Diskuze, Diskuzní fórum

tulačka_gryf » MG34 Dobré ráno, přijde mi, že lítá jedna diagnóza za druhou. Tuto jsem si musela (chtěla) vyhledat.
Přemýšlím nad studiem psychoterapie nebo adiktologie, ale pochybuju, že jsem schopná si vše pamatovat.
Adiktologie je spíše zájem o fungování člověka než posláním, reálně bych hnala feťáky na plantáže. V podstatě i u některých dětí si říkám, že by potřebovaly dočasně odtrhnout od společnosti a věnovat se fyzické práci se zemí.

Jakou formou u tebe probíhá terapie?

funky » MG34 Hezky shrnuto, souhlasím. Jak se říká, život je otázkou priorit...

EDIT: Nicméně v dnešní době jen šetření nepomůže, člověk musí mít i plán jak vydělat peníze. Protože ceny nemovitostí za posledních dvacet let vzrostly asi tak desetkrát, a to růst mezd prostě nevykryje.

MG34 » MG34 Já to připíšu sem, akorát to není sen, ale vzpomínka a navíc ne moc jistá.

Vysvětlím - je to z mého jednoho roku, takže o tom se tuším říká, že si to ty děti vlastně ani nemůžou pamatovat z tak raného věku. Ale já to v hlavě mám. Popíšu nejprve věci, které vím jistě (vlastní vzpomínky + potvrzení od příbuzných):

Moje biologická matka se o mne vlastně nikdy nestarala - když jsem se narodil, tak mne strčila do kočáru a tam jsem byl prakticky neustále. Prvního půl roku většinou před domem a druhý půlrok na ulici před cukrárnou ve vsi - tam ta moje biologická matka pracovala a v pracovní době mne prostě nechala na ulici. Ona se do práce (jako prodavačka v cukrárně) vrátila brzo po porodu a pak ještě hřešila na to, že ležím relativně klidně, kromě výživy nic nepotřebuju (tuším mne ani moc dlouho nekojila), takže mne může v klidu hodit za hlavu.

Po jednom roce se ale o mne začala starat teta (kterou jsem pak samozřejmě jako první pozitivní bytost začal vnímat jako svou matku), ale přitom matka se s tetou moc neměla ráda, takže jaktože ji do toho zapojila?

Potud byly fakta - a teď následují dohady a mlhavé vzpomínky. Něco se muselo stát, protože jinak by se má biologická matka nesnížila k tomu, aby poprosila svou neoblíbenou sestru, aby se postarala o její jediné dítě (o mne).

Pravděpodobně jsem se nějak dostal z kočáru (biologická matka si myslela, že neumím chodit ani mluvit, když ONA mne to nenaučila). Ale já jsem se asi nějak naučil chodit sám a mluvit jsem se asi naučil od lidí z ulice - měl jsem na to půl roku.

No a z kočáru jsem si to namířil rovnou do cukrárny. Mám mlhavou vzpomínku, že procházím skrze dvoje prosklené dveře. Musel jsem se do nich vší silou opřít. Naštěstí to šlo, protože na kliku jsem ještě nedosáhl. V cukrárně na mne všichni hleděli jako na přízrak a v největším šoku byla moje biologická matka. Ale já jsem se cítil vítězoslavně.

No a někdy od té doby se mou matkou stala má teta, takže já jsem si ji takto vlastně vybojoval. Od té doby mám v sobě asi opravdu hodně velkou cílevědomost..

MG34 » MG34 Mám další zvláštní sen - ne k výkladu, ale spíše pro ilustraci. Nějak jsem komunikoval se svou bábou z matčiny strany. Ona už je víc než 10 let mrtvá, ale to mi nedošlo. Děkovala mi celkem květnatě za to, že jsem se postaral o hrob v Olešnici a ptala se, kde přesně je. Něco mi v tom snu pořád nesedělo. A pak mi to došlo - v tom hrobě je i ona, resp. její popel, sám jsem ho tam dával.. Nevím, jestli jsem to vyhodnotil jakože je duch nebo že to je sen, ale tvářil jsem se, jakoby nic a přijal jsem i tu kovovou padesátikorunu, co mi za to vnutila. :-)

Jinak ona byla matkou od mé biologické matky i od mé náhradní (a jediné pravé) matky - tety Aleny..

Svá štírka » MG34 Pro mně je dnes zvláštní, že jsem náhodně narazila na tento příspěvek a také si připomněla, že jsem před lety přispívala do této diskuze. Už to vůbec nevím a přesto je to pravda. Takže můžu 100x tvrdit, že jsem nic takového nenapsala, ale pravda je pravda. Myslím, že se nedá změnit, dá se překroutit, poopravit, doplnit, ale nedá se z ní udělat něco úplně jiného.
K mému tehdejšímu vyjádření mohu napsat jen to, že žiji stále stejně a jsem spokojená. Pro někoho nuda, pro mně klid v duši, pohoda, srovnané myšlenky.
Jsem ráda za tuto diskuzi.

pimon » MG34 Lidi vymysleli i tu kosmologii.
Nicméně toho "tmářství" je mnoho a nazýváme to lidovou moudrostí či příslovími.

MG34 » MG34 Malé doplnění - moje identity nejsou 2, ale 3.

Kromě Autisty a Nezodpovědného je tu ještě Strašná matka.

Poslední dny mi zaplňuje mapování vzájemných vztahů všech identit a pravidel, na základě kterých se dostanou "ke kormidlu".

Teď su doma nemocný (beru antibiotika) a je to trochu specifické - třeba Strašná matka se schovává (ta to špatně snáší). I Autista je celkem stažený a v popředí je tímpádem většinu doby Nezodpovědný. Když je taková krize, tak ostatní identity nechávají za sebe trpět Nezodpovědného - mu je to totiž jedno.

U doktorky to kulminovalo - ona na mne ještě dost nepříjemně řvala, že "jaktože nemám roušku, když vím, že mám zápal plic". Poslala mne na rentgen plic a tam se ukázalo, že na plicích vůbec nic není. Ale přesto (že Strašná matka se chtěla pomstít a Autista chtěl dořešit, že měl celou dobu pravdu) se Nezodpovědný udržel u kormidla a sehrál to u doktorky tak, že na ni vina za zjevně špatnou diagnózu nepadla.

špejlička » MG34 Přepadl mě smutek ze čtení špatných zpráv ze světa.

Ale určitě pro vás nemá smysl se tím zabývat
Pokud je to plevel v tématu, tak to smažte.

špejlička » MG34 Když toho zla je možná obecně méně a dobro mezi lidmi převažuje...? Ale zlo je mocnější a začíná nadvláda zla a strachu. Aspoň to tak vypadá, i když chápu, že v online světě se zprávy šíří rychle a dříve se dělo to stejné, jen se o tom tolik nevědělo. I když se tě to osobně třeba nedotkne (ale dotýká nás všech přece), ale vědomí toho všeho je strašné. Proč, když by se to dalo lépe a pak odejít z tohoto světa s vědomím, že tu je krásně a další se budou mít taky dobře. A teď akorát vědomí, že děti na tom budou ještě hůře a už se jich to třeba dotkne ještě více osobně. Je to tak smutné.

verka96 » MG34 Začala jsem tuto diskusi loňského roku, kdy mi už šla kvadratura od Neptunu na Slunce, dříve na Neptun s Venuší ve Střelci. Měla jsem tíživé období, proto jsem chtěla o tom mluvit, diskutovat, tak nějak sdílet a lépe to tak zvládat. Je to dlouhodobý aspekt, občas více zřetelný, jindy jde do pozadí, ale je to určitý vývoj, opouštění a přeměně životních záležitostí, což je právě v životě důležité.
Už jsem si všimla, jak píšeš v jiné diskusi o svých "poruchách", třeba tě to časem posune dál...

MG34 » MG34 Další věc, která s tím hodně souvisí.

Je to asi 2 roky - na naléhání psycholožky jsem začal brát antidepresiva, která mi rok předtím předepsal psychiatr. Byla to obrovská chyba (naštěstí už je mám asi rok korektně vysazená). Jediné štěstí v té tragédii bylo, že jsem si přečetl příbalový leták - tam se psalo, že v začátcích braní můžou mít antidepresiva jako vedlejší efekt myšlenky na sebevraždu (!) Nechápal jsem to, ale zapamatoval jsem si to.

Pár dní po začátku braní to přišlo. Začal jsem trpět pocitem, že nemám žádnou cenu, že tady nemám co dělat a že tady jenom zavazím.. Stupňovalo se to a já jsem začal chápat, že jediným řešením je "ukončit se". Tohle je přesně vliv těch antidepresiv - najednou jsem byl odhodlaný, že musím vytvořit reálný plán, jak se ukončím. A že ten plán zrealizuji.

Nutkavé myšlenky na tento plán se nedaly zahnat, takže jsem plán musel vymyslet až do konce a do všech detailů.

Vybral jsem Macochu.

Přesně jsem naplánoval odkud a jak skočím, jak se zachovám, kdyby mne sevřel strach z výšek, co udělám s kolem (nezamykat, jenom tam opřít o zábradlí), dopis na rozloučenou nebude, ani žádná velká gesta, nic důležitého u sebe, běžné oblečení. Prostě všechny detaily vymyšlené. A tím jsem se sice nezbavil toho odhodlání "ukončit se", ale zbavil jsem se prvotní nutkavosti na to neustále myslet. Spokojil jsem se s tím, že to mám přesně vymyšlené, dám tomu čas do zítra (kvůli varování v příbalovém letáku), ale nepředpokládal jsem, že změním názor. Jen jsem to měl přesně promyšlené a pro zbytek dne jsem to hodil za hlavu - "udělám to zítra a vím přesně jak" a šel jsem spát anž bych na to musel myslet.

Druhý den po probuzení bylo všechno pryč a já jsem se divil, jak jsem takto mohl uvažovat..

Teď zpětně už i vím, proč jsem se cítil tak "bezcenný" a proč jsem chtěl "odejít" - protože mi tehdy stále chybělo to alterego, o které jsem přišel při nehodě. Nebo to alterego i bylo přítomno, ale protože neumí mluvit a já jsem po nehodě neuměl ještě vnímat pocity (kterými jsem s alteregem dřívě komunikoval), tak jsem si asi myslel, že už není na světě.

Ale alterego je zpět a já se zase cítím "celý" a už rozhodně ne tak "bezcenný"...

MG34 » MG34 Vlastně jsem to úplně nerozepsal, ale traumata v dávném dětství byly dvě (oboje zaviněna rodiči).

A "díky tomu" vzniklo to moje alterego.

MG34 » MG34 Je to pár dní, co se mi poprvé od nehody zdál sen. Byl celkem banální, rozhodně ho nepotřebuji vyložit.

Ale uvědomil jsem si jinou věc - sny se zdají pouze mému alteregu (primárnímu egu se nezdají).

Možná je to stará ochranná reakce, protože sny mého primárního ega asi byly v dávném dětství po těch traumatech dost děsivé.

MG34 » MG34 Jsou 2 zvláštní případy, ve kterých zvířata můžou konat zlo.

Úplně jistý si rozdílem těch dvou případů nejsu - když konají zlo zvířata mezi sebou je první případ. V nějakém jejich společenství, třeba ve smečce. Často se najde nějaké vychytralé zvíře, které chce oproti ostatním zvířatům ve směčce získat nějakou neoprávněnou výhodu. I když ve zvířecí říši je oprávněnost mnohem přirozenější - neoprávněného je toho opravdu málo. Snad kousky, které zvířata odkoukala od lidí? Nebo kousky, které zneužívají lidi? Třeba ukrást někomu jídlo z balkóna v paneláku?

A to se pak už blíží druhému případu - když zvířata konají zlo vůči lidem v lidské společnosti. Příklad - človek v ZOO pravidelně krmí šelmu a šelma ho jednou sežere.

MG34 » MG34 Zlo je neoprávněná výhoda proti zbytku světa.
Původcem zla většinou bývá něčí ego.

(ale může se to výjimečně stát i bez něj)

MG34 » MG34 Vypadá to, že definici zla budu muset trochu upravit. Zatím nevím přesně jak, ale jeden aspekt zla není podchycen.

ego

asi se dá říct, že tvůrcem zla je vždy něčí ego - takže definici o to ego zkusím nějak rozšířit

MG34 » MG34 Je tu vlastně celkem pěkná taktika, jak se zlem dosáhnout trochu lepší bilanci - aby člověka tak nezasahovalo.

A to je ono popření vlastního ega. Ne uražené nebo ustrašené popření - to by nemělo úplně pozitivní efekt. Ale klidné a neútočné popření - tím se dá dojít daleko.

Podobně jako když býk útočí na rudý hadr toreadora. Toreador musí sám být klidný a prostě jenom vystaví ten rudý hadr. A býk teprve na hadr (neškodně) zaútočí. Kdyby toreador cítil nějaké spojení se svým hadrem (nebo se svým úspěchem proti býkovi), bylo by zle - býk by mohl změnit cíl..

A podobné je to se souboji ega nějakého "dobráka" s egem vlastním. Dokud člověk nechá bojovat cizí ego se svým vlastním (které neexistuje, je jen iluzorní), tak je bilance příznivá.

cimi » MG34 A co zlo které si činíme my sami sobě…?

špejlička » MG34 "neoprávněná výhoda"
Pokud je hloupé a mimo co napíšu, tak to smažte, pochopím to.

Co třeba, když máte osobu, které důvěřujete a ona důvěrné informace posléze zneužije, aby vám ublížila, ale dělá to tak hezky, že vám jakože pomáhá prozřít, ne že to někomu dalšímu bude říkat, ale v komunikaci s vámi se o ty informace bude posměšně opírat a tím vám ubližovat, i když to jsou nějaké fakta a odžité věci, které si uvědomuji, pracuju si na tom podle sebe a hlavně tuto osobu jsem nepožádala o pomoc se svým životem a s jeho změnou (ale o sehnání jedné věci, kterou si zaplatím a přitom jsem jen uvedla jak žiju, aby chápal mou situaci a jasně jsem mu i řekla, že nechci diskutovat o svém životě, ani ho měnit nebo snad litovat).
Ale ona ta osoba se sama staví do pozice dobrého člověka, který "na to přišel"...a tím myslím, co je život a jak to všechno funguje a proč jsme tu a kam jdeme. No z mého pohledu je to podlehnutí něčemu, co někdo hlásá jako pravdu pravdoucí (trochu sektářské) a v případě, že se to zdá být příliš složité, tak to asi nebude úplně v pořádku, ale jeho volba, nebudu mu do toho mluvit. Za mě je život velmi jednoduchý, buď dobrý a žij. To ale neznamená, že já to dokážu :-)
Ale osobně si myslím, že když teda na to (ať je to cokoliv) přijdu, tak bych právě měla být chápavá právě k těm, co na to ještě nepřišli.

A taky moje vyzařování, mám zřejmě fakt problém, že mě všichni vidí jako slabšího a často se stává, že si do mě kopnou, nebo se říká honit si ego? Nejhorší je, že já to poznám a pak se stáhnu, protože nějak neumím bojovat nebo co, nechci...A vlastně ten "silnější" vyhrává, protože má pravdu, když já nereaguji a ještě si do mě bouchne a lidi to dělají tak mile, že to vlastně se mnou myslí dobře a že já jsem taková nevděčná, ani se pak neozvu...jenže je to těžké, když víte, co si o vás myslí a jak na ně působíte. Slova jako zbraň. Nikdo mě nebije nebo tak, to ne.
Ale to je jen o kontaktu s lidmi, tady vůbec nechci působit, že se lituju a že jsem chudinka. To vůbec ne, jen jsem to napsala jak mě napadlo, protože o tom zle přemýšlím a vaše diskuse je pro mě přínosná.

špejlička » MG34 Víte, já nemám co říct k tématu. A musím přiznat, že se mi to i obtížně čte a chápe. Ale vaše povídání MG34 a MIKULAS je pro mě dobré.