Žena a její role - Diskuze a zkušenosti

player » Žihadlo Starší generace vyšla ze spartánštější výchovy ještě. Mužská hrdost. Nebreč a postarej se...

Já jsem třeba spartánskou výchovu neměl , ale zase jsem byl od malička u sportu. A hegemon. Když jsem nebulel já , nebuleli ani spoluhráči...i když to bolelo a tekla krev.

Najdise.cz » Lupi Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já vím, že u mě je to spíš profesionální deformace, ale já takových žen znám více než chlapů. Těch zaměňujících. Je to však logické. Ženy si totiž nechají pomoci, snáze si problém přiznají a tudíž se jej dokáží zbavit. Takže zvláště s věkem se váhy překlápějí. Chlapi si často nedokáží přiznat, že by si měli říct o pomoc. Oni popřou často i svůj nos mezi očima. Nakonec ten tvůj popsaný mi přijde typický. Nezbývá než doufat, že se nebude dále rozmnožovat.

Mici Angóra » Korzárka Jak se to projevuje?

Nabi* » Korzárka Mě by zajímalo, jak sis na tuhle otázku odpověděla

cimi » Korzárka

player » Korzárka Bohatí. Šlechta , měšťanstvo, pokud zrovna zem nebyla ve válce nebo v morové epidemii.

Jasně - vždycky byly radostné povahy , nepochybně i ve středověku , ale musíš to brát komplexně.

Zavádějící to není. Právě historie píše stránky pravdy a reality - ačkoli vše je relativní.

player » Korzárka Nesouhlasím.

Je potřeba vidět věc v historickém kontextu. Zhruba 17 století ( a to je pořádná doba) byla ženská za sexualita tabu a pokud vyjela na povrch , tak defacto trestána. A v běžném životě opravdu žena chlapovi ve všech směrech od a do z vydaná napospas.

Všechno. Muž živil. Muž rozhodoval. Muž si její tělo podmaňoval a sériově ho přiváděl do jiného stavu, dokud ona nazemřela nebo zkrátka dokud to šlo.
Bestiální "křesťanská" doba.

A pokud muž zdechnul - tak na tom byla ještě hůř. Odkázána na milodary.

Taži se já. Nebyl bůh spíše Starej Říman? Jasně - byla to už ke konci pak zvěř , ale práva měla obě pohlaví.

Nabi* » Korzárka Díky bohu! Další smysluplný komentář!
Zkopíruju, protože tohle je přesně jak to cítím:
"Kolikrát i říkám, jaká emancipace. (A jejímu domnělému spojení s agresivní sexualitou, s prý svobodným vyjádřením... Kolikrát bych spíš brečela než se smála, když to spojení slyším.) Houby emancipace. Dostali jsme se do totálně převráceného obrazu. Dva extrémy a oba totálně nepřirozené, ale založené na víře ve správnost."

Agresivní a mechanická sexualita, to je sexualita dnešní doby - ZATÍM a ve většině. Nebo alespoň to, co se propaguje a co slyším. Výjimky jsou, to je jasný. Je rozdíl mezi mechanickým orgasmem (který je povětšinou naplňující asi jen těch pár minut) a orgasmem, který člověk prožívá z lásky, odevzdání a důvěry.

verka96 » Korzárka Představa "kdo jsem" v konfrontaci s představou druhých i vlastní, kým bych být měla...

No právě, to je ta společnost a její role - tak pořád nějaké narážky nebo škatulková, ona je žena, tak musí automaticky toto nebo se na to nehodí, nebo kdy už konečně budeš mít dítě apod., stejně jako ta analýza, ona musí pořád řešit vztahy atd., ona bude určitě nespokojená.
Nereagovat, neřešit... Dřív jsem slyšela kolem sebe pořád dokola, nějaké škatulky, nějaké normy a docela mě to deprimovalo.

player » Korzárka Jednoduše být můžeš. Ale ne s někým. Maximálně vedle někoho. Nebo sólo piko. A ono to není snadné.

thééé » Korzárka jojo, je to nekonečné téma, vůbec nemám jasno, a tuším, že nikdy mít nebudu

a možná ani nechci, možná je v tom kus tajemství.

koktejl bezpečí a vzrušení to je dobré...
( jen pro zajímavost - v Probuzení tygra /zajímavě o traumatech/ https://www.databazeknih.cz/knihy/…
se píše, že lidi, kteří prošli silným traumatem, kdy se neuvolnila nastřádaná energie, špatně zvládají vzrušení...připomíná jim to původní trauma. Proto asi někdo volí spíše přítomnost, ať už jakoukoliv. (moje teta kdysi říkala zajímavé heslo: "kdyby pil, kdyby bil, hlavně aby byl" přišlo mi to hrozné (je to opravdu o tom, že ať je partner jakýkoliv, ať prochlastá všechno, ať všechny mlátí, hlavně ať je) Tohle se opravdu dřív říkalo, ale možná vztah byla dřív otázka přežití, a dnes je úplně jiná doba.
A zase - člověk pocházející z agresivního prostředí rodiny v dětství - hledá bezpečí u predátora..
A co když prostě jen hledáme léčbu, volíme cestu k pochopení sebe a k celistvosti..a soulad je ideální představa ??
atd.. jak říkám nekonečné téma

Najdise.cz » Mici Angóra Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Zvědavá ne, ale hlavně že mě nelituješ. Dík.

Mici Angóra » Žihadlo Asi na to nejsi zvědavá, ale

player » Žihadlo Nemám problém s takovým vztahem. Proč bych měl mít ?

Dostáváme se zpět na počátek. Dětství je naprosto signifikantní v tvorbě štěstí. A žel bohu , když se dívám na některé manželské páry , tak bych jim nejen zakázal se množit , ale rovnou pohledal nějaký tichý kout v blázinci.

Vono vůbec - pomalu na sex by se měl dneska dělat řidičák a některým bych to dovolil jen pod dohledem.
A ubohý dítě pak musí psychopaty poslouchat a ještě je mít za vzor...a pak z toho má vyrůst žena , která je ženou nebo muž , který je chlap.

Paradoxně tím , z hlediska věku , útočím do vlastních řad. Ano - moje generace to zpackala nejvíc. Vyšla z totality a potkala se s ambicemi.

player » AL8EX "okolo nás hledáme viníky a viny, ale v zrcadle najdeme tu svini"

Do kamene tesat !

cimi » Žihadlo

cimi » AL8EX “ nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já ”

Jo : ) to vystihuje hezky...vlastně i tu podobnost co psal Fanik...

Viníci a viny : ) a hodnocení...já teda od jisté doby svini v zrcadle už nepotkávám ale je pravda, že ten sebeobraz byl svého času tristní ^^

Souhlasím že by se měl člověk naučit být sám a nejlíp naučit být sám se sebou. A taky by se měl naučit říkat ne a vymezovat tam kde je potřeba, stát si za sebou, když sám není.
Ono to totiž není přímá úměra. Být sám může být i vyhýbání se jiným tématům, které jako “sám” nepoužívá nebo neobjeví : )

Díky

Najdise.cz » cimi Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Odpověď u mě je jednoduchá: nebránit se tomu.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kolik procent času? To nejsou housky v krámu ne?

Hele, já to vezmu z opačné strany v konfrontaci s tím tvým.
Ty jsi měl výborné dětství. To já rozhodně říct nemohu.
Kde vlastně moje dětství skončilo? Myslím si, že v okamžiku, kdy jsem řekla dost. A utekla jsem z domova (který žádným domovem nebyl, žádné bezpečí).
To mi bylo 17. Tam poprvé jsem se cítila šťastná. Trochu smutný, když si vezmeš, že je mi 33, že to je víc, než polovina dosavadního žití.
A i tak jsem měla z kliku. Kolik lidí to říct nemůže? Přišel mi v té době do cesty chlap, který mi ukázal, že žít se dá i jinak. Nekecal mi, že hledat musí každý v sobě. To jsou takové kecy, co stejně každej ví, ale nejotravnější je, když ti to furt lidi předhazujou. Tenhle nemluvil. On mi to ukázal. Tak vznikl první vztah na celý život. Ne milenecký, ne partnerský, prostě vztah, který nebyl dán sourozenectvím, rodičovstvím, ale tím, že si to sám tak vybereš. A taky mě naučil (bez poučování) mít vztah sma k sobě. K horám, k lezení, k životu.
I když ho třeba už nikdy v životě neuvidím (vídáme se jen občas, teď už jen jednou do roka, občas pár řádku mailem), je to vztah. protože vztah nemusí být, jak se občas plete, oboustranný. Mám vztah k němu. A jen to vědomí, že takový člověk tu fakt někde je, mi dělá žití příjemnějším. Nemusím být s ním, aby mi bylo líp. Stačí mi to vědět.
Máš problém s takovým vztahem?

No zpět k otázce: Byla jsem od těch 17 let pak už šťastná?
Kdyby se dalo na vše zapomenout, asi by to šlo snáze. I dneska jsou dny, kdy se mi nechce ani vstát. Kdybych si neudělala ranní rituál, tak tomu prostě podlehnu.
Ale taky mám za sebou už dost dlouhou cestu. A kdybych zapomněla, tak by se nebylo za čím ohlédnout. A tu dlouhou cestu bych neviděla. To by nebylo dobrý.
Takže ne, nebudu si hrát na to, že jsem většinu času šťastná. Nežiju v rauši. A ani nechci. Chci žít v průměru bez nějakých velkých výkyvů. A prožívat spoustu malých radostí. Hýčkat si je. To je víc, než jsem kdy měla. A to mě táhne dopředu. A jestli s posledním výdechem budu moci říct, že jsem celkově 50% času byla šťastná, tak jsem s ohledem na zpackané dětství byla mega úspěšná. A jestli 25%, tak jsem byla taky úspěšná. Protože do 17 let to bylo 0%. A přesto jsem se nepoložila a jsem teď někde jinde.

A dá se to vůbec takto měřit? Co když tvých 99% se bude rovnat mým 25%?

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a kdo vlastně ví, co v životě chce?

vztahy pak jsou jen zrcadlo, aby jsme si všimli sami sebe..(a svoje divadelní role)

"okolo nás hledáme viníky a viny, ale v zrcadle najdeme tu svini"


každej by měl být nějakou dobu sám..pak může líp poznat sebe a časem i rovnovážnej vztah..


nepotřebuju aby někdo měl rád mě...ale aby měl rád to co já

cimi » Žihadlo Děkuji
Mívám to podobně, že než abych se pasovala do role jakou po mě někdo chce, tak se stavím do nějaké "obranné" role, která je vlastně taky jen rolí x)
Časem jsem ale přišla na to, že odmítání a odpor mi vlastně jen brání v poznání...
A vidíš : "ve vztahu chlap" na to jsem taky úplně zapomněla...

Co to tedy pro tebe znamená naučit se být žena?

player » Žihadlo Tak je to správně. Když se zamyslíš nad prošlým žitím: kolik procent času jsi mohla říct : JSEM ŠŤASTNÁ ! ?

Já 99 - asi proto , že jsem život na vztazích nepostavil a že jsem měl výborný dětství (bez dominantního vlivu rodičů , my ho trávili venku). Sport , hudba , knihy , přátelství...neustálé se těšení na věci příští. Pak se mnou trochu zalomcovala ztráta první "lásky" a současně smrt kamaráda na chronickou leukemii. Tehdy jsem asi tři měsíce hledal odraz ze dna. Našel jsem ho právě v kumštu. A to rozhodlo o mém dalším směřování.

Ano - nemám potomstvo - i bych se dost bál ho mít. Vidím určitou společenskou bezmoc současné doby , co se rodinného žití týče. Ale za to 52 let v euforii. Chm.

Ženy to mívaj až moc vázaný na vztahy.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dík za konečně opravdu zajímavé téma. Je tak obsáhlé, že nedokážu odpovědět na vše. Spíš jen na málo.

Několik rolí, to mě zaujalo. Přemýšlím, kde hraju roli. Kde nosím masku. A kde z role vystoupím, odlíčím se a jsem sama sebou.
V mém životě bylo několik situací už v samém dětství a dospívání, kde se mi hraní rolí dost znechutilo. Asi blbý scénář. A idiot režisér.
Nejdřív se mi chtělo vykřiknout, že žádné role. Ale přesně v tom období jsem naopak role hrála. Bylo to jasně dané. Hraj tuto roli, nebo zemři! Hraj tuto roli, nebo se zblázníš! Hraj tuto roli, nebo bude hůř! Tak jsem hrála podle scénáře jiných (a bylo hůř a hůř) a paralelně žila už v tom věku jiný život, kde jsem hrála roli, kam jsem psala svůj fantaskní scénář sama, ale nebyla to realita. Byl to jen útěk. Na jednu stranu mě to zachraňovalo, na druhou stranu to zabraňovalo tomu, abych nadiktované role odmítala.
Je výsledkem, že role odmítám? Nevím. Asi ne, ale hraju je jinak. Kdo příliš lpí na tom, že daná role se musí hrát jen tak a tak, asi by si myslel, že jsem tu roli odmítla. A někdo, kdo na tom byl mhohem hůře, by naopak zhodnotil, jak tu roli hraju pedantsky a neodvážím se z ní vybočit ani o píď.
Každopádně dlouho se mi stávalo, že jsem ve vztahu já byla chlap. A v takových vztazích jsem nevydržela. Ale nebudu to tu obracet v to, že chlapi dnes už nejsou. To byla chyba moje, já byla chlap. A na ženskou jsem si jen hrála (role). Když jsem z té role vystoupila, tak to byl průser. Takže jediné, co se dalo dělat, znamenalo naučit se být žena. Aby to nebyla jen role, aby to byl fakt.
Dnes už to umím. Už je mi to přirozené. Ale stejně občas si to musím zvědomit.
Jo a pomáhá na to být s opravdu silným a chápavým mužem. Vedle něho role nejsou jen role. Jsou to dílky puzzle, jež zapadají. A aby zapadly, tak je někdy potřeba asi i ty role trochu odmítnout, ale ne moc.