Diskuze, Diskuzní fórum

Krok » Bosch To já chápu, že je tam otazník. Asi už rozumím, jak to bylo míněno. Prostě co se stalo, jestli to udělal. Co bylo dál?
Ono s tím slovem "No" na počátku to zní právě tak jako: No a co? Ty toho naděláš, tak prostě honil, to neřeš...
Myslím, že většina to pochopila tím druhým významem, protože to je ne zcela dobře (rozhodně nejednoznačně pro čtenáře) zformulované. Jak píšu ve své diskuzi, člověk musí přemýšlet nejen o tom, co chce říct, ale i jak to může být druhými pochopeno. Pak se tu fackujete navzájem a přitom k tomu ani není důvod.

Krok » Nabi* S parnerem jsme si oba řekli po dodívání, že tohle by měl vidět asi každý rodič.

Souhlasím. Ale víte, co mne na tom nejvíce zaráží? Že ti chlapi sami často mají rodiny, děti... A jak by reagovali, kdyby to samé někdo dělal jejich dcerám (dětem)!
Pedofilie je prostě úchylka, člověk za to v podstatě nemůže (nezbavuje jej to však odpovědnosti). Ale pro zábavu? To je fakt na blití, z toho se mi fakt několikrát udělalo zle a to sám zatím otcem nejsem. Hlava mi to nebere.

Krok » Bosch Myslím, že není potřeba chovat se rázně, ale adekvátně. On rázně se dnes chová často hlavně někdo s bezohlednými ostrými lokty.
No ale zarazila mě hlavně Va še odpověď ve smyslu No a co se stalo? Taky mi nepřijde adekvátní. Možná to tak není myšleno, ale tady to zní, jako "vždyť se vlastně nic strašného nestalo, ty toho naděláš".
Co myslíte, nezareaguje průvodčí stejně (no a co se stalo, vždyť se nic moc nestalo)? Nebude dotyčná pak ještě litovat, že to vůbec řekla, a pomoci se nedovolá? Nemluvě o tom, že průvodčí nerovná se automaticky muž.

Krok » Mici Angóra Jsem to vlastně nemusel psát. Než jsem to dopsal, Vy jste to napsala jasně a výstižně v pár větách. I o mně tehdy.

Krok » Háňa* Já nechci moc reagovat na někoho konkrétního, aby se neurazil. Takže to není na Vás konkrétně, paní Háňo, ale spíše k té diskuzi, která se tu rozvinula.

Naprosto souhlasím s tím, co zde paní Háňa napsala. Odejít, protože mi něco nevyhovuje. To je právo každého. Dokonce není ani povinen se snažit o nějakou nápravu. A ani se za to nemusí nikomu zodpovídat.
Jen lidé většinou odchází až v okamžiku, kdy se zamilují do někoho jiného. Neodejdou dříve, kdy to bylo (dle jejich pozdějšího tvrzení) neúnosné. Pak by bylo lépe, kdyby alespoň mlčeli. Přeplují ze vztahu do vztahu. Bez pauzy. Sami neřešili problém, když měli (třebas odchodem), ale svými tvrzeními hází vinu na druhého (sebe snaží očistit).

Prosím, neberte to, že někoho chci soudit. Popisuji svoji zkušenost. A to z pozice toho, kdo odešel, když se zamiloval. Takže sám mám máslo na hlavě, ale jsem si toho vědom a nebudu zde tvrdit, že bývalá žena se chovala nesnesitelně. Je mi líto, že jsem jí ublížil. Dokonce jsem věděl, že jí ublížím. Kdyby se neobjevila jiná (se kterou jsem stejně nezůstal), tak jsem neodešel. Alespoň tenkrát ne. Ale snažit se z tohoto vyvinit tím, že budu tvrdit, jak ten vztah nefungoval? Kdyby nefungoval, kdyby byly marné pokusy něco dělat, odešel bych sám již dříve. Tedy normální člověk by to tak udělat měl, tedy myslím, můj názor.. (Mluvím o vztazích bezdětných, s dětmi je to komplikovanější.)

Krok » Najdise.cz A měla jste náladu pod psa kvůli toho snu? Nebo by se dalo říci, že takový sen přišel jako obraz vaší nálady, rozpoložení?
Vím, těžká odpověď. Někdy stačí jen položit otázku a nechat se vést.

Krok » Freja Emoce se nesou na vodní hladině. Odsud lze usuzovat mnohé (klidná hladina, proudící voda, povodeň, vlnobití).
Pod hladinou již je podvědomí. Když je voda průzračná, jsme propojeni, vidíme pod hladinu, třebas voda zkresluje (láme světlo). Zde je třeba vyčistit, pustit sem světlo.

Krok » Sosna zvlčelý Pokud skutečně něnacházíte příčinu fiziologickou (i ona zmíněná žebra by to mohla být, ale popisujete, že ta se naopak ozvala později a naopak mohou být důsledkem klíčních kostí), tak už tu někdo trefně psal o tíze nesené na ramenou.
Neřešíte toho v poslední době (nebo i dlouhodobě) moc? Někdy pomůže i dovolená, příroda, odjet na 14 dní zcela sám někam do hor, kde není internet, televize, pást tam ovce, kozy...

Krok » Najdise.cz Jděte do svých pocitů. Ti cizí lidé ve snu jste také vy.
Přeskakování z domu na cesty a zpět někdy zančí roztříštěnost, touhu po úniku a nemožnost uniknout (vržení zpět do domu).
S podvědomím (popsáno v příspěvku výše) bych souhlasil, to mne také hned napadlo.

Máte vy sama poctiy, že ten sen je nějak výrazně jiný? Pro vás významný?

Krok » Žabí sen Každý může mít z něčeho strach. Ne každý je s ním pravidelně konfrontován. To není jako pustit si horor, když se chci bát. A moci jej vypnout. Vědět, že je to jen jako.
Jí radili odborníci, proč se nemá bát, jak to udělat... A stejně na to zůstala úplně sama. Sama musela najít cestu.

Krok » Sosna zvlčelý Já vím, že to je nesrovnatelné, ale jednou mi oknem do pokoje přiletěla papírová vlaštovka. V nájemním panelákovém bytě v nejvyšším poschodí. Neviděl jsem ji vlétnout, prostě najednou tam byla. Poskládaná úplně jinak, jak jsem ještě neviděl. A na ní byla rukou napsaná báseň. Velmi krásným rukopisem, nejspíše ženy, dívky.
Vyhlédl jsem oknem, jestli náhodou neuvidím autora. Nevím dodnes, odkud (od koho) mi ji vítr zanesl. Jestli vůbec byla pro mne. Ale nedokázal jsem ji hodit, aby třeba našla cestu k tomu, komu mohla být určena.
A co když to byla její vůle? Nebo vůle větru? Co když ti mi ji přisoudili? Prostě byla má.
Mrzí mne, že nevím, kam se poděla. Dlouho jsem ji měl na polici, povídal jsem o ní a ukazoval ji známým, vymýšleli jsme různé scénáře, proč a kdo ji asi poslal. Opravdu přinesla spoustu radosti. Ale od přestěhování "do svého" jsem ji neviděl. Docela mi schází. Ale možná letěla někam dál. Třeba vylétla tehdy oknem, třeba ji někdo ze stěhováků poslal.
Vidíte, i když ji nemám, stále si sním, jaký další osud asi měla a u koho na polici nyní leží a zda on si nevymýšlí její příběh jako já. Možná jsme spolu spojeni a ani o tom nevíme. I tak je fajn vědět, že taková spojení někdy jsou. Jako to Vaše s vážkou. Nebo s tím, co ta vážka symbolizuje.

Krok » Najdise.cz Živé sny jsou fajn.
Moje teta mívala mrtvé sny. Přesněji o mrtvých lidech. Začalo to asi ve dvaceti letech. Dokonce s tím skončila na psychiatrii. Ta pochopitelně nepomohla. Utlumili ji, a ona pak neměla žádné sny.
Nakonec prý zjistila, že se jich nesmí bát. Musí je k sobě pustit (jak to udělala si nevzpomínám). A ony pak odešly. Pak už spala zcela dobře. A nyní možná vstupuje do snů ona někomu, co já vím?