Diskuze, Diskuzní fórum

Krok » nanuk Zatímco u přechodů Pluta bych se zaměřil na tranzity a v direkcích bych jej nesledoval (za můj život se posunulo direkčně o 1,5 stupně), tak u přechodů Venuše na direkce. Tranzit Venuše zpravidla trvá krátce, ale může ujasnit okolnosti, upřesnit dobu, nebo být spouštěčem nějakých změn.
Někde jsem četl, že u vnějších planet tranzity a u vnitřních direkce (zde kombin).
Prý jsou ale velmi silné tranzity, když Venuše (vnitřní planeta) přes nativ. planetu courá sem a tam (přímý - retrográdní - přímý pohyb). V takovém případě se má bedlivě sledovat tranzit i vnitřních planet.

Podle mě spíš lidé dělají tu chybu, že tranzity i direkce posuzují naprosto nesprávně ve vztahu k nativu, odděleně. Když má někdo nějakou planetu velmi slabou, potlačenou, tak její přechod taky nemusí ani pocítit. Přechody silných planet pocítí mnohem silněji. Zvláště když jsou to vládci rohových domů (nezapomínat, čemu vládnou, jakým domům). Tady bych viděl větší vliv na posouzení síly přechodů.

Zatímco tranzity a direkce mají dobu působení danou přechodem planety, solár je o období od narozenin k narozeninám. Není dáno přesně, kdy bude působnost prvků soláru silnější a kdy slabší.
Pravdou je, že na soláry by člověk potřeboval celou obsáhlou učebnici, aby je pochopil a uměl s nimi pracovat.

Krok » xferdik Děláte i nějaká cvičení? Jógu atd.?
Já trošku ty krystaly vnímám jako doplněk a krátkodobou záležitost, když třeba člověk ze zdravotních důvodů nemůže. Ale ten základ by měl být z nás a nějakým krystalem si pouze vypomoci, doladit vlastní práci.

Krok » Lupi Tykání mi nevadí. Já jen s tím sám nezačínám. Ani na netu ne, kde to lidi dnes považují za normální. Nechci. Jsem takový... Takový.

Dnes už to v popisu práce fakt nemám. Ale nebylo snadné se z toho vymanit.

Mám postiženého bratra. Sám se o sebe nepostará, nechodí, s rukama vládne velmi omezeně. Přitom velmi chytrý. Bratr je starší o 10 let, nemoc se u něho projevila ještě než jsem se narodil. Vlastně z toho důvodu jsem se narodit neměl. Ale neplánovaně mě rodiče stvořili.
Ne snad, že by mě rodiče neměli rádi, ale to jejich pojetí bylo...
"Dostaneš náš dům a za to očekáváme, že se o bratra budeš plně starat. Je to tvůj bratr, je to tvá povinnost."
Jelikož jsem v tom byl od dětství, tak jsem se tomu podřídil. Přišlo mi to normální. Dokonce mi vybrali školu zaměřenou na ošetřovatelství, pečovatelství (to byl první konflikt, nechtěl jsem to, moje přání bylo úplně jiné). Nezajem, musíš, je to tvá povinnost!
Nepůjdu do detailů.
V podstatě na mě hodili tu péči celou. A že bych mohl mít taky nějaký volný čas? Zájmy? Nebo běhat za holkama?
Nepřípustné!

Byl to brácha, kdo to zarazil. Protože tělo má chromé, ale velké srdce a velký mozek! On mě donutil odejít, že to není moje povinnost. On mě donutil prozřít, strhnout z očí pásku, kterou mi rodiče nasadili.


V kontextu toho jsem psal, že jsem promarnil potenciál. Protože skutečně randit jsem si mohl dovolit až pár let po třicítce. Před tím žádný vztah nevydržel. Když jsem nic nemohl. A nedokázal jsem si to vydupat. Vždyť od mala jsem byl veden takto. K tomuto cíli.
Dnes už žiju jinak. Už mám svoji ženu, své děti. S rodiči nějak komunikuji, ale je to chladné... Hlavně z jejich strany. Já jak svůj balvan odvalil, tak to ze mně spadlo. Ale že jsem si dovolil jejich břemeno jim vrátit, to oni nedokáží přijmout. Ale ať, to je jejich. Co mám svoji rodinu, tak mě tohle fakt netrápí.

Krok » funky "A děti tě spraví samy, ukážou ti jasný smysl života." - A když ne? Když někdo má skutečně problémy tak hluboké, že si pak uvědomí, do čeho přivedl dítě?
Když se dá člověk dohromady, tak skutečně pro něho děti mohou být smyslem života. V opačném případě prohloubí svůj problém a zatáhne do toho i ty děti.

V životě se nic nespraví jen tak samo! Stejně jako se to samo nepo...

Krok » Lupi Přitažlivýho kluka...? Eh. Asi jsem nenaplnil svůj potenciál. Jaksi mi to nedovolili, tak jsem se to ani nestihl dozvědět. Tak aspoň mi nikdy nepršelo do nosu.

Bylo mi vysvětleno, že má Luna v astrologii na mě sedí. Asi jo.
Luna je bratr (který mi byl v nejtěžších chvílích největší oporou).
Luna jsou rodiče (kteří oporou nebyli nikdy).
Luna mi nenechává v bolesti zůstat, žene dál, ať můžu, nebo ne.
A já přišel, že se tomu musím vzepřít. Ale trvalo mi to, protože od dětství jsem byl vmanipulován do otrocké poslušnosti. Šmik!

Krok » Mici Angóra
Nikoho jsem se nechtěl dotknout, možná to vyznělo divně, že to tu nikdo neumí. Jen mám prostě pocit, že těch astrologů, kteří se tímto oborem léta živí a mají k tomu zkušenosti, tu nějak v diskuzích nepotkávám. Ale to je pocit, nikoli jistota. Vždyť tu vlastně nikoho osobně neznám, tak nemohu soudit.
Vy třeba na mne působíte (odpověďmi v astro diskuzích), že stojíte nohama pevně na zemi, což oceňuji. Někdo ulítává moc na ezo a s realitou se nepotkává. Ale někteří právě to chtějí slýchat.

Jen ze zvědavosti: Zkoušela jste rektifikaci sama sobě?

Krok » aktigram Zajímavá možnost.
Já třeba bolest mám spojenou s mojí Lunou. Tam jsem si vysledoval souvislost. Ale jde spíše o opozice, kvadráty, konjunkce... A je to zvláštní druh bolesti. Nikdy nevím, jestli je to bolest čistě fyzická, nebo duševní... Jen prostě v tu chvíli chci být naprosto sám, dokud se z toho nevyhrabu.

Krok » Lupi Nedorozumění!
Takto bych tomu snad dokázal "rozumět". Zkusím to někde aplikovat. Bohužel (nebo bohudík?) nemohu sám na sebe. Děkuji.

Krok » Tedy Nojo, vlastně, nejsem! Pán bůh se mnou a zlý pryč!

"Na každém šprochu pravdy trochu" - i na vysloveně lživém šprochu? Třeba na tom, který si sám vymyslím a hodím ho do placu, tudíž sám nejlépe vím, že na něm není ani zbla pravdy? Sakra!

Krok » Džejn123 Kdysi jsem přímo tady na webu našel odkaz na literaturu, která vliv ascendentu na fyzický vzhled řeší. Tak jsem si ji pro zajímavost pořídil, protože mě to zajímalo. Byla to příručka Praktická astrologie díl 2./3. od Jindřicha Šoba. Nic obsáhlejšího jsem k tématu nenašel, byla to vlastně sbírka různého pojetí od různých astrologů jeho doby, celkem obsáhlý výběr.
Jednu z autorových poznámek si však vybavuji: Barva očí není nijak spojena s pozicí ascendentu, v každém znamení a každé planetě ovlivňující ascendent můžeme najít všechny barevné odstíny očí! (Na základě vlastního zkoumání potvrzuji.)
Jestli má na něco ascendent skutečně vliv, tak na pohled. Pozorujeme pohled tvrdý, ostrý, měkký, zasněný, zkoumavý, pronikavý, unavený... To lze spojit s ascendentem.
Tvar očí je často spojován spíše s vlivem Luny, zejména měkké tkáně kolem očí.

Sám Šob však v závěru napsal, že pokusy o rektifikaci na základě vzhledu jsou po jeho pokusech o aplikaci velmi neprůkazné, ba až zcestné. Spíše odváděly od dobrého výsledku, neshodovaly se s rektifikací na základě životních událostí. A že na podobu člověka má skutečně největší vliv dědičnost, nikoli astrologie.

Takže podle všeho můžete být holka modrooká s ascendentem ve Štíru právě tak, jako s ascendentem ve Střelci. Rektifikace je však práce spíše s životními událostmi a je to práce pro zkušené astrology, pokud je potřeba provést. A takoví tady na webu podle mě při vší úctě nejsou. Ale určitě někdo poradí někoho, kdo rektifikaci umí provést.

Krok » Krok Známé mojí matky se stala kdysi nemilá věc. Vadilo jí, že jí doma lžou. Všichni. Děti (což jsem je neučila pravdomluvnosti?), manžel (jak může být tak neupřímný?), dokonce i její rodiče (přece ONI mě učili, že lhát se nemá, tak proč mi lžou?). Pak jí to jednou vysvětlila její dcera, která ji řekla důvody v podstatě všech z rodiny: dotyčná nebyla schopna unést pravdu. Kdykoliv jí někdo přiznal, že se mu něco nepodařilo, to nezvládl, tak ona mu to hned vyčetla a leckdy i citově vydírala ("Si opravdu všechno musím udělat sama!").
Když její okolí zjistilo, že kdykoliv řeknou pravdu, byli zkritizováni, zadupáni, poníženi, neměli chuť v tom pokračovat. Když ale zalhali, občas to prostě prošlo a dotyčná je dokonce dokázala odměnit úsměvem. A když se na to přišlo, tak stejně nebylo hůře než s pravdou. Tak je dohnala svým přístupem ke lhaní.

Toto je poučné zejména pro rodiče, kteří řeší, proč jim jejich děti lžou. Nejsou oni sami toho často svým chováním příčinou? Nejsou při upřímnosti svých dětí nesnesitelní? Mají vůbec na to unést pravdu? A chtějí ve skutečnosti slyšet pravdu, když nezní podle jejich představ?

Krok » nutelina Nevím, kolik těch přátel máte. A na jaké úrovni přátelství se tu bavíme. Mám totiž spíše známé, řekněme kamarády, ale těch opravdových přátel jen pár.
I přátelství v mém životě procházejí občas změnami. Třeba i odcizením. A paradoxně po letech pak došlo k restartu, opětovnému sblížení. Jen tomu bylo třeba nechat volnost, netlačit. Ještě přesněji bych řekl, že klíčová byla důvěra v to, že to je i v tu dobu odcizení tak, jak být má.
Zásadní taky bylo uvědomit si, že to nebylo pouze tím, že se ostatní mění. Já se také měnil. To si člověk často nemusí uvědomit tak dobře, když změny u něho probíhají plynule. Ale druzí to dostávají nárazově při setkáních, vidí to na druhých lépe. Nemluvě o tom, že na druhých často vidíme sami sebe.

Prostě jsem chtěl říct, že změna nemusí být u přátel, ale u vás. Což je naprosto v pořádku. Přátele jste si vybral sám, takže jestli vás štvou, byla ta volba vlastně vaše.

Jestliže vás zlobí, že lžou, pak je na místě se ptát: Proč lžou? A to je otázka na vaše přátele, to musí vysvětlit oni.

Krok » nanuk S kvinkunxy mám problém ten, že nikdo nikdy mi srozumitelně nepopsal jejich působení. Důležité je tu to slovo "srozumitelně"! Popisů je dost. Ale zatímco u jiných aspektů jsem si z toho vždy něco vzal a nějak, netvrdím, že vždy správně, to pochopil, tak tady mohu říct, přiznávám, nic.
Až se najde někdo, komu bude záležet na tom, aby nejenom něco řekl, ale i na tom, že mu je i rozuměno, velmi to ocením! Ale třeba to nejsem schopen pochopit já právě proto, že žádné ve svém radixu nemám. Přesto bych fakt ocenil toho, kdo tomu skutečně rozumí, bez machrování.

Krok » Tedy Já nevěřím ničemu na Seznamu. Tak proč bych měl právě horoskopům?

Krok » mischka79 Astrologickou odpověď ode mě nečekejte (jako obvykle, na to si netroufám).

Kdybych měl říct svůj názor, co se s tím dá dělat, tak mnohé nejlépe vidíte ve své rodině. Někteří (rodiče) jí to trpí. Prostě se bojí zhoršení vztahů (vždyť může být hůř). Nakonec je těžké "muset volit" mezi dětmi. A nejsou objektivní, vidí to pouze ze svého úhlu pohledu. Což lze chápat. Nemusíme s tím souhlasit, ale pochopitelné to je.

Vy jste z toho kontaktu se sestrou odešla. Prostě vidíte, že to nikam nevede a nechcete jít do konfliktu. Cítíte asi, že to vám nic nedá, spíše bere energii.

Někdo by volil konflikt. Vrátit jí to, nebo si to jen nenechat líbit. Výsledkem v naprosté většině případů je tak možná to, že někdy si už dotyčný netroufne na Vás. Ale tím více to může schytat ten, na koho se přeorientuje následně. Svinstvo zůstává svinstvem.
U toho konfliktu je navíc časté, že na to člověk zůstane sám. Že i ten, kdo jej mezi čtyřma očima podpořil, pak v konfliktu mlčí, nepřikloní se ani k jedné straně. Takže vůbec nespoléhat na nějakou podporu.



No a pak je tu také možnost být hrdina. Neudělat to pro sebe. Na to ale člověk nesmí stát stranou (to vesměs dělá pro sebe). Nesmí si vymezit své hranice, které střeží, ale musí z nich vyjít ven a to v okamžiku, kdy o něho samotného se nejedná! Musí ven právě proto, že se jedná o někoho jiného. A to v realitě udělá jen málokdo, ale právě toho je společnosti nejvíce třeba.
Když nezůstanete stranou a důrazně se v nějaké popisované situaci své neteře zastanete (a v přítomnosti neteře, ne bez ní!!!), možná to skončí velkým konfliktem a Vy si to pohnojíte i u svých rodičů. Ale možná neteř uvidí, že poprvé v životě se jí někdo zastal. A možná si začne uvědomovat, že není tak špatná, jak je jí vtloukáno. A možná zjistí, že je v něčem i dobrá (pochválit ji před všemi). A možná (pravděpodobně) ne teď, ale za pár let tím spíše dokáže odejít, protože si bude pamatovat, že přece jen jsou lidé, byť jich je pomálu, kteří mohou podat pomocnou ruku, nebo se třeba i jen zastat, ozvat, nebo odporovat zlu. Ten jeden čin může přinést své plody skutečně až za několik let, ale může to stát za to.
Ale v každém případě musíte počítat s tím, že když to uděláte, jste v tom sama. Že možná se někdo, kdo se také bojí ozvat, v tu chvíli postaví na vaši stranu, ale není na to nejmenší spolehnutí, protože všichni se bojí. I hrdina se bojí. Odvaha není nebát se a konat, ale bát se a přesto konat. Jak tenká je někdy hranice mezi hrdinstvím a zoufalstvím...

Všichni se bojí. A vaše sestra se též bojí. Bojí se ztráty moci. Bohužel svoji moc získává tím, že nestoupá nahoru růstem, ale zadupáváním pod sebe těch, nad jimiž chce mít moc. Proto musí dávat ostatním najevo, jak oni jsou špatní, horší než ona. Tím se pochopitelně nastává lepším než ostatní. Ale má nad nimi moc, pořád stojí nad nimi.
O tu moc může být připravena, když ti zadupaní pochopí svoji cenu. A přijdou na to, že jsou lepší, než jim ona tvrdí. Ba že jsou lepší jí. Pak nad nimi už nebude mít moc. Toto je taky cesta. Pomoci druhým uvědomit si svoji cenu. Ale pozor, když na to sestra přijde, že pomáháte druhým a tím ji připravujete o její moc, už nebudete mít jen sestru fůrii, ale sestru nebezpečnou bestii. Dospělí jsou dospělí a musí si také občas umět pomoci sami (to k definici dospělosti patří). Když už, tak raději zkuste pomoci těm dětem, nebo alespoň neteři a ona třeba jednou pomůže mladším sourozencům.

Krok » rivka Ve/na Vás není špatného nic. S tím člověk jen nějak nakládá, nějak to cítí. Každý jinak dle svých dispozic. Někdo to umí využít ku prospěchu, někdo se tím může trápit. Ale nedělil bych asi na dobré a špatné.
A nebojte se, tyto věci se často dějí recipročně. Tedy nejen že okolí Vás někdy mate, ale i okolí bývá Vámi zmateno. Což může působit na jedné straně potíže, ale na druhé Vám poslat do cesty i možnosti, které se jiným nedostávají. Dokážete se totiž na problém dívat z úhlu, který jiní nemají. Je v takovém případě vhodné s tím zkoušet pracovat a používat to, než jej potlačovat.

Krok » verka96 ... a pak napíšete to samé. Že jsou kurzy, aby se člověk nejprve něco naučil, než do toho skočí. To gró člověka stejně nenaučí žádný kurz, žádná škola, až praxe, ale bez nějakého základu to fakt zvládne plnohodnotně málokdo a můžete se mnou nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak vše, co...
Proti tomu, aby člověk hledal své vysněné povolání, něco naplňujícího, bych nenapsal ani ň. To by bylo proti mému přesvědčení. Aby hledal a také aby nezapomínal na soudnost. Byl dotaz a tak jsem přispěl se svým střípkem, svým subjektivním názorem. Je naprosto v pořádku a potřebné, aby přispěli ostatní i s odlišnými pohledy na věc.

PS
Nehodnotil jsem jiná povolání, jen v rozsahu dotazu. Člověk má v naprosté většině tolik jiných možností...
Ale proč lidé pořád operují s hajzlbábou? Tak moc si neváží práce i těchto lidí? Nebo je něco špatného na tom uklízet? Takoví lidé nejsou snad potřební? Za mě si zaslouží úctu.

Krok » rivka Na astrologii jsou tu jiní koně, já třeba vůbec nedokážu z té změti říct, jestli je čas měnit teď povolání, natož takto konkrétně.

Ale vezmu to profesně, protože stavby se mého povolání také týkají. A v soukromé sféře pracuji.
Když vezmu v úvahu Vaši poslední větu, tak rovnou říkám, že ne. V soukromé sféře musíte mít výkon hned a pokud jdete na již zavedenou pozici, nemáte moc času na zaučení. I když Vám je přislíbeno, že Vás někdo zaučí, předpokládá se, že alespoň základy už máte a naučíte se již pouze konkrétní úkony, nikoli vše. Kdo Vás zaučuje nemůže sám naplno odvádět svoji práci, přestane stíhat. A to neudělá dobré vztahy na pracovišti, pokud pokrok nebude rychlý. Musíte růst rovnou před očima.
Jak se zapíšete na počátku, tak Vás v novém prostředí uvidí i později, pořád. Já bych do stavitelství z pozice, že o tom vůbec nic nevím, nešel v žádném případě. A taky mám nějakou sebeúctu. Nepotřebuji, aby na mě koukali jako na blbečka, co nic neumí. Jak si taky člověk má říct o nějaké finanční ohodnocení, když ví, že nic neumí? (Tak je dost takových, co neumí nic, ale nebojí se přesto požadovat nadprůměrnou mzdu. Takové jsem ve skupině měl taky, konce zkušební doby se nedočkali.) Nejprve bych se učil a až pak bych se někam hlásil, nikdy ne naopak. A v rámci zodpovědnosti ani v jiných oborech bych nešel naprosto do neznáma. To si člověk dneska může dovolit jen tehdy, pokud má na to žaludek, nějakého mecenáše, nebo pracuje sám na sebe. Taky bezdětní dobrodruzi bez hypoték to mohou zkoušet, proč ne?
Tak za sebe mohu říct jen to, že pokud si nechcete procházet očistcem na pracovišti, měla byste o tom něco vědět. Čím víc, tím lépe. Buď se porozhlédnout někde, v čem se vyznáte, nebo se nejprve něco naučit a pak to nabídnout.

Je ale možné, že někdo Vám na základě postavení planet řekne, že právě teď je ta nejlepší chvíle poslechnout hvězdy a jít. Nevím. Jsou chvíle, kdy bych naslouchal raději rozumu, než astrologům. Protože astrologové, já, kdokoliv Vám můžeme říct cokoliv, ale důsledky dobré i špatné vždy půjdou za Vámi, nás tížit nebudou.

Přeji šťastnou volbu při rozhodování.

Krok » verka96 Děkuji za odpověď. Ale neuspokojuje mě.
Píšete, že nejvíce energie je v tom začátku (kvadrantu, ročního období, cyklu). Tak bych to bral taky, ale... Planeta během dne prochází skrze domy nikoli v pořadí 1, 2, 3 atd., ale právě naopak. Takže v běhu času jde z hrotu rohového domu, třeba z ascendentu (silné působení) do domu 12. (propad do slabého působení), 11., 10, aby cestu tímto kvadrantem zakončila na MC (silné působení). Vyjma luny se ta planeta během toho čtvrt dne moc nepohne, v naprosté většině případů zůstane ve stejném znamení a opět mimo luny i na stejném stupni.

Nesnažím se to tu zpochybňovat. Netvrdím, že astrologie by takto neměla fungovat. Ale nějak mi nestačí jen tvrzení, že tak to prostě je. Snažím se pochopit taky proč. A zatím jsem zmatený. Ale třeba někdo zkušený to vysvětlí srozumitelně.

Krok » Tralalala100 Víte, ona ta astrologie skutečně nefunguje. Ne v podání lidí, kteří ji neovládají. Ne v podání lidí, kteří ji používají nesprávně (spíše zneužívají, než používají). A skeptický úhel pohledu v takovém případě mohu jen doporučit. Může Vás ochránit před zklamáním a průsery.

Skepticismus doporučuji i z důvodu, že fakticky těžko předem zjistíte, kdo tady z uživatelů (pokud vůbec někdo) astrologii skutečně ovládá. A i když Vám u někoho přijde, že se poměrně trefuje, můžete se 100%-ní jistotou říct, že jen se neztotožňujete s tím, co chcete slyšet? (Nejen Vy, to se týká lidí obecně, vždyť je to známý jev před kterým málokdo je skutečně imunní.) Dokážete se na problém podívat i z jiného úhlu pohledu?

Píšete především o tranzitech. Nevím, zda jste se je pokoušela vykládat sama, nebo je vykládal někdo jiný. Já se přiznávám, že k tranzitům jsem se nikdy nepropracoval k nějaké úrovni, takže mě berte s rezervou. Za to však vím, že lidé je používají, aniž by zvládli správně vyložit natální horoskop! Protože se příliš upínají k tomu, co prožívají nyní a hledají vývoj na nějakou dobu dopředu. To je podle mě hluboké nepochopení, úplně špatně! To fakt fungovat nemůže a nebude. Vždyť v natálním horoskopu každá ta planeta vládne nějaké oblasti, nějakému domu. Pokud tedy v tranzitech se tvoří aspekt, nelze brát jen význam planet, ale i domů, jimž planety vládnou, také v jakých domech aspekt probíhá... Řeknu Vám, že to tady v diskuzích jsem zcela v posledních letech postrádal. Lidi se tu mezi sebou třeba i pohádali o konkrétním významu nějaké kvadratury, ale že bude mít na člověka narozeného za určité konstelace zcela jiný význam, než na člověka narozeného za jiné konstelace? Nic, ticho. Pouze asi dva jedinci, kteří se tu již nevyskytují (nebo málo), to občas zmínili.

Takže ano, máte pravdu, slepá víra v astrologii (i cokoliv jiného) může být škodlivá a nebezpečná. Právě tak slepá víra v její vykladače (ta možná ještě více). Nikoli však astrologie samotná. Astrologie je zde pouze onen pomyslný nůž, nástroj, který Vám může pomáhat (krájet), ale také se jím můžete při nešikovnosti pořezat, nebo se může stát i vražednou zbraní. O způsobu využití nerozhoduje astrologie sama. A dokonce to není ani argument k tomu, aby někdo mohl říct, že astrologie je nefunkční. Přesto zdravý skepticismus je přístup, proti kterému nelze nic mít.