Diskuze, Diskuzní fórum

MG34 » MIKULAS Rozumím. Zkusím doplnit, jak to takto "od konce" resp. asi "od prostředka" vnímám já.

Na příčině vandalismu se asi shodneme - dožadování se pozornosti (která dříve chyběla). Otázkou je, jestli to platí i pro origo-vandalismus - Vandalové kdysi obsadili Řím a slíbili, že nikoho nebudou zabíjet. Což také dodrželi, ale rozhodli se alespoň všechno to tam rozbít. I to by asi spadalo do stejné kategorie "dožadování se pozornosti". Ve srovnání s Římem byli Vandalové od světa přehlíženi, takže se takto domáhali svého místa pod sluncem. Takže asi ano - platí to i pro "Vandalismus".

Vrací mne to ale zpět k mé základní definici zla - je vandalismus neoprávněná výhoda proti zbytku světa? A při takto chápaném pojetí vandalismu skutečně ano. Neoprávněná pozornost (výhoda) proti zbytku světa - svět vidí to, co by jinak bylo přehlíženo.

A z toho se zrovna dá pokračovat - zlo je jakákoliv neoprávněně získaná pozornost. Vlastně jakékoliv neoprávněné dožadování se pozornosti.

Dožadování se pozornosti je vlastní většině dětí - takže většina dětí se pomocí (svého) zla vychovává. Je to smutné, ale je to bohužel tak. Jsou i výjimky, kdy se děti pozornosti moc nedomáhají (například autisti). Otázka je, jestli to pak nepřispěje k nějakému jejich nezdravému vývoji oproti jiným dětem. Jedním takovým příkladem jsem já sám - a zatím přesně neznám mechanizmus vzniku mé úzkostné poruchy - že by to bylo tím, že jsem se jako dítě nedožadoval pozornosti?

MG34 » MG34 Vypadá to, že se po nehodě pomalu vracím do formy. Dříve vždycky platilo, že jsem s něčím kontroverzním vylezl na světlo a hned se vyrojilo několik potrefených hus a začala jejich sebeobhajoba (většinou jenom začala, protože jsem jim v tomhle nevyšel vstříc a utnul jsem jim to v základu).

A to se stalo i tady - jeden pochopil, že v mém vlákně není šéfem vlastní obhajoby (res. manipulací k tomu směřujících) - a založil si vlastní vlákno, ve kterém si to chce rozherát podle svých not.

A druhý pochopil, že povrchnost (a manipulace tím směrem) mu tady také neprojde, takže smazal všechno (co napsal) a vyklidil pole. Zbyly po něm jenom citace, co jsem vložil do svých reakcí.

Ale nabízí se určité pokračování, ke kterému mne nedávno v televizi inspiroval film "Velké nic". Ten film byl plný různých forem zla a jako třešnička na dortu tam bylo i hodně politiky, která má zlo už v základu.

A nabízí se i určitá zkratka, zatím bez podrobnějšího vysvětlení. Jakmile jsou "tam" nějaké emoce, tak je tam určitě i nějaké to zlo..

MG34 » Tedy Úhel pohledu / názor (momochodem je to totéž) je velmi záludná věc - způsob, jakým tato společnost nekorektně umožňuje lidem ze lži dělat pravdu. Je ale vždy jen jeden "úhel pohledu", který je jediný správný a až z tohoto úhlu pohledu se pak dá rozhodnout, co je pravda.

Zkus si představit "diskuzi" v matematice, kdy učitel dá dětem příklad 2+2=? Objeví se spousta "názorů", že 2+2 pětikoruny = 1 desetikoruna nebo podobných odboček od základní desítkové soustavy a konzistence sčítaných věcí. Ale správná odpověď je 4 - bez diskuze a bez možnosti uhnout k názoru.

Když navážu na příklad s barvou - někdo řekne "nebe je modré" a někdo řekne "nebe je šedé" - v dané situaci lze použít přístroj, který opticky zaznamená barvu a z pohledu RGB vyhodnotí její složení. Pak lze diskutovat o tom, jestli dané hodnoty RGB spadají pod modrou nebo pod šedou (záleží pouze na definici). Ale dávat hned ze začátku prostor "názorům", jestli je to šedé nebo modré - to je jako generální pardon pro případnou lež, která se vzápětí narodí.

Příklad s ošklivostí a krásou je rovněž možné nahlížet z jediného úhlu pohledu - nejprve se nějak kategorizují archetypy lidí podle způsobu vnímání krásy/ošklivosti - a potom se jenom ohodnotí, že pro takový archetyp je to krásné, pro další také a pro nějaký jiný ošklivé.

"Kdybych měl takhle hloubat ... tak bych ..."
tohle je nekorektní úvaha - do extrému tlačíš něco, co není vůbec extrémní

"když už někdo považuje pohádku za zlo, tak co už jiného nepovažuje?"
další podobná nekorektní úvaha, která tlačením do extrému dává rovnítko mezi dobro (resp. absenci zla) a pohádku - tak to ale není - drtivá většina pohádek obsahuje nějaké malé zlo na té "dobré" straně - zkus najít příklad pohádky, kde to tak není - a já ti ukážu, že i tam to tak je..

"To má být pro děti ponaučením a výstrahou, aby takové nebyly."
tohle má v sobě i druhou stranu mince - bohužel je to i návod, aby takové byly ve smyslu „Kdo s čím zachází, tím taky schází.“ - aby dělaly malé zlo, když mají dojem (jenom dojem - i to je kámen úrazu), že hrozí velké zlo

MG34 » Mici Angóra On ten zmíněný příběh má v sobě ještě předpokládané pokračování (minimálně na straně závistivé starší ženy).

Menší zlo má jednu velmi nepříjemnou vlastnost - roste. Takže ona si zvykne na aplikaci menšího zla a postupně bude přidávat na intenzitě...

https://www.youtube.com/watch/…

MG34 » Tedy Dobře že to říkáš - ale z jiného důvodu než byl záměr.

Pohádky jsou bohužel plné "velkého zla", které sice kritizují (potud OK), ale na jehož potírání používají "menší zlo", které je jakože v pořádku. A proto jsou pohádky dost nebezpečné - zvlášť když tvoří světonázor těch nejmenších.

Tohle je mnohem nebezpečnější, než většina lidí tuší..

Příklad? Asi nebudu úplně přesný, ale všechno je to ve smyslu: zlému drakovi je třeba USEKNOUT všechny 3 hlavy, zlá macecha je vyhnána nebo nějak jinak zlikvidována, lakomý sedlák přide o všechno, závistivá starší sestra se nevdá atd.

MG34 » Tedy Udělej to a přečti si to tam. Hned někde na začátku se píše zásadní informace "S určením jeho přesné definice je to velmi obtížné" - zní ti to jako (vyčerpávající) popis?

Po té mé nehodě se u mne v hlavně něco změnilo a jeden z důležitých důsledků je to, že nedokážu přecházet bez povšimnutí jakékoliv zlo. Já ale nejsu nějaký aktivista nebo bojovník, takže neumím žádná praktická cvičení neboco - já su svým založením filozof. Mým přispěním může být asi jedině to, že všechno dobře pojmenuju.

Zlo zatím nejenže není pořádně definované, ale není ani pořádně pojmenované. A uvědomil jsem si, že mi prakticky stejně vadí jakékoliv zlo - je úplně jedno, jestli "malé" nebo "velké".

Když spolužák jinému spolužákovi potají ukousne kus z jeho svačiny je pro mne úplně stejná liga jako když třeba vládce zavede pro všechny nějakou likvidační daň, jejíž výtěžek pak použije třeba na svoji nákladnou zábavu.

MG34 » ohenvoblacich Tys neviděla ty smazané příspěvky.. Fakt to tu celkem zabíralo místo, jakési náboženské propagandistické obrázky nebo co a odvádělo to od tématu.

Falešné hrdinství ve smyslu "dám každému šanci" není pro mne. Pokud (si) hodlám něco ujasnit, tak tolerance není na místě - a server takovou funkčnost nabízí, takže proč ne?

Koneckonců může jít někam vedle (což udělal) a je pokoj..

MG34 » ohenvoblacich Nevím, co je "Uršula fon Lejno"...

Zlo znamená moc... to se nevylučuje s mojí definicí "Zlo je neoprávněná výhoda proti zbytku světa."

"Dobro" bych z této definice asi úplně vyloučil - ošidnost spočívá především v tom, že spousta lidí má naivní představu, že jedno je opak druhého. Ale ono je to složitější a na rozdíl od zla je u dobra mnohem více ve hře princip relativity - jako ilustrační příklad bych uvedl otřepanou historku o rozhovoru sadisty s masochistem.

Muč mne, říká masochista
Ne, odpoví sadista krutě..

MG34 » player Tady se míchají dohromady dva významy do jednoho pojmu - všiml jsem si, že to dělá dost lidí.

Jeden význam je, že někdo je třeba v nepravý čas na nepravém místě a něco ho vlastně náhodou poškodí (nebo i zabije) - třeba stojí blízko benzinky a ta z neznámého důvodu vybuchne. Chybí tam ale něčí záměr nějak škodit - a říkal bych tomu třeba "smůla".

A pak je tu naopak případ, že ten človek stojí u stejné benzinky, ale vyleze obsluha a zmlátí ho. To už je celkem jasné zlo, protože tam je záměr.

Takže když se někomu z jeho subjektivního pohledu děje zlo, ještě to neznamená, že je to skutečné zlo - prostě má třeba jenom smůlu, když tam není ničí záměr.

Jinak politika/náboženství samozřejmě JE o ubližování a zabíjení V tom lepším případě se tomu vyhýbá a ukazuje na to jenom jako na zlo. V horším (a častějším) případě to přímo dělá ve jménu zabránění nějakému imaginárnímu vyššímu zlu.

MG34 » cimi Rozumím - existuje ale i zlo, když nikdo nikomu neubližuje? Anebo když to není (primární) záměr, ubližovat?

Příklady k zamyšlení - vandalismus, lhostejnost (v případě, že lhostejnost není na místě), doping ve sportu, exhibice v médiích atd.

MG34 » tulačka_gryf Bloknutý.

Vzhledem ke svým kecům by měl věřit tomu, že to nebylo záměrně a nic zlého jsem mu neudělal.

MG34 » tulačka_gryf "ve skutečnosti záměrně nikdy nikdo nikomu neubližuje"

První varování - ještě jednou budeš takto kecat a bloknu tě.
Bloknu tě záměrně.

Pravděpodobně tě bloknu i tak bez dalšího tvého kecání - moc ses tu rozepsal a zabíráš tu místo. A promažu to tu - jakýsi obrázek a moc zavádějících keců.

MG34 » tulačka_gryf Dost razantně si protiřečíš už na prvních 2 řádcích..

Zlo neexistuje
Zlo je...

Další záludnost vnímám ve využití jiných nedefinovaných pojmů "dobro", "Satan" atd.

Zastavil bych se u zmínky "To zlo je naše. Náš výtvor." - v jistém smyslu to platí pro příběh "menšího zla", které většina lidí hledá (a pak ho ale stejně nechá růst do mnohem větší velikosti). Svět je plný malých zel. Ve většinové společnosti je to dokonce princip jejího fungování.

Patřím ale k lidem, kteří se do většinové společnosti nehlásí.
Nehledám "menší zlo" a nepřijímám ho jako "motor lidství", jak ho vnímá většina lidí - zejména těch, co jsou zvyklí sedět u ohně a u toho klábosit.

MG34 » Tralalala100 Ona vlastně žádná astrologie ani není.

Je jenom psychologie (a to tak, že hodně) a pak spousta impulsů, se kterými ta psychologie pracuje.

Astrologie je jenom takové ucelené seskupení impulsů (a je celkem jedno, jestli reálných nebo imaginárních) - potrava pro psychologii, když má někdo hlad.

Víc bych v tom nehledal.

MG34 » Najdise.cz Potřeboval jsem opravdu pořádnou ránu do hlavy, abych si uvědomil 2 svoje psychologické problémy.

Ale o tom, jestli je moje vidina obrazu světa porucha nebo realita, má smysl mluvit asi jako o absolutním a relativním času (když existuje teorie relativity). Jinými slovy - málokdo o tom něco pořádně ví, už z principu, protože je to na hranici lidského poznání a dotýká se to samotného způsobu fungování mozku.

MG34 » Nabi* Ahoj, mám za sebou jeden semestr čínštiny na vysoké škole. Ale je to hrozně dávno (více než 20 let) a moc si z toho už nepamatuju. Ta výuka vznikla trochu jako příležitost - na škole působila manželka jednoho spolužáka - rozená a vyrostlá v Číně, neuměla česky, ale uměla trochu anglicky. Vzděláním matematička/informatička jako my. Ale rozhodla se učit čínštinu jako nový předmět.

Do toho předmětu chodilo pár lidí - byli jsme tam většinou tak dva nebo i jen já sám a k tomu učitelka.

Učebnici jsme žádnou neměli - tehdy snad ani žádná nebyla. Ona si to pojala po svém - mluvila obecně o Číně, o různých částech země a různých dialektech a jejich vzájemné srozumitelnosti. Učila nás tuším kantonštinu https://cs.wikipedia.org/wiki/… A mluvila o historickém pozadí toho všeho - hlavně psaní. Také jsme rozebírali znak - co všechno se do něj maluje a jak funguje jejich klávesnice na počítači (jednotlivé klávesy jsou určené pro různé části znaku). Tu klávesnici doporučuji sehnat a nainstalovat doma.

Ze samotného jazyka už si nepamatuju vůbec nic..

MG34 » Najdise.cz Kdo chce kam, pomozme mu tam.

MG34 » zelenooccka Díval jsem se na horoskopy sebe a dvou dalších autistů (mých příbuzných) - a nevidím tam žádnou spojitost..

Snad jedině blíže nespecifikovaný (a u všech různý) vliv znamení vodnáře.

Neochota podřizovat se jakékoliv "lidské autoritě" je pro autismus charakteristická.

MG34 » Najdise.cz "Sdílej"

tohle mi dost nesedí - jednak je to proti mé autistické přirozenosti, zvlášť u lidí, které dobře neznám

...a totéž se dá říct o dovětku "prosím" - buď něco udělám nebo ne a takový dovětek to vůbec neovlivní, maximálně mne úplně odradí - jako autista tyhle společenské hrátky (možná se ti nechce, ale udělej to pro mne, PROSÍM) vnímám dost negativně.

MG34 » zelenooccka Mám letos oficiálně diagnostikovaný autismus (aspergerův syndrom) - mám ho od narození, takže je možné se podívat na můj radix - co se tam dá vyčíst.

Vždycky jsem věděl, že su jiný, ale netušil jsem, co se mnou je. Nicméně pár lidí (i odsud) mi ten autismus tipovalo - to jsem ještě nevěřil, že mám autismus. Uvěřil jsem až po nehodě, kdy jsem byl připravený, že se mnou něco asi bude - a odtud byl už jen krůček k přijetí dovětku "ale tohle mi bylo už před nehodou".

Jen ten můj autismus není úplně typický - poruch autistického spektra je hodně a ta moje se zkombinovala asi s tím, že se mi v ranném dětství matka vůbec nevěnovala. Takže jsem si vypěstoval potřebu hledat ukotvení kolem sebe - a ne u své matky. Takže na autistu su až moc společenský.