padesátá... Loni bylo spousta čápůLoni bylo spousta čápůa bílých labutíSnad přišli utřít slzyptali se co je tiMožná to špatně cháputo už mi nepovíTen rok byl ztrátovýLoni bylo spousta čápůa bílých labutíSnad přišli rozdat úsměva malé dojetíMožná to špatně chápuže sme jen nevděčníTen rok byl konečnýLoni bylo spousta čápůa bílých labutíByli tu pohlazenímbyli tu objetímJen přišli překrýt ztrátujak dotek svátečníZa ten rok smutečníLoni bylo spousta čápůa bílých labutíSnad přišli utřít slzyzeptat se co je tiSnad přišli zakrýt ztrátukde se nerozedníkde byl rok posledníLoni bylo spousta čápůa bílých labutía možná jenom tápua sme jen prokletív tomhletom stoletíSnad letos bude hodně čápůa bílých labutí...
Snad byl to dlouhej den, uprostřed strachu ukotven a možná ještě dál, však ty ses smál, kde si ten úsměv bral, když stál si opodál, tvůj smích byl odrazem víc než bys chtěl.
Snad byl to dlouhej den, však šťasten byl ten, kdo blízko stál a moc si přál, být blíž než směl, snad tebou omámen.
Snad byl to dlouhej den, snad byl to jen sen, možná se to vážně stalo, možná se jedno srdce rozesmálo, možná se to jenom zdálo a možná to bylo málo, pro dlouhej den, v duši uzamčen.
Snad byl to jen dlouhej den, pro jedno srdce vytvořen, možná to jednou život zruší, možná to štěstí nepřísluší, vejít do snů, jež tuší, že byl to dlouhej den, v srdci uzamčen.
Kde klid a moudrost dálnověků jde od člověk ku člověku a chce zastavit ten čas na věky věků, ten dlouhej šťastnej den, do vteřin uzamčen. Do vteřin v nás.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
Tedy
Ztracený jsem v moři, v mořské soli. Rozkládám se až to bolí. Sůl do ran proudí. Tu myšlenka se v hlavě rodí. Jde to stěží, jako když se člověk sněhem brodí. Chlupy se mi z toho ježí. A čas neúprosně rychle běží. Náhle už se cítím svěží. To když mě má myšlenka před zlým střeží.
Možná se ptáš, co je to zač. Co pomohlo i utišit pláč.
Bylo to pomyšlení na lásku. Bez drobného chvění, bez hlásku.
Co smyslem může být větší? Co každou bolest léčí? Co je tu stále, i když smutkem na kolenou klečí. Pro pána krále, bylo by dobrým skutkem. Jako vodopádem prudkém. Vyjevit co cítíš. Jako když se do propasti střemhlav řítíš. Můžeš si připadat. Tím však o sílu toho skutku nebudeš okrádat.
Je to jako ruleta, buď ztratíš všechno, nebo nic. Co by sis mohl příti víc? Jako kometa, vyslán jsi byl tímto do světa.
Kam dopadne tvé působení, tam se rázem ledacos změní. Po rozednění, přijde možná i trochu porozumění.
A teď říkej, že na tom světě hezky není. Když jsou dva tak krásně láskou okouzlení.
Ten cit by nikdy neměl vyprchat, jako ocitnout se prázdný mlat. Ty síly musí stále působit, a nic na světě by je nemělo prolomit. Tak může být dosažen i věčný klid.
Vždy víš, že tu je. Mezi námi stále poletuje.
Víra v ni, to je to nejlepší, co můžeš znát. Proto nikdy by ses jí neměl vzdát.
Není to tak hezké? Smět říct.: Mám tě rád. :-) Slova české, možná bych měl jim požehnat.
Jedno ráno..... zda dalo by se říkat ráno, když nebylo tak ujednáno, když nebyl nastaven tak den, snad byl ještě vesmír unaven, však bylo nám přáno a bylo jedno hvězdné srdce požehnáno.
srdce co rychle tepe, ve své době, ve svém světě, dává život, dává sílu, všechnu krásu do vesmíru, pulsar stejný a přece jiný, srdce Krabí mlhoviny.
Jedna duše..... zda dalo by se říkat duše, zní to tak prázdně a jednoduše, když uvnitř jen horko, zář a prach, cosi však tvoří v útrobách, a tepe tak silně bez retuše, jedno srdce hvězdné duše.
ztrácíš se v té dávné kráse, něco v té kráse ukrývá se, tak se dívej člověče, než ti ta chvíle uteče, snad pomůže ti ke tvé spáse, když mír v tvém srdci rozlévá se.
Jedno ráno přišel sen..... zda dalo by se říkat sen, když byl jsi právě probuzen, našel tenhle klidný kout, snad že chtěl jsi jenom obejmout, tak moc jsi chtěl a byl jsi poztrácen.
Poztrácen v té dávné kráse, teď v té kráse ukrýváš se, smýváš z mysli všechny viny, v mračnu Krabí mlhoviny.
Už jste se někdy ztratili? Na furt nebo jen na chvíli?
Haló Pane, kampak jste se ztratil, Vy slovy jste mě obohatil a vkládal věty myšlenkám. Haló Pane, kampak jste se ztratil, když někdo z hůry mé plány zhatil a slova mizí Bůh ví kam.
Haló Pane, kampak jste to zmizel, bez Vašich slov je to svízel, začínám zase od znova. Haló Pane, kampak jste to zmizel, vím, že nic jste nenabízel, však dám Vám království za slova.
Haló Pane, kde pak je Vám přáno, jen se tak dívám zdaleka, snad se mi to jenom zdálo, snad hledám smysl člověka.
Haló Pane, asi máte štaci, než všechny časy pominou, u Vás stále hledám inspiraci. Ztrácím Vás každou vteřinou.
Kde jste pane, jak pak se Vám vede, nikdo tak věty spřádat nedovede. Kde jste pane, jak pak se Vám daří, nikdo už příběhy tu nevytváří a další vteřina uniká do nikam.
Teď, kam moje paměť sahá, už ta slova neovládá a tak Pane, v téhle změti, píšu věty po paměti, snad žádné mě neminou. Co si pak počít s načatou vteřinou.
Marhon
Místo na Zemi. Je tma, večer a taky jste se uhnípli v posteli v obležení polštářů a dek, se skleničkou červeného vína, protože je venku prostě v zimě zima? Bloudíte po internetu jak znuděný, zablešený podvraťák a hledáte něco, co vás na příštích 90 minut zabaví natolik, že zapomenete jít spát. A máte to. Zůstanete u oblíbeného seriálu, notoricky známého, avšak v zápalu minulých pracovních životů, nedokoukaného. Mezera desetiletí vytvořila nevědomostní kráter, který právě teď musíte za jednu noční spirálu zdolat. Hltáte příběh za příběhem a vůbec jste si nevšimli, že čas vám vytvořil černou díru ve věčnosti, kterou se řítíte do jinam. A stop. Dívají se na vás známé oči, které říkají: „Ahoj.“ Tebe znám, říkáte si. Jistě, denně potkáváte lidi, které znáte a nevíte kam s nimi, tak je pozdravíte, usmějete se a zapomenete na ně stejně, jako jste je neznali předtím. Ale tyhle oči znáte. Provokují vás, smějí se vám a vytáčí vás, protože nevíte, co si s nimi počít. Postava na obrazovce jen tak mávne chronicky známým gestem nad vámi rukou a pokračuje ve svém ději podle scénáře. Však to má ve scénáři. Doprčic, toho chlapa znám. Říkáte si znovu a ty oči se jen škodolibě smějí, jakoby se dívaly přímo na vás. A začne se smát. A směje se vám. A směje se vám stejně, jako se vám smál před čtyřiceti lety, jen kolem očí víc vrásek, na hlavě víc šedi, ale směje se vám stejně jako tenkrát. „Ano, jsem to zase já.“, říká ve svém úsměvu. Poznávám tě, samozřejmě, že tě poznávám, ze všech jmen se vynoří to správné, k té správné tváři. A jak se máš za celé ty roky, které doba odstřihla jak sepraný štítek ze svátečních šatů. Ve tmě hupsnete do informačního toku, jak hlubinný potápěč bez dýchacího přístroje. Ponor na jeden nádech. A putujete zpátky v čase, ocitáte se v cizím životě, v cizí zemi, v cizí duši a bloudíte prstem po mapě. Ano, tady to znám, tady jsem byla a propadáte se cizím osudem s vlastními vzpomínkami, do cizího příběhu v kraji, který je vám tak blízký. Hodiny běží po zpátku takovou rychlostí, že kukačka už se ani nesnaží otevírat dvířka. Procházíte krajem zelených kopců, kamenných zdí, modrého nebe, duhou na jejímž konci je poklad. Znovu na vás vyskakují skřítci a víly a z bran hradů vyjíždí rytíři ve zbroji. Znovu s vámi houpe vítr, slunce vám svítí do očí a kapky deště stékají po tváři a znovu se cítíte jako doma. Ty oči se na vás dívají s útěchou a vřelým citem, jako by věděly, po čem se vám stýská. Vzpomínky kolem vás proplouvají a tančí se sny, jako vzdušné bludičky s kapkama vody. Tmou se mihotají paprsky světla a připomínají vám, že čas návratu se blíží. Odhazujete myšlenky, vydechujete poslední zbytky snění a vyplouváte tmou nad hladinu. Je ráno. Noc bledne a vy sedíte pod dekami a polštáři v jiném čase, v jiném kraji, v jiném těle, jen ty oči z obrazovky jsou stále stejné. Usměvavé, klidné a vřelé, jako by věděly. Také máte své tajné místo na Zemi?
Marhon
» Khalia Zvlčelá
no, nepíšu abych psala, jen když mám co říct. takže asi sem už všechno vykecala, protože mi posledních pár let chybí slova. mimochodem, blahopřeji k přírůstku.
Marhon
ptáte se mě, proč mi zmizela básnička, protože k básničce patři fotka a nejde mi z nějakého důvodu vložit. přitom do fotografickýho jde, tak to asi bude bez fotek.
kdo se ptá vrcholků skal, kdo se ptá, snad ten kdo tam stál, kdo se ptá, ten kdo neví, ptá se do rozednění.
kdo se ptá pramenů řek, kdo se ptá, snad prochodil věk, kdo se ptá, snad ten kdo chce víc, kdo neumí říct.
a pak se ztrácí čas rozvitých vět, a pak se ztrácí vzdálený svět, a pak se ztrácí spory a spěch, odpověď je vlastní dech.
kdo tam stál, na vrcholcích skal, kdo tam stál u té nejvyšší z bran, kdo tam stál, snad něco si přál, možná se bál. kdo jednou tam stál, stát bude dál.
Najdise.cz
» MarhonSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Khalia Zvlčelá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Souhlasím.. Odkládej zde více, fakt se mi to líbí... Ale chápu, znám to, nejde na to moc tlačit.
vezmi si plášť, ať zahřeješ si křídla, ty komu ještě zášť k srdci nedohlídla, a pláče ve svý kráse a v slzách usmívá se, a pije laním z vřídla.
vezmi si plášť, ať zahřeješ svý touhy, dokud víc času máš, než o jeden krok pouhý, a vstaň ze svýho pláče, chceš letět a ne kráčet, ať nádech tvůj je dlouhý.
vezmi si plášť, ať zakryješ si křídla, aby tvůj pláč láska nezahlídla a přišla blíž, pak uvidíš, zda duše neprořídla.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Marhon (* 30.7.1974) Žena
sto druhá...
vezmi si plášť...
vezmi si plášť, ať zahřeješ si křídla, ty komu ještě zášť k srdci nedohlídla, a pláče ve svý kráse a v slzách usmívá se, a pije laním z vřídla.
vezmi si plášť, ať zahřeješ svý touhy, dokud víc času máš, než o jeden krok pouhý, a vstaň ze svýho pláče, chceš letět a ne kráčet, ať nádech tvůj je dlouhý.
vezmi si plášť, ať zakryješ si křídla, aby tvůj pláč láska nezahlídla a přišla blíž, pak uvidíš, zda duše neprořídla.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - najdise.cz v této diskuzi
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Najdise.cz (Systémová zpráva)
- Příspěvek byl smazán -
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Najdise.cz (Systémová zpráva)
Příspěvek je od uživatele Khalia Zvlčelá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: === Souhlasím.. Odkládej zde více, fakt se mi to líbí... Ale chápu, znám to, nejde na to moc tlačit.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Marhon (* 30.7.1974) Žena
sto třetí...
kdo se ptá...
kdo se ptá vrcholků skal, kdo se ptá, snad ten kdo tam stál, kdo se ptá, ten kdo neví, ptá se do rozednění.
kdo se ptá pramenů řek, kdo se ptá, snad prochodil věk, kdo se ptá, snad ten kdo chce víc, kdo neumí říct.
a pak se ztrácí čas rozvitých vět, a pak se ztrácí vzdálený svět, a pak se ztrácí spory a spěch, odpověď je vlastní dech.
kdo tam stál, na vrcholcích skal, kdo tam stál u té nejvyšší z bran, kdo tam stál, snad něco si přál, možná se bál. kdo jednou tam stál, stát bude dál.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - ja-aja v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Marhon (* 30.7.1974) Žena
ptáte se mě, proč mi zmizela básnička, protože k básničce patři fotka a nejde mi z nějakého důvodu vložit. přitom do fotografickýho jde, tak to asi bude bez fotek.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - ja-aja v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
ja@aja (* 28.2.1967) Žena
.. takže iba technická záležitosť, možno admin to prenastavil, skús sa ho opýtať.. ináč som moc rada, že ju tu opäť vidím
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Marhon (* 30.7.1974) Žena
sto druhá...
vezmi si plášť...
vezmi si plášť, ať zahřeješ si křídla, ty komu ještě zášť k srdci nedohlídla, a pláče ve svý kráse a v slzách usmívá se, a pije laním z vřídla.
vezmi si plášť, ať zahřeješ svý touhy, dokud víc času máš, než o jeden krok pouhý, a vstaň ze svýho pláče, chceš letět a ne kráčet, ať nádech tvůj je dlouhý.
vezmi si plášť, ať zakryješ si křídla, aby tvůj pláč láska nezahlídla a přišla blíž, pak uvidíš, zda duše neprořídla.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - mi_lka v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Marhon (* 30.7.1974) Žena
sto čtvrtá...
proplouvám
proplouvám mezi kapkama deště, proplouvám, snad spím ještě, a nechám si zdát.
proplouvám mezi kapkama snění, proplouvám, je tu co není, můžu si přát.
proplouvám mezi kapkama přání, proplouvám a nic nebrání se smát.
proplouvám mezi skutky a činy, proplouvám, tenhle čas je jiný, zůstane stát.
proplouvám mezi kapkama vody, proplouvám, svět deštěm voní, nechce se vzdát.
proplouvám mezi kapkama deště, prosím ještě.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - ja-aja v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
ja@aja (* 28.2.1967) Žena
...prosím ještě..
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - setu v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Setu (* 24.10.1981) Žena
moc hezké. právě ted mi to velmi pomohlo. díky
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - tedy v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Tedy (* 13.3.1991) Muž
Ztracený jsem v moři, v mořské soli. Rozkládám se až to bolí. Sůl do ran proudí. Tu myšlenka se v hlavě rodí. Jde to stěží, jako když se člověk sněhem brodí. Chlupy se mi z toho ježí. A čas neúprosně rychle běží. Náhle už se cítím svěží. To když mě má myšlenka před zlým střeží.
Možná se ptáš, co je to zač. Co pomohlo i utišit pláč.
Bylo to pomyšlení na lásku. Bez drobného chvění, bez hlásku.
Co smyslem může být větší? Co každou bolest léčí? Co je tu stále, i když smutkem na kolenou klečí. Pro pána krále, bylo by dobrým skutkem. Jako vodopádem prudkém. Vyjevit co cítíš. Jako když se do propasti střemhlav řítíš. Můžeš si připadat. Tím však o sílu toho skutku nebudeš okrádat.
Je to jako ruleta, buď ztratíš všechno, nebo nic. Co by sis mohl příti víc? Jako kometa, vyslán jsi byl tímto do světa.
Kam dopadne tvé působení, tam se rázem ledacos změní. Po rozednění, přijde možná i trochu porozumění.
A teď říkej, že na tom světě hezky není. Když jsou dva tak krásně láskou okouzlení.
Ten cit by nikdy neměl vyprchat, jako ocitnout se prázdný mlat. Ty síly musí stále působit, a nic na světě by je nemělo prolomit. Tak může být dosažen i věčný klid.
Vždy víš, že tu je. Mezi námi stále poletuje.
Víra v ni, to je to nejlepší, co můžeš znát. Proto nikdy by ses jí neměl vzdát.
Není to tak hezké? Smět říct.: Mám tě rád. :-) Slova české, možná bych měl jim požehnat.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi
Ukaž horoskopy diskutujícícho
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - marhon v této diskuzi