Tyna_Tynka (* 6.1.1987)
Žena
Tak něco málo už v dětství, ale to asi nic moc. První velký předěl začal v pubertě okolo 14. roku života. Najednou jsem se začala zajímat o různé věci, co je po smrti atd., ale bylo to samozřejmě dost "neohrabané". V té době jsem taky poprvé pocítila, že bych si chtěla přečíst Bibli, což např. moje okolí dost tenkrát překvapilo, protože rodiče nejsou věřící a vůbec v okolí jsem neměla nikoho, kdo by se se mnou o Bohu nebo podobně bavil (i přesto, že jedna moje babička je opravdově věřící a nádherná bytost, ale to naplno vidím až teď nějakou dobu, protože slovy o tom nikdy nemluvila a dříve jsem tak jasně "neviděla"). Ale začala jsem číst Starý Zákon a vůbec jsem nechápala, takže jsem to nechala být. Ovšem přesto to byl začátek. A pak přišel obrovský přelom okolo 19., 20. roku mého života - začala jsem se hodně otvírat, začala jsem daleko víc cítit a tím potkávat lidi, knihy atd. kteří/ré mi začali odpovídat na otázky, které jsem v sobě měla už dávno a sama jsem začala nalézat i další odpovědi pak už i "v sobě" a z "prostoru" a cítit další věci a úplně se mi změnil život. Zajímavé, že u mě to nebylo vůbec jako po, či kvůli nějaké události, ale skoro tak zčistajasna "samo od sebe" a sílilo to a sílilo a stále sílí a sílí. Jaká nesmírná milost, když si to tak uvědomím...
Snad bych to ani nenazývala, že jsem věřící, spíše možná přesvědčená, ale úplně nejradši říkám, že jsem prostě člověkem.
Kéž zazáří mnoho Světla do života všech.
