Já když jsem byla hodně nemocná každý večer jsem se modlila k Bohu,že ještě nemohu odejít a Bůh mě vyslyšel a já se uzdravila a za tomu děkuji,že je se mnou.
volnost
Severní Čechy jsou dost zvláštní místo, kdyby nebylo jedné spolužačky vedle ve třídě, která mi vyprávěla o své víře s tak čistým srdcem, tak bych řekla, že tu nebyl nikdo, opravdu nikdo, od koho bych se o Bohu dozvěděla. Jí děkuji, že se cosi ve mě zapálilo. Od té doby jsem si povídala se svým andělíčkem a posílala po něm vzkazy jako po zlaté niti až k Bohu. Pak jsem dost pozapomněla...ale přišel čas, kdy se nedařilo v životě a já jsem zase našla cestičku...