Žena a její role


21.09.2020 - 11:18
(Blíženci) eau
Žena a její role
Tak teď mám zase další myšlenky v hlavě...

Zamýšlím se nad tím, jak vlastně vnímají muži ženy? Jak je vnímají ve vztazích? Jaké jsou jejich představy o ideálních vztazích s nimi? Jaké mají muži očekávání? Jestli vnímají potřebu toho, aby žena nějak tyto vize/role naplňovala?
A taky jak si muži myslí, že matky a vztahy s matkami ovlivnily tu jejich vizi/představu/potřebu?

Dívám se na to zatím jen z pohledu ženy, která má v podstatě vždycky několik rolí, jelikož může být matkou, přítelkyní, milenkou, dívkou (a někdy i otcem x)) )...víc mě nenapadá x)
A tak se ptám i žen, jak se vidí a jak se cítí být ženou a jak balancují mezi jednotlivými rolemi a jestli se jim při tom všem daří být ve svém středu...?

A pokud někdo dokáže žít mimo tyto role, jak se mu to vlastně daří? Co je tzv klíčem?

Děkuji opět za sdílení :74:

Příspěvky v diskuzi

Stránka: 1 2 3 4 5 6
Řazení:
21.09.2020 - 13:20 | Filtr
(Panna) Žihadlo
Dík za konečně opravdu zajímavé téma. Je tak obsáhlé, že nedokážu odpovědět na vše. Spíš jen na málo.

Několik rolí, to mě zaujalo. Přemýšlím, kde hraju roli. Kde nosím masku. A kde z role vystoupím, odlíčím se a jsem sama sebou.
V mém životě bylo několik situací už v samém dětství a dospívání, kde se mi hraní rolí dost znechutilo. Asi blbý scénář. A idiot režisér.
Nejdřív se mi chtělo vykřiknout, že žádné role. Ale přesně v tom období jsem naopak role hrála. Bylo to jasně dané. Hraj tuto roli, nebo zemři! Hraj tuto roli, nebo se zblázníš! Hraj tuto roli, nebo bude hůř! Tak jsem hrála podle scénáře jiných (a bylo hůř a hůř) a paralelně žila už v tom věku jiný život, kde jsem hrála roli, kam jsem psala svůj fantaskní scénář sama, ale nebyla to realita. Byl to jen útěk. Na jednu stranu mě to zachraňovalo, na druhou stranu to zabraňovalo tomu, abych nadiktované role odmítala.
Je výsledkem, že role odmítám? Nevím. Asi ne, ale hraju je jinak. Kdo příliš lpí na tom, že daná role se musí hrát jen tak a tak, asi by si myslel, že jsem tu roli odmítla. A někdo, kdo na tom byl mhohem hůře, by naopak zhodnotil, jak tu roli hraju pedantsky a neodvážím se z ní vybočit ani o píď.
Každopádně dlouho se mi stávalo, že jsem ve vztahu já byla chlap. A v takových vztazích jsem nevydržela. Ale nebudu to tu obracet v to, že chlapi dnes už nejsou. To byla chyba moje, já byla chlap. A na ženskou jsem si jen hrála (role). Když jsem z té role vystoupila, tak to byl průser. Takže jediné, co se dalo dělat, znamenalo naučit se být žena. Aby to nebyla jen role, aby to byl fakt.
Dnes už to umím. Už je mi to přirozené. Ale stejně občas si to musím zvědomit.
Jo a pomáhá na to být s opravdu silným a chápavým mužem. Vedle něho role nejsou jen role. Jsou to dílky puzzle, jež zapadají. A aby zapadly, tak je někdy potřeba asi i ty role trochu odmítnout, ale ne moc.
21.09.2020 - 15:02 | Filtr
(Býk) player
No - každej to asi bude mít jinak. Protože každej má jiná očekávání..

Já si sám uvařím , vyperu a především zabavím. Jak šel život , tak jsem zjistil , že když mám tvořit , tak tam nesmí bajt ženská. Jak je tam , udělám půlku a ještě mizerně. A protože je to gró mého žití , ta jediná (patrně) správná cesta , tak když už holku , tak jen se správným nadávkováním. Distanční lásky. To jsou pak ty můzy...

Matka - byla to vlídná žena. Byla velmi oblíbená . Ale hádky s otcem doma byly , ne , že ne... Ale protože jsem potřeboval životní prostor , tak jsem ve čtrnácti zmizel do volné místnosti o patro níž a do její smrti jsme měli kamarádkej vztah. Ostatně s oběma rodiči. Na mě měl spíš zcela zásadní vliv můj o 14 let starší kolega v práci. Ten mě naučil zřejmě nejvíc.

Jak vnímám ženy? No - jako bytosti , k nímž je svět nespravedliv. Nic moc od nich tak nějak celoživotně neočekávám. Jen mě některé vzrušují a některé dokonce i baví. Ale na vztahy se dívám s nadhledem. Krčím rameny.
21.09.2020 - 15:09 | Filtr
(Býk) player » Žihadlo
Tak je to správně. Když se zamyslíš nad prošlým žitím: kolik procent času jsi mohla říct : JSEM ŠŤASTNÁ ! ?

Já 99 - asi proto , že jsem život na vztazích nepostavil a že jsem měl výborný dětství (bez dominantního vlivu rodičů , my ho trávili venku). Sport , hudba , knihy , přátelství...neustálé se těšení na věci příští. Pak se mnou trochu zalomcovala ztráta první "lásky" a současně smrt kamaráda na chronickou leukemii. Tehdy jsem asi tři měsíce hledal odraz ze dna. Našel jsem ho právě v kumštu. A to rozhodlo o mém dalším směřování.

Ano - nemám potomstvo - i bych se dost bál ho mít. Vidím určitou společenskou bezmoc současné doby , co se rodinného žití týče. Ale za to 52 let v euforii. Chm.

Ženy to mívaj až moc vázaný na vztahy.
21.09.2020 - 18:05 | Filtr
(Ryby) Bojka new
Opravdu skvělé téma neboť poslední dobou toto chci v sobě rozkličovat.
Když tak třeba nad svým postojem ženy uvažuji i já jsem máma, dcera,partnerka, kuchařka, koučka dětských hádek......
Teď ze všeho hlavně chci být sama se sebou spokojená. Vždyť očekávání ostatních by v nás neměl vyvolat nějaký tlak aby jsme nemuseli nosit masky a třeba potlačovat vztek.
Vše musí ven i naše ženskost.
21.09.2020 - 20:46 | Filtr
(Blíženci) fanik
U mě je už klíčem podobnost..podobný věk, dětství, výchova, podobný vývoj, úroven, inteligence, charakter, cit a hlavně humor.. Všechno se k tomu stejně vždy stočí a neošulíš to.
Odlišnost je sexy, ale to si má muž užít tak do čtyřicítky, pak už má mít doma dobrou, podobnou ženu, pokud teda chce dobrý a bezproblémový vztah :12: :29:
21.09.2020 - 21:07 | Filtr
(Váhy) Buddha/2
Milion otázek a žádné kloudné vysvětlení :4:
Je to hrozně zobecňující, v realitě kus od kusu, nebo chceš-li, pár od páru.
Role hrají i muži - takže výsledkem je většinou komedie, tragédie nebo něco mezi tím :20:. Harmonie je vzácná, myslím se blíží "Plájovu koeficientu 0,02" :5:
Klíčem je asi vědomé hraní, tím jsi současně v roli i mimo ni. Nebo jeskyně 1+0 :4:
21.09.2020 - 21:50 | Filtr
(Vodnář) Anilah
Nedávno jsem vyslechla pohled na vztahy od absolventa vojenské akademie. Bylo to zajímavé a tak nějak to potvrdilo můj dojem, že muži nejsou zase tak vybíraví.
Byl to typický pragramtik - prý mu stačí nějaké ty sympatie, názorová shoda, samozřejmě fyzická souhra a po splnění těchto základních kritérií je pak už vcelku jedno, koho si vezmeš. :D
Protože zamilovanost prý tak jako tak pomine, což je pravda.

Na mou otázku, jak se k tomu staví manželka, mi odpověděl, že pro tu je to tragédie.

Nemůžu teda mluvit za něj, natož za muže jako celek, ale vyplynulo mi z toho, že očekávaná role je určitě milenka, matka, kuchařka (po té zas prahl jiný čerstvě rozvedený, kterému manželka odmítala vyvařovat, protože ji to nebavilo) a obyčejně taky hospodyně, aby dělala takové to domácí útulno.
No, která z vás to má? :61:

To už je docela dost rolí na neherce, do toho je potřeba se patřičně vžít, jinak to asi nejde.
21.09.2020 - 21:55 | Filtr
(Vodnář) mili111
Asi ti to moc nepřinese...ale, když už...za ženu :4:

....myslím, že je v tom takový "bordel"...že nikdo moc neví...jen vzniklo spousty "chytrých" teorií a ezoteorií a no...atd.
....a já taky :4:
....nehraji role....mám to nějak a může se to měnit...věkem....dobou...situacemi a nevím, zda se mi daří....asi střídavě
...vlastně si myslím, že ten člověk...žena....jsoucí ve svém středu a s klidem a přehledem zvládající role i sebe...je nesmysl :61:...taková pohádka...v dnešní době tuplem
moje vize se netýká rolí....ale celkově lidstva....a asi je spíš moc vizionářská :61:...to víš....mám to prý v horoskopu :3: :20:
21.09.2020 - 22:07 | Filtr
(Vodnář) Anilah » Žihadlo
Zaujalo mě:

Každopádně dlouho se mi stávalo, že jsem ve vztahu já byla chlap. A v takových vztazích jsem nevydržela. Ale nebudu to tu obracet v to, že chlapi dnes už nejsou. To byla chyba moje, já byla chlap. A na ženskou jsem si jen hrála (role). Když jsem z té role vystoupila, tak to byl průser. Takže jediné, co se dalo dělat, znamenalo naučit se být žena. Aby to nebyla jen role, aby to byl fakt.
Dnes už to umím. Už je mi to přirozené. Ale stejně občas si to musím zvědomit.

Můžeš upřesnit, v čem ses cítila jako chlap? A co chybělo těm mužům, že Ti nepřipadali jako chlapi?
Řekla bych totiž, že to nemusí být 100% na škodu, když to oběma vyhovuje - každý jsme tak trochu oboje.
21.09.2020 - 22:39 | Filtr
(Býk) Deam
Obecně pozitivně.

Zatím je to tak, že čím bližší vztahy, tím větší problémy. :)

Kamarádské v pohodě, jako člověka, který je mi bližší než okolí, něco mě s ním spojuje, je mi s ním dobře a je fajn trávit s ním čas, když to okolnosti umožňují.

Přátelské jsou silnější varianta předchozího, pokud míra sympatií k osobnosti protějšku překročí určité hranice, je občas psychicky náročné držet si distanc a nepokoušet se přátelské vztahy rozvíjet ještě dále, tedy v případě že o to není z druhé strany zájem. :)

Partnerské - no a tady už mám dost prázdno. :)

Ideální - vzájemně inspirativní, přirozený, tvořivý, trvalý, s fungující zpětnou vazbou, bez šéfování - vysvětlím dále.

Co se vztahu s matkou týče - mamka byla vždy dost pod vlivem táty, mně se líbí spíše volnější fungování, bez toho, aby jeden druhému ordinoval, co má či nemá dělat.
22.09.2020 - 09:18 | Filtr
(Blíženci) eau » Žihadlo
Děkuji :74:
Mívám to podobně, že než abych se pasovala do role jakou po mě někdo chce, tak se stavím do nějaké "obranné" role, která je vlastně taky jen rolí x)
Časem jsem ale přišla na to, že odmítání a odpor mi vlastně jen brání v poznání...
A vidíš : "ve vztahu chlap" na to jsem taky úplně zapomněla...

Co to tedy pro tebe znamená naučit se být žena?
22.09.2020 - 09:21 | Filtr
(Blíženci) eau » player
Neztratit se ve vztahu je dost podstatný fakt, aby vůbec ten vztah fungoval...jinak je z toho asi vždycky patologie...
"Když mám tvořit, tak tam nesmí být ženská..." -- tomu rozumím moc dobře x))
22.09.2020 - 09:27 | Filtr
(Blíženci) eau » Bojka new
Hezký :74:
Přesně takto to cítím...
22.09.2020 - 09:34 | Filtr
(Blíženci) eau » fanik
Ten humor, to máš naprostou pravdu : ) :15:

Nevím jestli bych vůbec někdy dokázala ocenit odlišnost, to vždycky tak trochu spěje k bitkám a nakonec odcizení, které tam vlastně je od začátku...ale rozumím tomu jak to myslíš : ))

Díky : ) :74:
22.09.2020 - 09:39 | Filtr
(Blíženci) eau » Buddha/2
Právě jsem to ani nemyslela obecně : ) každý to má jinak...a máš pravdu že role hrají i muži...
Já mám teď poslední dobou takové hodně analytické dny :41: :4: vzhledem ke svým absorbčním schopnostem :32: :64: x)) zkoumám co vlastně ke mně patří a co ne...ať už jsou to strachy, nebo názory, vzorce - a hlavně od koho jsem je kdy mohla přebrat x)... a tak jsem vlastně došla i k tomuto...

Jeskyně 1+0 :61:

A klíčem je dost možná i vůbec schopnost rozlišování...
22.09.2020 - 09:49 | Filtr
(Blíženci) eau » Anilah
"Na mou otázku, jak se k tomu staví manželka, mi odpověděl, že pro tu je to tragédie." :61:

Tak myslím, že nad toto už jsem schopna se povznést neboť moje maličkost má pro mě dostatečnou hodnotu, abych byla na partnera tak náročná a současně si jsem schopna nějaké manýry pohlídat...přesto tam mám na seznamu svých "požadavků" nějaké podstatné pro mě důležité položky jako třeba velkorysost a schopnost nadhledu a vhledu...a taky ten společný humor, jak psal Fanik...(Když čuju drama tak se mi ježí srst...)
a pak zjišťuju, že časem, nemít společný cíl, taky nikam moc nevede...

Ad role matky :49: pro mě velmi nepříjemně vtíravá role, ke které z přílišné péče sklouzávám (venuše v raku :94: )

jj vžít...anebo stačí mít v sobě nastavený vzorec "jsem tu pro tebe" a upřednostnit cizí potřeby nad vlastní...
22.09.2020 - 09:57 | Filtr
(Blíženci) eau » Deam
"Zatím je to tak, že čím bližší vztahy, tím větší problémy. :)"

S tímto se naprosto ztotožňuji x)) bohužel

Dokonce jsem do nedávna tvrdila, že už nikdy žádný vztah nebudu mít...jenže je tomu jinak a tak opět otvírám zasunutá témata, která nepotřebovala provětrat dokud jsem byla sama...
Aneb jak jsem psala Playerovi...že pokud se člověk ve vztahu ztratí, tak je to pak náročné...

Díky : )
22.09.2020 - 10:06 | Filtr
(Blíženci) eau » mili111
Však to já mám na vodnářích ráda : ) žijou si po svým a jsou v tom velmi vynalézaví...ačkoli někdy s vaničkou vylijou i dítě :61:

Já si právě taky myslím, že žena ve svém středu zvládající všechny své role je pohádka anebo taky jinými slovy živoucí iluze...pokud je stále hraje jen jak role...pokud se "přetvařuje" jen kvůli druhým...

Jakou máš vizi? :6: :69: :16:
22.09.2020 - 10:17 | Filtr
(Rak) AL8EX
a kdo vlastně ví, co v životě chce?

vztahy pak jsou jen zrcadlo, aby jsme si všimli sami sebe..(a svoje divadelní role)

"okolo nás hledáme viníky a viny, ale v zrcadle najdeme tu svini"


každej by měl být nějakou dobu sám..pak může líp poznat sebe a časem i rovnovážnej vztah..


nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já :44: :4:
22.09.2020 - 11:08 | Filtr
(Váhy) Buddha/2 » eau
Jasně, normálka :4:
Prostě tomu chceš rozumět. Když je toho moc, chce to zjednodušit :5:. A právě v tom pomůže schopnost rozlišování - oddělit podstatné od nedůležitého.
Mi zase napadl názorný příklad ( :41: bože kam na ně chodím ?!?).
Je to podobně, jako když si domů přinešeš :93: na botě. Není v tu chvíli podstatné jméno toho psa :21::4:, ale to že ti to smrdí v předsíni.

Ad "co ke mně patří a co ne". Možná to vidím moc jednoduše, ale řekl bych, že cokoli co si přivlastníš :3:
22.09.2020 - 11:46 | Filtr
(Panna) Žihadlo » player
Kolik procent času? To nejsou housky v krámu ne?

Hele, já to vezmu z opačné strany v konfrontaci s tím tvým.
Ty jsi měl výborné dětství. To já rozhodně říct nemohu.
Kde vlastně moje dětství skončilo? Myslím si, že v okamžiku, kdy jsem řekla dost. A utekla jsem z domova (který žádným domovem nebyl, žádné bezpečí).
To mi bylo 17. Tam poprvé jsem se cítila šťastná. Trochu smutný, když si vezmeš, že je mi 33, že to je víc, než polovina dosavadního žití.
A i tak jsem měla z :71: kliku. Kolik lidí to říct nemůže? Přišel mi v té době do cesty chlap, který mi ukázal, že žít se dá i jinak. Nekecal mi, že hledat musí každý v sobě. To jsou takové kecy, co stejně každej ví, ale nejotravnější je, když ti to furt lidi předhazujou. Tenhle nemluvil. On mi to ukázal. Tak vznikl první vztah na celý život. Ne milenecký, ne partnerský, prostě vztah, který nebyl dán sourozenectvím, rodičovstvím, ale tím, že si to sám tak vybereš. A taky mě naučil (bez poučování) mít vztah sma k sobě. K horám, k lezení, k životu.
I když ho třeba už nikdy v životě neuvidím (vídáme se jen občas, teď už jen jednou do roka, občas pár řádku mailem), je to vztah. protože vztah nemusí být, jak se občas plete, oboustranný. Mám vztah k němu. A jen to vědomí, že takový člověk tu fakt někde je, mi dělá žití příjemnějším. Nemusím být s ním, aby mi bylo líp. Stačí mi to vědět.
Máš problém s takovým vztahem?

No zpět k otázce: Byla jsem od těch 17 let pak už šťastná?
Kdyby se dalo na vše zapomenout, asi by to šlo snáze. I dneska jsou dny, kdy se mi nechce ani vstát. Kdybych si neudělala ranní rituál, tak tomu prostě podlehnu.
Ale taky mám za sebou už dost dlouhou cestu. A kdybych zapomněla, tak by se nebylo za čím ohlédnout. A tu dlouhou cestu bych neviděla. To by nebylo dobrý.
Takže ne, nebudu si hrát na to, že jsem většinu času šťastná. Nežiju v rauši. A ani nechci. Chci žít v průměru bez nějakých velkých výkyvů. A prožívat spoustu malých radostí. Hýčkat si je. To je víc, než jsem kdy měla. A to mě táhne dopředu. A jestli s posledním výdechem budu moci říct, že jsem celkově 50% času byla šťastná, tak jsem s ohledem na zpackané dětství byla mega úspěšná. A jestli 25%, tak jsem byla taky úspěšná. Protože do 17 let to bylo 0%. A přesto jsem se nepoložila a jsem teď někde jinde.

A dá se to vůbec takto měřit? Co když tvých 99% se bude rovnat mým 25%?
22.09.2020 - 12:33 | Filtr
(Vodnář) mili111 » eau
Asi dávám dost za pravdu Albexovi.....prostě člověk si myslí, že hledá něco....a pak se to zas změní...a zas.....a navíc jsou na to dva....a víc... doba a okolnosti :63:
...osobně si myslím, že jsem po :93: co šlo (i ve vztazích)...ale už vidím, že to byla cesta....a taky jsem mohla možná udělat daleko horší boty (prostě víme prd.....dokud to neuvidíme z globálu nevíme nic)
a vize... :61: :61: :61:...no když to zjednoduším....nikdo nehraje žádný role.....každej může být sám sebou a celkově to k sobě sedne...k čemuž se, jak tuším, ještě asi úplně neblížíme :3:.....a vlastně nevím, zda to na zemi není utopie...bo v mé vizi se nemlátíme klacky po hlavách....což asi předpokládá jistý výchozí stav poznání.... :61:...(no hodně jsem to zjednodušila)
22.09.2020 - 13:37 | Filtr
(Panna) Žihadlo » Anilah
To je právě to, že v mém případě bych neřešila, co chybělo těm mužům. U mě to byla moje diagnoza.

Psala jsem to tu už v minulosti. V dospívání jsem si prošla zneužíváním. Partner matky. A matka šla proti mě, ač moc dobře věděla, co se děje.
Reagovat se na to dá různě. Každá z vás si může zkusit odpovědět, jak byste reagovaly. Navíc v situaci, kdy otec (mužský element v rodině, výchově) prakticky chyběl (matka ho dosti odstřihla a on moc nebojoval). Mně to blokovalo ženství.

V normální situaci se dívka dospíváním mění v ženu. Ale být ženou a prožívat po zbytek života od chlapů tohle? (Takhle jsem to vnímala.) Nedospět, nebýt žena! Blokovat to, blokovat vztahy s opačným pohlavím (docela vztahy obecně, homosexualitu to ve mně nenavodilo).
Kdyby se v těch 17 letech nestalo tolik věcí, kdy jednou z nich byla ohromě fajn terapeutka (rozhodně ne terapeutka, jak si ji lidé představují, žádná psycholožka, spíše šamanka), tak nevím, jak bych se z toho hrabala. Jestli vůbec.
Je to běh na dlouhou trať. Rozhodně z toho nejsem venku. Asi nikdy z toho nebudu venku. Nemůžu z toho vystoupit, vrátit minulost, změnit ji. Můžu jedině snažit se bránit tomu, aby se to dělo v budoucnu jiným.

Nevím, jestli na základě tohoto dokážeš nějak pocítit, proč (v čem) jsem se cítila jako chlap. Ono to totiž spousta žen, které si podobným prošly, může popsat jinak. Jinak cítíme, jinak se vyrovnáváme. Není to přenositelný.
Já jako chlap byla asi ostražitá. Soupeřivá ve vztahu. Ukázat, jak jsem silná, nedat najevo slabost. Nepožádat chlapa o pomoc s čímkoliv. I elektriku v bytě jsem si málem chtěla zasekat sama a zvládla bych to, ale elktroinstalaci už ne. :4:
22.09.2020 - 13:53 | Filtr
(Panna) Žihadlo » eau
Odpověď u mě je jednoduchá: nebránit se tomu. :3:
22.09.2020 - 14:55 | Filtr
(Blíženci) eau » AL8EX
“ nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já ”

Jo : ) to vystihuje hezky...vlastně i tu podobnost co psal Fanik...

Viníci a viny : ) a hodnocení...já teda od jisté doby svini v zrcadle už nepotkávám :61: ale je pravda, že ten sebeobraz byl svého času tristní ^^

Souhlasím že by se měl člověk naučit být sám a nejlíp naučit být sám se sebou. A taky by se měl naučit říkat ne a vymezovat tam kde je potřeba, stát si za sebou, když sám není.
Ono to totiž není přímá úměra. Být sám může být i vyhýbání se jiným tématům, které jako “sám” nepoužívá nebo neobjeví : )

Díky :74:
Příspěvky: 1-25 26-50 51-75 76-100 101-125 126-141
« předchozí  další » »|
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2020
Lunární kalendář
Luna ve Střelec Střelci
ukázat kalendář »