Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » Najdise.cz děkuji.

Marhon » Najdise.cz děkuji mockrát.

Marhon » Marhon třiadevadesátá...


Stopuju kometu na Mléčném přejezdu.

Stopuju kometu na Mléčném přejezdu,
asi vyměním srdce za hvězdu,
asi vyměním cit za vesmírný řád
a hvězdy mě budou hřát.

Stopuju kometu, do krajin neznáma,
vzhůru dívám se, od rána do rána,
s mlčením dívám se, od kraje ke kraji,
hvězdy se ticha neptají.

Stopuju kometu, její jasnou zář,
ztrácím tu duši, ztrácím tu vlastní tvář,
s důvěrou odevzdám do víru černých děr,
vše co tu bylo na úvěr.

Stopuju kometu na Mléčném přejezdu
možná vyměním srdce za hvězdu,
možná chci vyletět
do světla Měsíce,
než bloudit po světě
bez duše,
bez tváře,
bez srdce.


Stopuju kometu na Mléčném přejezdu,
jednou vyměním srdce za hvězdu,
jednou vyměním svět za vesmírný řád,
ta hvězda mě bude hřát.

Marhon » Najdise.cz děkuji moc.
ano, přemýšlela, mockrát. ale zaprvé, nevím, jestli je to až tak dobré, aby to někdo četl, natož si koupil a zadruhé, nevím jak na to.

Marhon » Mí_lka děkuju, beru to jako pochvalu.
ikdyž neřekla bych, že temně hluboká, spíš krutě z reálu.
uznávám, že část příběhu je smyšlená. a sice ta o květech. to byla pouze záležitost myšlenek ve sledu událostí.
zbytek je příběh, co se stal před x lety. tenkrát se staly dvě nešťastné nehody, s opačnými následky, jedna tady u nás a druhá kdesi na Moravě a obě mi zůstaly v hlavě. tohle byla mladá maminka, co zachránila svoje dítě, ale sebe už zachránit nedokázala. je to dávno, stále je ten příběh u mě živý. možná ho jen živím já myšlenkami. ale moje pocity se k němu čas od času vrací, tohle by se vůbec stávat nemělo.
co jí asi probíhalo v hlavě, když se musela rozhodnout, říkám si, jak by se asi zachoval kdo z nás, muž, žena... včetně mě, dokázal - udělal by to co ona?
vteřina na rozhodnutí a všechno je úplně jinak. stačí setina vteřiny a člověk přijde o ruku, o nohy, o oči, o život, o blízkého....
tenkrát sem to začala psát a teď náhodou našla a samo se to poskládalo.
jak sem napsala už výše, verze o květech je postavená čistě na myšlenkách, jak asi probíhal její život, než se to celé stalo, jaký měla zájmy, co si přála, co chtěla.... pouze moje myšlenky. byl to první obraz, co mi tenkrát naskočil, rozkvetlá zahrádka u domu, ulice, louky, prostě sem si to, nevím proč spojila s květy.
co se týká první padesátky, najdeš ji tady, nikde jinde. na mým profilu v literárním. http://diskuze.najdise.cz/vlastni-t…
ještě jednou děkuji, sem skutečně ráda, že to někoho osloví, jakkoli, že to někdo čte a nepíšu to zbytečně. ač v poslední době to "není mé". ale to už je na dlouhé povídání.

Marhon » Pithecanthropus erectus Píťo díky.

Marhon » Mí_lka děkuji mockrát. jsem ráda, že tě tu opět vidim.

Marhon » Najdise.cz dík

Marhon » Marhon dvaadevadesátá...


čtyři kapky vosku.


sbírala plané květy podél cest
a kradla růže ze zahrad,
snad chtěla, aby mohly věčně kvést,
ty musel si se smát.
měls ji rád.

máčela voskem plátky okvětní,
a plnila tím celý byt,
snad věřila, že kvetou, že jen sní,
že budou déle žít,
směls ji mít.


snad myslela si, že víc času ji zbývá,
tak jaký příběh se tam stal,
když stihla zachránit ti syna
a její anděl, kde ten stál?

snad myslela si, že víc času ji zbývá,
snad že její svíce nehoří,
snad chtěla zachránit ti syna,
snad věřila, že smrt život netvoří.

nebyl tam anděl strážný snad,
snad polámal si křídla,
teď vidíš květy umírat,
tak kde se stala chyba.

snad myslela si, že víc času ji zbývá,
kdo ví, snad osudu se ptej,
ještě včera tady byla,
zbyla jen bílá orchidej.

nebyl tam anděl strážný snad,
asi ulomil si křídla,
teď vidíš květy umírat,
tak kde se stala chyba?
snad příliš snila.


pomalu ti hoří knot
a hoří ti i nebe,
dal bys život za život?
dal bys ty sám sebe?

pryč jsou starý postoje.
zbyly jen čtyři kapky vosku na stole.

Marhon » světýlko to je hezký, děkuji.

Marhon » Odyssea tak pojď.

Marhon » Marhon jedenadevadesátá ...




až tam, kam chodí láska spát.


to ráno, nikdo nezkoušel, zda má jít
a přece šel.
to ráno, nikdo nevěděl, co má ctít
a přece chtěl.
to ráno, nádech měl jiný tón,
jiný chór
a jiný směr.
tak kráčej bez poklon,
smíš a vždy jsi směl.


to první touha vzdálená,
žene dál, ač cestu zná,
to první přání dává směr,
je poslední a na závěr,
se ptá:
kdo mě zná?

to první pohled říká víš,
to jsem já, víc nespatříš,
to první dotek říká jen,
jsem skutečný a přítomen.
tak se ptám
je zván?


na Zemi, kde je zázemí,
na nebi je sen co zdá se mi.
na Zemi, na Zemi spříznění,
na nebi víra a souznění.

kdo hledá, to co schází,
hledá a nenachází,
půjdu až tam, kam chodí láska spát
a budu tam stát.


to první pohled říká smím,
budu tvým bohatstvím,
to první slovo říká já,
jsem první a jediná.
jsem tvá,
skutečná.

trávu pod nohama a Zem
jdu jak stín, za Sluncem,
vítr snáší se z výšek
krade chmýří pampelišek.
a já vím,
že nekončím...


na Zemi, kde je zázemí,
na nebi je sen co zdá se mi.
na Zemi, na Zemi spříznění,
na nebi víra a souznění.

kdo hledá, to co schází,
hledá a nenachází.
dojdu až tam, kam chodí láska spát
a budu tam stát.



tak kráčím po Zemi, kde je zázemí,
po nebi, kde sen zdá se mi.
na Zemi, na Zemi spříznění,
na nebi víra a souznění.

trávu pod nohama a rodnou Zem,
jdu za Sluncem.
jsem ten,
kdo hledá, to co schází,
hledá ač nenachází.
dojdu až tam, kam chodí láska spát
a budu tam stát.

trávu pod nohama a rodnou Zem
jdu za Sluncem,
až tam, kam chodí láska spát.
a budu tam stát.

Marhon » Mí_lka děkuju.

Marhon » Marhon devadesátá...


srdce a štěstí.


sedí malé štěstí,
v koutě na náměstí
a rozdává psaníčka,
svoje malá štěstíčka.

však marně natahuje ruce,
s tím kouskem lístku bezbranným,
kde není žádný tvůrce,
kde adresát je neznámý.



to ráno srdce vystoupilo z vlaku
a doufá, že tu mělo být,
že chtělo se tu dotknout mraků,
že chtělo letět do oblaků,
že mělo tady zastavit.



sedí smutné štěstí,
v koutě na náměstí,
v ruce drží psaníčka,
svoje malá štěstíčka.

však marně zvedá oči,
k těm jdoucím a ztrápeným,
nikdo se neotočí,
jsou v sobě ztracení.

sedí malé štěstí,
v koutě na náměstí,
a pouští svoje psaníčka,
svoje malá štěstíčka.

na křídlech motýlů a ptáků,
na zlatém svitu slunečním
a raduje se z odeslaných dárků,
ač nemá s kým.



to ráno srdce trhá plátky
a ze sebe sama skládá list,
zapečetí do obálky,
co spadla z nebe beze známky,
snad ho bude někdo číst
a letí do oblak,
ke slunci a ke hvězdám,
stoupá až tam, kde sen je přán,
k modrým výšinám,
kam stoupají jen ptáci
a letí pak,
letí do oblak...



sedí malé štěstí,
v koutě na náměstí
v ruce nemá psaníčka,
žádná svoje štěstíčka
a hledí do oblak,
ke slunci a ke hvězdám,
stoupá až tam, kde sen je přán,
k modrým výšinám,
kam stoupají jen ptáci
a hledí tak,
hledí do oblak...

...odkud přiletí,
dopis s rudou pečetí...

usmívá se štěstí,
v koutě na náměstí,
a jen tiše tulí se,
k svému srdci v dopise.

Marhon » Marhon devětaosmdesátá...


dívka usměvavá.

kam kráčíš dívko usměvavá,
a úsměvem žlutých slunečnic,
co říká víc,
než slova psaná.

kam kráčíš dívko usměvavá,
snad do nebe a do mraků,
do krajů snů a světů zázraků,
pro slova nedopsaná.

kam kráčíš dívko usměvavá,
s očima plných hvězd,
pohádek,
v život si přána.

kam kráčíš dívko usměvavá,
snad do štěstí a do přání,
co tě vyvedou a pohání
dál, kam až láska sahá.

tak kráčej dívko usměvavá....

Marhon » Najdise.cz když sem tohle dopsala, měla sem pocit, že sem přesně nevyjádřila to, co sem chtěla říct, ale teď vidim, že sem to napsala správně a za to ti děkuji.
jo, každý máme nějaký to svoje místečko snů. někdo pustý ostrov, někdo bílou chaloupku na kraji města, někdo místo v horách a někdo tam nahoru "domů", odkud by se už nevrátil. v realitě sou tahle místa čim dál víc potřebnější a čim dál víc mizí.

Marhon » Najdise.cz nápady sou. mam tu rozepsaných spoustu věcí i několik let, například bloudivá je rozepsaná od loňska a dneska, po dopsání "abychom trvali", se najednou vyskládalo posledních pět, šest slovíček a dopsala se. asi to tak někdo chtěl.
ale skutečně chybí slova. i když mluvim, nebo jen tak píšu, nemůžu si vzpomenout na slovo, co chci použít, pak používám jiný a blbě se vyjadřuju. asi uvízlá v pocitech.
ostatně, o tom je 76 - pocitová.

Marhon » Mí_lka děkuji znovu.
odpověď? nevím, dochází slova.

Marhon » Najdise.cz dík za pochvalu a díky, že si tady.

Marhon » Mí_lka děkuji mockrát.
těší mě, že si někdo dal práci to přečít.
šedesátá už jednou tady byla označena a nyní podruhé, což mě překvapuje a těší.
za čtyřiaosmdesátou děkuji. je stará, ale byla hodně pocitová.