Žena a její role - Diskuze a zkušenosti

cimi » thééé Tohle se mnou rezonuje. Je to o dospívání a o tom, že to bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci.
Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti...

cimi » thééé Mám po očistě, tak jen tak zběžně a stejně si tu babu jagu musím přečíst minimálně ještě jednou x)

PS: když jsem byla malá (a hlavně když jsem byla nemocná), měla jsem sny nebo halucinace, ve kterých mě honila taková ruská čarodějnice...s hřebenem, kterej se mi zarýval do zad a trhal mi vlasy...teď nevím jestli to byl nějaký můj výplod nebo to bylo původem z knihy "Krása nesmírná" nebo tak nějak...

thééé Přidám další střípek...
Kdysi mi kamarád ofotil pár stránek z knížky, takže nevím autora ani název...
Ale i díky tomuto tématu jsem se trochu začetla do kapitoly:
Lidstvo nemůže přežít bez prohloubení ženských složek lidství...
a popisuje tam nevýhodu doby, kdy se rozmohla televize a to ještě nepíše o internetu.
Popisuje, jak ženy zjistily, jaké ženské zbraně a aspekty, mají velký vliv na muže v oblasti sexuality, a tyhle zbraně se donekonečna omílají a cíleně používají.
Jak ženy naprosto ztratily schopnost být autentické a své.
Zaujalo mě to...
a ještě víc mě proto zaujala teda role muže, který mi z tohoto pohledu přijde jako otrok ovládaný jen jedním aspektem svého života..bez vlastní vůle?
Takže jakoby sexualita tady sice dělá rozdíly mezi tím být ženou a mužem, ale zároveň staví člověka do svázanosti a otročiny..
...
nevím, jestli to nesmažu..ale prostě na tom něco bude...

player » cimi No páč jediná správná pohádka je Jak chudák do ještě větší nouze přišel.

thééé » cimi "Někdo se vztahy ani souladem v partnerství nemá vůbec žádný problém a jiný se zase točí v bludných kruzích a ne a ne se poskládat..."
čoveče, já čím jsem starší, tím víc jsem přesvědčená, že nikdo nemá souladné partnerství
nejhůř jsou na tom asi empatici, a ti, co mají vůli k harmonii, protože se všelijak přizpůsobují. Ale Ti, co právě hlásí, jak jsou v pohodě, jsou dost často tankoidní, sebestřední a polenoidní atd. tozn. že zase nemají problém být sami sebou, ale problém se víc vnímat potřeby druhého, a nechat se proměňovat.
A myslím si, že ani jedno není dobře.


K té Babě Jaze - no to je dobrá otázka, často jsem nad tím přemýšlela. Ten pán, kterého asi myslíš, v tomto neoslovil ani mě, protože Babu Jagu už poslal za hranice dobrého.
nevím, jestli Tě to uspokojí, je to opravdu moje úvaha, ale stále jsem otevřená novému pohledu:
je to jistě ženský aspekt, je velmi velmi kreativní, se schopností navracet harmonii a léčit..hluboce proměňovat. Je v tom něco magického a velmi silného, asi bych to přirovnala i k energii pluta /právě proto to může zůstat v nebezpečné ničitelské rovině/. Umí čelit obrovskému zlu, a hlavně rozumí zlu, setkala se s ním, už se ho nemusí tolik bát. Věřím, že v podstatě je tam touha po ohni - vědomě jít a uchopit svůj život.. nechat shořet v ohni vědomí apod./šup s tím do pece/...a pokud se k těmto nástrojům dostane žena, která má za úkol chránit své děti, svou rodinu, své blízké, Božské hodnoty apod., může z ní být na nějaký čas nebezpečné stvoření schopné všeho...
dokáže se vzdát závislosti na přijetí od okolí (bradavice na kůži), dokáže zůstat sama (na samotě v lese), zesílí jí vnímání (obrovský nos), sžije se s přírodou a pozná instiktivně čím léčit..
Ale musí i poznat, že její moc je obrovská,a nepochází čistě z ní, a ta moc musí být vrácena svému Tvůrci, a hlavně musí být použitá vědomě, nezneužívat...
musí se vybrousit a spolu s ní i etické mantinely..
Dobré je to v tom, že neuteče, ale projde všema zkouškama, jako ohněm. A proto získá "zajímavé", kouzelné nástroje.
Přes to všechno je to pro některé tak děsivé, že z pohledu druhých zůstane Ježibabou...

player » cimi Jo - já holky krmím...jsem obstojnen kuchař...

Jinak - já si stejně myslím , že celej moloch má jedno pozadí. A tím je erotický život člověka , jako druhu homo sapiens. My se snažíme fungovat podle nefunkčního schématu vymyšleného křesťanskou církví. Respektive patrně jejími někde ve čtvrteém století ohnutými dogmaty.

Role ženy jsou tři. Milenka - matka - ochránkyně rodinného krbu , to ano , ale jakoby měli pravdu spíše ti starověcí Římané. Popřípadě třeba Ganéšovci. Nezapadaj ty puzzle do sebe , alespoň podle mého odžitého názoru.

I když každej tohle vnímá jinak.

Buddha/2 » cimi Tak to jsem rád
Jste mě s Plájou přiměli se zamyslet nad funkcí krmení. Zcela nejungovsky pominu kojení .
Model muž uloví, žena upeče má něco do sebe. Oba do toho aby se najedli vloží svůj díl - což spojuje. Snídaně do postele je vyšší level . Obecně: když se s někým podělíš o kus žvance, dáváš tím najevo dobré úmysly. To je tak základní gesto, že platí i ve vztahu člověk-zvíře (A jo, taky mi dlouho nedocházelo, proč kočka nechává myš před dveřmi - ještě že mám chytrou kamarádku ).
Pohádky jsou fajn . Jen je tu jistá disproporce v kvantitě princů .A pak taky idealizují. Že by nikdy žádný drak neukousl princi hlavu? Nebo se princezna nezakoukala do špatného prince ?
Víš co, já mám problém jak nakombinovat globální pohled s úzce zaměřeným. Zvlášť když položíš dvě a víc otázek současně . To pak nevím jestli se rozepisovat na A4 nebo radši . Třeba propojení na rodiče: samozřejmě že je, ale těch variant ... Chci říct, že to nemusí být neochota, ale třeba jen obyčejná bezradnost . A možná nejsem sám ...
Já ten "statistický pohled" beru spíš jen pro zajímavost. A ten do hloubky je čistě individuální. Sice může mít společné rysy s jiným, ale zároveň se od něj v jiných liší. Takže co si z toho vybereš, může ale nemusí fungovat.
Jakože když dva dělají totéž, není to totéž - proto, že mají jiné dispozice.
Hezký příklad jsou horoskopy, ale těm nerozumím (příliš mnoho proměnných )

cimi » Buddha/2

Samozřejmě že do hloubky

Jo...nějak takto jsem si to představovala to sdílecí : )) jestli tam probíhá nějaké propojení na rodiče, společnost, jak to chodí, či odkazy na pohádky...jasně : )
Spousta žen, (včetně mě ) v určité fázi vývoje očekávají prince, kterej je zachrání a všecky ty opletačky kolem : )) a proč ne, leč realita není pohádka, že (a toužily by po tom, kdyby jim to maminky nečetly před spaním???) --- např

cimi » player Hele ono by se to dalo říct i opačně: Chlap, který ženskou nenakrmí má proti tomu, který ji nakrmí handicap : ))
Ale muži v tomto mají výhodu v té jejich jasnosti...ženský si mnohdy život samy sobě komplikujou asi tou svou extrémní potřebou až závislostí na bezpečí (hnízdo), že mnohdy jsou ochotny zavřít oči nade vším, i na úkor sebe sama...
Proto to mají ženy, které jsou tak trochu víc muži, v něčem jednodušší...a naopak zženštilí muži v něčem náročnější x)

Jj tohle má mnoho rovin a určitě má velký vliv minulost a klima ve společnosti...ale tak nějak si říkám dohromady s tím předchozím příspěvkem verky, jestli to vlastně v současné době není už jen záležitost těch žen a jejich postoje, jakou roli ty ženy budou mít...tedy otázka, ze které strany to vlastně pochází...

Buddha/2 » cimi Mně z toho furt není jasné, jestli Tě to zajímá víc obecně- jakože "statisticky" nebo individuálně- trochu víc "do hloubky" .
Představy ... tady bych Ti to ještě zkomplikoval . Dost často ani o představy nejde, spíš o naivitu, Buď v tom smyslu, že všechno bude růžové a problémy buď nebudou nebo se nějak vyřeší samy. A nebo se nějak automaticky předpoládá, že vztah bude stejný jako mají rodiče - to je trochu záludné, protože máme 2 páry rodičů . Výsledek pak často připomíná pohádku o pejskovi kočičce a dortu
Bylo to dost sdílecí ?

cimi » verka96 "Nejdůležitější je být upřímný sám k sobě a vědět co chci a taky se podle toho chovat."
Naprosto souhlasím : )

Jinak k těm rolím...a k tomu vědomí toho co chci a upřímnosti k sobě, mě právě zajímalo co na to muži, s jakými představami do vztahů vstupují...tohle propojení s tím, jak je paušálně vnímána žena dlouhodobě s tím má samozřejmě mnoho co dočinění...prostě si myslím, že to člověk může uvidět a ze sebe dostat jedině vědomou prací na sobě...ale tak nějak si říkám, že tady ty sdílecí a "analytické" tendence mají spíš ženy, tak nevím co jsem jako čekala

cimi » thééé "Alchymie vztahů je taky dobrý otvírač vnitřních rolí."

jo přesně tak...a tady ten balíček, který nějak do sebe natřádáme za celý život se vždycky nejvíc zhmotní v partnerství...tzn, že se nějak naše osobnost začne štěpit...ale pouze tak moc jak je to "zrcadlo" rozbité...
Někdo se vztahy ani souladem v partnerství nemá vůbec žádný problém a jiný se zase točí v bludných kruzích a ne a ne se poskládat...

"ono stačí si dát otázku, kde ve mě začíná pocit, že jsem naživu..a jde to velmi do hloubky."
Ano : ) to už je taková vyšší "vědomá životní" tak vnímám smysl meditací...ne jako něco statického...

Prosím tě a jak bys tu roli baby-jagy vyložila? : ) já ji znám jen z výkladu toho pána, se kterým moc nejsem na stejné vlně...

verka96 Když se na tím tématem zamyslím, už od narození hrajeme určité role, protože jsme součástí společenství - rodina, potom škola, kamarádi, práce (zaměstnanec, šéf, podnikatel atd.), pak se můžeme rozhodnout, partner, manžel, matka nebo ne-matka, případně babička, když se toho dožijeme apod. Dřív tu byl patriarchát, žena si moc vybírat nemohla, prostě narozením byla zaškatulkována už v rodině, měla ty a ty povinnosti, určeného budoucího manžela a samozřejmě děti (pokud nebyl biologický problém). Rodina je nejdůležitější, tam se dítě formuje do budoucího života. Nyní dochází k takovému mírnému upouštění od partiarchátu, společenským změnám, žena už si může svobodně vybrat partnera, od záčátku 20. století může volit nebo zůstat svobodná a bezdětná a bude to společnost brát "normálně". A pak taky hodně záleží, jak role budeme hrát, podle sebe nebo podle toho, co se od nás očekává. A jestli pokračovat v tom, co nám rodiče a prarodiče předali nebo si uvědomíme, že tento vzorec už dál ne (když vzorec není zrovna dobrý, dochází k ponižování, týrání, zneužívání apod). Takový genetický otisk, co podvědomě od rodičů máme.
Život je plný rolí, ale dnes máme větší svobodu se rozhodnout. Nejdůležitější je být upřímný sám k sobě a vědět co chci a taky se podle toho chovat.

thééé » cimi "Ufff a toto zajelo hluboko...chtělo se mi vykřičet: “však jsem taky žádného otce neměla” ale to už "
nojono i to je vztah, a tyhle neexistující, či zidealizované, či hnusně deformované jsou asi nejsilnější co do vlivu na naše ženství :-(

"občas je nepřátelství cítit v řadách žen...možná ze závisti...srovnávání se, soupeřivosti..."
no nad tím kolikrát dumám, proč to...jestli to jsou ženské hry, na které jsem nedostala návod...nebo jestli to není právě tou prodejností a špatnou sebehodnotou ženy (tolik let lámanou) - uděláme vše pro pocit sounáležitosti, přijetí, ocenění a lásku...ale když to vidíme na druhém, tak tím pohrdáme, i když podprahově...či co

"Jenže...když šáhnu do svého nitra—vnímám tak vůbec sama sebe? A dokážu takto bez předsudků vnímat kohokoliv?"
no po pravdě si taky nepřipadám nějak extra živá , a to od narození...ale asi je mi to nějak z těch všech možností nejbližší a hlavně se s tím dá něco dělat, a do téhle role se vměstnávat je takové nejpřirozenější ... mám pocit, že jsme za to vždy odměněni
ono stačí si dát otázku, kde ve mě začíná pocit, že jsem naživu..a jde to velmi do hloubky...tady se nedá klouzat po povrchu a pozlátkách, nedá se to zalepit ženským přikrášlovadlem..

Jinak si myslím, že ty všelijaké role se v nás probouzí většinou postupně..můžou se oživit tranzitem..a pak se vše změní mateřstvím, nebo bolestnými rozchody.
Jako krásná a nejživější jsem se za celý život cítila jen v jednom vztahu, který se v podstatě ani moc nekonal.
Alchymie vztahů je taky dobrý otvírač vnitřních rolí.

Jo a ještě jedna role mě napadla, baba-jaga
Mám pocit, že každá žena se musí s tímhle aspektem nějak poprat...i když si nejsem jistá, jestli to není jen vyhrocenější role čarodějky, a tu bych nejvíc přiřadila k mateřství. Tu se odehrávají největší kouzla a proměny.

Buddha/2 » cimi No, dovedeno k dokonalosti to pak vypadá takhle :

Novomanželé.
On: Drahá, já tě musím varovat, že mám 3 zásadní věci, které nejde nějak měnit:
1. V úterý mám fotbal, ať se děje co se děje, já mám fotbal!
2. Ve čtvrtek chodím hrát mariáš. I kdyby třeba tchyně měla narozeniny, já mám mariáš!
3. V neděli chodím na ryby. Zima nebo ne, třeba prší... je to jedno. Jdu na ryby!
Máš co k tomu říct?
Ona: Ne, mně to nevadí. Já mám jen jednu zásadu.
On: Jakou?
Ona: Každý večer od 9 hodin mám sex. A je úplně jedno jestli budeš doma nebo ne.

fanik » cimi Lidi si ve vztahu musí ve všem vyjít vstříc a není to přizpůsovení nezdravé, ale skoro nutné, jinak to prostě nejde a jinak je lepší ten vztah nemít..

cimi » player Rozumím. To je to: neztratit se ve vztahu. Ono těch pokušení k “přizpůsobit se” je mnoho a kor v zamilovanosti. I když zase na druhou stranu nemyslím si že striktní tvrdohlavost a suverénost nějak vztahu prospívá. Od toho se tomu říká vztah, protože už se člověk nevztahuje jen k sobě ale i k tomu druhému...
Ale ten příklad je fakt trefný x))

cimi » thééé “ Nejvíc se cítím jako bytost, a tak by se mi to i líbilo - nejdřív se vnímejme jako něco živého...”

Tohle musím vypíchnout, protože s tím naprosto souzním. Je to vlastně něco jako co psala Mili.

Jenže...když šáhnu do svého nitra—vnímám tak vůbec sama sebe? A dokážu takto bez předsudků vnímat kohokoliv?
Každopádně s tím souzním a je to velká výzva...a prozatím mi bohatě stačí to “sama sebou”....a to je asi to: dovolit si cítit, vnímat se...

“ Bohužel jsme my ženy hodně prodejné..za trochu lásky šel bych světa kraj..”
A tohle trochu koresponduje s tím zmrzačeným ženstvím. Štěstí a lásku není moc “perspektivní” hledat venku...ačkoli my ženy máme sklony k tomu vztahovat se, sdílet, sounáležit asi mnohem víc než muži...občas je nepřátelství cítit v řadách žen...možná ze závisti...srovnávání se, soupeřivosti...

“ píšeš o rolích a chybí mi tam - dcerou, žena může zůstat celý život dcerou svého otce, i když už ho nemá..”
Ufff a toto zajelo hluboko...chtělo se mi vykřičet: “však jsem taky žádného otce neměla” ale to už ze mě mluví nějaká role oběti a neodpuštění....

Děkuji

thééé jojo, taky jsem se nad tím už napřemýšlela..
napíšu střípky, které neposkládám...
Mám pocit, že ženství je vůbec ale naší kulturou jakési dost zmrzačené. A nemyslím jen křesťanstvím, ale i socialismem, poválečnou dobou..i válkou.
Nejvíc se cítím jako bytost, a tak by se mi to i líbilo - nejdřív se vnímejme jako něco živého...
Jako žena, no mě se třeba líbí v tomto astrosymbolika, ukáže, co vlastně hledáme, k čemu sami nejvíc tíhneme, jaké máme nástroje.
Někomu stačí ve vztazích jen něčí blízkost, někdo potřebuje duševní porozumění, někdo společné projekty a práci apod. Kdo ví ale co je za tím víc, jestli potřeby z dětství, nebo vlastnosti venuše..převládající živly..asi je to individuální.
Docela mě rozčiluje takové to současné "probouzení ženství". Ale ne proto, že by se mi ty ideje nelíbily, jsou krásné..ale podle mě podporují zase nějaké vměstnávání se do "umělých" ideálních rolí. Zdá se, že jsme to zase odněkud odkoukali,z kultury, která nám není vlastní, a chceme mít pocit, že víme, jak to má vypadat.
Jenže to je asi to, že to není o "vypadat" ...ale podle mě o cítit se, vnímat se...koexistovat s životem...položit se do principů života, odevzdat se apod.
Bohužel jsme my ženy hodně prodejné..za trochu lásky šel bych světa kraj..

Někde jsem četla, že dračí ocas a hlava v ose rak/kozoroh je hodně o vyvažování mužského a ženského principu. Mám to tam a opravdu cítím povinnost to nějak v sobě spojovat.
Taky jsem četla, že žena, která má špatný vztah s matkou, má obrovský handicap, že nemůže k sobě, jako ženě dost dobře navázat vztah. Asi na tom něco bude...
A jednu věc doplním, co mě napadlo - píšeš o rolích a chybí mi tam - dcerou, žena může zůstat celý život dcerou svého otce, i když už ho nemá..
Poslední roky jsem se cítila jako otec..(ne můj otec, ale nejvíc v roli otce)..nebylo to nepříjemné, ale nešlo v tom zůstat napořád.
Měla bych asi víc střípků...ale už mi to nemyslí..

player Klíč. To jsem ještě opomněl. Klíčem je bublina , ve který tě ten druhý potřebuje najít. Ukázat mu: koukni - takhle a takhle to mám já a jsem spokojenej nebo dokonce šťastnej , nechci si kvůli vztahu překopat konstanty na proměnné. Ber , nebo nech ležet.

Vzpomínám na Nunu , naši pirátku.

Kdysi jednou ji jeden chlap pozval na rande k sobě domů. Ale vybral si pátek a ona mu řekla: koukej , v pátek si vždycky dělám natáčky a pak koukám na Krause (tehdy ještě Uvolněte se , prosím , bylo v pátek). On jasně , jasně - neuvěřil.
Dorazila na rande , zašila se do koupelny , tam si vyráběla vlasy , pak v noční košili přišla do křesla a zapla si Krause. A bylo po lásce - už se druhé pozvání nekonalo. Ale ona to udělala správně. Mohla mu sice říct: vyjímečně to kvůli tobě poruším , ale chtěla mu ukázat svojí pozici spokojenosti.

Možná v tu chvíli byla sobec , kterej myslí jen na seme. Asi jo. Ale...

Buddha/2 » cimi No vidíš, jedno a tolik možností

cimi » Buddha/2 Eh s dovolením rozvinu myšlenku o
No a pak existují tací, kteří osočují druhé, že maj na botě - tudíž jméno psa a majitele je maximálně important, jiní zas dělají slepé či bez čichu, že jich se to netýká a roznosí všude a jiní to rovnou popřou a obviní někoho jiného že smrdí, nebo chtějí aby jim tu botu umyl někdo jinej..a pak jsou tací kteří vezmou botu a umejou ji sami x)))
A co bylo dřív

(Smažu )

cimi » Žihadlo

cimi » AL8EX “ nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já ”

Jo : ) to vystihuje hezky...vlastně i tu podobnost co psal Fanik...

Viníci a viny : ) a hodnocení...já teda od jisté doby svini v zrcadle už nepotkávám ale je pravda, že ten sebeobraz byl svého času tristní ^^

Souhlasím že by se měl člověk naučit být sám a nejlíp naučit být sám se sebou. A taky by se měl naučit říkat ne a vymezovat tam kde je potřeba, stát si za sebou, když sám není.
Ono to totiž není přímá úměra. Být sám může být i vyhýbání se jiným tématům, které jako “sám” nepoužívá nebo neobjeví : )

Díky

Najdise.cz » cimi Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Odpověď u mě je jednoduchá: nebránit se tomu.