Diskuze, Diskuzní fórum

cimi » cimi Nevím jakou terapii doporučit...zvolila bych nejspíš vícero kombinovaně, protože každá terapie nabízí něco jiného...při práci se silným traumatem je dobré na to jít trochu oklikou...ale rozhodně bych doporučila i práci vědomějšího charakteru, kde se ty věci dostávají více do vědomí, do širších kontextů a mají trvalejší výsledky, protože pochopí člověk lépe posloupnosti, širší kontext a to samo o sobě hodně osvobozuje...

V radixu máš ten saturn i v konj s jupiterem, tzn ten potenciál růst jde ruku v ruce s tím přísným pánem saturnem...ten na to dohlíží, abys byla ve svém růstu poctivá...

Na nějaké rovině tě někdy čeká mužskoženské usmíření...zkus se naladit na to, co všechno v tom můžeš najít sama v sobě, co je s tímto v konfliktu...

Tak posílám takovou inspiraci

cimi » Sestra Luna Hmmm...trochu si pročítám diskuzi a zkouším se naladit o co jde...

Mně tam přijde nejvýraznější ta zarytá potřeba to ututlat...tím nechci nijak útočit na tvůj osobní prožitek, pouze to mám potřebu psychologicky rozebrat, protože v tom může být nějaký klíč...

Merkur ve 12 domě v kvadrátu na neptun...vládce 3.domu merkur...
--může v nezpracované formě působit potřebu vytvářet iluze sama o sobě...v době too incidentu byl tranzitní merkur v opozici na nativní...takže tam mohl být nějaký spouštěč nějakého rozhodnutí vnitřního jak se situací naložit v souladu s tím principem - merkur-neptun - dělat jakoby se nic nestalo - zamlžit - přetřít - utéct...(jenže to je samozřejmě krutá iluze)...pokud s tím tak dlouho nebylo nic děláno, tak z toho může být silný zvyk, který je potřeba si postupně začít uvědomovat a nějak s tím začít pracovat...

A jako další nejvýraznější - kam se poděla luna a proč je na prvním místě vztah k autoritě, která se o tom nesmí dozvědět...saturn vládce 10.domu...
---saturn na desc v opozici na lunu a jako vládce 10. domu - aneb co si o tom všichni pomyslí...to je v podstatě patologický přístup sama k sobě bohužel a velká nedůvěra ke svým blízkým už od prvopočátku, což ve mně vyvolává otázky jestli ten mužsko ženský konflikt a nedůvěra neexistoval už předtím...(buď u rodičů nebo i na nehmotné rovině třeba v rámci minulých životů, přetažený do toho současného)

Myslím, že tento první krok promluvit o tom, může být pro tebe hodně přelomový, ale vnímám tam na terapii především ty reakce na to co se stalo...protože jsi neměla nebo nedůvěřovala komu to říct - chyběl ti pocit bezpečí...a protože jsi neměla ani důvěru ve společnost, že tě s takovou zátěží přijme...tzn. že jsi už nějaké nastavení měla předtím...
To jsou věci které bych určitě nepřehlížela a může to být možná nějaká inspirace, nevím nakolik pravdivá, píšu co tak nějak vnímám i z toho jak píšeš...někdy je vnitřní konflikt schovaný za silnou vrstvu "hodné holky" která se chová "správně", ale uvnitř je spousta zamrzlých a nezpracovaných pocitů, které pak ohrožují doslova na životě...o tom je trauma...a čas je relativní, mluvíme o prožitku z tohoto života, ale kdoví, kdy to všechno začlo (nevím jestli trochu věříš na minulé životy...apod...)

cimi » aktigram Nebudu psát přímo o těch konkrétních aspektech...ale zamýšlela jsem se vůbec celkově nad plutem v posledních dvou měsících...takže tady napíšu nějaký souhrn, který třeba bude i pro tebe inspirativní, ale podle mého některé věci stejně nejsou přenosné, můžeme si pokecat, ale to skutečné se odehraje až na rovině prožitku a zkušenosti, která prostě je nepřenosná...

Takže...došla jsem k tomu, že podobně jako u dalších transpersonálních planet, nemůžeme úplně přesně vědět o čem tyhle archetypy jsou dokud neprojdeme saturnskou branou...dokud alespoň trochu nedospějeme/nedozrajeme...a že nebudeme plně moci využívat jejich skutečné síly, dokud nestrhneme všechny masky i představy, které si sami osobě děláme...dokud se nestaneme autentickými, ať se děje cokoliv...
Vlastně jsem toto pozorovala díky tomu, že říjnové zatmění slunce proběhlo na mém plutu...celý ten koridor zatmění od zářijového úplňku až po novoluní ve štíru tento týden bylo napráskané těmihle tématy...
Asi jelikož vzhledem k mému věku bych už asi mohla být trochu dospělá, teprve teď jsem okusila nějakou příchuť, kterou jsem doposud takto intenzivně neznala...nebylo to sobecké nebylo to instinktivní, nebyla to žádná hra na něco, žádné tajemství, žádná kontrola...byla to taková všeobjímající a současně velice syrová síla v jednom...bylo to jako cítit Život v každé buňce svého těla a cítit všechny záměry které jsem kdy měla jakoby na mě mluvily beze slov...jako bych mohla udělat a dokázala udělat cokoliv jelikož je to v souladu a harmonii s celým Životem...že nic není ani světlý ani temný...ani lehký ani těžký...prostě všechno je jen jednoduše takové jaké to je...a může tě to nechat žít nebo nechat zemřít, bez ohledu na to co si o tom myslíš, protože už vůbec není důležité, co si vůbec o tom myslíš...

cimi » PaulieEvans Paulí, pamatuju si tě jak jsi tu řešila právě umělé oplodnění, touhu po dítěti a problémy s otěhotněním...
Teď ale celá situace myslím odráží právě tvou nejistotu...do 18.12. jsou to 3 měsíce...2 měsíce do doby kdy se i běžně rodí děti předčasně...to není vůbec dlouhá doba...
Uran a jupiter se ti postupně courají kolem luny s venuší, tak ti pravděpodobně i to přináší neklid a strach ze závazků...řekla bych že je to pořádná čistka...
A co se týče tvé otázky jak to dopadne? Tohle se fakt ani nehodí "věštit"...stačí, že si budoucnost tvoříš ty sama...

Ať to dopadne nejlíp pro všechny zůčastněné

cimi » thééé Tu psychickou popelnici mám z nějaké knihy
Až budu doma tak pohledám…byly tam docela trefné věci. A poměrně známá kniha, ale nevzpomenu si teď na název…

Ano, to produchovňování hmoty je v podstatě největší duchovno x)

cimi » aktigram Ano

cimi » thééé Myslím, že klíčové pro zbavení se všech negativních projevů neptunu je přijetí temnoty/zla...tzv dolního světa...jak je tu vedle v diskuzi...dokud neptunik nepřijme tuhle polaritu, nepřijme i tyto síly, tak bude stále jen útěkář, snílek a ta psychická popelnice pro kolemjdoucí...

cimi » MG34 Pro mě je zlo, když někdo někomu záměrně ubližuje...například ho zabije, zbije, nebo psychicky vybrakuje...u toho se mi zvedá žaludek...
Například film Srpski film je plný zla...

cimi » thééé Ještě k těm hranicím a neptunu…což je naše téma…
Já myslím že nechce x) protože ty hranice ve skutečnosti moc neexistují…
A z mé zkušenosti, zkusím to napsat ještě trochu jinak…já to pořád zkoušela dělat jak se to asi dělá (vysvětluj neptunikovi co je to sebeůcta, hranice, sebevědomí haha) takže nějak si ty hranice “vydobýt” “vyzískat” “udržet”….ale zjistila jsem že je to něco s čím se nemohu ztotožnit…tak jsem hledala svou cestu jak vlastně dojít stejného výsledku a v současné době jsem asi na dobré cestě nejen k sebelásce ale k té úctě k životu…takže vlastně jsem zjistila že ty hranice mi opravdu drží až ta úcta k energii kterou dávám a komu a jak a jestli…prostě to přehodnocování kam ji mám nebo chci směřovat…a tedy i přehodnocování postoje k sobě, ke svým talentům a významu vůbec obecně a myslím že co jsem především obětovala, tak svou pýchu : ) (je to takový paradox opět…asi bych to musela líp vysvětlit…)

cimi » thééé Díky
No…ono to má vždycky dvě strany mince…ta cesta je krásná…ale obsahuje mnoho bolesti, protože ta vnímavost se úplně vypnout nedá…jen se učím přijímat vše tak jak je…a jakoby nemám jiné cesty…ta moje kombinace 8.dům/12.dům je nekompromisní…
Svět je pro mě multidimensionální, mnohovrstevný…a přestože je tak silně polaritní, nejde jej hodnotit…jakékoliv hodnocení mě vždycky házely do silných emocí…jediné co mi zbývá a to je ten dar - život který mnou proudí…
Pro mne není těžké se stát médiem. Na energie utrpení jsem jako magnet… kdyby v místnosti byl jediný smutný nebo trpící člověk, já o něm vím a cítím ho… jakoby nemám úplně identitu a přesto už se mi i v tomhle daří najít svůj střed…
V nějakém výkladu bylo psáno, že neptun ve 12 domě je taková psychická popelnice…souhlas naprostý…
Ačkoli to mám takto determinované…skrz meditace atd jsem našla úctu k té energii života a je mou zodpovědností jí nemrhat…je to jiné než dřív…něco dokážu už jen bez hodnocení pozorovat a nehroutit se z toho…nevstupovat do toho dramatu..
Všechno je to prostě cesta…

Taky jsem moc ráda za tuhle diskuzi

cimi » Sestra Luna

cimi » verka96 A další? : ))
Já vždycky s napětím očekávám to pokračování x))
Díky že to fotíš

Co to je za knihu?

cimi » aktigram

cimi » verka96 Prosím vyfotila bys i ten čtvrtý kvadrant?

cimi » verka96 Hele teď jsem se teprve koukla na tvůj samostatný nativ a první co čumím že tam máš s tím neptunem velký trigon ba co možná i tak trochu draka kde nejsou žádný béčkový planety…tam je venuše mars luna jako základ a ten neptun pluto…chiron na asc…atd
A pak mi přišla jasná otázka…žiješ vůbec svůj potenciál?? Tak jsem se musela přihlásit a zeptat se tě :-D co vlastně ty děláš? Žiješ svůj potenciál?

cimi » verka96 Však si právě myslím, že si to i u sebe dokážeš docela dobře pojmenovat....

"Já jej mám takového nenapravitelného romantika s růžovými brýlemi, co vidí "jen" to hezké. To druhé tak nějak nebere na vědomí, i když o tom ví."

A ty sny jsou prostě ten použitelný projev neptunu...

Kdesi jsem četla nebo už nevím...že o síle těch dvojích znamení...že ačkoli se třeba jedná o ryby, vždycky je tam cítit i ta protější polarita panny...
Já tam fakt hodně vnímám to "jestli se to dá použít a jak"

Třeba na příkladu těch růžových brýlí...uvědomit si nebo přehodnotit, jestli ti ty růžové brýle jsou vůbec k něčemu...(protože to není celistvý život...což takhle já vnímám toho neptuna)
Takže na tom příkladu, Neptun může být třeba i ten kdo tě pobízí přijmout celou škálu toho, co se ti nelíbí (venuše)...
Je to takový paradox...
Já mám zase merkur/neptun opozici...fakt celoživotně mě to nasírá skrz lži...ale letos nastala nějaká změna v tom vnímání...jakoby tě to znova a znova zkoušelo skrz ty zklamání až tam prostě přijmeš tu polaritu, obě strany toho principu...

cimi » verka96 No vidíš a já to vůbec nevnímám smutně.
Ono je to asi jak píše Sosna: “ O Neptunovi je opravdu těžké se bavit. Musí se cítit.” Je to esence duchovního života a ta není romantická ve smyslu růžových brýlí ale ve smyslu toho, že ti odpojí tak trochu hlavu, abys vnímala život jinak…ne pozitivně, ne negativně…ale jinak… Takhle vnímám jeho poslání… Neptun je transpersonální planeta…její smysl personální rovinu přesahuje…

cimi » verka96 Tahle báseň pro mne tak trochu vyjadřuje takovou mou částečně neptunskou cestu…


V dlaních a mezi prsty



Můj život je výdech
dlouhý a ochablý
jako se rozpíjí barvy v mlhovině
Dálího hodiny
a vzorek kapky pod mikroskopem
(ukaž zda skutečně jsi)
— ty který jsi i nejsi vidět

Okamžikem narození
neznám břehy
kam až nevidím, cítím jak mísí se život se zemí
tam není už síly rozrušit kámen
tam není už vůle plout dál
tam vysychají prameny
tam zastavuje se čas v bažiny
mrtvá ramena
(ukaž kde skutečně jsi..)
— ty který nebydlíš

Tam kde nedosáhnu
a síla ztratila poslední kapky
je dotek silnější než vůle
pružiny chtění svíjí se jako hadi
zpět do klubka
zpět do dělohy
tam kde ztratil se kdysi i čas
(v omylu narození schováváš smrt
v laskavosti jejích kostí kolíbáš zrod)
— ty který nemáš jméno

Můj život je tvůj výdech
křik bez ozvěny
ticho neslyšně dotýkající se paralel
dřív než spatříš cíl, jsi zpět
držíš se mě jako stín, má polovina
oko pravdy
nezaujaté
nezajaté
tečka bez pýchy významu

(i kdybych nedýchala
ty mnou budeš dýchat)
— ty který…

cimi » cimi 30.8.2023
——————
V dlaních a mezi prsty



Můj život je výdech
dlouhý a ochablý
jako se rozpíjí barvy v mlhovině
Dálího hodiny
a vzorek kapky pod mikroskopem
(ukaž zda skutečně jsi)
— ty který jsi i nejsi vidět

Okamžikem narození
neznám břehy
kam až nevidím, cítím jak mísí se život se zemí
tam není už síly rozrušit kámen
tam není už vůle plout dál
tam vysychají prameny
tam zastavuje se čas v bažiny
mrtvá ramena
(ukaž kde skutečně jsi..)
— ty který nebydlíš

Tam kde nedosáhnu
a síla ztratila poslední kapky
je dotek silnější než vůle
pružiny chtění svíjí se jako hadi
zpět do klubka
zpět do dělohy
tam kde ztratil se kdysi i čas
(v omylu narození schováváš smrt
v laskavosti jejích kostí kolíbáš zrod)
— ty který nemáš jméno

Můj život je tvůj výdech
křik bez ozvěny
ticho neslyšně dotýkající se paralel
dřív než spatříš cíl, jsi zpět
držíš se mě jako stín, má polovina
oko pravdy
nezaujaté
nezajaté
tečka bez pýchy významu

(i kdybych nedýchala
ty mnou budeš dýchat)
— ty který…

cimi » cimi 9.6.2023
—————-


Někdy cesta vede až na okraj
těžko vysvětlovat kolemjdoucím, proč stojíš na útesu a láká tě to dál
srdce pálí a místo tlukotu země-třese…
(pojď dál…)

A není to hlas flétny, který promlouvá tělem
není to zvuk
není to obraz
nikdo tě netlačí
Jen srdce pálí a místo tlukotu země-třese…

A těžko vysvětlovat, že některé věci nejde nahradit
a těžko si vysvětlit, že některé věci se prostě stanou…
pak promlouvá to tělem
jakoby každá buňka podávala druhé ruku
jsou vás nakonec statisíce…

Je nutné dávat životu pauzu?
Je ticho tak sterilní veličina?

Ne nikdo tě netlačí
a vidíš to teď jasně, stejně jako když jsi před lety zaměnila póly
kde bylo nahoře, je teď dole
je naivní ptát se zda to ustojíš

jen pár centimetrů, na které je každý sám

srdce pálí a místo tlukotu země-třese
ne nikdo tě netlačí

(pojď dál….)