Žena a její role - Diskuze a zkušenosti

beno .... je to spojení něčeho příjemného s něčím užitečným něčím přirozeným. Stabilita s mnoha proměnnými, kde je velmi těžké odhadnout či předpokládat průběh. Matka otec, žena či muž jak se každý cítí a nezáleží až tak na rodinných vzorcích ani představách a předsevzetích. V lásce a nenávisti tak stejní, jen zbraně mají odlišné. Jejich mír je to nejkřehčí co znám....

Klíčem budiž "být nad věcí" bohužel i za každou cenu.

Bosch Ženy jsou taky lidi.

Buddha/2 » cimi Pak se nabízí filosofická otázka : Má smysl dělat pořád jen něco smysluplného ?

cimi » Buddha/2 Omg
Já to raději prokládám smysluplnou činností

Buddha/2 » cimi No tak to příště zkus něčím prokládat . Např. :

https://www.youtube.com/watch/…

cimi » Buddha/2 Tak už jsem se konečně dodívala na ten cyklus : ) super! Ale je to tak děsně napěchovaný informacemi, že mi to téměř zavařilo hlavu x))

player No - ještě jednou jsem se nad tím poctivě zamyslel. A došel jsem k tomu závěru , že žena má v životě takovou roli , jakou ji pan režisér život napíše.

cimi » child in time

child in time https://www.youtube.com/watch/…

k narozeninám ?)

Buddha/2 » cimi No, možná bych věřil .
Sebe-vědomou ženu není tak těžké poznat. O něco těžší je poznat takovou, které sebevědomí nesplývá se sebestředností .
To jsem napsal blbě , ale snad mi rozumíš

Jestli nemáš moc času, tak tohle je ve druhém díle. A nenech se zmást jinými jmény, pro jednu postavu si můžeš vybrat z několika , viz wiki. Je to v podstatě fuk, jde o principy (mužský, ženský, + a -) -jen doufám, že nekecám a chápu to správně

cimi » Buddha/2 Díky za tip...já už kolem toho seriálu kroužím dýl, tak snad si ho konečně zkouknu

Jj rozumím...tak jsem to samozřejmě taky myslela viz, že je tu žena především sama pro sebe...to bys totiž nevěřil, jak moc těžké je si toto dovolit...a současně je to velmi osvobozující

Buddha/2 » cimi No, moudrá žena z něj především nebude dělat mezka, na kterého může libovolně nakládat to, co sama neunese (to by se to kořenilo moooc snadno ). Ostatně schopnost dělat mezka je taky ohraničená .

Hele, mně tahle lehce rozdělovací diskuze trochu irituje, protože se tu řeší věci, které byly vyřešeny tisíce let zpátky. Tedy v teoretické rovině, do praxe to od té doby většina nepřevedla. Nedávno jsem koukal na seriál "Okem boha Hora". Ne že bych se vším souhlasil, to ani zdaleka, ale pár věcí se mi líbilo. Např. jak vysvětlují symboliku pro mentální duchovní a fyzické složky člověka. Hlavně jsou zajímavé jejich vzájemné vztahy (vytrhnout z kontextu jednu složku a pak o ní diskutovat je tak trochu o ničem). Osiris,Isis, Sutech, Nebhtet - rozhodně stojí za zadumání, dá to víc než debata o nezvednutým prkýnku a následné emocionální nestabilitě

Sosna zvlčelý » cimi Někdy je problém v tom, že lidé často zaměňují pojem "přijetí" s pojmy "porážka, prohra", nebo taky s pojmem "rezignace".

Nabi* » cimi No právě, taky zažito a taky už se v mnoha věcech nepřízpusobuju.
Ale já si myslím, že to, co potřebuju aspoň já JE skutečně to, aby to ustál, aspoň ve valné většině, ne že mi tam bude vyčítat každou jen trochu emocionálnější reakci. A do budoucna už budu líp vybírat
Jen mám trochu pocit, že každá emoce možná vnímáme jinak... v emocích já většinou nic neřeším.
"Samozřejmě, že ten chlap musí být v tomto na stejné vlně, tedy uvidět pravdu o sobě a přijmout tyto výkyvy jako nevyvratitelný fakt, který ani není potřeba měnit, jen přijmout." = ANOOOO
"ona je svůj vlastní opravdový nevyčerpatelný zdroj...a bez ní ani noha"
= ANOOOOOOOOO

Tos mě fakt pobavila! Dobře se tady řehtám

cimi » Nabi* "Vedle takových chlapů se strašně těžko žije i kdyby měli tisíc dalších skvělých vlastností."

Ale to je právě ono! Proč se snažit přizpůsobovat??? Právě proto, že jsem si něčím podobným prošla, tak už vím, že to není o tom chlapovi ale o mně. Já prostě NIC nemusím. Vztah je aktem dobré vůle obou ( nebo jak to říct) a ne nedobrovolným vězením. A ten akt dobré vůle je i pochopení, že muž dost často emoce ženy neunese. Ano je to tak. A fakt po něm musím chtít, aby ty emoce ustál? Stejně nastane pouze jedna z daných možností. Buď unese, nebo ne. Buď vztah bude pokračovat, nebo ne. Situace, ve které se v páru dá o něčem kloudném bavit, rozebírat atd. stejně nenastává v emocích - v tom dramatu. Teprve až když se ty vody zklidní, pak teprve může přijít nějaký posun, růst, z přijetí a pochopení, zvědomení.
Samozřejmě, že ten chlap musí být v tomto na stejné vlně, tedy uvidět pravdu o sobě a přijmout tyto výkyvy jako nevyvratitelný fakt, který ani není potřeba měnit, jen přijmout.
A žena by si měla být vědoma, že je tu především sama pro sebe, pevně zakořeněna do sebe, ona je svůj vlastní opravdový nevyčerpatelný zdroj...a bez ní ani noha

cimi » Korzárka

Nabi* Téma sexualita se stejně tímto tématem prolíná, takže příspěvek nebude od věci. A taky vlastně navazuje na to, co fakt niterně cítím.
Popravdě, tuhle knihu bych si nikdy nekoupila sama od sebe, protože jsem se obávala, že to bude zas další ezokousek, který mi vlastně ničemu nepřispěje, ALE, kniha mi byla zapůjčená a to teda koukám jakým způsobem je napsaná a že o vědecká fakta zde není nouze. Sama se můžu ztotožnit z mnohým, o čem autorka píše a těším se až budu ve čtení dál.
Přikládám jako inspiraci. Bohužel je kniha beznadějně vyprodaná, takže kdyby někdo z vás tuto knihu vlastnil a chtěl posunout dál, tak bych měla zájem, protože toto stojí za to mít ve svém knihovničce, protože je tam spoustu fakt a reálných informací.
Líbí se mi jak autorka zdůrazňuje (na základě zkušeností a vědeckých faktů a což jsem už psala ještě před čtením této knihy), že prostě ženská sexualita je totálně odlišná od mužské a dnešní tzv. "Svobodná sexualita" (čili "mužská") je nahony daleká tomu, jak může být jinak sexualita pro ženy jinak uspokojivá.
Jo a taky konečně někdo napsal, že mít orgasmus ještě neznamená, že to vedlo k totálnímu uspokojení... KONEČNĚ!

VAGÍNA Nová perspektiva - Noami Wolf
https://www.kosmas.cz/knihy/201215/…

player » cimi A myslím si , že dnešní mladice už si žádnou moc křivdu nenosí a jdou do všeho po hlavě. Už na ně nedosáhne pan farář...

A je to krásné.

A pro mne , kterej vlastně zažil už tři generace v posteli je to fascinující.

Ale pravda - role se mění tak , jak se přetváří celý svět. To máš tak - k čemu sloužila výpočetní technika před 40 lety a k čemu je dnes? Muž ještě před třiceti lety byl voják. Učili ho , jak se zabíjí a před zabitím se chránit. Učili ho to 24 měsíců (tehdy třeba třicetinu života).

Civilizaci změnil komfort , dostatek a právě nedostatek zpětné vazby na časy nedávno minulé. Ale já si myslím , že vesmír ví , co dělá.

Háňa* Cítím se jako člověk a žiju člověčinu.
Nevnímám to tak, že bych se skládala z matky, manželky, milenky, ...
Prostě procházím situacemi, ve kterých se ocitnu, a prožívám je - nemám při tom pocit, že bych v některé hrála nějakou roli a jinou ne. Ve všech situacích jsem celá.

No, ale teda, žena jsem - samička - mám prsa, vaginu, menstruuju, porodila jsem a vychovala mládě, mám nálady, mám ráda kytky a barvy a bojím se zbraní, alkoholu a cirkulárky

thééé » cimi ano hezké

(a dodatek: kolik žen už má tuhle tíhu zvědoměnou, a pořád jedeme ve starém )

...
mám zkušenost, že jsem se rozhodla jít svojí /snad/ autentickou cestou, a měla jsem pocit, že proti mě stojí většina žen ze dvou linií /i z manželovy strany/, a nebo část tam byly chcíplinky polomrtvé,k smrti unavené, bez reakce, bez podpory.
Šmane jak já se cítila sama
Podpora přišla od žen z jiných rodů.

cimi » thééé Propojím obě dvě myšlenky...jestliže má každá žena v sobě v podvědomí uloženého tolik z minulosti třeba i hlubší než je její dosavadní život, (což je logické protože kolektivní podvědomí je taková žumpa která se mění v delších intervalech)...pak ačkoli už takové podmínky nejsou, stále si nese v sobě křivdu buď už vědomě nebo nevědomě. A netýká se to jen žen. Role oběti je jeden z největších zlodějů síly a autenticity. Kdyby se člověk zaměřil na to kolikrát za jeden jediný den odevzdává sílu něčemu/někomu jinému (než životu?), tak by se asi dost podivil, kdo má vlastně nad jeho životem vládu.
A tak protože spousta žen nemá zvědomenu svou bolest a její skutečný důvod, tak ani nemůže mít přístup ke svému autentickému já a ke své skutečné síle...

thééé » cimi "bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci."
ano, to by mohl být důsledek křesťanství (Marie - bez sexuality, submisivní, trpící, přijímající). Určitě máme v sobě , i jako společnost spoustu zkreslených představ, jak má žena vypadat, jak se má chovat ..
...

"Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti..."
jak to přesně myslíš? jakože se to většinou vztahuje k ženským rolím?

cimi » Sosna zvlčelý Zkus se zeptat doma

Díky moc za sdílení

Edit...tak nějak mi vychází z toho všeho(teď už k celé diskuzi a pocitu který mi z toho vyplývá), že svou skutečnou autentickou roli si potřebuje uvědomit hlavně žena sama. Že je to něco jako přijetí a prohlédnutí iluze o sobě samé, která jí byla dlouhodobě vštěpována na úkor jiných opravdových hodnot...a spadnutí toho závoje z ní sice z počátku může udělat tu čarodějnici, která bude odporná svému okolí (což se nese těžko) ale na druhou stranu jí to může navrátit kořeny, sílu být sama sebou a vyrovnat se se svou minulostí i budoucností bez ohledu na přijetí okolí...

Sosna zvlčelý » cimi No jinak mě ale napadla tato věc (a nekecám, je to fakt):
Co očekávám od ženy?
Že nebude chtít mikrovlnku!

(Takže je to zase o žrádle, protože mě jídlo z mikrovlnky fáááákt strááááááááááááášně nechutnáááááááááá! Mikrovlnku doma nesnesu a jsem rád, že stejně laděnou ženu jsem našel. )

Sosna zvlčelý Jsem nad tím docela přemýšlel. A snažil jsem se, abych si nevymýšlel, ale popsat co nejpřesněji to, jak já to mám. Což je důvodem, proč jsem nereagoval. Protože jsem na nic nepřišel. Snažil jsem se naslouchat vlastnímu nitru a... Ticho. Nic.

Je to zvláštní, zpravidla mám na všechno tolik odpovědí (zpravidla blbých, ale některé blbosti jsou "naštěstí" tak velké, že neprojdou skrz síto). Ale tady to nebylo ani tak, že bych prostě jen řekl: "Nevím."
A pak mi to najednou začalo docházet. Pomalu a docela potichu. A hřejivě. Že jsem tomu nechal dost velkou volnost. Že se nesvazuji přílišným očekáváním. že když něco bude špatně, tak to musím vycítit v tu chvíli. Že se jsem líný (možná si tím jen nechci zanášet mysl, ale spíše bych to viděl na tu lenost) se na něco předem připravovat. Taky vím, že umím improvizovat. Že když něco přijde, tak reaguji. A to předem nevím, jak zareaguji, když ani nevím, na co budu muset reagovat. Ale je jasné, že já jsem já a budu muset být nějak v souladu se sebou.

Takže co vlastně očekávám? Jak vnímám vztah? Jak vnímám ženu?
Jako vodu. Jako řeku. Stojím na břehu a hodnotím. Koukám po proudu. Rozhoduji se, jestli do lodě sednu, nebo ne. Na divokou vodu si netroufám, nejsem tak dobrý vodák. Stojatá voda mě nudí. Občas chci, aby mě voda jen tak nesla. Občas potřebuji zabrat v peřeji.
Ale v žádném případě nechci vědět, co je za třetí zákrutou! Nechci znát předem všechna tajemství jejího proudu, jejích břehů a kraje kolem. Chci se kochat, chci být překvapen, chci, ať na mě šplouchá, ať mi pleská o loď, ať mě houpá a hází na mě prasátka, ať chladí, ať hladí, ať mě nese, ať je se mnou zadobře (a já s ní) a ať se v ní neutopím. Možná to tu a tam odnese loď, cvaknu se, řeknu kurník a ona se zasměje. Ale nezanevřu na ni.

Co víc potřebuji? A kdo má víc?
Nejvíc má ten, kdo stojí u pramene a pije z něj. A pak se vydá po proudu, aby našel místo, kde už se dá sednout do lodě. Pokud je s tímto zadobře a sám s tím ladí, neřeší blbosti. Nepřemýšlí, jak vodě postavit přehrady, kde vodu spoutat, kde narovnat její tok... Pak přijde velká voda, přehrady rozboří a odteče do moří.

A co z toho má ona? Co má z toho vodáka na svých vlnách?
Nic.
Ale může jí dát krásné jméno. A v něm bude vše.


Může to nějaké ženě stačit?