cimi (* 29.5.1980)
Žena
"Vedle takových chlapů se strašně těžko žije i kdyby měli tisíc dalších skvělých vlastností."
Ale to je právě ono! Proč se snažit přizpůsobovat??? Právě proto, že jsem si něčím podobným prošla, tak už vím, že to není o tom chlapovi ale o mně. Já prostě NIC nemusím. Vztah je aktem dobré vůle obou (

nebo jak to říct) a ne nedobrovolným vězením. A ten akt dobré vůle je i pochopení, že muž dost často emoce ženy neunese. Ano je to tak. A fakt po něm musím chtít, aby ty emoce ustál? Stejně nastane pouze jedna z daných možností. Buď unese, nebo ne. Buď vztah bude pokračovat, nebo ne. Situace, ve které se v páru dá o něčem kloudném bavit, rozebírat atd. stejně nenastává v emocích - v tom dramatu. Teprve až když se ty vody zklidní, pak teprve může přijít nějaký posun, růst, z přijetí a pochopení, zvědomení.
Samozřejmě, že ten chlap musí být v tomto na stejné vlně, tedy uvidět pravdu o sobě a přijmout tyto výkyvy jako nevyvratitelný fakt, který ani není potřeba měnit, jen přijmout.
A žena by si měla být vědoma, že je tu především sama pro sebe, pevně zakořeněna do sebe, ona je svůj vlastní opravdový nevyčerpatelný zdroj...a bez ní ani noha
