Diskuze, Diskuzní fórum

Krok » endymion A jaký je na to Váš názor?

Krok » Krok Ještě si dovolím úvahu nad tvrzením, zda "za Babiše bylo líp". Už jsem také viděl, že "bez Babiše a Okamury bude líp" a v minulosti jiné stejné. Vše je to jen politický marketing, nikoli fakt. Jednoduché heslo působící na emoce, nikoli na rozum. Bohužel přes emoce je člověk ovlivnitelnější, než přes fakta. Nicméně jestli někdo věří, že za ... (dosaďte si dle libosti, těch jmen je dost, Babišové, Bartošové, Okamurové, Fialové, Pavlové, Skálové, Klausové, Zemanové, svatí Mikulášové, tři králové...) mu bude líp, tak nebude.
Je jen dobře, když lidé hledají cestu k tomu mít se lépe. Horší je, že jsou už méně ochotní pomoci si sami. V okamžicích rozčarování, máme je občas všichni, pak snadno viníme druhé (nebo v tomto případě stát, jeho představitele, či jejich část) za své nenaplněné sny i leckdy nerealistická očekávání, která byla kdysi sycena televizí a tiskem, jejichž roli však více než zdatně převzala média sociálních sítí. Odtud je to pro mnohé již jen zkratka do hřejivé náruče extrémních skupin (což si však dotyčný pochopitelně nikdy nepřizná, protože jemu extrémní nepřipadá), kde má pocit, že je mu nasloucháno (manipulace, dopřejte sluchu někomu, jemuž se nedostává pocitu porozumění, brzy si jej budete vodit, jak chcete a on se za vás bude bít). Zde jej ostatní ubezpečí, že mají pravdu a že se o něho postarají.¨
Jenže štěstí nespočívá v tom, že jej svěříme do rukou někomu jinému. Nečekejme, že to někdo udělá za nás. Sami musíme převzít kontrolu a zodpovědnost za sebe, za vše, co můžeme! Udělat nás šťastnými a mít se dobře, to není v moci žádného politika, byť by byl samotným prezidentem. A dokonce ani v rukou Boha ne, protože i Bůh pomůže především těm, jež si snaží pomoci sami.



P.S.
Nevím, proč máte dojem, že nevoliči pana Babiše mu závidí. Mě by to nenapadlo u voličů žádného z kandidátů (včetně těch z prvního kola). Je tak těžké přijmout, že různí lidé mají různé pohledy na tu samou věc, protože na ni koukají každý ze svého úhlu a vidí ji jinak, popíší ji jinak, přestože koukají na totéž? Já myslím, že to je přeci normální. A naopak člověk s odlišným pohledem mi zprostředkuje pohled, kterého sám nejsem schopen. Nemusím se s ním ztotožnit, mohu s ním i nesouhlasit, ale je dobré jej znát. Takový člověk je přínosem, nikoli nepřítelem. A choval bych se velmi omezeně, kdybych názory, jež mi v mém nastavení nevoní, dehonestoval pouze z toho důvodu. Jsme totiž často mnohem podobnější, než se zdá, každý se chceme mít trochu líp, mít nějakou jistotu. Chodíme do práce, platíme daně, vychováváme děti, nabo jsme vychovávali, některé to teprve čeká... Není to o tom, že ti druzí nám chtějí vše vzít (mluvím o normálních lidech, zde třeba z řad voličů, ne o zlodějích). Nejme bez chyb nikdo. Ale jestliže sám nejsem závistivý, proč bych označoval za závistivé jiné?

Krok » Svá štírka Promiňte, ale uvedla jste ohledně počtů sebevražd a násilných činů nepravdu. Je to právě naopak. Já nemohu tvrdit, že se trend neotočí. Ale tento trend je již dvě desetiletí klesající.

Doporučil bych přečíst tento článek "Jak je to s agresí mezí námi: přibývá a klesá zároveň" (a doufám, že nebude napadán jako jednostranný a účelový jen z toho důvodu, že tvrdí odlišné věci, než zdroje tvrdící opak, je napsán odborníky, nikoli novináři): https://hlidacipes.org/jak-je-to-s-…

Dovolím si z článku citovat závěrečnou část, opravdu stojí za to:

Fakta a alternativní fakta

Vraťme se k titulku: Agrese přibývá i ubývá zároveň. Pravda může být obojí: první sdělení je správné, pokud vyjdeme z toho, že se v prvních letošních měsících odehrálo o 14 vražd víc než v těch loňských. Druhé sdělení je správné, protože jak fyzické násilí, tak sebevražednost v horizontu let a desetiletí systematicky a výrazně klesá. Zdůraznění prvního přinese větší čtenost, druhé lépe informuje.

Rozpor mezi obojím vyplývá z našeho evolučního nastavení, kvůli němuž pro nás mají negativní zprávy větší význam než ty pozitivní. Jsme potomky těch, kteří raději stokrát zbytečně utekli, než aby se jednou nechali zbytečně sežrat. Proto negativním zprávám věnujeme pozornost – a proto svět z pohledu skrze média působí jako nebezpečné místo.

Důsledkem je nárůst frustrace, úzkosti, strachu a z nich pramenícího hněvu. Náš prožitek je přitom skutečný, i pokud jej spustily mylné informace.

Počet vražd, sebevražd a vážného fyzického násilí v Česku systematicky a dlouhodobě klesá. Jsme přesvědčeni, že minulý rok byl i navzdory covidu (a i nyní navzdory válce na Ukrajině) jedním z nejklidnějších a nejbezpečnějších v celé historii lidstva jak v Česku, tak na Zemi vůbec.

Zda se o tom dozvíme, zůstává v moci redaktorů i našich vlastních rozhodnutí při získávání informací.