Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » Mici Angóra no, já naštěstí nebo bohužel, tchýni nemam.
ale připomnělo mi to mojí babičku.

Marhon » il*ča no, já neměla na mysli ani tak ten pořádek, jako spíš to komandování.
dej si ty vlasy do culíku. v jaký ruce to držíš? má tu sukni moc krátkou. má tu sukni moc dlouhou....

Marhon » il*ča "...narovnej si ty křídla, přežehli si tu bílou košili, nezpivej tak nahlas..."
seš si jistá, že nepopisuješ raka?
a nebo sou ty "bábi" všechny stejný bez ohledu na znamení.

Marhon » Najdise.cz díky.
tak Radůzu neposlouchám, ale vim o ní. je výborná, skvělý hlas i texty.
na ten obraz sem se musela podívat.
mam radost, že máš svojí vlastní viditelnou představu, ač "můj" dům vypadá úplně jinak. ale co by sme byly bez vlastních představ a snů, že?

Marhon » Marhon šestadevadesátá...


Láska je modlitba.

Slunce zapadá za obzor za mraky
a tma se snáší na okna na střechy,
měsíc stříbrný osvítí tvou tvář,
poskládám srdce
na oltář.
Černou oblohou proletí hvězda,
filozofem lásky je ten kdo ji nezná,
tak mám jen přání a je mi to líto,
láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Už se jen dívám, je víc co bych chtěla,
ty jsi byl tady a víc jsem zapomněla,
kolem se točí jen samé otázky,
jsem filozof
lásky.
Obloha mění tvar a oči zaslzí,
usedám za volant a slunce vychází,
ztrácím už duši a je mi to líto,
láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Sluneční zář píchá do očí,
mé vlastní já na rozum útočí,
tiše tu sedím a na pláč je brzy,
když nejsou
slzy.
Prázdná skořápka zbyla ze srdce,
co čeká na noc, na stříbro měsíce,
stejně ti neřekne, co je jí líto,
vždyť láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Marhon » Mí_lka díky.

Marhon » Najdise.cz kdysi dávno jsem si v knihovně vypůjčila knížku "CASSIOPEIA"
už sem jí nikdy nikde nenašla, ale byla tam, krom jiného, třeba báseň do "trychtýře" i tato básnička, kterou jsem tenkrát letmo očima přelétla a do dnes si ji skoro celou určitě s mírnýma odchylkama pamatuju.

Tma jak v pytli,měsíc svítil,
luh se sněhem zelenal.
Kočár se jak ďábel řítil
pěkně zvolna podél skal.

Cestující vsedě stáli
mlčky v živém hovoru,
střelený zajíc v dáli
běží z kopce nahoru.

Na své fialové truhle,
celé pěkně zelené,
černý blondýn hledě ztuhle
na to zvíře střelené.

Marhon » il*ča život neni dobro ani zlo, nýbrž pouze místo pro dobro a zlo, podle toho, čemu dáme přednost.
Michel de Montaigne

Člověk by nevěřil, co všechno potřebuje k tomu, aby se aspoň trochu podobal člověku.(J.N.NESTROJ)

François de la Rochefoucauld
Je rozhodně snazší vzplanout láskou, když člověk nemiluje, než se jí zbavit, když miluje.

Marhon » Freja když já spíš než ty uznávaný malíře, hudebníky a básníky, co kolem nich svět skáče, radši ty, co píšou, kreslí a skládaji jen tak sami pro sebe a z lásky.

Virgonaut

Cesta
Život není jen vážný,
učí tě i smát.
Tak nebuď jenom vlažný,
nauč se i hřát...
I když lvům se hříva oholí...
I když orel má křídlo zlomený...
Cesty dál se vinou
někam do polí,
pořád je kam jíti když jsi znavený.
Jednou jí potkáš.
Někde na tý cestě svý...
Já už jí mám.
Oči má,jak nebe nádherný...
Dává mi lásky pít.
A konejšivě čeká...
až mi doroste hříva,
až se mi křídlo zahojí...
Jen tak...z Lásky.

Marhon » Najdise.cz Toulavej byl úžasnej. všechno co napsal, bylo krásný. netušim proč tenkrát zmizel a přestal psát.

Toulavej
Kupte si křídla Andělů
V krámě na křídla, prosilo malý děvče prodavače o tureckej med. Ale já tu neprodávám med, prodávám Andělská křídla. Chceš, jedny Ti dám? Děvče jen zavrtělo hlavou a trochu smutně se ohlédlo po výloze. Opravdu, jen samá křídla.. Ten pán co se vždy mračil na celou ulici před chvílí odlétal veselej. Chvíli tam stála a dlouze se dívala na prodavače. Myslel si o ní, že je malá nechápavá holka a ona zas nemůže pochopit, proč ji nerozumí (dva odlišné světy). Víš děvče, jedny Ti dám a uvidíš, že budeš veselá. Každý chce křídla Andělů, aby mohl lítat. Je o ně velký zájem a mám zde i pro malé děti. Děvče zavrtělo hlavou a smutně řeklo, že chce jen kousek medu. Prodavač byl starej dobrák a sám byl uvnitř ještě dítě, vždyt prodával křídla Andělů a to by dospělej nedělal. Víš co, zajdu naproti do cukrářství a kousek Ti donesu. Děvčátko se usmálo a přikývlo. Prodavač šel naproti do krámu, koupil deset deka sekanýho medu a s úsměvem ho podal děvčátku. To co prodavač uviděl, ho doslova zarazilo. Tolik štěstí a radosti v tak malejch očích snad neviděl. Celej krám se úplně naplnil sluníčkem. Za malou holkou se zaklaply dveře a prodavač si smutně sedl za pult. Já tu prodávám Křídla Andělů a té malé stačil kousek medu a byla tisíckrát štastnější než všichni co z mého krámku odlétaj? Celý život prodávám jen sen-iluzi a ted na sklonku života vidím, že štěstí a radost není v křídlech, ale uvnitř srdce a kdo ji tam nemá, ani křídla mu nepomůžou. A k tomu, abych si to uvědomil, stačilo udělat něco navíc než musím, pro jednu malou holku.. Zavřel krámek a na výlohu napsal nápis: "zavřeno. Křídla máte každý, ale bez Lásky, radosti a pomoci druhým, se Vám neotevřou a ty ode mne budou jen umělá"..Toulavej

Marhon » Najdise.cz a další moje oblíbená básnířka tady Mihulka, ale ta už tu asi neni, pak to byl Virgonaut a do třetice, když už jsme u toho vykrádání, tak tato.

Freja

Trafika.

Celičkou noc se milovali
a ráno koupili si los
v trafice na rohu.
A každou další noc
si věrnost slibovali,
když sledovali spolu noční oblohu.
Doufali ve výhru
co zajistí jim štěstí
a každé ráno
cestou přes náměstí
si v té trafice naději kupovali.
Hodně se milovali
málo spali...
A jak šly roky
tak pořád žili z mála.
On skládal hudbu
ona se často smála.
A jednou uviděli
na nebi hejno létavic
v té chvíli pochopili,
že nepotřebují už nic
Ona se usmívala
a on si tiše zpíval.
Nepřišlo osvícení
a ani citů příval
jen tiché souznění
jim zahřívalo srdce.
Spojili svoje ruce
a cestou přes město
se ani neohlédli
po staré trafice.
Už na los nenaláká
kometou osvícené milence.

Marhon » il*ča jo, tohle od Nezvala je fakt úžasný. nemám ho ráda od dob základní školy, ale to sem nepatří. tahle se mu povedla.

já nejen tobě vykrádám profil.
a nejen profil.
chybí mi tu strašidelný smajla.
když budu brát v úvahu, svoje oblíbené a na co asi nezapomenu, tak ač to neni báseň, dám sem něco, co kdysi dávno, před dávnými a dávnými časy, tady napsal jeden ...

Toulavej

voranžový pomeranče

..dneska máš tak smutný voči, že by se i skála ustrnula a já nevím proč. Dívám se do nich plnej otazníků a přemejšlím jak se ti tam mohl dostat smutek celýho světa. Čas od času mrkneš, ale znovu zvednutá opona víček novou scénu nechystá. Kulisák má blbej den, nebo možná ani nešel do práce.. Třeba jsou dnes všichni šťastný, když si jim vzala smutek..? Na chviličku ses usmála, nikdo by to nepostřehl, jenom já, protože tě znám celou a čtu si v tobě jako v nejmilejší knížce na dobrou noc. Přemejšlím , co mi chceš říct, když tě to stojí tolik bolesti, ale bojím se hádat.. Utřela sis slzu a dala hlavu do dlaní. "Pamatuješ, jak jsi mě vloni na Dušičky vyprovázel domů?" To víš, že pamatuju, na to do smrti nezapomenu. Vždyť jsem šel jen nalehko na roh domu, ale ty jsi moc chtěla, abych šel co nejdál, a já šel. Pak jsem se tejden kurýroval a ty ses mi smála, že mám červenej nos jako klaun. Vůbec si mě nechtěla pustit a já šel rád. Tu cestu s tebou bych za nic neměnil, klidně prostonám celej život, vím, jak máš ráda pomeranče.. Vždycky mi jeden oloupeš a pak půlku sníš. Říkáš mi "královské dělení miláčku.. Půlka pro churavého a půlka pro zdravého, aby tě mohl opatrovat..“ Ani jsem ti dnes neřekl, jak moc tě miluju, stejně to víš.. A taky jsi............... "Pššš, nech mě mluvit prosím.. Moc ráda tě poslouchám, ale dnes musím mluvit já." Znovu mě zatrnulo a zadíval sem se do těch krásnejch velkejch vočí, který byly vlhký jak pohled srny a smutný jak dítě co se na chvilečku ztratí.. Povídej.. "Už musím jít, něco se stalo a já tomu nerozumím, ale vím, že spolu nezestárnem jak jsme si slíbili.." Tak to vidíš, je tomu už rok a já sedám na stejný židli jako tenkrát. Jenom se nedívám do těch tvejch krásnej vočí. Stejně ti nevěřím, že jsi mě nemilovala. Řekla si to jenom tak a nejspíš si odjela někam strašně daleko do úplně cizí země za starou tetičkou, o kterou se musíš postarat, protože si jediná kdo to dokáže. Vždycky si měla velký srdíčko a tentokrát tě potřeboval někdo víc než já.. Chce se mi zakřičet, že tě potřebuju a dál už to nejde vydržet, ale lhal bych.. Vždycky si do mě viděla a dobře víš, že se o sebe postarám.. Vlastně máš pravdu, je tu smutno, ale neumírám. Ale jedno ti ještě řeknu. Tenkrát, jak sem se tak nachladil a ty si mě loupala pomeranče a smála se a rozhazovala mi peřinu a já se mračil a ty si říkala mračoune, nemrač se nebo budeš pršet a já se pak smál a polil se čajem a......a ....... tak tenkrát, to bylo naposled.. A já tu dnes sedím a vím, že musíš pomoct celému světu, protože máš přeci velikááánský srdíčko, a to je dobře.. Jenomže mi nechutnaj pomeranče a chodím hodně voblíkanej, protože bych asi umřel, kdybych se nachladil. Ty jsi daleko a není tu nikdo, kdo by mě snědl půlku z voranžovýho pomeranče, aby mě uzdravil.. ..vypnuli topení, dělaj si co chtěj a já už nemám důvod, ani se na ně mračit.. Mám plnou hlavu tvejch voranžovejch pomerančů a tak to zůstane.. Jdu spát, at se nenachladím.. a taky spávám v ponožkách, je mi zima i pod peřinou, ale to už vlastně všechno víš a někde se mi v tý velký dálce kde se mluví jinak, směješ.. tak se mi tam vopatruj..Toulavej

Marhon » Marhon kdysi sem Karamel dávala toto. mě se to líbilo ač netuším a nikdy jsem se nepídila co to je.


| Neznámí autor | Trocha´´poezie´´

Sám?

Jsi sám?
Ptáš se ,odpověď zda znám?
Na milost a odpuštění?
...v očích dva ptáci poranění....

Sám?
Stojíš sám?
Myslíš si, že to nepoznám,
že strach máš ze svádění?
...srdce rvou supi pomatení....

Sám?
Čekáš sám?
Doufáš, že zahlédneš ji tam,
kam umírat chodí opuštění?
...však stojí tu jenom odsouzení...

Strach?
Máš strach?
Ztrácíš se v dálce ve hvězdách.
Samota přináší nezměrnou bolest?
Smíš něco hledat však nesmíš to nalézt?

Marhon » Marhon a pak ještě jedna, také nalezena u Ilči.

Jan Skácel

Naděje s bukovými křídly

novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

Marhon » Najdise.cz přiznávám, že verše nečtu, pouze tady, co napíší tady lidé z najdise, jejich vlastní.
jako malá jsem pořád dokola četla kytici, ta mě bavila, ale teď už nic.
ale jedna mě zaujala, ač od básníka, s jehož názory jsem se nikdy neztotožňovala. našla jsem jí na profilu u Ilči.

Vítězslav Nezval

Až se ti zasteskne,
přijď.
Až se ti slza v oku zableskne,
ty přijdeš, viď!
Z té noci přeteskné
nezbude ani hvězda, ani rybářská síť
a nový den se rozbřeskne.
Ty přijdeš. Přijď!

Marhon » Najdise.cz "Lidé vždy odsuzují výhradně to, čemu nerozumí" -
to mi připomnělo,
největší strach máme z neznámého.
teda, to neni citát, to si myslim.

Marhon » Loreena Mckennitt Umíráme pro dům. Ne pro předměty a zdi.
Umíráme pro katedrálu. Ne pro kameny...
Umíráme z lásky k člověku,
je-li klenbovým svorníkem pospolitosti.
Umíráme jen pro to, z čeho se dá žít.

Exupéry. Válečný pilot.

Marhon » il*ča co na tom záleží, že Bůh neexistuje. Bůh obdařuje člověka božstvím.
Saint Exupéry. Zápisníky.

Marhon » Loreena Mckennitt "co tě nezabije, to tě posílí" je samozřejmě správně, mě se tam tak nějak připletlo to druhý. jestli je to z mojí hlavy, nebo to někdo řek, to fakt už nevim. ta paměť.
to mi připomíná něco z netu.

moje dlouhodobá paměť je krátkodobá
a krátkodobou mam dlouhodobě v prdeli.

Marhon » Loreena Mckennitt no, citáty, mam jim hodně oblíbených. ale z dob dávno minulých a u těch tak nějak zůstávám, mám je většinou na profilu.
nového asi nic. připadá mi, že je jich v poslední době moc až příliš a ztrácejí smysl.
tak dva staré a tak nějak nevyvratitelné.

Nebudu ti snášet důvody, pro které mě máš milovat, neboť ty žádné důvody nemáš. Důvodem k lásce je láska.
/Antoine de Saint-Exupéry, CITADELA/

Člověk by nevěřil, co všechno potřebuje k tomu, aby se aspoň trochu podobal člověku.(J.N.NESTROJ)

"Vždy buďte ohleduplní ke všem, kteří se nám otevřou.
Pokud se takto člověk otevře, nemá kam by ustoupil,
kam by se schoval a nemůže se ani bránit !"
od Karamel tady z Najdise.

z těch vtipnějších.

Pesimista vidí na konci tunelu tmu.
Optimista vidí na konci tunelu světlo.
Realista ví, že je to vlak.
A strojvedoucí vidí na kolejích tři trotly.

jeden snad můj, nebo nevím, jestli sem to někde slyšela.

co tě nezabije, to se o to aspoň pokusí.

jeden můj vlastní tak nějak z reálu.
Nepolezu nikomu do zadku. Ale jestli má někdo potřebu mě k tomu nutit, ať si na mě laskavě neotvírá "ústa", nepomůže si. Stejně se tam leze druhou stranou.

a teda jeden nový, pokud se dá považovat za citát.
část z filmu Čistá duše.
-Bojíš se?
-Jsem zděšen, vystrašen a zaskočen. Zpitomělý tebou … Neškrobit, vyžehlit a složit.