Diskuze, Diskuzní fórum

MG34 » MG34 Já to připíšu sem, akorát to není sen, ale vzpomínka a navíc ne moc jistá.

Vysvětlím - je to z mého jednoho roku, takže o tom se tuším říká, že si to ty děti vlastně ani nemůžou pamatovat z tak raného věku. Ale já to v hlavě mám. Popíšu nejprve věci, které vím jistě (vlastní vzpomínky + potvrzení od příbuzných):

Moje biologická matka se o mne vlastně nikdy nestarala - když jsem se narodil, tak mne strčila do kočáru a tam jsem byl prakticky neustále. Prvního půl roku většinou před domem a druhý půlrok na ulici před cukrárnou ve vsi - tam ta moje biologická matka pracovala a v pracovní době mne prostě nechala na ulici. Ona se do práce (jako prodavačka v cukrárně) vrátila brzo po porodu a pak ještě hřešila na to, že ležím relativně klidně, kromě výživy nic nepotřebuju (tuším mne ani moc dlouho nekojila), takže mne může v klidu hodit za hlavu.

Po jednom roce se ale o mne začala starat teta (kterou jsem pak samozřejmě jako první pozitivní bytost začal vnímat jako svou matku), ale přitom matka se s tetou moc neměla ráda, takže jaktože ji do toho zapojila?

Potud byly fakta - a teď následují dohady a mlhavé vzpomínky. Něco se muselo stát, protože jinak by se má biologická matka nesnížila k tomu, aby poprosila svou neoblíbenou sestru, aby se postarala o její jediné dítě (o mne).

Pravděpodobně jsem se nějak dostal z kočáru (biologická matka si myslela, že neumím chodit ani mluvit, když ONA mne to nenaučila). Ale já jsem se asi nějak naučil chodit sám a mluvit jsem se asi naučil od lidí z ulice - měl jsem na to půl roku.

No a z kočáru jsem si to namířil rovnou do cukrárny. Mám mlhavou vzpomínku, že procházím skrze dvoje prosklené dveře. Musel jsem se do nich vší silou opřít. Naštěstí to šlo, protože na kliku jsem ještě nedosáhl. V cukrárně na mne všichni hleděli jako na přízrak a v největším šoku byla moje biologická matka. Ale já jsem se cítil vítězoslavně.

No a někdy od té doby se mou matkou stala má teta, takže já jsem si ji takto vlastně vybojoval. Od té doby mám v sobě asi opravdu hodně velkou cílevědomost..

MG34 » MG34 Mám další zvláštní sen - ne k výkladu, ale spíše pro ilustraci. Nějak jsem komunikoval se svou bábou z matčiny strany. Ona už je víc než 10 let mrtvá, ale to mi nedošlo. Děkovala mi celkem květnatě za to, že jsem se postaral o hrob v Olešnici a ptala se, kde přesně je. Něco mi v tom snu pořád nesedělo. A pak mi to došlo - v tom hrobě je i ona, resp. její popel, sám jsem ho tam dával.. Nevím, jestli jsem to vyhodnotil jakože je duch nebo že to je sen, ale tvářil jsem se, jakoby nic a přijal jsem i tu kovovou padesátikorunu, co mi za to vnutila. :-)

Jinak ona byla matkou od mé biologické matky i od mé náhradní (a jediné pravé) matky - tety Aleny..

MG34 » MIKULAS Asi ano - mohla to být ona. Už je skoro 20 let po smrti. Vnímal jsem ji jako svou matku (na rozdíl od mé biologické matky, která mne zcela odpuzuje a vyškrtl jsem ji už ze života).

Svou "jinou matku" jsem si uvědomil až teď na přelomu roku..

MG34 » darkmarek https://us.haynes.com/products/…

ale mám dojem, že Haynes vydával nějaký manuál i na člověka.. a Haynes má manuály celkem propracované

MG34 » tulačka_gryf Ahoj, já vlastně ani nevím, proč to bylo zablokované (povolil jsem). Výpadky paměti mám celkem solidní.

Jinak člověk, co mi dal mou aktuální nálepku - začnu asi od konce - budu se s nimi asi hádat, ale tak nějak opatrně. Jde o to, že já u nich musím být vedený jako pacient - někdo se totiž musí odborně vyjadřovat k mému stavu (výpadky paměti a psychické problémy) - protože za to mám nemalý invalidní důchod..

Sehnat psychology/psychiatry není úplně jednoduché, zejména pokud to má být hrazené ze zdravotního pojištění. Ale ani ty placené není úplně jednoduché sehnat. Ty moje jsem si vybral sám, jsou hrazení ze zdravotního pojištění a nečekám, že budou ideální. Ale mají deklarovanou celkem specializaci na poruchy osobnosti a mám je celkem "v dosahu" - je to VN Brno. Shodou okolností nemocnice, ve které jsem nějakou dobu ležel po té mé nehodě. Takže i z tohoto pohledu s nimi něco dolaďuji, protože když jsem tam ležel po nehodě, vůbec je ke mně nepustili - uzurpovala si mne chirurgie a neurologie..

Chápu tvůj úhel pohledu - i já bych se více přikláněl k aspergerovi (kterého mi diagnostikovali před 3 lety), ale.. je tu jedna komplikace, kterou o mně asi nevíš. Nemám v sobě pouze 1 identitu, ale hned 4. Měl jsem to tak celý život, jenom jsem si to neuvědomoval, že se to takto dá nahlížet - oči se mi otevřely až po nehodě. Ve hře byla ještě disociativní porucha identity, která by z mého pohledu lépe seděla, ale tam je další komplikace - v takovém případě by ty identity o sobě nevěděly a měl bych mnohem větší výpadky paměti. Ale já mám o svých identitách přehled, jsem přítomen většinu doby a výpadky paměti nejsou zase tak masivní. Takže to bude něco "mezi" - uvidíme.

Jinak k tomuhle "jediné řešení, na které jsem zatím přišla je zooterapie." by se asi dalo něco vymyslet - právě něco v tom smyslu, co chybí v Brave New World. Mít postavu nějaké imaginární matky a kolem ní všechno budovat. Já ji v sobě mám - je to jedna z těch mých alternativních identit.

A hledání coververzí je v aktuální době mnohem podstatnější než se zdá - z jediného důvodu a tím je AI. Mám jednoho známého, který má v zaměstnání předplacenou nějakou tu silnější verzi ChatGPT. Některé věci je potřeba nahlížet z mnoha úhlů pohledu a "cover", reakce, koncert, stahování atd. můžou být těmi "mnoha úhly pohledu"..

MG34 » Saly Nevím co je "schopnosťou skutočného jasnovidectva", ale jednoho takového "poznám". O mně se to kdysi říkalo - a protože jsem před 4 lety ztratil kus paměti, začal jsem se hledat. Objevil jsem i kus toho mého jasnovidectví (protože jsem si vzpomněl, že se to o mně říkalo, jenom nevím kdo a kdy).

Aktuálně jsem nastoupil do jednoho nového zaměstnání a v něm děláme s jedním kolegou podporu uživatelům - staráme se o jejich počítače, tiskárny atd. A začaly se množit situace - popíšu jeden příklad "sehrávky" (ale bylo jich víc, už skoro desítky).

Padne na mne dopoledne zvláštní únava, musím si na chvilku lehnout (na pohovku, kterou máme v kanceláři). Ležím na zádech se zavřenýma očima, hlavou mi běží hodně věcí a najednou vím, že se musím o něco postarat - třeba o myši, které se nám válí někde v krabici a různě jinde po skříních a po stolech. Takže vstanu a začnu ty myši nějak seskupovat, uklízet, probírat, zkoušet, vyřazovat a dám je všechny (ty funkční) přehledně na jedno místo. Odpoledne k nám do kanceláře přijde nějaká uživatelka (máme jich v domě asi 100) a chce po nás výměnu myši (tohle se nestává běžně - jenom tak jednou za měsíc). A já jenom ukážu na to místo, kam jsem to všechno před chvílí nachystal.

Kolega už to u mne celkem dlouho "eviduje", takže když takhle najednou vstanu a řeknu, že "musíme" něco udělat, tak neklade odpor a přidá se.

No a když se vrátím k "poznám".. Co jsem zatím vypozoroval, tak vidět se dá ledacos, ale rozhodně to není stylem "na objednávku" (stylem "chci abys mi našel moje ztracené boty, protože už nevím, kam jsem je dal"). Uvidět se dá jenom to, co má být díky souhře okolností viděno a k čemu směřuje sehrávka..

MG34 » Indilwen shrnu pár slov z výše sepsaného:

zaplatit účty
přestat platit "povinnosti"
rozvíjet
věnovat koníčkům
žijete své sny

jde o to, že nároky (a je jedno, jestli pramení z vlastního nitra nebo ze společenského tlaku) VÝRAZNĚ přesahují možnosti - je třeba si to s chladnou hlavou přiznat a nehledat zázračné řešení, které zachová všechny tyto nároky

takže je potřeba zapracovat na břemeni nároků - ořezat úplně všechno - to je ten (vnější ?) tlak k rozvoji a (vnitřní ?) tlak k věnování se koníčkům a podobné zbytečnosti, které způsobují tuto krizi

úplně vidím tu sehrávku...
"ale auto přece nutně potřebuji"
"každý přece v létě pravidelně jezdí na dovolenou a v zimě na hory"
"návštěva kina je společenská nutnost"
..a podobné "nezbytnosti", bez kterých se dá velmi dobře žít

teprve asitak po roce velmi skromného života s minimem nároků najednou začne všechno vycházet - člověk zjistí, že má čas, že nejde do mínusu a že by teoreticky mohl začít mít i nějaké (minimální) nároky

no a druhá strana rovnice - nároky a sny - i tady je určitá složitost. Není dobré mít jenom tak nějaké sny, vytržené z kontextu reality - třeba já, nikdy jsem neměl žádné sny - resp. v mém provedení sen není žádná nedosažitelná chiméra, ale naopak je to konkrétní a reálný plán..

nezdědil jsem žádné nemovitosti a rodiče jsem už úplně vyškrtl ze života (protože mi hodně uškodili), ale přesto vlastním svůj dům, auto, pak mám byt, který dávám k dispozici synovi, nemám žádné dluhy ani hypotéky a co potřebuju, tak si prostě koupím

- ale já toho zase tak moc nepotřebuju a v tom je klíč..

MG34 » tulačka_gryf Moje polínko..

Jinak žiju teď v takové zvláštní bublině. Mám novou diagnózu "Schizoidní porucha osobnosti" nebo tak nějak. Ne že bych to přeceňoval, je to už asi 5. diagnóza a pokaždé jiná..

Ale dost mne to vrací k jedné věci, o které jsme se kdysi bavili - týká se románu "Brave New World". Moje nová diagnóza se totiž odvíjí od citové deprivace, kterou jsem během prvních let života zažil a údajně mi uškodila.

Ale - když jsem ten román relativně nedávno ("jedním dechem") přečetl, tak mne naprosto pohltil (v dobrém smyslu) ten koncept neexistující matky a uvědomil jsem si, že citová deprivace může být i přínos (veliký přínos).

Myslím, že mám příběh, logicky navazující na zmíněný román. Tomu románu totiž něco chybí - chybí mu životaschopná náhrada matky - ne jen nějaká neurčitá společnost (ve které je "matka" sprosté slovo), ale naopak idealizovaná matka, za kterou se ta společnost schová a skrze kterou může předávat dětem všechny principy.

MG34 » MG34 Malé doplnění - moje identity nejsou 2, ale 3.

Kromě Autisty a Nezodpovědného je tu ještě Strašná matka.

Poslední dny mi zaplňuje mapování vzájemných vztahů všech identit a pravidel, na základě kterých se dostanou "ke kormidlu".

Teď su doma nemocný (beru antibiotika) a je to trochu specifické - třeba Strašná matka se schovává (ta to špatně snáší). I Autista je celkem stažený a v popředí je tímpádem většinu doby Nezodpovědný. Když je taková krize, tak ostatní identity nechávají za sebe trpět Nezodpovědného - mu je to totiž jedno.

U doktorky to kulminovalo - ona na mne ještě dost nepříjemně řvala, že "jaktože nemám roušku, když vím, že mám zápal plic". Poslala mne na rentgen plic a tam se ukázalo, že na plicích vůbec nic není. Ale přesto (že Strašná matka se chtěla pomstít a Autista chtěl dořešit, že měl celou dobu pravdu) se Nezodpovědný udržel u kormidla a sehrál to u doktorky tak, že na ni vina za zjevně špatnou diagnózu nepadla.

MG34 » špejlička Zlo a dobro je prakticky totéž (dobro je jen trochu speciální případ zla, které skoro nikomu neškodí - "neoprávněná výhoda" platí v důsledku pro oba případy), takže se nedá říkat, že dobro nebo zlo "převažuje" nebo je něčeho "obecně méně" - přesnější vyjádření říká, že dobra i zla je "obecně stejně".

Stejné závěry platí pro slova "mocnější", "nadvláda".

Jinak od druhého řádku dál tomu nerozumím - ale pojmy jako "vědomí", "smutné", "zprávy se šíří" - atd. Mám to chápat tak, že vycházíš z mylných předpokladů na prvním a druhém řádku, takže to sdělení nedává smysl a nemá smysl se jím zabývat?

MG34 » verka96 Nevím, jak je ta kvadratura myšlena - ale něco málo o tom "vím" - mám kvadraturu Neptunu na stelium Slunce, Měsíc, Venuše - v radixu, takže tak nějak celý život.

Zvyknout se dá na ledacos..

Každopádně to celkem sedí s tím mým autismem (který mám celoživotně), ale současně mi v tomto dost pomáhá moje disociativní porucha osobnosti (vzniklá někdy později), díky které je můj autismus relativně snesitelný a naopak v sobě mám hodně věcí, které autisti vůbec neznají.

MG34 » MG34 Další věc, která s tím hodně souvisí.

Je to asi 2 roky - na naléhání psycholožky jsem začal brát antidepresiva, která mi rok předtím předepsal psychiatr. Byla to obrovská chyba (naštěstí už je mám asi rok korektně vysazená). Jediné štěstí v té tragédii bylo, že jsem si přečetl příbalový leták - tam se psalo, že v začátcích braní můžou mít antidepresiva jako vedlejší efekt myšlenky na sebevraždu (!) Nechápal jsem to, ale zapamatoval jsem si to.

Pár dní po začátku braní to přišlo. Začal jsem trpět pocitem, že nemám žádnou cenu, že tady nemám co dělat a že tady jenom zavazím.. Stupňovalo se to a já jsem začal chápat, že jediným řešením je "ukončit se". Tohle je přesně vliv těch antidepresiv - najednou jsem byl odhodlaný, že musím vytvořit reálný plán, jak se ukončím. A že ten plán zrealizuji.

Nutkavé myšlenky na tento plán se nedaly zahnat, takže jsem plán musel vymyslet až do konce a do všech detailů.

Vybral jsem Macochu.

Přesně jsem naplánoval odkud a jak skočím, jak se zachovám, kdyby mne sevřel strach z výšek, co udělám s kolem (nezamykat, jenom tam opřít o zábradlí), dopis na rozloučenou nebude, ani žádná velká gesta, nic důležitého u sebe, běžné oblečení. Prostě všechny detaily vymyšlené. A tím jsem se sice nezbavil toho odhodlání "ukončit se", ale zbavil jsem se prvotní nutkavosti na to neustále myslet. Spokojil jsem se s tím, že to mám přesně vymyšlené, dám tomu čas do zítra (kvůli varování v příbalovém letáku), ale nepředpokládal jsem, že změním názor. Jen jsem to měl přesně promyšlené a pro zbytek dne jsem to hodil za hlavu - "udělám to zítra a vím přesně jak" a šel jsem spát anž bych na to musel myslet.

Druhý den po probuzení bylo všechno pryč a já jsem se divil, jak jsem takto mohl uvažovat..

Teď zpětně už i vím, proč jsem se cítil tak "bezcenný" a proč jsem chtěl "odejít" - protože mi tehdy stále chybělo to alterego, o které jsem přišel při nehodě. Nebo to alterego i bylo přítomno, ale protože neumí mluvit a já jsem po nehodě neuměl ještě vnímat pocity (kterými jsem s alteregem dřívě komunikoval), tak jsem si asi myslel, že už není na světě.

Ale alterego je zpět a já se zase cítím "celý" a už rozhodně ne tak "bezcenný"...

MG34 » MG34 Vlastně jsem to úplně nerozepsal, ale traumata v dávném dětství byly dvě (oboje zaviněna rodiči).

A "díky tomu" vzniklo to moje alterego.

MG34 » MG34 Je to pár dní, co se mi poprvé od nehody zdál sen. Byl celkem banální, rozhodně ho nepotřebuji vyložit.

Ale uvědomil jsem si jinou věc - sny se zdají pouze mému alteregu (primárnímu egu se nezdají).

Možná je to stará ochranná reakce, protože sny mého primárního ega asi byly v dávném dětství po těch traumatech dost děsivé.

MG34 » MG34 Jsou 2 zvláštní případy, ve kterých zvířata můžou konat zlo.

Úplně jistý si rozdílem těch dvou případů nejsu - když konají zlo zvířata mezi sebou je první případ. V nějakém jejich společenství, třeba ve smečce. Často se najde nějaké vychytralé zvíře, které chce oproti ostatním zvířatům ve směčce získat nějakou neoprávněnou výhodu. I když ve zvířecí říši je oprávněnost mnohem přirozenější - neoprávněného je toho opravdu málo. Snad kousky, které zvířata odkoukala od lidí? Nebo kousky, které zneužívají lidi? Třeba ukrást někomu jídlo z balkóna v paneláku?

A to se pak už blíží druhému případu - když zvířata konají zlo vůči lidem v lidské společnosti. Příklad - človek v ZOO pravidelně krmí šelmu a šelma ho jednou sežere.

MG34 » MIKULAS No - zdá se, že jsem u tebe brnkl na nějakou bolavou strunu.

vzdělávací systém společenství jako nutnou podmínku vyžaduje existenci toho společenství - když to tak celé nazýváš

kdybys napsal jenom "vzdělávací systém", už by se dalo odbočit do obecnější roviny a systém by mohl existovat jenom tak, sám o sobě, obecně, univerzálně

společenství vers. stádo
-to je prakticky totéž, jediný rozdíl je řekněme trochu pejorativní nádech u slova stádo, ale jinak v tom není rozdíl

"Lidé jsou více než zvířata !!"
ne

to je takový zažitý lidský omyl (resp. přání je otcem myšlenky)
jednak není řečeno v čem mají být lidé lepší - namátkou můžu vyjmenovat hodně směrů typu dlouhověkost, hrubá síla, citlivost čichu a jiné - v těchto a mnoha dalších směrech lidé rozhodně nejsou více než některá zvířata

další věc je samotná definice toho, kdo je člověk a kdo zvíře
- je třeba nějaký retardovaný blázen s poškozeným mozkem člověk?
- není pak třeba průmerný šimpanz lepší než on i v logickém uvažování?
- a co třeba autralopythékus - byl to člověk nebo ne?

atd.

"společenství lidských bytostí a společenství zvířat"

tady se tvá bolává struna hodně rozezvučela

mezi společenstvím lidských bytostí a společenstvím zvířat je rozdíl prakticky jenom kosmetický - společenská pravidla jsou v obou případech dost podobná

"Mám rozumět, že mezi nimi dáváš rovnítko?"
a tady ta bolavá struna blázní jak utržená z řetězu..

otázka, která předjímá odpověď ano/ne - z nichž správná není ani jedna
z určitých hledisek platí "rovná se"
z určitých hledisek platí "liší se"

tzn. otázka (s předjímanou odpovědí) je položená špatně

MG34 » MIKULAS vzdělávací systém společenství jako nutnou podmínku svého vzniku vyžaduje stádo neboli splečenství (a život v něm)

věta "systém ... znamená život ..." je řekněme dost zavádějící

MG34 » MIKULAS nejenom lidské, ale i zvířecí bytosti - i zvířata můžou občas konat zlo

vždycky chce nějaké ego mít v určitém společenství neoprávněnou výhodu...

MG34 » MG34 Zlo je neoprávněná výhoda proti zbytku světa.
Původcem zla většinou bývá něčí ego.

(ale může se to výjimečně stát i bez něj)

MG34 » MG34 Vypadá to, že definici zla budu muset trochu upravit. Zatím nevím přesně jak, ale jeden aspekt zla není podchycen.

ego

asi se dá říct, že tvůrcem zla je vždy něčí ego - takže definici o to ego zkusím nějak rozšířit