Diskuze, Diskuzní fórum

Krok » Krok Známé mojí matky se stala kdysi nemilá věc. Vadilo jí, že jí doma lžou. Všichni. Děti (což jsem je neučila pravdomluvnosti?), manžel (jak může být tak neupřímný?), dokonce i její rodiče (přece ONI mě učili, že lhát se nemá, tak proč mi lžou?). Pak jí to jednou vysvětlila její dcera, která ji řekla důvody v podstatě všech z rodiny: dotyčná nebyla schopna unést pravdu. Kdykoliv jí někdo přiznal, že se mu něco nepodařilo, to nezvládl, tak ona mu to hned vyčetla a leckdy i citově vydírala ("Si opravdu všechno musím udělat sama!").
Když její okolí zjistilo, že kdykoliv řeknou pravdu, byli zkritizováni, zadupáni, poníženi, neměli chuť v tom pokračovat. Když ale zalhali, občas to prostě prošlo a dotyčná je dokonce dokázala odměnit úsměvem. A když se na to přišlo, tak stejně nebylo hůře než s pravdou. Tak je dohnala svým přístupem ke lhaní.

Toto je poučné zejména pro rodiče, kteří řeší, proč jim jejich děti lžou. Nejsou oni sami toho často svým chováním příčinou? Nejsou při upřímnosti svých dětí nesnesitelní? Mají vůbec na to unést pravdu? A chtějí ve skutečnosti slyšet pravdu, když nezní podle jejich představ?

Krok » nutelina Nevím, kolik těch přátel máte. A na jaké úrovni přátelství se tu bavíme. Mám totiž spíše známé, řekněme kamarády, ale těch opravdových přátel jen pár.
I přátelství v mém životě procházejí občas změnami. Třeba i odcizením. A paradoxně po letech pak došlo k restartu, opětovnému sblížení. Jen tomu bylo třeba nechat volnost, netlačit. Ještě přesněji bych řekl, že klíčová byla důvěra v to, že to je i v tu dobu odcizení tak, jak být má.
Zásadní taky bylo uvědomit si, že to nebylo pouze tím, že se ostatní mění. Já se také měnil. To si člověk často nemusí uvědomit tak dobře, když změny u něho probíhají plynule. Ale druzí to dostávají nárazově při setkáních, vidí to na druhých lépe. Nemluvě o tom, že na druhých často vidíme sami sebe.

Prostě jsem chtěl říct, že změna nemusí být u přátel, ale u vás. Což je naprosto v pořádku. Přátele jste si vybral sám, takže jestli vás štvou, byla ta volba vlastně vaše.

Jestliže vás zlobí, že lžou, pak je na místě se ptát: Proč lžou? A to je otázka na vaše přátele, to musí vysvětlit oni.

Krok » Saly Ještě sem dám odpověď mojí kamarádky. Ta se totiž astrologií zabývá na úplně jiné úrovni než já. A je to kozorožka. Na tuto otázku odpověděla pro mě velmi zajímavě asi takto:
"Vím úplně přesně, co by mi mohl dát rak. Ale naprosto nevím, co bych tak mohla naučit já jako kozoroh jeho."
Pak jsme dobu mluvili o něčem jiném, ale nakonec se k tématu vrátila:
"Kde je žák, tam se najde učitel. Žák musí vědět, čemu se chce naučit. Jinak to nemá smysl. Takže co se chce rak naučit z vlastností kozoroha? Na to si přece musí odpovědět sám. Zjistit, co z podstaty kozoroha by bylo užitečné pro něho. Pak se teprve najde vhodný učitel kozoroh.
Ale kdybys chtěl konkrétní odpověď, tak kozoroh zpravidla ví, co chce. Takže možná to je to, co by mohl raky naučit. Cílevědomost. A jít za tím. Stejně jako raci mě naučili občas něco umět vzdát pro rodinu."

Krok » nanuk S kvinkunxy mám problém ten, že nikdo nikdy mi srozumitelně nepopsal jejich působení. Důležité je tu to slovo "srozumitelně"! Popisů je dost. Ale zatímco u jiných aspektů jsem si z toho vždy něco vzal a nějak, netvrdím, že vždy správně, to pochopil, tak tady mohu říct, přiznávám, nic.
Až se najde někdo, komu bude záležet na tom, aby nejenom něco řekl, ale i na tom, že mu je i rozuměno, velmi to ocením! Ale třeba to nejsem schopen pochopit já právě proto, že žádné ve svém radixu nemám. Přesto bych fakt ocenil toho, kdo tomu skutečně rozumí, bez machrování.

Krok » Saly Rovnováze. Ne ve smyslu, jak ji vnímá ve svém principu znamení Vah. Opoziční dvojice (Beran – Váhy, Býk – Štír, Blíženci – Střelec, Rak – Kozoroh atd.) se vyvažují. Není nutno se přesouvat do středu, jen pochopit, že to druhé znamení tu není proto, aby rozčilovalo, protivilo se, ale dalo možnost být, kým jsme a kde jsme (ve smyslu znamení, jeho energie). Jako je hmota a antihmota, den a noc, atd. A to uvědomění si protipólu jako stabilizujícího prvku (přítele) často stačí.

Krok » fubond Myslím, že na Astro-seek je to nastaveno s libovolnou polohou na světě, vybrat předvolená města, nebo zadat jejich zeměpisné souřadnice.
Ano, zde: https://horoscopes.astro-seek.com/s…

A tady je to vlastně taky, ale zde nutno vkládat ručně: https://partnersky-horoskop.najdise.cz/…

Krok » mischka79 Astrologickou odpověď ode mě nečekejte (jako obvykle, na to si netroufám).

Kdybych měl říct svůj názor, co se s tím dá dělat, tak mnohé nejlépe vidíte ve své rodině. Někteří (rodiče) jí to trpí. Prostě se bojí zhoršení vztahů (vždyť může být hůř). Nakonec je těžké "muset volit" mezi dětmi. A nejsou objektivní, vidí to pouze ze svého úhlu pohledu. Což lze chápat. Nemusíme s tím souhlasit, ale pochopitelné to je.

Vy jste z toho kontaktu se sestrou odešla. Prostě vidíte, že to nikam nevede a nechcete jít do konfliktu. Cítíte asi, že to vám nic nedá, spíše bere energii.

Někdo by volil konflikt. Vrátit jí to, nebo si to jen nenechat líbit. Výsledkem v naprosté většině případů je tak možná to, že někdy si už dotyčný netroufne na Vás. Ale tím více to může schytat ten, na koho se přeorientuje následně. Svinstvo zůstává svinstvem.
U toho konfliktu je navíc časté, že na to člověk zůstane sám. Že i ten, kdo jej mezi čtyřma očima podpořil, pak v konfliktu mlčí, nepřikloní se ani k jedné straně. Takže vůbec nespoléhat na nějakou podporu.



No a pak je tu také možnost být hrdina. Neudělat to pro sebe. Na to ale člověk nesmí stát stranou (to vesměs dělá pro sebe). Nesmí si vymezit své hranice, které střeží, ale musí z nich vyjít ven a to v okamžiku, kdy o něho samotného se nejedná! Musí ven právě proto, že se jedná o někoho jiného. A to v realitě udělá jen málokdo, ale právě toho je společnosti nejvíce třeba.
Když nezůstanete stranou a důrazně se v nějaké popisované situaci své neteře zastanete (a v přítomnosti neteře, ne bez ní!!!), možná to skončí velkým konfliktem a Vy si to pohnojíte i u svých rodičů. Ale možná neteř uvidí, že poprvé v životě se jí někdo zastal. A možná si začne uvědomovat, že není tak špatná, jak je jí vtloukáno. A možná zjistí, že je v něčem i dobrá (pochválit ji před všemi). A možná (pravděpodobně) ne teď, ale za pár let tím spíše dokáže odejít, protože si bude pamatovat, že přece jen jsou lidé, byť jich je pomálu, kteří mohou podat pomocnou ruku, nebo se třeba i jen zastat, ozvat, nebo odporovat zlu. Ten jeden čin může přinést své plody skutečně až za několik let, ale může to stát za to.
Ale v každém případě musíte počítat s tím, že když to uděláte, jste v tom sama. Že možná se někdo, kdo se také bojí ozvat, v tu chvíli postaví na vaši stranu, ale není na to nejmenší spolehnutí, protože všichni se bojí. I hrdina se bojí. Odvaha není nebát se a konat, ale bát se a přesto konat. Jak tenká je někdy hranice mezi hrdinstvím a zoufalstvím...

Všichni se bojí. A vaše sestra se též bojí. Bojí se ztráty moci. Bohužel svoji moc získává tím, že nestoupá nahoru růstem, ale zadupáváním pod sebe těch, nad jimiž chce mít moc. Proto musí dávat ostatním najevo, jak oni jsou špatní, horší než ona. Tím se pochopitelně nastává lepším než ostatní. Ale má nad nimi moc, pořád stojí nad nimi.
O tu moc může být připravena, když ti zadupaní pochopí svoji cenu. A přijdou na to, že jsou lepší, než jim ona tvrdí. Ba že jsou lepší jí. Pak nad nimi už nebude mít moc. Toto je taky cesta. Pomoci druhým uvědomit si svoji cenu. Ale pozor, když na to sestra přijde, že pomáháte druhým a tím ji připravujete o její moc, už nebudete mít jen sestru fůrii, ale sestru nebezpečnou bestii. Dospělí jsou dospělí a musí si také občas umět pomoci sami (to k definici dospělosti patří). Když už, tak raději zkuste pomoci těm dětem, nebo alespoň neteři a ona třeba jednou pomůže mladším sourozencům.

Krok » rivka Ve/na Vás není špatného nic. S tím člověk jen nějak nakládá, nějak to cítí. Každý jinak dle svých dispozic. Někdo to umí využít ku prospěchu, někdo se tím může trápit. Ale nedělil bych asi na dobré a špatné.
A nebojte se, tyto věci se často dějí recipročně. Tedy nejen že okolí Vás někdy mate, ale i okolí bývá Vámi zmateno. Což může působit na jedné straně potíže, ale na druhé Vám poslat do cesty i možnosti, které se jiným nedostávají. Dokážete se totiž na problém dívat z úhlu, který jiní nemají. Je v takovém případě vhodné s tím zkoušet pracovat a používat to, než jej potlačovat.

Krok » verka96 ... a pak napíšete to samé. Že jsou kurzy, aby se člověk nejprve něco naučil, než do toho skočí. To gró člověka stejně nenaučí žádný kurz, žádná škola, až praxe, ale bez nějakého základu to fakt zvládne plnohodnotně málokdo a můžete se mnou nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak vše, co...
Proti tomu, aby člověk hledal své vysněné povolání, něco naplňujícího, bych nenapsal ani ň. To by bylo proti mému přesvědčení. Aby hledal a také aby nezapomínal na soudnost. Byl dotaz a tak jsem přispěl se svým střípkem, svým subjektivním názorem. Je naprosto v pořádku a potřebné, aby přispěli ostatní i s odlišnými pohledy na věc.

PS
Nehodnotil jsem jiná povolání, jen v rozsahu dotazu. Člověk má v naprosté většině tolik jiných možností...
Ale proč lidé pořád operují s hajzlbábou? Tak moc si neváží práce i těchto lidí? Nebo je něco špatného na tom uklízet? Takoví lidé nejsou snad potřební? Za mě si zaslouží úctu.

Krok » rivka Na astrologii jsou tu jiní koně, já třeba vůbec nedokážu z té změti říct, jestli je čas měnit teď povolání, natož takto konkrétně.

Ale vezmu to profesně, protože stavby se mého povolání také týkají. A v soukromé sféře pracuji.
Když vezmu v úvahu Vaši poslední větu, tak rovnou říkám, že ne. V soukromé sféře musíte mít výkon hned a pokud jdete na již zavedenou pozici, nemáte moc času na zaučení. I když Vám je přislíbeno, že Vás někdo zaučí, předpokládá se, že alespoň základy už máte a naučíte se již pouze konkrétní úkony, nikoli vše. Kdo Vás zaučuje nemůže sám naplno odvádět svoji práci, přestane stíhat. A to neudělá dobré vztahy na pracovišti, pokud pokrok nebude rychlý. Musíte růst rovnou před očima.
Jak se zapíšete na počátku, tak Vás v novém prostředí uvidí i později, pořád. Já bych do stavitelství z pozice, že o tom vůbec nic nevím, nešel v žádném případě. A taky mám nějakou sebeúctu. Nepotřebuji, aby na mě koukali jako na blbečka, co nic neumí. Jak si taky člověk má říct o nějaké finanční ohodnocení, když ví, že nic neumí? (Tak je dost takových, co neumí nic, ale nebojí se přesto požadovat nadprůměrnou mzdu. Takové jsem ve skupině měl taky, konce zkušební doby se nedočkali.) Nejprve bych se učil a až pak bych se někam hlásil, nikdy ne naopak. A v rámci zodpovědnosti ani v jiných oborech bych nešel naprosto do neznáma. To si člověk dneska může dovolit jen tehdy, pokud má na to žaludek, nějakého mecenáše, nebo pracuje sám na sebe. Taky bezdětní dobrodruzi bez hypoték to mohou zkoušet, proč ne?
Tak za sebe mohu říct jen to, že pokud si nechcete procházet očistcem na pracovišti, měla byste o tom něco vědět. Čím víc, tím lépe. Buď se porozhlédnout někde, v čem se vyznáte, nebo se nejprve něco naučit a pak to nabídnout.

Je ale možné, že někdo Vám na základě postavení planet řekne, že právě teď je ta nejlepší chvíle poslechnout hvězdy a jít. Nevím. Jsou chvíle, kdy bych naslouchal raději rozumu, než astrologům. Protože astrologové, já, kdokoliv Vám můžeme říct cokoliv, ale důsledky dobré i špatné vždy půjdou za Vámi, nás tížit nebudou.

Přeji šťastnou volbu při rozhodování.

Krok » verka96 Děkuji za odpověď. Ale neuspokojuje mě.
Píšete, že nejvíce energie je v tom začátku (kvadrantu, ročního období, cyklu). Tak bych to bral taky, ale... Planeta během dne prochází skrze domy nikoli v pořadí 1, 2, 3 atd., ale právě naopak. Takže v běhu času jde z hrotu rohového domu, třeba z ascendentu (silné působení) do domu 12. (propad do slabého působení), 11., 10, aby cestu tímto kvadrantem zakončila na MC (silné působení). Vyjma luny se ta planeta během toho čtvrt dne moc nepohne, v naprosté většině případů zůstane ve stejném znamení a opět mimo luny i na stejném stupni.

Nesnažím se to tu zpochybňovat. Netvrdím, že astrologie by takto neměla fungovat. Ale nějak mi nestačí jen tvrzení, že tak to prostě je. Snažím se pochopit taky proč. A zatím jsem zmatený. Ale třeba někdo zkušený to vysvětlí srozumitelně.

Krok » Saly Vzhledem k tomu, že astrologie má pomoci některým věcem předejít, nebo alespoň usměrnit některé jevy, bych též řekl, že toto se určit nedá. Takže raději učinit kroky k tomu, aby k nějakému střetnutí došlo, anebo naopak nedošlo. Plus ještě za jakých okolností, než hledat a čekat kdy.

Krok » Tralalala100 Víte, ona ta astrologie skutečně nefunguje. Ne v podání lidí, kteří ji neovládají. Ne v podání lidí, kteří ji používají nesprávně (spíše zneužívají, než používají). A skeptický úhel pohledu v takovém případě mohu jen doporučit. Může Vás ochránit před zklamáním a průsery.

Skepticismus doporučuji i z důvodu, že fakticky těžko předem zjistíte, kdo tady z uživatelů (pokud vůbec někdo) astrologii skutečně ovládá. A i když Vám u někoho přijde, že se poměrně trefuje, můžete se 100%-ní jistotou říct, že jen se neztotožňujete s tím, co chcete slyšet? (Nejen Vy, to se týká lidí obecně, vždyť je to známý jev před kterým málokdo je skutečně imunní.) Dokážete se na problém podívat i z jiného úhlu pohledu?

Píšete především o tranzitech. Nevím, zda jste se je pokoušela vykládat sama, nebo je vykládal někdo jiný. Já se přiznávám, že k tranzitům jsem se nikdy nepropracoval k nějaké úrovni, takže mě berte s rezervou. Za to však vím, že lidé je používají, aniž by zvládli správně vyložit natální horoskop! Protože se příliš upínají k tomu, co prožívají nyní a hledají vývoj na nějakou dobu dopředu. To je podle mě hluboké nepochopení, úplně špatně! To fakt fungovat nemůže a nebude. Vždyť v natálním horoskopu každá ta planeta vládne nějaké oblasti, nějakému domu. Pokud tedy v tranzitech se tvoří aspekt, nelze brát jen význam planet, ale i domů, jimž planety vládnou, také v jakých domech aspekt probíhá... Řeknu Vám, že to tady v diskuzích jsem zcela v posledních letech postrádal. Lidi se tu mezi sebou třeba i pohádali o konkrétním významu nějaké kvadratury, ale že bude mít na člověka narozeného za určité konstelace zcela jiný význam, než na člověka narozeného za jiné konstelace? Nic, ticho. Pouze asi dva jedinci, kteří se tu již nevyskytují (nebo málo), to občas zmínili.

Takže ano, máte pravdu, slepá víra v astrologii (i cokoliv jiného) může být škodlivá a nebezpečná. Právě tak slepá víra v její vykladače (ta možná ještě více). Nikoli však astrologie samotná. Astrologie je zde pouze onen pomyslný nůž, nástroj, který Vám může pomáhat (krájet), ale také se jím můžete při nešikovnosti pořezat, nebo se může stát i vražednou zbraní. O způsobu využití nerozhoduje astrologie sama. A dokonce to není ani argument k tomu, aby někdo mohl říct, že astrologie je nefunkční. Přesto zdravý skepticismus je přístup, proti kterému nelze nic mít.

Krok » Znovuzrozená Já se omlouvám, že jsem to tady zmotal dohromady, takže Vaše poznámka je oprávněná. Rozežranost nebyla v žádném případě míněna tak, že co důchodce, to rozežranec. Více jsem uvažoval v rovině zátěže, kterou tady necháme dalším generacím, ať už je to státní dluh, nebo ekologie. To jsem nemusel dávat k důchodům.
Na druhou stranu oni budou muset toto vyřešit (zaplatit) za nás a ještě si našetřit na svoje stáří. Mi přijde, že jim rozhodně není co závidět!

Krok » tulačka_gryf Zajímavý názor. Já Vám bohužel neodpovím astrologicky k tomu dotazu na Jupiter a Cheiron na hrotu druhého domu. Ale zeptal bych se, proč bazírovat na pozici na hrotu nějakého z nerohových domů, když sami astrologové se nejsou schopni shodnout v tom, který systém domů je správný? Vy máte třeba topocentrický, v jiném je to jinak, takže lze volit takový systém, kde něco "vyjde". Je vhodné klást důraz tam, kde panuje taková nejistota?
Přiznám se, že mi to důvěru v astrologii zrovna neposiluje. Tedy astrologii to nevytýkám, té bych i věřil. Ale jejím vykladačům... Dá se to dobře použít. Nebo zneužít.

Krok » Svá štírka To nijak zle neberu. Naopak, já s Vámi souhlasím. Ale zase bych nezlehčoval tu druhou stranu a nesnažil se vše vidět jen svojí optikou.
Na nás už možná žádné důchody nevyzbydou, možná symbolické. Říkají nám: Musíte si našetřit na svůj důchod. Fajn. Jenže k tomu musíme platit na stávající důchodce. K tomu máme hypotéky, máme malé děti. Chcete vědět, kolik mi zbývá na to, abych si spořil na důchod? Nebo mám být slušný a mlčet?
Mohu to vzít do vlastních rukou a spořit si na důchod, ano. Ale za jakou cenu?
A víte co? Nestěžuji si. Myslím, že lidi, co jim je 20, jsou na tom ještě hůře. Kdo z nich (kolik procent) si někdy našetří na svoje bydlení? A ti, co přichází na svět nyní, ještě daleko hůře. Oni sice mohou vzít celý svůj život do svých rukou, ale budou taky platit dluhy za rozežranost předchozích generací, nejen své vlastní. A nemyslím zde v první řadě dluhy nějaké státní, ale ekologické atd. Pořád tady drancujeme, co se dá. Abychom se my měli o fous lépe, upisujeme budoucí generace peklu.
Takže si nemyslím, že bych měl nějaké výsadní právo si stěžovat a nadávat.

Krok » Nabi* Nebudu přínosný astrologicky a možná nebudu přínosný vůbec. Ale radikální změna (přestěhování mezi ně patří, pokud tedy nejde o člověka, co se pravidelně stěhuje 3x ročně) s sebou nosí možnosti změnit více. On totiž člověk někdy má "svoji komfortní zónu" nikoli kvůli své podstatě, ale kvůli vlivu okolí (rodina, kolegové, letití přátelé...). Prostě oni nás nějak vidí a podle toho s námi jednají. Jenže ne vždy jsme to, jak nás tak vidí, třeba ani nechceme být takoví. Třeba pro rodiče jsme stále děti, přestože jsme dospělí, přestože jsme samostatní, leckdy moudřejší a schopnější, než oni, ale prostě z toho vystoupit často nejde jen tak. Někdy to chce udělat malou vzpouru. Najít si partnera, který jim nevoní (ale voní nám, máme ho pro sebe, nevybíráme ho pro ně). Odstěhovat se nejen z hnízda, ale daleko od jejich vlivu. Nebo u mladších lidí prospěje třeba změna školy, protože noví spolužáci nám umožňují tvořit si "novou identitu", ve starém kolektivu nás pořád budou vidět stejně.
Takže chci říct, že pokud došlo ke stěhování, promítne se to určitě i v jiných oblastech a bylo by škoda nových příležitostí nevyužít. Ale pozor, železo se musí kout, dokud je žhavé, protože by mohlo vychladnout a zatuhnou zase do podoby starých kolejí!

Krok » endymion A jaký je na to Váš názor?

Krok » Krok Ještě si dovolím úvahu nad tvrzením, zda "za Babiše bylo líp". Už jsem také viděl, že "bez Babiše a Okamury bude líp" a v minulosti jiné stejné. Vše je to jen politický marketing, nikoli fakt. Jednoduché heslo působící na emoce, nikoli na rozum. Bohužel přes emoce je člověk ovlivnitelnější, než přes fakta. Nicméně jestli někdo věří, že za ... (dosaďte si dle libosti, těch jmen je dost, Babišové, Bartošové, Okamurové, Fialové, Pavlové, Skálové, Klausové, Zemanové, svatí Mikulášové, tři králové...) mu bude líp, tak nebude.
Je jen dobře, když lidé hledají cestu k tomu mít se lépe. Horší je, že jsou už méně ochotní pomoci si sami. V okamžicích rozčarování, máme je občas všichni, pak snadno viníme druhé (nebo v tomto případě stát, jeho představitele, či jejich část) za své nenaplněné sny i leckdy nerealistická očekávání, která byla kdysi sycena televizí a tiskem, jejichž roli však více než zdatně převzala média sociálních sítí. Odtud je to pro mnohé již jen zkratka do hřejivé náruče extrémních skupin (což si však dotyčný pochopitelně nikdy nepřizná, protože jemu extrémní nepřipadá), kde má pocit, že je mu nasloucháno (manipulace, dopřejte sluchu někomu, jemuž se nedostává pocitu porozumění, brzy si jej budete vodit, jak chcete a on se za vás bude bít). Zde jej ostatní ubezpečí, že mají pravdu a že se o něho postarají.¨
Jenže štěstí nespočívá v tom, že jej svěříme do rukou někomu jinému. Nečekejme, že to někdo udělá za nás. Sami musíme převzít kontrolu a zodpovědnost za sebe, za vše, co můžeme! Udělat nás šťastnými a mít se dobře, to není v moci žádného politika, byť by byl samotným prezidentem. A dokonce ani v rukou Boha ne, protože i Bůh pomůže především těm, jež si snaží pomoci sami.



P.S.
Nevím, proč máte dojem, že nevoliči pana Babiše mu závidí. Mě by to nenapadlo u voličů žádného z kandidátů (včetně těch z prvního kola). Je tak těžké přijmout, že různí lidé mají různé pohledy na tu samou věc, protože na ni koukají každý ze svého úhlu a vidí ji jinak, popíší ji jinak, přestože koukají na totéž? Já myslím, že to je přeci normální. A naopak člověk s odlišným pohledem mi zprostředkuje pohled, kterého sám nejsem schopen. Nemusím se s ním ztotožnit, mohu s ním i nesouhlasit, ale je dobré jej znát. Takový člověk je přínosem, nikoli nepřítelem. A choval bych se velmi omezeně, kdybych názory, jež mi v mém nastavení nevoní, dehonestoval pouze z toho důvodu. Jsme totiž často mnohem podobnější, než se zdá, každý se chceme mít trochu líp, mít nějakou jistotu. Chodíme do práce, platíme daně, vychováváme děti, nabo jsme vychovávali, některé to teprve čeká... Není to o tom, že ti druzí nám chtějí vše vzít (mluvím o normálních lidech, zde třeba z řad voličů, ne o zlodějích). Nejme bez chyb nikdo. Ale jestliže sám nejsem závistivý, proč bych označoval za závistivé jiné?

Krok » Svá štírka Promiňte, ale uvedla jste ohledně počtů sebevražd a násilných činů nepravdu. Je to právě naopak. Já nemohu tvrdit, že se trend neotočí. Ale tento trend je již dvě desetiletí klesající.

Doporučil bych přečíst tento článek "Jak je to s agresí mezí námi: přibývá a klesá zároveň" (a doufám, že nebude napadán jako jednostranný a účelový jen z toho důvodu, že tvrdí odlišné věci, než zdroje tvrdící opak, je napsán odborníky, nikoli novináři): https://hlidacipes.org/jak-je-to-s-…

Dovolím si z článku citovat závěrečnou část, opravdu stojí za to:

Fakta a alternativní fakta

Vraťme se k titulku: Agrese přibývá i ubývá zároveň. Pravda může být obojí: první sdělení je správné, pokud vyjdeme z toho, že se v prvních letošních měsících odehrálo o 14 vražd víc než v těch loňských. Druhé sdělení je správné, protože jak fyzické násilí, tak sebevražednost v horizontu let a desetiletí systematicky a výrazně klesá. Zdůraznění prvního přinese větší čtenost, druhé lépe informuje.

Rozpor mezi obojím vyplývá z našeho evolučního nastavení, kvůli němuž pro nás mají negativní zprávy větší význam než ty pozitivní. Jsme potomky těch, kteří raději stokrát zbytečně utekli, než aby se jednou nechali zbytečně sežrat. Proto negativním zprávám věnujeme pozornost – a proto svět z pohledu skrze média působí jako nebezpečné místo.

Důsledkem je nárůst frustrace, úzkosti, strachu a z nich pramenícího hněvu. Náš prožitek je přitom skutečný, i pokud jej spustily mylné informace.

Počet vražd, sebevražd a vážného fyzického násilí v Česku systematicky a dlouhodobě klesá. Jsme přesvědčeni, že minulý rok byl i navzdory covidu (a i nyní navzdory válce na Ukrajině) jedním z nejklidnějších a nejbezpečnějších v celé historii lidstva jak v Česku, tak na Zemi vůbec.

Zda se o tom dozvíme, zůstává v moci redaktorů i našich vlastních rozhodnutí při získávání informací.