani s nikým poměřovat. Naopak, využívá svoji sílu i ve prospěch ostatních.
Prosazovat se, často i násilím, vydíráním, manipulací, se snaží nejčastěji právě ten slabý a duševně malý - když druhé poníží nebo využije, bude mít pocit, že sám povyrostl.

Háňa* » LemmOny Věci některýý jsou neměnnýý, jak síla starejch vííín, ....
Jo, tak to je

Já jsem třeba poměrně dost radikální, na něco - na to, co prostě nějak mám, vnímám a je to pro mě důležité. Je to tak moje a nenechám si do toho kecat. Ale na druhou stranu to nikomu necpu, ať si každý "vyznává", co je mu libo.
A třeba u lidí, kdo se mi jednou zprotiví nějakou všivárnou, prostě skončil - je mi jedno, že SE MÁ odpouštět, apod. Já se na něj nezlobím, to ne, ale už mě prostě nezajímá.

Háňa* » Tuatha Dé Danann Likviduji jen ty, co už jsou neobydlené.

Háňa* » Lupi Ano, to chci také - a proto všechno z toho vyjmenovaného, co můžu, dělám a doufám, že je to nakažlivé.
Chtěním člověk nic neovlivní, to jde jen činy. Ale jen svými, na druhých si nic nevychce.

Háňa* » Lupi Co se týká špendlíků (mirabelek), z těch dělám džem tak, že je prostě rozvařím celé a potom propasíruju přes řídký cedník - aby pustil všechnu dužninu, ale pecka neprošla. Nejen, že nejdou od pecky, ale mají i dost tvrdou a kyselou slupku, a ta se z větší části v něm zachytí taky. Je to sice práce, ale menší voser, než se snažit to vypeckovávat.
A jejich česání jsem vybrousila taky
- rozložím pod strom prostěradlo, zatřesu, sbalím prostěradlo, hodím si ho přes rameno a pospíchám k lesu

Háňa* » Freja Asi bych z toho neměla žádný pocit, protože bych to netušila, jestli je očkovaný nebo ne. Pokud by to byl můj kamarád (tedy mě znal), jistě by se mě takovou informací vůbec nesnažil krmit. Věděl by, že by měla pro mě stejnou důležitost, jako informace, že když jeho babička pletla ponožku, uteklo jí oko.
Vůbec mě to nezajímá, kdo si co nechává do sebe píchat, a proč - to je každého věc.

Háňa* » Tuvalu Správný - nesprávný. Je to prostě tvůj postoj. Ale je to také forma výkřiku, smát se zoufalci. Tak bych přemýšlela, co mi to dává, se někomu vysmát. K čemu vůbec potřebuji nějak hodnotit, co on dělá, a dávat tomu názvy.

Háňa* » Najdise.cz Pár (celkem dost) let rodinného života ve velikánském virtuálním obýváku a také nepopsatelná osobní setkávání té rodiny ve stejné dimenzi. Možná k orchestru by se to dalo přirovnat - každý hrál na jiný nástroj, ale vznikaly z toho nádherné kusy.
Ale to už je dávno - teď už jinde jsme, je to jiná vesnice
Pár lidí mi ale zůstalo nafurt, a za to jsem moc ráda

Když mi není nejlíp, cítím se ztracená nebo mám nostalgickou náladu, občas si nalistuji archivní diskuse tak před deseti, dvanácti lety, a jsem zase doma

Háňa* » Freja Tyhle hry nehraju. Kdo mi položí otázku, tomu zdvořile, ale pravdivě odpovím.

Háňa* » cimi Cítím se jako člověk a žiju člověčinu.
Nevnímám to tak, že bych se skládala z matky, manželky, milenky, ...
Prostě procházím situacemi, ve kterých se ocitnu, a prožívám je - nemám při tom pocit, že bych v některé hrála nějakou roli a jinou ne. Ve všech situacích jsem celá.

No, ale teda, žena jsem - samička - mám prsa, vaginu, menstruuju, porodila jsem a vychovala mládě, mám nálady, mám ráda kytky a barvy a bojím se zbraní, alkoholu a cirkulárky

Háňa* » player Někteří byli pro mě jako lidé hodnotní, že jsem k nim měla takovou tu lidskou úctu. Na základce tři a na střední dva.
To byli lidé, na které si i občas vzpomenu, v nějaké situaci, a vnímám je tak, že mi skutečně něco dali. Ale nemyslím přímo tu látku, co mě učili, spíš, že mi chvíli byli, jako lidi, v životě průvodci, nebo jak to říct.

Háňa* » kocour_mivik Pravda ? Co je pravda ? Muška jenom zlatá
Myslím, že lpí. Ale ne v tom smyslu, že by neuměl tu látku - to, co vyučuje.

Háňa* » Najdise.cz Nešla.
Důvodů je víc. Jednak mě dnešní děti vůbec nebaví a jejich rodiče teprve ne, a druhak by mi vadilo povinně do nich hustit věci, které jsou v rozporu s mým přesvědčením - a těch je dnes ve škole už zase hodně.
No, a taky nemám ráda velké kolektivy - moc těl v jedné místnosti.

Háňa* » Tuvalu Teď, nově, fronta na plošné testování na Rondíka .
Jinak prostě ovce na louce, jak se pasou.

Háňa* » Najdise.cz JO

Háňa* » Mici Angóra Mám - takřka neomylný - zatím se to za 53 let stalo 2x, že mě někdo překvapil - to je celkem důvod svým pocitům věřit. A tak jim věřím

Háňa* » teonanacatl Svoje vozidlo.
Sice už je trochu oprejskané, ale slouží dobře a jsem za něj ráda. A když ho trochu vyblejskám, dokonce ještě i vypadá celkem přijatelně.

Háňa* » Najdise.cz Rozbřesk miluji ze všeho nejvíc. Každé ráno jako kdybych se znovu narodila.
Mám to tak od malička - svítání je prostě začátek mého dalšího života.

Ale jinak mám opravdu ráda všechno. Jsem člověk přírody, jsem její součást, takže doma jsem tam, kde je tráva, strom, mravenec, vosa, kámen, potok, … kdokoli. Všichni ke mně promlouvají a já k nim a rozumíme si dobře - líp, než si rozumím s většinou lidí. To jsou pro mě, až na výjimky, cizinci, zatímco mravenci, kopřivy, jabloně, déšť, …, to jsou moji sourozenci.
Foto s bráchou

Háňa* » Sosna zvlčelý Kdyby žila moje babička, dneska bychom pařily, protože by měla 120. narozeniny.
Tak jí alespoň zapálím svíčku, vzpomenu si na ni a pařit budu sama - dám si na oslavu nějakou dobrotu
A můžu tady třeba, na její počet, vyhlásit hitparádu babiččiných vět.
Ty její nejčastější byly : "Kdo se bojí, sere v síni", "Jaká šla, takovýho našla" a "Hitlera na vás, holomci" - to, když jsme se ofrňovali nad nějakým jídlem.
Ale taky mě v životě neoslovila jinak, než Haničko a nikdy v životě mi nic nenařizovala. Říkala jenom "vždycky je víc možností a každá má svoje pokračování - záleží na tobě, jakou si vybereš".
Tak babi ... na zdraví ti připíjet nebudu, to by bylo stejně tragikomický, jako když táta dával flašku kořalky tomu pánovi, co ti mluvil na pohřbu, on si ji zdráhal vzít, že tě znal a promluvil ti tam rád, a táta ho, jak byl rozrušenej, pobídl slovy: "Ále, jen si ji vemte, vypijte to na její zdraví". .... Máma z toho chodila kanálama ještě měsíc. Ale pro ostatní to bylo hezké završení pohřbu - já se tlemila a tobě, nemysli si, že to nevím, žes to sledovala zpovzdálí, málem smíchy upadla svatozář
Přesně v duchu tvého života - smysl pro takový ten trochu nahořklý humor ti nechyběl ani na smrtelné posteli - to mám taky po tobě - žiješ ve mně dál