Já když jsem byla hodně nemocná každý večer jsem se modlila k Bohu,že ještě nemohu odejít a Bůh mě vyslyšel a já se uzdravila a za tomu děkuji,že je se mnou.
ave
Měla jsem krásné dětství plné lásky a Bůh v něm nějak nenásilně byl vždy.Nechodili jsme do kostela,jen na jesličky o vánocích.Moje prababička měla v podkroví místnost a v ní svíčky,obrázky Ježíše a "záhadnou vůni" Babička nás naučila Andělíčku můj strážníčku. Ale nikdy jsme se se sestrou povinně nemodlily. Jinak se o víře u nás nemluvilo a přesto jsem Jeho Energii myslím vnímala vždy I když jsem dělala dětské lumpárny,měla jsem pocit,že mě chrání