Žena a její role - Diskuze a zkušenosti

player » Korzárka Bohatí. Šlechta , měšťanstvo, pokud zrovna zem nebyla ve válce nebo v morové epidemii.

Jasně - vždycky byly radostné povahy , nepochybně i ve středověku , ale musíš to brát komplexně.

Zavádějící to není. Právě historie píše stránky pravdy a reality - ačkoli vše je relativní.

player » thééé Jistě. Je to především nekonečným útlakem . Útlakem křesťanství , muslimství ale také i židé nejsou nijak zvlášť volnomyšlenkářští.Monoteistická náboženství...asi špatně.

A pak se podíváme na východ - a hle , vše je jinak. V tom , za co by ženskou v Evropě inkvizice upálila je japonská gejša školena. Thajka bere sexualitu jako dar - pravda , tam jsou muži zvýhodňováni automatickou vstupenkou do Nirvány , kdežto dívka si to ve čtyřech reinkarnacích musí odsloužit. Atd, atd.

Nebo stará náboženství : antika , Egypt , všechno sexualitu oslavovalo...

Vystoupení z role obětí: TO JE ONO !!!!

player » cimi A myslím si , že dnešní mladice už si žádnou moc křivdu nenosí a jdou do všeho po hlavě. Už na ně nedosáhne pan farář...

A je to krásné.

A pro mne , kterej vlastně zažil už tři generace v posteli je to fascinující.

Ale pravda - role se mění tak , jak se přetváří celý svět. To máš tak - k čemu sloužila výpočetní technika před 40 lety a k čemu je dnes? Muž ještě před třiceti lety byl voják. Učili ho , jak se zabíjí a před zabitím se chránit. Učili ho to 24 měsíců (tehdy třeba třicetinu života).

Civilizaci změnil komfort , dostatek a právě nedostatek zpětné vazby na časy nedávno minulé. Ale já si myslím , že vesmír ví , co dělá.

player » Korzárka Nesouhlasím.

Je potřeba vidět věc v historickém kontextu. Zhruba 17 století ( a to je pořádná doba) byla ženská za sexualita tabu a pokud vyjela na povrch , tak defacto trestána. A v běžném životě opravdu žena chlapovi ve všech směrech od a do z vydaná napospas.

Všechno. Muž živil. Muž rozhodoval. Muž si její tělo podmaňoval a sériově ho přiváděl do jiného stavu, dokud ona nazemřela nebo zkrátka dokud to šlo.
Bestiální "křesťanská" doba.

A pokud muž zdechnul - tak na tom byla ještě hůř. Odkázána na milodary.

Taži se já. Nebyl bůh spíše Starej Říman? Jasně - byla to už ke konci pak zvěř , ale práva měla obě pohlaví.

Háňa* Cítím se jako člověk a žiju člověčinu.
Nevnímám to tak, že bych se skládala z matky, manželky, milenky, ...
Prostě procházím situacemi, ve kterých se ocitnu, a prožívám je - nemám při tom pocit, že bych v některé hrála nějakou roli a jinou ne. Ve všech situacích jsem celá.

No, ale teda, žena jsem - samička - mám prsa, vaginu, menstruuju, porodila jsem a vychovala mládě, mám nálady, mám ráda kytky a barvy a bojím se zbraní, alkoholu a cirkulárky

thééé » cimi ano hezké

(a dodatek: kolik žen už má tuhle tíhu zvědoměnou, a pořád jedeme ve starém )

...
mám zkušenost, že jsem se rozhodla jít svojí /snad/ autentickou cestou, a měla jsem pocit, že proti mě stojí většina žen ze dvou linií /i z manželovy strany/, a nebo část tam byly chcíplinky polomrtvé,k smrti unavené, bez reakce, bez podpory.
Šmane jak já se cítila sama
Podpora přišla od žen z jiných rodů.

cimi » thééé Propojím obě dvě myšlenky...jestliže má každá žena v sobě v podvědomí uloženého tolik z minulosti třeba i hlubší než je její dosavadní život, (což je logické protože kolektivní podvědomí je taková žumpa která se mění v delších intervalech)...pak ačkoli už takové podmínky nejsou, stále si nese v sobě křivdu buď už vědomě nebo nevědomě. A netýká se to jen žen. Role oběti je jeden z největších zlodějů síly a autenticity. Kdyby se člověk zaměřil na to kolikrát za jeden jediný den odevzdává sílu něčemu/někomu jinému (než životu?), tak by se asi dost podivil, kdo má vlastně nad jeho životem vládu.
A tak protože spousta žen nemá zvědomenu svou bolest a její skutečný důvod, tak ani nemůže mít přístup ke svému autentickému já a ke své skutečné síle...

thééé » cimi "bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci."
ano, to by mohl být důsledek křesťanství (Marie - bez sexuality, submisivní, trpící, přijímající). Určitě máme v sobě , i jako společnost spoustu zkreslených představ, jak má žena vypadat, jak se má chovat ..
...

"Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti..."
jak to přesně myslíš? jakože se to většinou vztahuje k ženským rolím?

cimi » Sosna zvlčelý Zkus se zeptat doma

Díky moc za sdílení

Edit...tak nějak mi vychází z toho všeho(teď už k celé diskuzi a pocitu který mi z toho vyplývá), že svou skutečnou autentickou roli si potřebuje uvědomit hlavně žena sama. Že je to něco jako přijetí a prohlédnutí iluze o sobě samé, která jí byla dlouhodobě vštěpována na úkor jiných opravdových hodnot...a spadnutí toho závoje z ní sice z počátku může udělat tu čarodějnici, která bude odporná svému okolí (což se nese těžko) ale na druhou stranu jí to může navrátit kořeny, sílu být sama sebou a vyrovnat se se svou minulostí i budoucností bez ohledu na přijetí okolí...

Sosna zvlčelý » cimi No jinak mě ale napadla tato věc (a nekecám, je to fakt):
Co očekávám od ženy?
Že nebude chtít mikrovlnku!

(Takže je to zase o žrádle, protože mě jídlo z mikrovlnky fáááákt strááááááááááááášně nechutnáááááááááá! Mikrovlnku doma nesnesu a jsem rád, že stejně laděnou ženu jsem našel. )

Sosna zvlčelý Jsem nad tím docela přemýšlel. A snažil jsem se, abych si nevymýšlel, ale popsat co nejpřesněji to, jak já to mám. Což je důvodem, proč jsem nereagoval. Protože jsem na nic nepřišel. Snažil jsem se naslouchat vlastnímu nitru a... Ticho. Nic.

Je to zvláštní, zpravidla mám na všechno tolik odpovědí (zpravidla blbých, ale některé blbosti jsou "naštěstí" tak velké, že neprojdou skrz síto). Ale tady to nebylo ani tak, že bych prostě jen řekl: "Nevím."
A pak mi to najednou začalo docházet. Pomalu a docela potichu. A hřejivě. Že jsem tomu nechal dost velkou volnost. Že se nesvazuji přílišným očekáváním. že když něco bude špatně, tak to musím vycítit v tu chvíli. Že se jsem líný (možná si tím jen nechci zanášet mysl, ale spíše bych to viděl na tu lenost) se na něco předem připravovat. Taky vím, že umím improvizovat. Že když něco přijde, tak reaguji. A to předem nevím, jak zareaguji, když ani nevím, na co budu muset reagovat. Ale je jasné, že já jsem já a budu muset být nějak v souladu se sebou.

Takže co vlastně očekávám? Jak vnímám vztah? Jak vnímám ženu?
Jako vodu. Jako řeku. Stojím na břehu a hodnotím. Koukám po proudu. Rozhoduji se, jestli do lodě sednu, nebo ne. Na divokou vodu si netroufám, nejsem tak dobrý vodák. Stojatá voda mě nudí. Občas chci, aby mě voda jen tak nesla. Občas potřebuji zabrat v peřeji.
Ale v žádném případě nechci vědět, co je za třetí zákrutou! Nechci znát předem všechna tajemství jejího proudu, jejích břehů a kraje kolem. Chci se kochat, chci být překvapen, chci, ať na mě šplouchá, ať mi pleská o loď, ať mě houpá a hází na mě prasátka, ať chladí, ať hladí, ať mě nese, ať je se mnou zadobře (a já s ní) a ať se v ní neutopím. Možná to tu a tam odnese loď, cvaknu se, řeknu kurník a ona se zasměje. Ale nezanevřu na ni.

Co víc potřebuji? A kdo má víc?
Nejvíc má ten, kdo stojí u pramene a pije z něj. A pak se vydá po proudu, aby našel místo, kde už se dá sednout do lodě. Pokud je s tímto zadobře a sám s tím ladí, neřeší blbosti. Nepřemýšlí, jak vodě postavit přehrady, kde vodu spoutat, kde narovnat její tok... Pak přijde velká voda, přehrady rozboří a odteče do moří.

A co z toho má ona? Co má z toho vodáka na svých vlnách?
Nic.
Ale může jí dát krásné jméno. A v něm bude vše.


Může to nějaké ženě stačit?

cimi » thééé Tohle se mnou rezonuje. Je to o dospívání a o tom, že to bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci.
Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti...

Nabi* » Korzárka Díky bohu! Další smysluplný komentář!
Zkopíruju, protože tohle je přesně jak to cítím:
"Kolikrát i říkám, jaká emancipace. (A jejímu domnělému spojení s agresivní sexualitou, s prý svobodným vyjádřením... Kolikrát bych spíš brečela než se smála, když to spojení slyším.) Houby emancipace. Dostali jsme se do totálně převráceného obrazu. Dva extrémy a oba totálně nepřirozené, ale založené na víře ve správnost."

Agresivní a mechanická sexualita, to je sexualita dnešní doby - ZATÍM a ve většině. Nebo alespoň to, co se propaguje a co slyším. Výjimky jsou, to je jasný. Je rozdíl mezi mechanickým orgasmem (který je povětšinou naplňující asi jen těch pár minut) a orgasmem, který člověk prožívá z lásky, odevzdání a důvěry.

Nabi* » thééé Za tohle díky :-*

"Popisuje, jak ženy zjistily, jaké ženské zbraně a aspekty, mají velký vliv na muže v oblasti sexuality, a tyhle zbraně se donekonečna omílají a cíleně používají.
Jak ženy naprosto ztratily schopnost být autentické a své."

Tohle je něco s čím naprosto souzním a víc se k tomu vyjadřovat nebudu, protože to je do očí bijící.

cimi » thééé Mám po očistě, tak jen tak zběžně a stejně si tu babu jagu musím přečíst minimálně ještě jednou x)

PS: když jsem byla malá (a hlavně když jsem byla nemocná), měla jsem sny nebo halucinace, ve kterých mě honila taková ruská čarodějnice...s hřebenem, kterej se mi zarýval do zad a trhal mi vlasy...teď nevím jestli to byl nějaký můj výplod nebo to bylo původem z knihy "Krása nesmírná" nebo tak nějak...

verka96 » Korzárka Představa "kdo jsem" v konfrontaci s představou druhých i vlastní, kým bych být měla...

No právě, to je ta společnost a její role - tak pořád nějaké narážky nebo škatulková, ona je žena, tak musí automaticky toto nebo se na to nehodí, nebo kdy už konečně budeš mít dítě apod., stejně jako ta analýza, ona musí pořád řešit vztahy atd., ona bude určitě nespokojená.
Nereagovat, neřešit... Dřív jsem slyšela kolem sebe pořád dokola, nějaké škatulky, nějaké normy a docela mě to deprimovalo.

player » Korzárka Jednoduše být můžeš. Ale ne s někým. Maximálně vedle někoho. Nebo sólo piko. A ono to není snadné.

player » thééé Jasně - feminizace změnila svět. Ale muselo to být - holky musely jednoho dne z poroby ven. Vždyť historie lidstva je (až na pár okamžikůú historie zubožených a týraných žen.

S tou sexualitou jest to otázka. Nebo-li - je pravdou to , že se ženy z televize jen naučily formát ovládání mužů a využívají toho? Či naopak je jim dovoleno naplno prožívat sexualitu svou a být rovnocenné ? Mě právě přijde , že dnes jsou autentické a své. Jasně , většina jsou líné a rozcapené blahobytem , to jo. Protože je vychovávala generace penězomilců.

Spíše to vidím na to druhé. Protože - jak za svého života pozoruji , holky erotika baví víc a víc.

A ženské složky lidství - které to jsou? Jinak - další otázkou je , zda je plán univerza , aby lidstvo přežilo. Notabene tak , jak momentálně odporně žije.

thééé Přidám další střípek...
Kdysi mi kamarád ofotil pár stránek z knížky, takže nevím autora ani název...
Ale i díky tomuto tématu jsem se trochu začetla do kapitoly:
Lidstvo nemůže přežít bez prohloubení ženských složek lidství...
a popisuje tam nevýhodu doby, kdy se rozmohla televize a to ještě nepíše o internetu.
Popisuje, jak ženy zjistily, jaké ženské zbraně a aspekty, mají velký vliv na muže v oblasti sexuality, a tyhle zbraně se donekonečna omílají a cíleně používají.
Jak ženy naprosto ztratily schopnost být autentické a své.
Zaujalo mě to...
a ještě víc mě proto zaujala teda role muže, který mi z tohoto pohledu přijde jako otrok ovládaný jen jedním aspektem svého života..bez vlastní vůle?
Takže jakoby sexualita tady sice dělá rozdíly mezi tím být ženou a mužem, ale zároveň staví člověka do svázanosti a otročiny..
...
nevím, jestli to nesmažu..ale prostě na tom něco bude...

thééé » tajga mě ta ruská docela děsí ona lítá v nějakém dřevěném džberu, a přijde mi taková nezničitelná. Ale už nevím, z které přesně to mám pohádky.

V Ženách, které běhaly s vlky, se Baba hezky rozebírá (V moudré Vasilise)
Teď se na to dívám.
Jednoduše je to jako dospět z hodné, uhlazené holky, která se bojí - být sama, divná, jiná, svá, divoká, živá a autentická. Je tu něco důležitého o přijetí vlastní síly. (proto asi to pozření dětí)
Možná je v tom opravdu jen symbolika "bytí sama sebou" s odvahou.

thééé » Korzárka jojo, je to nekonečné téma, vůbec nemám jasno, a tuším, že nikdy mít nebudu

a možná ani nechci, možná je v tom kus tajemství.

koktejl bezpečí a vzrušení to je dobré...
( jen pro zajímavost - v Probuzení tygra /zajímavě o traumatech/ https://www.databazeknih.cz/knihy/…
se píše, že lidi, kteří prošli silným traumatem, kdy se neuvolnila nastřádaná energie, špatně zvládají vzrušení...připomíná jim to původní trauma. Proto asi někdo volí spíše přítomnost, ať už jakoukoliv. (moje teta kdysi říkala zajímavé heslo: "kdyby pil, kdyby bil, hlavně aby byl" přišlo mi to hrozné (je to opravdu o tom, že ať je partner jakýkoliv, ať prochlastá všechno, ať všechny mlátí, hlavně ať je) Tohle se opravdu dřív říkalo, ale možná vztah byla dřív otázka přežití, a dnes je úplně jiná doba.
A zase - člověk pocházející z agresivního prostředí rodiny v dětství - hledá bezpečí u predátora..
A co když prostě jen hledáme léčbu, volíme cestu k pochopení sebe a k celistvosti..a soulad je ideální představa ??
atd.. jak říkám nekonečné téma

tajga » thééé dokáže se vzdát závislosti na přijetí od okolí (bradavice na kůži), dokáže zůstat sama (na samotě v lese), zesílí jí vnímání (obrovský nos), zžije se s přírodou a pozná instiktivně čím léčit..

moc hezké, i to ostatní.

zajímavé, že v ruských pohádkách se Baba Jaga vyskytuje mnohem častěji a má tam výrazně lepší postavení, než naše, co jen chce žrát malé děti :D

Vlastně je to stav vnitřní svobody, takový ideál, kdy už neni třeba přemýšlet nad rolema, kdy je všechno samozřejmé, přirozené.

player » Buddha/2 https://diskuze.najdise.cz/prispeve…

player » cimi No páč jediná správná pohádka je Jak chudák do ještě větší nouze přišel.

thééé » player jé , to já bych chtěla být občas taky nakrmena