Přespání ve starém kostele - Diskuze a zkušenosti

MG34 » MIKULAS Asi ano - mohla to být ona. Už je skoro 20 let po smrti. Vnímal jsem ji jako svou matku (na rozdíl od mé biologické matky, která mne zcela odpuzuje a vyškrtl jsem ji už ze života).

Svou "jinou matku" jsem si uvědomil až teď na přelomu roku..

MG34 » MG34 Mám další zvláštní sen - ne k výkladu, ale spíše pro ilustraci. Nějak jsem komunikoval se svou bábou z matčiny strany. Ona už je víc než 10 let mrtvá, ale to mi nedošlo. Děkovala mi celkem květnatě za to, že jsem se postaral o hrob v Olešnici a ptala se, kde přesně je. Něco mi v tom snu pořád nesedělo. A pak mi to došlo - v tom hrobě je i ona, resp. její popel, sám jsem ho tam dával.. Nevím, jestli jsem to vyhodnotil jakože je duch nebo že to je sen, ale tvářil jsem se, jakoby nic a přijal jsem i tu kovovou padesátikorunu, co mi za to vnutila. :-)

Jinak ona byla matkou od mé biologické matky i od mé náhradní (a jediné pravé) matky - tety Aleny..

MG34 Já to připíšu sem, akorát to není sen, ale vzpomínka a navíc ne moc jistá.

Vysvětlím - je to z mého jednoho roku, takže o tom se tuším říká, že si to ty děti vlastně ani nemůžou pamatovat z tak raného věku. Ale já to v hlavě mám. Popíšu nejprve věci, které vím jistě (vlastní vzpomínky + potvrzení od příbuzných):

Moje biologická matka se o mne vlastně nikdy nestarala - když jsem se narodil, tak mne strčila do kočáru a tam jsem byl prakticky neustále. Prvního půl roku většinou před domem a druhý půlrok na ulici před cukrárnou ve vsi - tam ta moje biologická matka pracovala a v pracovní době mne prostě nechala na ulici. Ona se do práce (jako prodavačka v cukrárně) vrátila brzo po porodu a pak ještě hřešila na to, že ležím relativně klidně, kromě výživy nic nepotřebuju (tuším mne ani moc dlouho nekojila), takže mne může v klidu hodit za hlavu.

Po jednom roce se ale o mne začala starat teta (kterou jsem pak samozřejmě jako první pozitivní bytost začal vnímat jako svou matku), ale přitom matka se s tetou moc neměla ráda, takže jaktože ji do toho zapojila?

Potud byly fakta - a teď následují dohady a mlhavé vzpomínky. Něco se muselo stát, protože jinak by se má biologická matka nesnížila k tomu, aby poprosila svou neoblíbenou sestru, aby se postarala o její jediné dítě (o mne).

Pravděpodobně jsem se nějak dostal z kočáru (biologická matka si myslela, že neumím chodit ani mluvit, když ONA mne to nenaučila). Ale já jsem se asi nějak naučil chodit sám a mluvit jsem se asi naučil od lidí z ulice - měl jsem na to půl roku.

No a z kočáru jsem si to namířil rovnou do cukrárny. Mám mlhavou vzpomínku, že procházím skrze dvoje prosklené dveře. Musel jsem se do nich vší silou opřít. Naštěstí to šlo, protože na kliku jsem ještě nedosáhl. V cukrárně na mne všichni hleděli jako na přízrak a v největším šoku byla moje biologická matka. Ale já jsem se cítil vítězoslavně.

No a někdy od té doby se mou matkou stala má teta, takže já jsem si ji takto vlastně vybojoval. Od té doby mám v sobě asi opravdu hodně velkou cílevědomost..