Jóga a duchovní praxe - Diskuze a zkušenosti

rigpa » heslo Ano v tomhle se moc nevyznám. Z vlastní zkušenosti vím, že když člověk dojde určitého stavu (pravidelným praktikováním a meditací), přijde stav, kterému se říká "temná noc duše". Není to moc příjemné. A po něm se v krátké době začnou vracet nemoci z tohoto vtělení. Děje se to od té poslední až n začátek. Třeba po hodinách a nebo dnech. Mě třeba bolela i jizva na čele, kterou jsem utržil jako malý kluk. Cítíš to jako náznak, ale nemoc to vlastně není. Trvá to hodinu nebo den. Mě to trvalo asi měsíc dohromady. O Satanovi nic nevím :-)

Drahomiluše » endymion Rozum jakoby nás někdy brzdil......

jsem ted na cestě..........tedy na cestě na terasu a tam se budu trochu slunit, neboť sluníčko je nyní tak vzácené

rigpa » heslo promiň to je spíš esoterika a spekulace a na to já moc nejsem :-)

rigpa » streep No bezesporu si sebou něco neseme minula :-

endymion » Drahomiluše pretože najprv je potrebné odpracovať si ťažkú-zrelú karmu - počas tohto obdobia sa hodne naučiť...hlavne súcit, pokora...vyčistiť a rozpustiť si podvedomé bloky...až potom - je ukázané a intuitívne zažívané - akou cestou ďalej pokračovať...vôbec to nemusí byť to, čo sme si predtým rozumovo vybrali

Drahomiluše » endymion Tato rada zní jednoduše......ale......asi to bude bude obnášet kapku na sobě máknout a to už jsme zase na "duchovní cestě", proč ale, když tu všechno je

endymion » Bosch keď sa dostaneš do Duchovného Srdca - myslím vedome - tak budeš trvale spojený so všetkými prejavmi Lásky - teda aj s tou telesnou...a tým bude odhalená "bezpotřebnost"

Bosch » rigpa Neboť kdy, že bude člověk doopravdy šťastny? Až naplní své přání a potřeby? Ne! Až je přestane mít :-)

Mně by zajímalo jak chceš zařídit aby jsi neměl přání a potřebu když vidíš krásnou svůdnou ženu. Za jistých podmínek se říká dokonce že je každá svůdná.
Tak to by mně zajímalo jak v těchto věcech prakticky postupuješ pokud se nejedná jen o slovní hříčku a spleť myšlenkových pochodů a kalkulací. Jak zařídíš tu "bezpotřebnost".

Bosch » endymion jsi mně úplně zmátl.
tak odevzdat se je špatně protože je to polevení, a usilovat se není kam, protože je to akce ega.
tak co teď.

endymion » Bosch zážitky nekonečného priestoru, nádherné vízie astrálnych svetov sú určite cennou skúsenosťou, ktorá nastáva vtedy keď meditujúci poľaví vo svojom úsilí...dokonca prestane sa snažiť...čiže odovzdá sa do vôle Božej.

Čím väčšie odovzdanie...tým sa Vedomie viac rozšíri.

Astrálne úrovne sa doporučuje prejsť bez zastavenia...pretože tu okrem krásnych zážitkov číhajú aj tie menej krásne

Bosch » endymion no ale to je dobře ne? když ty zážitky dosáhne. to je docela cenná zkušenost, co víc si v dané situaci přát?

Bosch » Drahomiluše no a proč myslíš že se stále nikam nehýbu?

rigpa » endymion To jsou jen takové mentální projevy a slovní hříčky, které mne popravdě moc nezajímají. Spleť myšlenkových pochodů a kalkulací. To co píšeš je takové hodnocení esoterického pojetí ega a v tom se nevyznám. Ego jako zdroj nějakého negativního pohledu nebo jednání není a nikdy nebylo nic, co bych zkoumal. Já přistupuj k ego více méně budhistickým pojetím, i když nejsem buddhista. Tedy odraz identity, která je pomyslně oddělena od zdroje svým vnímáním, potřebou, žádostí a touhou, či odporem. Dualita pozorovaného a pozorovatele. Pak je tedy projevem té individuality a tedy ega vše co udělá. To špatné i dobré. S tím je asi spojený náhled na karmické vztahy. Už jsem to tu někde nahoře snad i psal. Neúčastním se diskusí typu "všechno tu je a nic není potřeba" nebo "cesta je cíl" ta se nezlob. To není praktická zkušenost, ale je mentální postoj

endymion ...tak mě napadá...kdo se chce dostat - tam....a kam? Ve Skutečnosti není odkud a kam...jenom ego chce dosahovat a zažívat "dostat" se do Jednoty

navíc často nejsou vyřešeny podvědomé bloky...které nepustí - většinou jsou jenom maximálně vytěsněny a pečlivě zamaskovány a proto ...cvičil,cvičil,cvičil...a výsledky jsou minimální, neli žádné

a tak si ego najde další velice rafinovanou podobu - když už ne v touze po světských zážitcích - tak v duchovních, kterých nakonec velikou snahou dosáhne...

Drahomiluše » rigpa Děkuji

rigpa » Drahomiluše Ano stává se to i spontánně. Není to totiž nic, k čemu by se člověk měl dopracovat. Je to v něm stále přítomno, je to naše opravdová přirozenost být toho součástí. Zažíval jsem to docela často jako malý kluk. Povětšinou jsem stál na kopci a koukal do krajiny a přišel ten okamžik. Říkal jsem tomu hmotné štěstí. Nebyl k tomu vlastně žádný důvod a nedalo se to samovolně vyvolat i když si to člověk přál :-). Ona celá ta naše pouť je vlastně jen k sobě samému, k návratu do stavu přirozenosti, jehož jsme součástí a z něhož náš odnímá právě všechen ten nános osobnosti a identity.
Tohle není jediný stav, který se objevuje přirozeně. Pokud jsem psal, že je nutné se zastavit a zbavit se myšlenek, pak ten stav prázdna každý zná. Je to ono koukání se "doblba". je to prázdnota bez myšlenky, jen v ní není ona jasnost, tedy uvědomění si toho stavu. To přijde až ex-post. Tenhle zajímavý a přirozený stav po letech praxe zmizí a i když se člověk takto mentálně zastaví, tak si je toho vždy vědom. Už to není to původní koukání doblba :-)

Drahomiluše » Bosch jsi hadí muž ?

Bosch » Drahomiluše to máš dobré. já se třeba nepohnu dál, dokud sám sebe nenakopu do prdele.

Drahomiluše » streep delší dobu vnímám, že bez meditace se nepohnu dál

streep » Drahomiluše len stačí mať viac uvedomenia... a to uvedomenie sa práve dá nacvičiť v meditácii :-)

Drahomiluše » streep Nevím, co to bylo.......je to úplně jednoduché a prosté...........ale když to budu chtít, tak to nezažiju

Drahomiluše » streep Také si říkám, že vše dobré i špatné se jednou změní, ale asi ne dost často a dost důrazně. Hezky jsi mi to připoměla

streep » Drahomiluše tak si to zažila

Drahomiluše » streep Bylo to v krásné přírodě, lesem, horami, nádhera a vše špinavé jakoby
z nás odcházelo a mysl fakt mlčela, protože člověk měl jiné starosti....
aby se vydrápal na další kopec...nebylo to nutné zlo....

Drahomiluše » rigpa A mohlo by se stát, že by se člověk trošičku, spíš asi nepatrně přiblížil tomu stavu, co tu popisuješ.....na malou chvilku, ale při tom
v tomhle směru na sobě nepracuje ani v životě, ani v tu chvíli ?
Ta chvíle mi nejde z hlavy a jak čtu tvoji odpověď, připadá mi,
jako bych to zažila včera a tvoje slova....kdy se prázdno spojuje s jasností, ta mi to hodně připoměla. Ve mě prázdno a ticho, nic nemusím, jenom jsem....
Dalo by se to nazvat také jako takové samotné prosté bytí, jenom ...já jsem a už nic...?
Ale nebylo to naprosté nic, bylo tam hodně zvláštní silné štěstí.....
Byla jsem na vycházce v přírodě, seděla na lavičce a kousala do svačiny...taková prozaická situace....
Ještě jsem se nikoho na tohle neptala, nebylo koho.