Kdy jste v sobě objevili víru v Boha? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele josefinka1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
JÁ ASI JAK JSEM BYLA MALA,TAK NĚJAK JSEM VĚŘILA SAMA OD SEBE A VYPTÁVALA JSEM SE NA JEŽÍŠE RODIČU.

růžička Když jsem začala obdivovat souseda-jeho chování , byl nábožensky založený ...
A pak když jsem před rozvodem navštívila boží zem Jugoslávii, tam jsem pochopila o čem je boží láska a co vlasně hledám ..otevřely se mi tam hodně oči
Tato boží láska mi pomohla přemoc i smutné věci ..
Boží láska má velký dar.Například milovat bližního svého.

Eva » růžička A je krásné,že každý tou svou cestičkou dojde k Boží lásce.

Eva » růžička Jsem moc ráda,že i druzí to cítí jako já,buď hodně šťastná.

Najdise.cz » Eva Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Iza23, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ja skor verim v tu energiu...ale spominam si, ze na mna zaposobili slova Jezisa, ked som videla filmy alebo citala bibliu...ale zial nejak ma sklamali farari v kostoloch...takze mi to tak nejak nesedelo Jezis-Cirkev-Boh...no a postupne som sa nejak dopracovala aj k inym naukam a stale u mna vyhrava priroda, sila prirody a energie, ci uz v ludoch, rastlinach, zvieratach alebo celkovo energia ako taka

růžička » Eva děkuji, udělám tam trošku změnu asi není dobré se veřejně takhle proprat ..

Eva » růžička Máš pravdu,tak to je když má někdo srdíčko na dlani.

volnost Severní Čechy jsou dost zvláštní místo, kdyby nebylo jedné spolužačky vedle ve třídě, která mi vyprávěla o své víře s tak čistým srdcem, tak bych řekla, že tu nebyl nikdo, opravdu nikdo, od koho bych se o Bohu dozvěděla. Jí děkuji, že se cosi ve mě zapálilo. Od té doby jsem si povídala se svým andělíčkem a posílala po něm vzkazy jako po zlaté niti až k Bohu. Pak jsem dost pozapomněla...ale přišel čas, kdy se nedařilo v životě a já jsem zase našla cestičku...

Lud-mila Už jako malá jsem věřila na Jéžiška a asi andělíčky a volala je na pomoc, když hrozil nějaký průšvih ve škole nebo doma a ono to fungovalo. Buď mě nevyvolala, nebo podobně.
Ale postupem času to bylo nějak pořád u mě.
Víra u mě není v tom že chodí někdo do kostela, ale že ji má v srdci, tam někde uvnitř.
Vždy jsem měla k těmto věcem takovou úctu.
Ale nejvíc mi vše docvaklo až asi po 45letech, kdy jsem prošla těžkým obdobím a teď je žádám o pomoc pokaždé, když mám třeba málo benzínu, tak zázrakem dojedu, když se pokazí auto tak dojede 50km na trojku a přechody jsou najednou prázdné, protože já to tak potřebuji atd.Nezapomínám poděkovat a ta vírá je najednou úžasná, jak ji objevuji víc a víc.

eivlys Já to taky tak měla,já v sobě našla taky víru v období vážné nemoci.Vzpomínám si (ač jsem do té doby byla absolutní ateista),jak jsem každý den klečela a prosila Boha o uzdravení.A on mě vyslyšel.Našla jsem Boha ve svém srdci a jsem ráda,že jsem se nenechala ovlivnit žádnou sektou,které jen nařizují ,čemu má a nemá člověk věřit.Našla jsem si svou cestu a svou víru bez omezení.

Coala Nikdy...tedy doufám, že tu mohou psát i takový jako já

Otázky tohodle rázu a otazky smyslu zivota, smrti vyznamnosti ci bezvyznamnosti vlatni existence a podobnymi jsem se hodne zabyval tak kolem 18 bych rekl nejintenzivneji

Došel jsem k závěru ze si na tu otázku existence boha nebo nejaké formy vyšší moci vlastne nepotrebuji odpovedet ...

jeho existenci ci neexistenci proste neovlivnim ...pokud je tak tak tu bude bez ohledu na to jestli v jeho existenci verim nebo ne .....zjistil jsem ze je pro mne dulezitejsi snazit se zit dle vlastniho svedomi

Vzdy mi vadily organizované formy viry ... myslim to jak nektere skupiny vericich ziji podle spolecnych pravidel o kderych jako jedinci casto ani nepremysleli .... proste je prijali za sve, tak jako se prijmaji nazory jinych forem autorit ... paxe s nimi bavite a leze z nich nazor nekoho jineho ...neumi ani vyjadrit pocity svymi slovy ...snad rozumite co myslim

Asi proto jsou mi prijemnejsi viry vychodniho typu nebo "nabozenstvi" nekterych prirodnicch primitivnich narodu...

Osobne nemam kladny vztach k formalnim autoritam ... coz jiste ovlivnuje muj pohled i na tuto otazku ... mam sklon respektovat pouze tzv. prirozene autority ... jako u ucitelu ...nektery autoritu mel a jinemu jste se smali za zady i kdyz byl prisny jak ras

Proste pro mne je dulezitejsi hledat "vlastni" cestu


Ale jinak urcitemu typu vericich zavidim v tom kladnem slova smyslu ... je fajn mit v zivote jasno

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Už mnohokrát jsem to tu psala není to víra v boha ,je to moje víra v život, lidi a hlavně to dobro co je v nás lidech....

Tyna_Tynka Tak něco málo už v dětství, ale to asi nic moc. První velký předěl začal v pubertě okolo 14. roku života. Najednou jsem se začala zajímat o různé věci, co je po smrti atd., ale bylo to samozřejmě dost "neohrabané". V té době jsem taky poprvé pocítila, že bych si chtěla přečíst Bibli, což např. moje okolí dost tenkrát překvapilo, protože rodiče nejsou věřící a vůbec v okolí jsem neměla nikoho, kdo by se se mnou o Bohu nebo podobně bavil (i přesto, že jedna moje babička je opravdově věřící a nádherná bytost, ale to naplno vidím až teď nějakou dobu, protože slovy o tom nikdy nemluvila a dříve jsem tak jasně "neviděla"). Ale začala jsem číst Starý Zákon a vůbec jsem nechápala, takže jsem to nechala být. Ovšem přesto to byl začátek. A pak přišel obrovský přelom okolo 19., 20. roku mého života - začala jsem se hodně otvírat, začala jsem daleko víc cítit a tím potkávat lidi, knihy atd. kteří/ré mi začali odpovídat na otázky, které jsem v sobě měla už dávno a sama jsem začala nalézat i další odpovědi pak už i "v sobě" a z "prostoru" a cítit další věci a úplně se mi změnil život. Zajímavé, že u mě to nebylo vůbec jako po, či kvůli nějaké události, ale skoro tak zčistajasna "samo od sebe" a sílilo to a sílilo a stále sílí a sílí. Jaká nesmírná milost, když si to tak uvědomím...
Snad bych to ani nenazývala, že jsem věřící, spíše možná přesvědčená, ale úplně nejradši říkám, že jsem prostě člověkem.
Kéž zazáří mnoho Světla do života všech.

Pan Božský Nesympatický Někdy kolem mých 34 tých narozenin jsem si začal hrát s kyvadlem a kartami. Kyvadlo mi odpovědělo, že Bůh neexistuje. Pak jsem přišel na to, že sám sobě Bohem jsem já. Stačilo k tomu pochopení Tajemství a pár detailů z mého života, které mi ukázaly, že jsem sám sobě svým Bohem. Své prosby "k Bohu" jsem pronášel "někomu", cítil jsem něco jako Boha, ale nebyl to Bůh jako takový. Později jsem si uvědomil, že to byly prosby k mému já, k mé intuici a k mému podvědomí.

Mé prosby byly vyslyšeny. Zažil jsem pocity a situace, které nezažilo moc lidí na téhle planetě. Od té doby vím, že Bůh je v každém z nás a že křesťanské pojetí Boha je zcestné a slouží pouze k manipulaci... Mimochodem, mnohem blíže mému pojetí Boha je pojetí čínské energie Čchi, která je ve všem (něco jako Síla ve Hvězdných válkách :-) ).

Mimochodem, věřím, že smrtelné nemoci a zranění lze v určitých případech překonat, klidně i vyléčit a stejně tak i přivolat.

Zlobím, co?

capricorn věř a víra tvá tě uzdraví ... nevím jestli věřím v Boha ... ale určitě věřím na adělíčka strážného ... už mi několikrát pomohl ... mně i dětem

ave Měla jsem krásné dětství plné lásky a Bůh v něm nějak nenásilně byl vždy.Nechodili jsme do kostela,jen na jesličky o vánocích.Moje prababička měla v podkroví místnost a v ní svíčky,obrázky Ježíše a "záhadnou vůni"
Babička nás naučila Andělíčku můj strážníčku. Ale nikdy jsme se se sestrou povinně nemodlily.
Jinak se o víře u nás nemluvilo a přesto jsem Jeho Energii myslím vnímala vždy I když jsem dělala dětské lumpárny,měla jsem pocit,že mě chrání

Aillé Díky své životní cestě a zkušenostem s ní spojemým jsem došla k víře v Sílu, která je nad námi. Taky mám zkušenosti, že andělé pomáhají.

miluška medvídková Nevěřila jsem v Boha díky výchově ve školách. Byli mě směšní všichni ti lidé, kteří pospíchali v neděli do kostela, dostali odpustky a vesele dál hřešili, kradli a podváděli a hlavně se pomlouvali.
Před 5 lety jsem se dostala k reiki, všechno se ve mně změnilo za jeden den, protože ta síla a láska proudí tak, že to nelze přehlídnout. Pak jsem dospěla k nádhernému poznání, že nejsem nikdy sama, On je ve mě, já v něm, všechno co je- každá květina, zvíře, člověk, je stvořeno Bohem a já jsem součástí. Je to tak nádherný pocit, večer ležím v posteli a děkuji mu za všechno, i za to zlé, které mě poučilo. Jsem ve stálém úžasu z toho, jak je naše planetá nádherná a co všechno mám a dokážu.

Coala Zajímavé, že jsou v této diskuzi takřka samé ženy ... že by to enem potvrzovalo, že vnímame věci jinak

Eva » miluška medvídková

Jyotis Co mi paměť sahá. Jen bych to nenazývala vírou.
Nejvíc asi od pěti let, když jsem se topila a poté, co jsem se začala modlit, tak jsem se uklidnila, zachytila a zachránila se.

Shirma Nuwa už když jsem byla malá,tak mě moc zajímalo jak vznikl svět,tak mě babička vysvětlila jak to bylo,taky ten příběh o Adamovi a Evě, atd.učila mě modlitby jak k Bohu,tak k andělům.Byla jsem ráda a od té doby se modlím každý den.

jezinka001 Dobrý večer,zdravím všechny...čtu vaše příspěvky a chtěla bych se připojit k diskusi.Naše rodina byla velmi zbožná a tak jsem od malička chodila s rodiči,nebo s babičkou do kostela a poslouchala evangelium.
Farář nám četl úryvky s Písma sv. nebo vyprávěl o Bohu na náboženství.Omlouvám se předem-nechci nikoho urazit,ale přišlo mi legrační,že PanBožsky se ptal kyvadla jestli je Bůh.Proč se nepodíval do Bible - kniha knih.Tam je veškeré moudro.Tam Ježíš mluví o svém Otci-Bohu.Kdo začne číst Bibli,začne hledat Boha.Každý hledá pravdu.Člověk nás může zradit,ale Bůh ne,Bůh nás má rád,jde o to se k Němu přihlásit,nevysmívat se mu,důvěřovat mu a to ne jen v nouzi,z prospěchářství.
Víte,někdy slýchávám toto *Mám dluhy,hrozí mi vyhazov z práce,nemohu mít dětí,jsem šeredná,mám malý byt,dcera je nemocná...a tak dále.No jestli toto vše změní Bůh,když se pomodlím,tak začnu věřit v Boha * Hmm,vypočítavost,hned chtít odměnu,tak takhle to nefunguje.Bůh nekšeftuje.Bůh je tam,kde je láska.Věřím,že je se mnou,protože mi dává sílu vše zvládnout.

Zakelina Již od ranného dětství jsem byla velice silně duchovně založena, pamatuji si na ranný věk, kdy jsem se hodně tázala po smyslu svého bytí...protože jsem vyrůstala na vesnici, kde fungovalo křesťanství, již od mala jsem chodila do kostela Přivedla mě k tomu babička. Moji rodiče byli nevěřící, ale povolili mi chodit do kostela i mimo vesnici, kde bydlela babička. Chodila jsem tam každý den, vroucně se modlila a skutečně věřila, tak čistě jak to umí dítě...moje dětství bylo těžké, byla to velká zkouška a já prosila Boha o klid v naší rodině...nepřišel, právě naopak, byla jsem vyčerpaná a zoufalá. Když jsem přišla do věku, kdy jen slepě nevěříte, uviděla jsem zástupy lidí, chodících do kostela pomlouvat, jejich chování bylo naprosto odlišné s tím co kázali a na mé kardinální otázky neznali odpověď, nepřipouštěli chyby církve, ta je neomylná, prostě musím věřit...Můj postoj ke křesťanství se změnil, dnes si vážím každé lidské bytosti a chovám úctu k hledajícím a k lidem, který kráčejí po duchovní stezce, ať je jakkoliv odlišná, pokud po ní kráčejí s otevřeným sdcem je správná. Tehdy jsem ale měla zlost, bolelo to, cítila jsem se oklamaná. Později jsem okusila příchuť astrologie, numerologie, tarotu...Nyní již delší dobu jsem poznala to, co otváří srdce mé...theraváda, dhamma, meditace vhledu...Děkuji, že jsem byla tohoto učení hodna, moje cesta za ním byla nelehká, teď mi dává sílu a smysl mého bytí, sklízím první ovoce meditace. Kéž taky najdete cestu, která osloví Vaše srdce.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
v Boha věříme, když věříme sami sobě