Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
s dovolením, jen si tu odložím... - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
s dovolením, jen si tu odložím...
01.02.2014 - 16:07
Marhon
s dovolením, jen si tu odložím...
padesátá... z roku 2012. bohužel, platná i pro letošní rok. Loni bylo spousta čápůLoni bylo spousta čápůa bílých labutíSnad přišli utřít slzyptali se co je tiMožná to špatně cháputo už mi nepovíTen rok byl ztrátovýLoni bylo spousta čápůa bílých labutíSnad přišli rozdat úsměva malé dojetíMožná to špatně chápuže sme jen nevděčníTen rok byl konečnýLoni bylo spousta čápůa bílých labutíByli tu pohlazenímbyli tu objetímJen přišli překrýt ztrátujak dotek svátečníZa ten rok smutečníLoni bylo spousta čápůa bílých labutíSnad přišli utřít slzyzeptat se co je tiSnad přišli zakrýt ztrátukde se nerozedníkde byl rok posledníLoni bylo spousta čápůa bílých labutía možná jenom tápua sme jen prokletív tomhletom stoletíSnad letos bude hodně čápůa bílých labutí...
Příspěvky v diskuzi
01.02.2014 - 16:22
| Filtr
Marhon
čtyřiapadesátá...
kdyby ti dali křídla
osud ti nadělil
spoustu snů, spoustu sil,
kreslí ty okamžiky chvil
do přání.
ztracená, vrácená
jsou ta přání bez jména
a prázdná mysl zastřená
se brání.
ležíš na louce, kde stokrát si už byl,
probouzíš se do snů kde skutečně si žil,
díváš se na modrou oblohu a věř,
kdyby ti dali křídla, už by ses nevrátil.
kdosi vzal proutků pár,
malou klícku udělal,
ptáčka do ní jednou dal
v soumraku.
kde si stál, když se ptal,
osud na to co sis přál,
když tvůj život uschoval,
v zázraku.
ležíš na louce, kde stokrát si už byl,
probouzíš se do snů kde skutečně si žil,
díváš se na modrou oblohu a víš,
kdyby ti dali křídla, už by ses nevrátil.
i ten ptáček co chce žít,
zkouší klec svou otevřít,
aby mohl z nebe pít
z oblaků.
svět už znáš, nevnímáš
kdo ti přidal na rubáš
ptáčku dvířka otvíráš
k oblakům.
ležíš na louce, kde stokrát si už byl,
probouzíš se do snů kde skutečně si žil,
díváš se na modrou oblohu a víš,
kdyby ti dali křídla, už by ses nevrátil.
kdyby ti dali křídla
osud ti nadělil
spoustu snů, spoustu sil,
kreslí ty okamžiky chvil
do přání.
ztracená, vrácená
jsou ta přání bez jména
a prázdná mysl zastřená
se brání.
ležíš na louce, kde stokrát si už byl,
probouzíš se do snů kde skutečně si žil,
díváš se na modrou oblohu a věř,
kdyby ti dali křídla, už by ses nevrátil.
kdosi vzal proutků pár,
malou klícku udělal,
ptáčka do ní jednou dal
v soumraku.
kde si stál, když se ptal,
osud na to co sis přál,
když tvůj život uschoval,
v zázraku.
ležíš na louce, kde stokrát si už byl,
probouzíš se do snů kde skutečně si žil,
díváš se na modrou oblohu a víš,
kdyby ti dali křídla, už by ses nevrátil.
i ten ptáček co chce žít,
zkouší klec svou otevřít,
aby mohl z nebe pít
z oblaků.
svět už znáš, nevnímáš
kdo ti přidal na rubáš
ptáčku dvířka otvíráš
k oblakům.
ležíš na louce, kde stokrát si už byl,
probouzíš se do snů kde skutečně si žil,
díváš se na modrou oblohu a víš,
kdyby ti dali křídla, už by ses nevrátil.
01.02.2014 - 16:18
| Filtr
Marhon
třiapadesátá...
jen si tu odložím.
s dovolením, já si zde odložím,
svůj kufr, co nesu z nádraží,
po tý cestě ho nechci nechat venku,
je malý, jen jako pro panenku,
tak si ho odložím.
vždyť skoro nic neváží,
je v něm jen vlasů pramínek
a pár dávných drobnýh vzpomínek,
tak si je odložím.
ty chvíle, kdy byli sme na zápraží,
ten dvorek, z malých bílých kvítků
a košík plný mladých hříbků,
jen si tu odložím.
to co už nikdy zpátky nevložím,
ty vlaštovky co slétly z mraků,
sukni, rudou jak květy máku,
to si tu odložím.
to ráno, kdy děda seče trávu
babička vaří bílou kávu,
si tady odložím. s dovolením, snad smím.
jen si tu odložím.
s dovolením, já si zde odložím,
svůj kufr, co nesu z nádraží,
po tý cestě ho nechci nechat venku,
je malý, jen jako pro panenku,
tak si ho odložím.
vždyť skoro nic neváží,
je v něm jen vlasů pramínek
a pár dávných drobnýh vzpomínek,
tak si je odložím.
ty chvíle, kdy byli sme na zápraží,
ten dvorek, z malých bílých kvítků
a košík plný mladých hříbků,
jen si tu odložím.
to co už nikdy zpátky nevložím,
ty vlaštovky co slétly z mraků,
sukni, rudou jak květy máku,
to si tu odložím.
to ráno, kdy děda seče trávu
babička vaří bílou kávu,
si tady odložím. s dovolením, snad smím.
01.02.2014 - 16:16
| Filtr
Marhon
dvaapadesátá...pro...
Most na křídlech
Jedno srdce postavilo most na lehkých křídlech
přes údolí přání a řeku času
pro úsměvy pohledů v prostoru ztracených
pro podání rukou na míle vzdálených
nabídlo pozdravům zkrátit si trasu
přichází blíž zvědavé myšlenky
přichází blíž
nahlíží výš drobounké pomněnky
nahlíží výš
prohlíží uzoučkou lávku
na špičky stoupají
hlavičky zvedají
chtěji se dotknout jen hlásku
co přichází blíž jak malé pramínky
přichází blíž
stoupají výš čarovné stupínky
stoupají výš
hlavičky kopretin, větvičky růží
prochází po můstku stvořeném duší
a v každém lístečku schované vzpomínky
a v každé vůni ukryté myšlenky
až přejdou lehonce na druhý břeh
čeká tam člověk na nádech
co vykouzlí v očích tajemnou zář
a za každým pozdravem je Tvoje tvář
a tak v prostoru krátí si trasu
myšlenky, pozdravy, úsměv a smích
podání rukou na míle vzdálených
přes údolí přání a řeku času
To jen jedno srdce postavilo most na lehkých křídlech
Most na křídlech
Jedno srdce postavilo most na lehkých křídlech
přes údolí přání a řeku času
pro úsměvy pohledů v prostoru ztracených
pro podání rukou na míle vzdálených
nabídlo pozdravům zkrátit si trasu
přichází blíž zvědavé myšlenky
přichází blíž
nahlíží výš drobounké pomněnky
nahlíží výš
prohlíží uzoučkou lávku
na špičky stoupají
hlavičky zvedají
chtěji se dotknout jen hlásku
co přichází blíž jak malé pramínky
přichází blíž
stoupají výš čarovné stupínky
stoupají výš
hlavičky kopretin, větvičky růží
prochází po můstku stvořeném duší
a v každém lístečku schované vzpomínky
a v každé vůni ukryté myšlenky
až přejdou lehonce na druhý břeh
čeká tam člověk na nádech
co vykouzlí v očích tajemnou zář
a za každým pozdravem je Tvoje tvář
a tak v prostoru krátí si trasu
myšlenky, pozdravy, úsměv a smích
podání rukou na míle vzdálených
přes údolí přání a řeku času
To jen jedno srdce postavilo most na lehkých křídlech
01.02.2014 - 16:13
| Filtr
Marhon
jedenapadesátá...
Jsem dnešek, jsem zítřek.
Jsem dnešek, jsem zítřek.
Rodím se stále znova
a umírám.
Na co jen si vzpomínám,
že nejsou žádná slova,
jen stoupá hruď, pak klesá,
jak slunce na nebesa.
Jsem dnešek i zítřek,
jsem i včera.
Nejedna slza zabrečela,
štěstím, když se zrodím,
v pláči nových rodin,
smutkem, když usínám,
když umírám.
Jsem dnešek, jsem zítřek,
jsem i včera.
Nejedna duše zabrečela,
když se znovu rodím,
když vaše srdce hladím.
Jsem nádech-výdech.
Jsem dnešek, jsem zítřek.
Jsem dnešek, jsem zítřek.
Rodím se stále znova
a umírám.
Na co jen si vzpomínám,
že nejsou žádná slova,
jen stoupá hruď, pak klesá,
jak slunce na nebesa.
Jsem dnešek i zítřek,
jsem i včera.
Nejedna slza zabrečela,
štěstím, když se zrodím,
v pláči nových rodin,
smutkem, když usínám,
když umírám.
Jsem dnešek, jsem zítřek,
jsem i včera.
Nejedna duše zabrečela,
když se znovu rodím,
když vaše srdce hladím.
Jsem nádech-výdech.
© 2007-2024 Najdise.cz