Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » cimi Někdy je problém v tom, že lidé často zaměňují pojem "přijetí" s pojmy "porážka, prohra", nebo taky s pojmem "rezignace".

Sosna zvlčelý » player A to já si myslím, že je to úplně jinak. Pokud toto bere nějaký chlap jako výzvu k boji, tak to není z důvodu, že by měl problém s "její nestabilní emoční
složkou". On má problém sám se sebou, s nějakou částí své mužské složky.
Prostě když se chlap pokusí po chlapsku pochopit ženskou, tak pochopitelně nepochopí nic. To není pro nás pochopitelné. Není. Leda prodělat hormonální léčbu, nechat si tu přišít, tu ufiknout a možná pak, snad (velmi nejistý výsledek).
Jenže to pořád není výzva k boji. Jestli se tím někdo cítí provokován, tak je to jeho problém, nikoho jiného. Ten pevný totiž bojovat nemusí, ani ho to nenapadne. Naprosto v klidu přijme fakt, že nechápe a nepochopí a nezhroutí se z toho. On má taky své, co zase nepochopí ženské. A stejně to není důvod k boji. A smyslem žití není to, že musíme pochopit naprosto vše. Tedy pro mě rozhodně ne, ale znám takové, které to nesmírně vytáčí, tím více, čím víc já jsem v klidu.

(Připouštím, že nějaké ženské by mohly provokovat naprosto cíleně, ale tam se nenechá pevný chlap vyprovokovat k boji ani náhodou. S klidem se otočí a odkráčí. Ať se baba třeba po! Jen blbec v těch jejích bude přešlapovat, ale to není chlap, to je .)

Sosna zvlčelý » cimi No jinak mě ale napadla tato věc (a nekecám, je to fakt):
Co očekávám od ženy?
Že nebude chtít mikrovlnku!

(Takže je to zase o žrádle, protože mě jídlo z mikrovlnky fáááákt strááááááááááááášně nechutnáááááááááá! Mikrovlnku doma nesnesu a jsem rád, že stejně laděnou ženu jsem našel. )

Sosna zvlčelý » cimi Jsem nad tím docela přemýšlel. A snažil jsem se, abych si nevymýšlel, ale popsat co nejpřesněji to, jak já to mám. Což je důvodem, proč jsem nereagoval. Protože jsem na nic nepřišel. Snažil jsem se naslouchat vlastnímu nitru a... Ticho. Nic.

Je to zvláštní, zpravidla mám na všechno tolik odpovědí (zpravidla blbých, ale některé blbosti jsou "naštěstí" tak velké, že neprojdou skrz síto). Ale tady to nebylo ani tak, že bych prostě jen řekl: "Nevím."
A pak mi to najednou začalo docházet. Pomalu a docela potichu. A hřejivě. Že jsem tomu nechal dost velkou volnost. Že se nesvazuji přílišným očekáváním. že když něco bude špatně, tak to musím vycítit v tu chvíli. Že se jsem líný (možná si tím jen nechci zanášet mysl, ale spíše bych to viděl na tu lenost) se na něco předem připravovat. Taky vím, že umím improvizovat. Že když něco přijde, tak reaguji. A to předem nevím, jak zareaguji, když ani nevím, na co budu muset reagovat. Ale je jasné, že já jsem já a budu muset být nějak v souladu se sebou.

Takže co vlastně očekávám? Jak vnímám vztah? Jak vnímám ženu?
Jako vodu. Jako řeku. Stojím na břehu a hodnotím. Koukám po proudu. Rozhoduji se, jestli do lodě sednu, nebo ne. Na divokou vodu si netroufám, nejsem tak dobrý vodák. Stojatá voda mě nudí. Občas chci, aby mě voda jen tak nesla. Občas potřebuji zabrat v peřeji.
Ale v žádném případě nechci vědět, co je za třetí zákrutou! Nechci znát předem všechna tajemství jejího proudu, jejích břehů a kraje kolem. Chci se kochat, chci být překvapen, chci, ať na mě šplouchá, ať mi pleská o loď, ať mě houpá a hází na mě prasátka, ať chladí, ať hladí, ať mě nese, ať je se mnou zadobře (a já s ní) a ať se v ní neutopím. Možná to tu a tam odnese loď, cvaknu se, řeknu kurník a ona se zasměje. Ale nezanevřu na ni.

Co víc potřebuji? A kdo má víc?
Nejvíc má ten, kdo stojí u pramene a pije z něj. A pak se vydá po proudu, aby našel místo, kde už se dá sednout do lodě. Pokud je s tímto zadobře a sám s tím ladí, neřeší blbosti. Nepřemýšlí, jak vodě postavit přehrady, kde vodu spoutat, kde narovnat její tok... Pak přijde velká voda, přehrady rozboří a odteče do moří.

A co z toho má ona? Co má z toho vodáka na svých vlnách?
Nic.
Ale může jí dát krásné jméno. A v něm bude vše.


Může to nějaké ženě stačit?

Sosna zvlčelý » kocour_mivik Já si zase myslím, že kdo umí, ten SE učí.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Přestože mi bývá občas řečeno, že bych uměl učit, že k tomu mám talent, vůbec si to nemyslím. A proto bych asi nešel. Navíc vykonávám práci, která mne baví, je velmi různorodá a věřím, že i smysluplná. Že takto jsem (i dětem) prospěšnější, než kdybych zkoušel učit. Ale to si nevysvětluj tak, že nepovažuji učitelské povolání za věc prospěšnou. Naopak.
Mezi učitele řadím i vedoucí různých kroužků nebo organizací pracujících s mládeží. Tam si svoji působnost umím představit. A tito lidé to často dělají bez nároku na jakoukoliv odměnu. Prostě v tom vidí smysl. To jsou často ti nejlepší učitelé.


Jednou jsem slyšel v rádiu zajímavý rozhovor s nějakým celoživotním učitelem a ten krásně definoval, jaký předpoklad je pro učitele podle něho nejdůležitější: Nejsou to vědomosti, ani schopnost předat je. Učitel musí mít v první řadě rád lidi. A to o mnoho více, než ostatní. Nejen děti, ale obecně lidi, protože nikdy nebude pracovat jen s dětmi, ale i s jejich rodinami. Kdo tento předpoklad nemá, i kdyby měl sebelepší vědomosti, těžko bude dobrým učitelem. Ale hlavně nebude ve svém poslání šťasten.

Sosna zvlčelý » player Ve druhé třídě skvělá mladá učitelka, tu jsme měli fakt rádi, měla vztah k dětem i naučila.

Na druhém stupni nezapomenu na naši třídní. Měla nás na češtinu a díky ní jsem pak (naprosto nepochopitelně) exceloval na SŠ. Snad i ten vztah k mateřskému jazyku ve mně vypěstovala z velké části ona. Také přírodopisářka a zeměpisář byli skvělí. Zeměpisář možná napomohl i mému dalšímu směřování. Pak už trošku tápu říkám si, čím to je? Protože vybavit si ty učitele umím dodnes i s tvářemi, ale pouze tito tři byli pro mne opravdu dobří učitelé. Není to málo? Průměrných většina a jestli na něco fakt nerad vzpomínám, tak fyzika, chemie a překvapivě výtvarka a hudebka! V hudebce jsme zpívali málo, protože jsme prý byli strašní, takže jsme pořád jen biflovali skladatele a poslouchali vážnou hudbu. No nemyslím, že jsme byli až tak strašní. A ve výtvarce asi výtvarnou činnost znechutila učitelka nejednomu z nás svým přístupem i známkováním (stačilo být oblíbencem a mohl jsi odevzdat i papír pomazaný h... a měl jsi za jedna).

Na SŠ vzpomenu na třídního. Jako schopnost naučit nic moc, ale byl to nesmírný charakter a dost jsme to oceňovali. A možná i proto jsme se byli ochotni učit.
A hlavně Hložek - geodézie. Ten nás připravoval do praxe i do života. Nebyl to kantor, k tomu se dostal až po úrazu s páteří, jinak to byl celoživotní praktik. Ale byl to učitel od Pánaboha. Takoví lidé opravdu nepotřebují pajďák. Zpestřoval nám hodiny a dokázal upoutat naši pozornost natolik, že ještě dnes dokážu odcitovat mnohé slovo od slova, jak to podával (včetně jeho grimas). Do toho si nás stíhal posílat pro pivo, rozdávat výchovné facky (závodili jsme, kdo jich dostane víc) a občas nám napráskal nějaké průšvihy na své kolegy.
Celkově na SŠ byli nejlepší důchodci, kteří si prošli praxí. A pak mlaďáci po škole, u kterých bylo smutné, že vydrželi v tom profesorském sboru vždy nejvýše rok (někteří ani to ne). Vládla tam pevnou rukou střední generace včetně ředitele a ti nebyli přístupní ničemu, co mladá generace chtěla zavádět. Sami si nám v hodinách na to leckdy posteskli. Bohužel tato střední generace nám dala ze všech nejméně. Nejen že to často neuměli naučit, ale po letech v praxi jsem zjistil, že to sami mnohdy pořádně neovládali a učili nás někdy i blbosti.

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Nezáleží na tom, co tím chtěl autor říct. Nebo co já jsem tím chtěl říct.
Důležité je, co to říká vám. Dalo vám to něco, fajn. Nedalo nic, taky dobrý.

Sosna zvlčelý » Buddha/2 No jo, ale zase suchý knedlík... To já radši pak na tu omáčku lžíci.

Sosna zvlčelý » popo Těch verzí bude více. Už mi tu do vzkazů přišla další verze. Nakonec proč ne, je to známý zenový příběh. A argentinský autor (nebo český překladatel ) použili tento.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Ještě dost. Ale to chce čas.

Sosna zvlčelý » Hustokrutě obscénní Morti Jo to jsou ty Erbenovy "siroty po ní zůstaly"! Takže Ty máš vlastně za tchyni mateřídoušku.

Sosna zvlčelý » Mici Angóra Ne. S vlastními rodiči také nebydlím. Děti mají vyletět z hnízda, když přijde čas.

Někdy se stane, že někdo s tchýňáky bydlí. Tam je důležité, aby to mělo status dočasnosti a ta musí být jasně ohraničená. I kdyby tito byli v pohodě. Žádné "až našetříme, až splatíme, až si budeme moci dovolit se odstěhovat" štěstí nepřinese. To je jako "až bude všechno hotovo". Když je jedno hotovo, druhé začíná, takže nikdy není všechno hotovo. Chybí nějaký pevný bod, o který se lze opřít.

A ne vždy jde o tchýni. Kamarád má takto nesnesitelného tchána. Naštěstí Brno je prý od Rokycan dost daleko, takže je čas sbalit kufry, rodinu a rychle odjet na dovolenou neznámo kam.

Sosna zvlčelý » thééé I workoholici jsou různí. Já třeba znám takového, který je workoholikem pouze z toho důvodu, že si myslí, že všichni ostatní jsou neschopní. Podceňování druhých plus sebepřeceňování.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já si myslím, že tyto dvě vlastnosti žijí si vedle sebe vlastním životem.
Někteří si sice myslí, že když získají sebeúctu, tak přijde i sebeláska, ale v reálu vidím spíše opak: Lidé s přehnanou (opravdu chorobnou) sebeúctou trpí nedostatkem sebelásky. Mezi tím nedávám rovnítko, nemusí to být pravidlem, ale takové případy skutečně znám. Dokonce si dávají ambiciózní cíle a myslí si, že jejich dosažením se budou moci i začít milovat. Nikdo je totiž nenaučil a sami na to zatím nepřišli, že tento druh lásky patří k těm bezpodmínečným. Naučit se milovat takového, jaký jsem a pak se snažit něčeho dosáhnout. A ne doufat, že až něčeho dosáhnu, přijde tím i důvod k sebelásce. Tito lidé si totiž sebelásku odpírají už v její vlastní podstatě. Proto nemohou být šťastní.

P.S.
Někdy se také přehnaná sebeúcta pojí s vyžadováním uznání (úcty) od druhých. Třeba workoholismus. Peklo pro dotyčného i okolí.

Sosna zvlčelý » Lupi Ano, stránka tisíc dvacet sedm, osmý řádek, vlevo dole.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Tolik lidí věří, že ví...
Ale jen málokdo ví, že jen věří.

Sosna zvlčelý » Mici Angóra Problém je v tom, že maturita dokud není uznávanou součástí přijímaček na VŠ. Ne že musíš mít maturitu a pak se teprve můžeš ucházet o přijetí, ale maturita by byla přímo součástí přijímaček. A pokud chceš na technickou školu, která se bez matematiky neobejde, tak si tu matematiku zvolit musíš (povinná volba ve smyslu možnosti dalších studií). Prostě absence matematiky na maturitním vysvědčení rovnou znemožňuje určitý druh studií. A naopak, když chceš studovat humanitně zaměřené obory, v nichž matematiku nevyužíváš, proč se více nevěnovat rozvoji správným směrem? Proč lidi, kteří jsou velmi chytří, ale opravdu nejsou nadaní na matematiku a jsou si toho vědomi, takže tímto směrem se vydávat nechtějí, mají být diskvalifikováni? Na argumentaci, že pro SŠ vzdělání je potřeba vyvinout nějaké úsilí, říkám, že úsilí je dobré leda tak na zácpu. Přesto na kvalitní stolici je dobré netlačit. A na vzdělání (za každou cenu) rovněž.
Často se člověk setkává (i v diskuzi to zaznělo) s argumentačním faulem, jako kdyby lidé bez maturity z matematiky snad vůbec neuměli počítat. Že prý matematika rozvíjí logiku. Ano, to nikdo nezpochybňuje. A co jako? To jako lidé, kteří chtějí studovat jiné zaměření a nedřou se o nic méně, než "matematici", jsou bez nároku? Prostě jsou blbci a hotovo? Anebo argumentace, že "my jsme taky maturovali z matematiky". A co? Kdysi se lidé učili, že Země je placatá, nebo že je středem vesmíru. Proto to dnes budeme taky vyučovat?

Trošku se musím smát nad argumentací, že na gymnáziích je výběr toho nejlepšího, co půjde na VŠ. Ano, taky. Ale mnoho studentů tam je z důvodů naprosto jiných. Někteří z donucení (ambiciózní rodiče, kteří věří, že pro jejich ratolesti je toto ten nejlepší odrazový můstek, a nesledují skutečné předpoklady a vlohy svých dětí). Se nedivme, kolik studentů gymnázií je vyhořelých již v tak nízkém věku. No a potom je tam také velmi vysoký podíl těch, kteří prostě nevědí vůbec, k čemu jsou dobří. Což jim v tom věku těžko může mít někdo za zlé. Ale ti tam rozhodně nejsou z důvodu, že jsou vyšší inteligence a vyšší cílevědomosti. Prostě se neuměli rozhodnout. Zrovna tak mnoho jiných si vybralo v nízkém věku nějakou odbornou školu, kterážto volba se časem ukáže jako nevhodná. Kvůli tomu bych je rozhodně nediskvalifikoval pro další studium. Prostě tu SŠ nějak překlepou a na VŠ mohou klidně excelovat.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Mě by sice mnozí netipovali na introverta, protože mne znají dosti aktivního. Jenže to jsou ti, kteří znají pouze tuto moji stránku. A popravdě některým tuto svoji tvář rád nastavuji. Někdy je to jednodušší, než cokoliv vysvětlovat. Dokážu být nějaký čas velmi extrovertní (i pár dnů), ale musí to nahradit zhruba trojnásobek času odpočívání. Tím nechci říct, že mne extrovertní poloha pouze vyšťavuje. Některé oblasti naplňuje, takže ji ke svému životu potřebuji. A pak musím dobít baterky v té své introvertní poloze, k čemuž lze využít i část energie získané v extroverzi. Ale také si musím zalézt. Do samoty, do sebe, do jeskyně. Ne proto, abych se tam flákal, lenošil, spal. Třeba rozjímám. Plánuji. A kotvím se, protože čím lépe jsem ukotven, tím snáze pak mohu opět pronikat do extrovertní polohy a nevyšťaví mne to. I dřevorubec si musí v klidu nabrousit nářadí a naplánovat, kde a jak bude zítra kácet, aby jeho výdej energie byl smysluplný. Broušení sekyry a rozplánování práce není lenošení.
Musím říct, že k tomuto životnímu rytmu mi pomohlo takové nějaké přirozené plynutí. A snad i štěstí. Třeba práci mám vysloveně vhodnou, aby mě nezničila. Ba co víc, naplňuje mě. Když už sedím v kanceláři, tak jen s jedním kolegou, který krom toho bývá občas na cestách, takže jsem tam sám. A když jsem v terénu, tak často v lesích, lukách, polích... Kolega stojí někde na dohled podle toho, jak se vzdálím, někdy na 20 metrů, někdy na kilometr. To už je člověk v podstatě sám s divočinou.
Když si představím, že bych pracoval někde ve velkém kolektivu, nebo někde v hluku, na pásu atd., to bych nedal. A kdyby dal, nestálo by to za to. Ani za mnohem více peněz, když bych byl nešťastný, chodil domů nasraný, byl protivný na všechny...

Jak píšeš o vysvětlování Tvé polohy lidem, na to bych se vyprdnul. Vždyť mezi námi žijí i lidé, kteří na introverty a extroverty nevěří, pro ně jsou to jen výmluvy. Někteří věří v placatou Zemi. A pro hlupáka každý hloupý.
Spíše bych zkusil vybudovat si jistou autonomii u vedení. Nabídnout se jim, že dokážeš efektivněji pracovat v jiném rytmu a že jim to dokážeš, když Ti dají tu příležitost. Když nedají a Tebe to bude ničit, když zápory budou převládat nad klady, tak je možná čas hledat nové prostředí.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Pro mne nejlepší aromaterapií jsou vůně v přírodě ve správném ročním období. Takže na jaře vůně květů jabloní, na podzim vůně plodů jabloní (takové malináče, hmmm, mňam). Vůni calvadosu však nee.
Vůně kvetoucích akátů.
Vůně čerstvě posečené trávy.
Nahořklá vůně padajícího a tlejícího listí.
Vůně vzduchu po jarní bouřce.
Vůně vzduchu po napadnutí prašanu.
Vůně údolí Doubravy (U Chotěboře, kdo jste nebyl, doporučuji navštívit a užít zdejší mikroklima).

Je jich mnoho. Ani je nedokážu vyjmenovat, ale rok co rok přicházejí ve svém čase a říkají, že vše je, jak být má. Jak já to tak vidím, jsou to samé vlčí (divoké) vůně. Snad až na jednu, která by se jako jediná asi dala zařadit do aromaterapie, ač... Vůně čadícího knotu svíce po sfouknutí. Tak voněly moje dětské Vánoce. I uprostřed léta jsem schopen ohlédnout se k oknu, jestli za ním nezačal padat sníh. A je pohoda.