Diskuze, Diskuzní fórum

cimi » Tuvalu Aha...rozumím přibližně...no já to vnímám jako dost komplikované pro nějaké paušální nastavení. Nikdy nebude společnost jednotná. Proto existuje možnost svobodné volby, aby když ti něco nevyhovuje, tak ses mohl rozhodnout po svém. Opravdu takovou totalitu nemáme, nebo alespoň v mém okolí ne.
Příklad: před 14 lety tu moc nebylo časté, že by někdo nenechal své dítě očkovat, přesto tu byli tací kteří si dokázali najít cestu a ustát svoje pokud to cítili jinak. Bylo a je mnoho takových i mezi mými přáteli a u mého syna jsme to poodkládali a omezili jen na nutné. Stejně tak mám mezi přáteli mnoho žen, které rodily doma a spousta těch, co to cítila jinak a chtěla rodit přirozeně. Takže není potřeba si brát sílu tím, že se budu považovat za oběť. Vždycky je nějaká cesta a záleží na lidech. Ale současně v okamžiku, kdy se člověk pro tu “netradiční cestu” rozhodne, tak musí počítat s následky. Proto souhlasím s tím, že mnohdy si lidi nedokážou ustát svou odpovědnost a tlaky okolí.
Další vrstva je, že společnost nejsi jen ty. Lidé vnímají tyhle věci různě. A tam je kámen úrazu. Takže myslím že největší téma je nějaký respekt k jinakosti, individualitě, úcta jeden ke druhému.
A já si myslím že toto začíná dole, v tom jak se šíří myšlenky životní postoje, spokojenost, umění žít, mezi obyčejnými lidmi.
Nedokážu si představit nastolit do tohoto stavu společnosti anarchii, nebylo by to podle mě prospěšné celku, protože podle mého té úcty a respektu jeden ke druhému moc není :-/ Ale současně si myslím, že ty změny se průběžně dějí, i když velmi pomalu...a doufejme, že to vědomí, bdělost také....
A teď mluvím víc v širších obzorech, ta situace která je teď považuji opravdu spíš za výjimečný stav a zase bude podle mě záviset na tom, jaký postoj si vytváříme v sobě, jestli ze sebe chceme dělat oběť, nebo si jsme vědomí své síly...
Toť můj názor....

cimi » Tuvalu Nějak nechápu tvoji reakci?
Možná jsi měl úvodní příspěvek upřesnit. Podle toho co píšeš jsem nejspíš odpovídala úplně na něco jiného než v současné době žiješ konkrétně ty.

cimi » Tuvalu To je slovo do pranice x)
A teda není to otázka, na kterou by se dalo odpovědět tak lehce, jelikož nevím jak ostatní, ale nejsem tak informovaná ani vzdělaná, abych to dokázala objektivně posoudit. Ale asi bych pouvažovala, co by se dalo odebrat politikům a mediím včetně sociálních sítí, v určitém rozsahu i sociálním odborům, bankovnictví....ale je to všechno dvojaké....beztak veškerý úpadek začíná v charakteru jednotlivců....
Vlastní odpovědnost je top, pokud se chápe ten pojem správně, stejně jako dobré zákony a nařízení. Nejde to oddělit.

cimi » CapRising Platí na mě asi obojí
Ale nejvíc se ztotožňuju s tou poslední větou.

cimi » Buddha/2 Omg
Já to raději prokládám smysluplnou činností

cimi » Najdise.cz Mám stejný dojem.
Jsem navíc narozená za úplňku od 180 stupňů mám jen 35´ a nějak se do toho úplně neumím napasovat.
Asi se to možná může brát v něčem podobně jako přechod ze znamení do znamení nebo hroty domů...

cimi » Buddha/2 Tak už jsem se konečně dodívala na ten cyklus : ) super! Ale je to tak děsně napěchovaný informacemi, že mi to téměř zavařilo hlavu x))

cimi » kocour_mivik Být na postu ministra zdravotnictví je v této době jako připoutat se ke sloupu, kde se pálí čarodějnice, obzvlášt v této době. Kdyby nebylo koronaviru, tak by se tu dál spalo v domnění “že je o nás postaráno”.
To je jeden z důvodů proč ani ty lidi nehodnotím.
A vzhledem k tomu, že už bude zřejmě jmenován třetí ministr, tak jsem velmi zvědavá s jakými výroky přijdou lidi tentokrát

cimi » Najdise.cz Já se Sosnovým pojetím problém nemám. On je příliš poctivý na to, aby si na něco hrál.
Spíš mi čím dál víc přijde, že kdo tady “káže vodu a pije víno” jsi ty

Ad téma...každá krize která bolí je prospěšná hlavně pokud si člověk dovolí z ní vyrůst - mám plný 8.dům, takže mě to nabíjí a transformuje. Nespoléhat na vládu mě to učit nemuselo, ale díky téhle době si víc vážím rodiny, přátel, kteří zůstávají i když prolítnou mraky, učí mě to věnovat péči zdroji uvnitř sebe, nenechat si srát na hlavu, kýmkoliv kdo mi brání v mé svobodě a cti, nechtít vědět všechno nejlíp, posilovat svou intuici, vnitřní sílu a nadhled a vidět a vážit si svého místa na světě.
Zjišťuju taky, že říct svůj názor v dnešní době vyvolává staré vzpomínky kdy důstojnost, důvěra a úcta byly lámány v zádech a to, že teď už nemusím a nechci, i když je pro mě tato cesta zatím nová...

cimi » Najdise.cz "Mně by stačil fakt, že prostě umřel. Lidská mysl potřebuje diagnózu a vinu." přesně

cimi » Najdise.cz Tohle mi prosím nedělej ( )

(ad původní text)
dneska v noci se mi honily hlavou myšlenky typu: "umřel na selhání ledvin nebo na rakovinu...umřel na rakovinu nebo s ní "
Aneb boha jeho...co je ta naše mysl schopna vymyslet za

slovíčkaření smažu

cimi » child in time

cimi » locin12

cimi » Buddha/2 Díky za tip...já už kolem toho seriálu kroužím dýl, tak snad si ho konečně zkouknu

Jj rozumím...tak jsem to samozřejmě taky myslela viz, že je tu žena především sama pro sebe...to bys totiž nevěřil, jak moc těžké je si toto dovolit...a současně je to velmi osvobozující

cimi » Nabi* "Vedle takových chlapů se strašně těžko žije i kdyby měli tisíc dalších skvělých vlastností."

Ale to je právě ono! Proč se snažit přizpůsobovat??? Právě proto, že jsem si něčím podobným prošla, tak už vím, že to není o tom chlapovi ale o mně. Já prostě NIC nemusím. Vztah je aktem dobré vůle obou ( nebo jak to říct) a ne nedobrovolným vězením. A ten akt dobré vůle je i pochopení, že muž dost často emoce ženy neunese. Ano je to tak. A fakt po něm musím chtít, aby ty emoce ustál? Stejně nastane pouze jedna z daných možností. Buď unese, nebo ne. Buď vztah bude pokračovat, nebo ne. Situace, ve které se v páru dá o něčem kloudném bavit, rozebírat atd. stejně nenastává v emocích - v tom dramatu. Teprve až když se ty vody zklidní, pak teprve může přijít nějaký posun, růst, z přijetí a pochopení, zvědomení.
Samozřejmě, že ten chlap musí být v tomto na stejné vlně, tedy uvidět pravdu o sobě a přijmout tyto výkyvy jako nevyvratitelný fakt, který ani není potřeba měnit, jen přijmout.
A žena by si měla být vědoma, že je tu především sama pro sebe, pevně zakořeněna do sebe, ona je svůj vlastní opravdový nevyčerpatelný zdroj...a bez ní ani noha

cimi » Najdise.cz

cimi » player Ano, je nutné brát věci jak jsou. Ale co to vlastně znamená to “tak jak jsou” ? Je totiž potřeba přijmout především fakt, že naše mysl má nejen schopnost jasnosti ale i mlžení. A rozpoznat která kvalita zrovna převládá chce nadhled i sám nad sebou. Schopnost uzřít veškeré své záměry, své skryté strachy, potřeby, traumata. A pak se prostě rozhodnout.

Znám osobně příběh kdy můj přítel anarchista neustále bojoval proti systému, takový ten typ: dlouhý vlasy, gladiatory, jeden z vůdčích nesehnutí, věčně bojující s náckama, což bylo dost o hubu. A ti náckové ho samozřejmě furt pronásledovali fakt hrůza x) no a pak potkal mě která teda nácky vůbec nepotkávala a možná kdybych byla stejná jak on, tak jsme je potkávali furt, ale já je prostě nepotkávala, tak je přestal potkávat i on. Wow. No záhada co...
Tím chci říct, že do jisté míry si realitu tvoříme sami. A do jisté míry nemáme ani ponětí co se děje za hranicemi našeho subjektivna.

Co je tedy neměnné? Smrt...té se všichni bojí nejvíc...ať už fyzicky nebo symbolicky...ať už je to smrt těla nebo ega...
Ale co je za tím? A co my víme.... ; )

cimi » thééé Propojím obě dvě myšlenky...jestliže má každá žena v sobě v podvědomí uloženého tolik z minulosti třeba i hlubší než je její dosavadní život, (což je logické protože kolektivní podvědomí je taková žumpa která se mění v delších intervalech)...pak ačkoli už takové podmínky nejsou, stále si nese v sobě křivdu buď už vědomě nebo nevědomě. A netýká se to jen žen. Role oběti je jeden z největších zlodějů síly a autenticity. Kdyby se člověk zaměřil na to kolikrát za jeden jediný den odevzdává sílu něčemu/někomu jinému (než životu?), tak by se asi dost podivil, kdo má vlastně nad jeho životem vládu.
A tak protože spousta žen nemá zvědomenu svou bolest a její skutečný důvod, tak ani nemůže mít přístup ke svému autentickému já a ke své skutečné síle...

cimi » Sosna zvlčelý Zkus se zeptat doma

Díky moc za sdílení

Edit...tak nějak mi vychází z toho všeho(teď už k celé diskuzi a pocitu který mi z toho vyplývá), že svou skutečnou autentickou roli si potřebuje uvědomit hlavně žena sama. Že je to něco jako přijetí a prohlédnutí iluze o sobě samé, která jí byla dlouhodobě vštěpována na úkor jiných opravdových hodnot...a spadnutí toho závoje z ní sice z počátku může udělat tu čarodějnici, která bude odporná svému okolí (což se nese těžko) ale na druhou stranu jí to může navrátit kořeny, sílu být sama sebou a vyrovnat se se svou minulostí i budoucností bez ohledu na přijetí okolí...

cimi » thééé Tohle se mnou rezonuje. Je to o dospívání a o tom, že to bytí sebou není vždy jen o jemnosti a kráse. A k tomu je potřeba odvaha, protože to vyžaduje konfrontaci.
Ještě mi stále vyvstává při čtení příspěvků to tzv vystoupení z role oběti...