Žena a její role - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dík za konečně opravdu zajímavé téma. Je tak obsáhlé, že nedokážu odpovědět na vše. Spíš jen na málo.

Několik rolí, to mě zaujalo. Přemýšlím, kde hraju roli. Kde nosím masku. A kde z role vystoupím, odlíčím se a jsem sama sebou.
V mém životě bylo několik situací už v samém dětství a dospívání, kde se mi hraní rolí dost znechutilo. Asi blbý scénář. A idiot režisér.
Nejdřív se mi chtělo vykřiknout, že žádné role. Ale přesně v tom období jsem naopak role hrála. Bylo to jasně dané. Hraj tuto roli, nebo zemři! Hraj tuto roli, nebo se zblázníš! Hraj tuto roli, nebo bude hůř! Tak jsem hrála podle scénáře jiných (a bylo hůř a hůř) a paralelně žila už v tom věku jiný život, kde jsem hrála roli, kam jsem psala svůj fantaskní scénář sama, ale nebyla to realita. Byl to jen útěk. Na jednu stranu mě to zachraňovalo, na druhou stranu to zabraňovalo tomu, abych nadiktované role odmítala.
Je výsledkem, že role odmítám? Nevím. Asi ne, ale hraju je jinak. Kdo příliš lpí na tom, že daná role se musí hrát jen tak a tak, asi by si myslel, že jsem tu roli odmítla. A někdo, kdo na tom byl mhohem hůře, by naopak zhodnotil, jak tu roli hraju pedantsky a neodvážím se z ní vybočit ani o píď.
Každopádně dlouho se mi stávalo, že jsem ve vztahu já byla chlap. A v takových vztazích jsem nevydržela. Ale nebudu to tu obracet v to, že chlapi dnes už nejsou. To byla chyba moje, já byla chlap. A na ženskou jsem si jen hrála (role). Když jsem z té role vystoupila, tak to byl průser. Takže jediné, co se dalo dělat, znamenalo naučit se být žena. Aby to nebyla jen role, aby to byl fakt.
Dnes už to umím. Už je mi to přirozené. Ale stejně občas si to musím zvědomit.
Jo a pomáhá na to být s opravdu silným a chápavým mužem. Vedle něho role nejsou jen role. Jsou to dílky puzzle, jež zapadají. A aby zapadly, tak je někdy potřeba asi i ty role trochu odmítnout, ale ne moc.

player No - každej to asi bude mít jinak. Protože každej má jiná očekávání..

Já si sám uvařím , vyperu a především zabavím. Jak šel život , tak jsem zjistil , že když mám tvořit , tak tam nesmí bajt ženská. Jak je tam , udělám půlku a ještě mizerně. A protože je to gró mého žití , ta jediná (patrně) správná cesta , tak když už holku , tak jen se správným nadávkováním. Distanční lásky. To jsou pak ty můzy...

Matka - byla to vlídná žena. Byla velmi oblíbená . Ale hádky s otcem doma byly , ne , že ne... Ale protože jsem potřeboval životní prostor , tak jsem ve čtrnácti zmizel do volné místnosti o patro níž a do její smrti jsme měli kamarádkej vztah. Ostatně s oběma rodiči. Na mě měl spíš zcela zásadní vliv můj o 14 let starší kolega v práci. Ten mě naučil zřejmě nejvíc.

Jak vnímám ženy? No - jako bytosti , k nímž je svět nespravedliv. Nic moc od nich tak nějak celoživotně neočekávám. Jen mě některé vzrušují a některé dokonce i baví. Ale na vztahy se dívám s nadhledem. Krčím rameny.

bojka-new Opravdu skvělé téma neboť poslední dobou toto chci v sobě rozkličovat.
Když tak třeba nad svým postojem ženy uvažuji i já jsem máma, dcera,partnerka, kuchařka, koučka dětských hádek......
Teď ze všeho hlavně chci být sama se sebou spokojená. Vždyť očekávání ostatních by v nás neměl vyvolat nějaký tlak aby jsme nemuseli nosit masky a třeba potlačovat vztek.
Vše musí ven i naše ženskost.

fanik U mě je už klíčem podobnost..podobný věk, dětství, výchova, podobný vývoj, úroven, inteligence, charakter, cit a hlavně humor.. Všechno se k tomu stejně vždy stočí a neošulíš to.
Odlišnost je sexy, ale to si má muž užít tak do čtyřicítky, pak už má mít doma dobrou, podobnou ženu, pokud teda chce dobrý a bezproblémový vztah

Buddha/2 Milion otázek a žádné kloudné vysvětlení
Je to hrozně zobecňující, v realitě kus od kusu, nebo chceš-li, pár od páru.
Role hrají i muži - takže výsledkem je většinou komedie, tragédie nebo něco mezi tím . Harmonie je vzácná, myslím se blíží "Plájovu koeficientu 0,02"
Klíčem je asi vědomé hraní, tím jsi současně v roli i mimo ni. Nebo jeskyně 1+0

Deam Obecně pozitivně.

Zatím je to tak, že čím bližší vztahy, tím větší problémy. :)

Kamarádské v pohodě, jako člověka, který je mi bližší než okolí, něco mě s ním spojuje, je mi s ním dobře a je fajn trávit s ním čas, když to okolnosti umožňují.

Přátelské jsou silnější varianta předchozího, pokud míra sympatií k osobnosti protějšku překročí určité hranice, je občas psychicky náročné držet si distanc a nepokoušet se přátelské vztahy rozvíjet ještě dále, tedy v případě že o to není z druhé strany zájem. :)

Partnerské - no a tady už mám dost prázdno. :)

Ideální - vzájemně inspirativní, přirozený, tvořivý, trvalý, s fungující zpětnou vazbou, bez šéfování - vysvětlím dále.

Co se vztahu s matkou týče - mamka byla vždy dost pod vlivem táty, mně se líbí spíše volnější fungování, bez toho, aby jeden druhému ordinoval, co má či nemá dělat.

cimi » Žihadlo Děkuji
Mívám to podobně, že než abych se pasovala do role jakou po mě někdo chce, tak se stavím do nějaké "obranné" role, která je vlastně taky jen rolí x)
Časem jsem ale přišla na to, že odmítání a odpor mi vlastně jen brání v poznání...
A vidíš : "ve vztahu chlap" na to jsem taky úplně zapomněla...

Co to tedy pro tebe znamená naučit se být žena?

cimi » player Neztratit se ve vztahu je dost podstatný fakt, aby vůbec ten vztah fungoval...jinak je z toho asi vždycky patologie...
"Když mám tvořit, tak tam nesmí být ženská..." -- tomu rozumím moc dobře x))

cimi » bojka-new Hezký
Přesně takto to cítím...

cimi » fanik Ten humor, to máš naprostou pravdu : )

Nevím jestli bych vůbec někdy dokázala ocenit odlišnost, to vždycky tak trochu spěje k bitkám a nakonec odcizení, které tam vlastně je od začátku...ale rozumím tomu jak to myslíš : ))

Díky : )

cimi » Buddha/2 Právě jsem to ani nemyslela obecně : ) každý to má jinak...a máš pravdu že role hrají i muži...
Já mám teď poslední dobou takové hodně analytické dny vzhledem ke svým absorbčním schopnostem x)) zkoumám co vlastně ke mně patří a co ne...ať už jsou to strachy, nebo názory, vzorce - a hlavně od koho jsem je kdy mohla přebrat x)... a tak jsem vlastně došla i k tomuto...

Jeskyně 1+0

A klíčem je dost možná i vůbec schopnost rozlišování...

cimi » Deam "Zatím je to tak, že čím bližší vztahy, tím větší problémy. :)"

S tímto se naprosto ztotožňuji x)) bohužel

Dokonce jsem do nedávna tvrdila, že už nikdy žádný vztah nebudu mít...jenže je tomu jinak a tak opět otvírám zasunutá témata, která nepotřebovala provětrat dokud jsem byla sama...
Aneb jak jsem psala Playerovi...že pokud se člověk ve vztahu ztratí, tak je to pak náročné...

Díky : )

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a kdo vlastně ví, co v životě chce?

vztahy pak jsou jen zrcadlo, aby jsme si všimli sami sebe..(a svoje divadelní role)

"okolo nás hledáme viníky a viny, ale v zrcadle najdeme tu svini"


každej by měl být nějakou dobu sám..pak může líp poznat sebe a časem i rovnovážnej vztah..


nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já

Buddha/2 » cimi Jasně, normálka
Prostě tomu chceš rozumět. Když je toho moc, chce to zjednodušit . A právě v tom pomůže schopnost rozlišování - oddělit podstatné od nedůležitého.
Mi zase napadl názorný příklad ( bože kam na ně chodím ?!?).
Je to podobně, jako když si domů přinešeš na botě. Není v tu chvíli podstatné jméno toho psa , ale to že ti to smrdí v předsíni.

Ad "co ke mně patří a co ne". Možná to vidím moc jednoduše, ale řekl bych, že cokoli co si přivlastníš

Najdise.cz » cimi Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Odpověď u mě je jednoduchá: nebránit se tomu.

cimi » AL8EX “ nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já ”

Jo : ) to vystihuje hezky...vlastně i tu podobnost co psal Fanik...

Viníci a viny : ) a hodnocení...já teda od jisté doby svini v zrcadle už nepotkávám ale je pravda, že ten sebeobraz byl svého času tristní ^^

Souhlasím že by se měl člověk naučit být sám a nejlíp naučit být sám se sebou. A taky by se měl naučit říkat ne a vymezovat tam kde je potřeba, stát si za sebou, když sám není.
Ono to totiž není přímá úměra. Být sám může být i vyhýbání se jiným tématům, které jako “sám” nepoužívá nebo neobjeví : )

Díky

cimi » Žihadlo

cimi » Buddha/2 Eh s dovolením rozvinu myšlenku o
No a pak existují tací, kteří osočují druhé, že maj na botě - tudíž jméno psa a majitele je maximálně important, jiní zas dělají slepé či bez čichu, že jich se to netýká a roznosí všude a jiní to rovnou popřou a obviní někoho jiného že smrdí, nebo chtějí aby jim tu botu umyl někdo jinej..a pak jsou tací kteří vezmou botu a umejou ji sami x)))
A co bylo dřív

(Smažu )

Buddha/2 » cimi No vidíš, jedno a tolik možností

player Klíč. To jsem ještě opomněl. Klíčem je bublina , ve který tě ten druhý potřebuje najít. Ukázat mu: koukni - takhle a takhle to mám já a jsem spokojenej nebo dokonce šťastnej , nechci si kvůli vztahu překopat konstanty na proměnné. Ber , nebo nech ležet.

Vzpomínám na Nunu , naši pirátku.

Kdysi jednou ji jeden chlap pozval na rande k sobě domů. Ale vybral si pátek a ona mu řekla: koukej , v pátek si vždycky dělám natáčky a pak koukám na Krause (tehdy ještě Uvolněte se , prosím , bylo v pátek). On jasně , jasně - neuvěřil.
Dorazila na rande , zašila se do koupelny , tam si vyráběla vlasy , pak v noční košili přišla do křesla a zapla si Krause. A bylo po lásce - už se druhé pozvání nekonalo. Ale ona to udělala správně. Mohla mu sice říct: vyjímečně to kvůli tobě poruším , ale chtěla mu ukázat svojí pozici spokojenosti.

Možná v tu chvíli byla sobec , kterej myslí jen na seme. Asi jo. Ale...

thééé jojo, taky jsem se nad tím už napřemýšlela..
napíšu střípky, které neposkládám...
Mám pocit, že ženství je vůbec ale naší kulturou jakési dost zmrzačené. A nemyslím jen křesťanstvím, ale i socialismem, poválečnou dobou..i válkou.
Nejvíc se cítím jako bytost, a tak by se mi to i líbilo - nejdřív se vnímejme jako něco živého...
Jako žena, no mě se třeba líbí v tomto astrosymbolika, ukáže, co vlastně hledáme, k čemu sami nejvíc tíhneme, jaké máme nástroje.
Někomu stačí ve vztazích jen něčí blízkost, někdo potřebuje duševní porozumění, někdo společné projekty a práci apod. Kdo ví ale co je za tím víc, jestli potřeby z dětství, nebo vlastnosti venuše..převládající živly..asi je to individuální.
Docela mě rozčiluje takové to současné "probouzení ženství". Ale ne proto, že by se mi ty ideje nelíbily, jsou krásné..ale podle mě podporují zase nějaké vměstnávání se do "umělých" ideálních rolí. Zdá se, že jsme to zase odněkud odkoukali,z kultury, která nám není vlastní, a chceme mít pocit, že víme, jak to má vypadat.
Jenže to je asi to, že to není o "vypadat" ...ale podle mě o cítit se, vnímat se...koexistovat s životem...položit se do principů života, odevzdat se apod.
Bohužel jsme my ženy hodně prodejné..za trochu lásky šel bych světa kraj..

Někde jsem četla, že dračí ocas a hlava v ose rak/kozoroh je hodně o vyvažování mužského a ženského principu. Mám to tam a opravdu cítím povinnost to nějak v sobě spojovat.
Taky jsem četla, že žena, která má špatný vztah s matkou, má obrovský handicap, že nemůže k sobě, jako ženě dost dobře navázat vztah. Asi na tom něco bude...
A jednu věc doplním, co mě napadlo - píšeš o rolích a chybí mi tam - dcerou, žena může zůstat celý život dcerou svého otce, i když už ho nemá..
Poslední roky jsem se cítila jako otec..(ne můj otec, ale nejvíc v roli otce)..nebylo to nepříjemné, ale nešlo v tom zůstat napořád.
Měla bych asi víc střípků...ale už mi to nemyslí..

cimi » thééé “ Nejvíc se cítím jako bytost, a tak by se mi to i líbilo - nejdřív se vnímejme jako něco živého...”

Tohle musím vypíchnout, protože s tím naprosto souzním. Je to vlastně něco jako co psala Mili.

Jenže...když šáhnu do svého nitra—vnímám tak vůbec sama sebe? A dokážu takto bez předsudků vnímat kohokoliv?
Každopádně s tím souzním a je to velká výzva...a prozatím mi bohatě stačí to “sama sebou”....a to je asi to: dovolit si cítit, vnímat se...

“ Bohužel jsme my ženy hodně prodejné..za trochu lásky šel bych světa kraj..”
A tohle trochu koresponduje s tím zmrzačeným ženstvím. Štěstí a lásku není moc “perspektivní” hledat venku...ačkoli my ženy máme sklony k tomu vztahovat se, sdílet, sounáležit asi mnohem víc než muži...občas je nepřátelství cítit v řadách žen...možná ze závisti...srovnávání se, soupeřivosti...

“ píšeš o rolích a chybí mi tam - dcerou, žena může zůstat celý život dcerou svého otce, i když už ho nemá..”
Ufff a toto zajelo hluboko...chtělo se mi vykřičet: “však jsem taky žádného otce neměla” ale to už ze mě mluví nějaká role oběti a neodpuštění....

Děkuji

cimi » player Rozumím. To je to: neztratit se ve vztahu. Ono těch pokušení k “přizpůsobit se” je mnoho a kor v zamilovanosti. I když zase na druhou stranu nemyslím si že striktní tvrdohlavost a suverénost nějak vztahu prospívá. Od toho se tomu říká vztah, protože už se člověk nevztahuje jen k sobě ale i k tomu druhému...
Ale ten příklad je fakt trefný x))

fanik » cimi Lidi si ve vztahu musí ve všem vyjít vstříc a není to přizpůsovení nezdravé, ale skoro nutné, jinak to prostě nejde a jinak je lepší ten vztah nemít..

Buddha/2 » cimi No, dovedeno k dokonalosti to pak vypadá takhle :

Novomanželé.
On: Drahá, já tě musím varovat, že mám 3 zásadní věci, které nejde nějak měnit:
1. V úterý mám fotbal, ať se děje co se děje, já mám fotbal!
2. Ve čtvrtek chodím hrát mariáš. I kdyby třeba tchyně měla narozeniny, já mám mariáš!
3. V neděli chodím na ryby. Zima nebo ne, třeba prší... je to jedno. Jdu na ryby!
Máš co k tomu říct?
Ona: Ne, mně to nevadí. Já mám jen jednu zásadu.
On: Jakou?
Ona: Každý večer od 9 hodin mám sex. A je úplně jedno jestli budeš doma nebo ne.