Kdy jste v sobě objevili víru v Boha? - Diskuze a zkušenosti

Zakelina Již od ranného dětství jsem byla velice silně duchovně založena, pamatuji si na ranný věk, kdy jsem se hodně tázala po smyslu svého bytí...protože jsem vyrůstala na vesnici, kde fungovalo křesťanství, již od mala jsem chodila do kostela Přivedla mě k tomu babička. Moji rodiče byli nevěřící, ale povolili mi chodit do kostela i mimo vesnici, kde bydlela babička. Chodila jsem tam každý den, vroucně se modlila a skutečně věřila, tak čistě jak to umí dítě...moje dětství bylo těžké, byla to velká zkouška a já prosila Boha o klid v naší rodině...nepřišel, právě naopak, byla jsem vyčerpaná a zoufalá. Když jsem přišla do věku, kdy jen slepě nevěříte, uviděla jsem zástupy lidí, chodících do kostela pomlouvat, jejich chování bylo naprosto odlišné s tím co kázali a na mé kardinální otázky neznali odpověď, nepřipouštěli chyby církve, ta je neomylná, prostě musím věřit...Můj postoj ke křesťanství se změnil, dnes si vážím každé lidské bytosti a chovám úctu k hledajícím a k lidem, který kráčejí po duchovní stezce, ať je jakkoliv odlišná, pokud po ní kráčejí s otevřeným sdcem je správná. Tehdy jsem ale měla zlost, bolelo to, cítila jsem se oklamaná. Později jsem okusila příchuť astrologie, numerologie, tarotu...Nyní již delší dobu jsem poznala to, co otváří srdce mé...theraváda, dhamma, meditace vhledu...Děkuji, že jsem byla tohoto učení hodna, moje cesta za ním byla nelehká, teď mi dává sílu a smysl mého bytí, sklízím první ovoce meditace. Kéž taky najdete cestu, která osloví Vaše srdce.

Zakelina » Oraphim Každěmu? Vy jste se všech zeptala? Hmmm...
Nenabyla jste tohoto názoru spíš proto, že žijete v prostředí, kterého kultura je křesťanstvím presycena?
Ja si myslím, že v Indii by lidi odpověděli jinak, rovněž v muslimských zemích...