Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » Lupi hezké.

Marhon » Ovce nejsem astrolog, jen přiložím svou zkušenost.
měla jsem zajímavou, ale náročnou práci. bavilo mě to, byla jsem unavená, nevyspalá, ale mezi fajn lidma, ale měla jsem stavy, že den před odjezdem do práce mi bylo špatně, fyzicky, psychicky, ale hned v práci zase ok. takové nahoru dolu, v pátek ještě ok, ale jak jsem dorazila domu už se mi zase nechtělo do práce a v neděli zle.
a pak to začalo. jeden pracovní úraz kotník, druhý pracovní úraz druhý kotník, pak úraz hlavy, nějaké kolize bez újmy, ale nebezpečné a jen náhoda mě z nich vytáhla. a najednou si říkám, že jestli zůstanu tam kde jsem, tak se někde zabiju. a hned při dalším marození jsem si našla novou práci a nastoupila jinam.
tim chci říct jediné, jestli je pocit, že je něco špatně, je na čase najít původce pocitu a změnit to, dokud je to jen varování, nebo může nakonec dojít na nejhorší.
to je aspoň můj názor.

Marhon » Tedy

Marhon » Marhon sto patnáctá...

Kdyby se ptal.

Kdyby se ptal,
řekněte mu, že úsvit právě vstal
a než se rozkoukal,
zář rozjasnila ranní chladna,
první vločka na zem spadla...
kdyby se ptal...
tak někdo tady jen tak stál.

Kdyby se ptal,
řekněte mu, že vstoupil, ač se nezeptal,
ale nezůstal,
že někdo ztratil, ač nic neměl,
že svět zářil, ač pozatemněl...
kdyby se ptal...
někdo moc se bál.

Kdyby se ptal,
řekněte mu, že vše dal,
ač nic nerozdal,
že světlo vložil prázdným očím,
sílu stoupat do úbočí...
kdyby se ptal...
až na vrcholky skal.

Kdyby se ptal,
zeptejte se ho, co si přál,
když odešel, však sebe zanechal.
Kdyby se ptal,
řekněte mu, že někdo zůstal sám
a ač živý, umíral.

To jen, kdyby se ptal.

Marhon » MIKULAS skvělé.

Marhon » PepaKopřiva Atlas mraků díky jediné větě:
"od dělohy k hrobce jsme spojeni s ostatními, s minulostí a přítomností, každým naším zločinem a každou laskavostí tvoříme svou budoucnost."

a potom Interstellar, pro myšlenku, že existuje možnost, že můžeme varovat - upozorňovat - vést sami sebe. náhody neexistují. co když ten, kdo nás vede jsme my sami....

a nakonec kniha, nebo spíš "pracovní sešit" Celestinské proroctví. nejvíc mě zaujal popis, jak pracovat s energií. celkově je to jednoduše a krok po kroku popsaný postup, což jsem nikde ještě nenašla. za mě skvělé.

Marhon » Lupi chtěla jsem napsat něco moudrého, ale nic mě nenapadá.
toto je moc hezké.

Marhon » dan162 děkuji.

Marhon » Marhon sto čtrnáctá...

Plavala kapička na vodě.

Plavala kapička na vodě,
ať v sounáležitosti
či v neshodě,
i když tomu někdo nevěří,
buď se spojí
nebo vypaří.

Tak proplouvaj kapičky staletí,
jen mysl je dělí od dětí,
jen mysl nás drží na vodě,
jsme jen malé kapičky v náhodě.

Tak proplouvaj kapičky osudem,
kdo ví, zda budem či nebudem,
kdo ví, co nové se utváří,
ať na srdci, či na tváři.

Plavala kapička na vodě,
ať v sounáležitosti,
či v neshodě,
a že sny nic moc nezmohou,
buď se spojí s vodou
nebo s oblohou.

Plavala kapička na vodě...

Marhon » Marhon právě jsem zjistila, že mi v první padesátce, něco chybí.
podzim 2010.

https://www.youtube.com/watch/…



Jedno ráno.

Jedno ráno, co si někdo přál, vložit aspoň do svých snů.
Jedno ráno, vedle tebe stál, prosil o jediný z dnů.

Tak jen vrať se blíž, vrať se blíž do snů,
k dávným pohádkám vzdáleným...

Jedno ráno, někdo prožít směl, ukryl slzy do dlaní.
Jedno ráno, probudit se měl, prosil ať se neptají.

Tak jen vrať se blíž, vrať se blíž do snů,
k dávným pohádkám vzdáleným....

Marhon » Lokii dřív zase tak moc ne, ale po dnešku asi už ano.
"Krysa má šarm, neobyčejnou útočnost a bojechtivost. Na první pohled se přitom zdá být klidná, vyrovnaná a veselá, zdání ovšem klame. Za tím vším se skrývá neustálý vnitřní pohyb a záměrně pěstovaná agresivita..."
pro rozvoj člověka to znamená, že by s tou agresivitou, útočností a bojechtivostí měl něco dělat.
takže má odpověď je ano, má skutečnou hodnotu pro vlastní rozvoj.

Marhon » Marhon sto třináctá...

horizont událostí.

nejsme spolu
a nejsme ani bez sebe,
snad někde v prostoru
a u nebe.
nebo spíš u pekla.

kde přítomnost, jaksi kamsi utekla,
či se ztratila,
jak slova, prodávaná na kila.
či na sáhy.

v místě bez délky a bez váhy
a bez času,
co člověk vnímá v němém úžasu
a ve strachu,
až do morku kostí.
horizont událostí.

nejsme spolu
a nejsme ani bez sebe,
pod tíhou úkolů,
co snad nám dali andělé,
nebo spíš minulost,
tu vryla paměť do vínku,
ten malý host,
co zasadil tam vzpomínku
a teď neví, zda byla hříchem nebo ctností,
v horizontu událostí.

nejsme spolu
a nejsme ani bez sebe,
snad někde v prostoru
a u nebe.
nebo spíš u pekla.

kdy i budoucnost už tak nějak protekla,
či umírá
a uvnitř už nic jiného nezbývá.
do smrti.

mizí zvuk, světlo, čas i paměti
a můžeš žít,
všechno své tu můžeš zahodit.
a bude klid.

a nebo jen překročit,
pár kroků od věčnosti,
horizont událostí.

nejsme spolu
a nejsme ani bez sebe.
tam někde v prostoru
u nebe....

Marhon » Marhon sto jedenáctá...


Dlouhej den.

Snad byl to dlouhej den,
uprostřed strachu ukotven
a možná ještě dál,
však ty ses smál,
kde si ten úsměv bral,
když stál si opodál,
tvůj smích byl odrazem
víc než bys chtěl.

Snad byl to dlouhej den,
však šťasten byl ten,
kdo blízko stál
a moc si přál,
být blíž než směl,
snad tebou omámen.

Snad byl to dlouhej den,
snad byl to jen sen,
možná se to vážně stalo,
možná se jedno srdce rozesmálo,
možná se to jenom zdálo
a možná to bylo málo,
pro dlouhej den,
v duši uzamčen.

Snad byl to jen dlouhej den,
pro jedno srdce vytvořen,
možná to jednou život zruší,
možná to štěstí nepřísluší,
vejít do snů, jež tuší,
že byl to dlouhej den,
v srdci uzamčen.

Kde klid a moudrost dálnověků
jde od člověk ku člověku
a chce zastavit ten čas
na věky věků,
ten dlouhej šťastnej den,
do vteřin uzamčen.
Do vteřin v nás.

Marhon » Tedy určitě měl.
než ztratí se na dobro v hluku těl.

Marhon » Marhon sto desátá.....


Krabí mlhovina

Jedno ráno.....
zda dalo by se říkat ráno,
když nebylo tak ujednáno,
když nebyl nastaven tak den,
snad byl ještě vesmír unaven,
však bylo nám přáno
a bylo jedno hvězdné srdce požehnáno.

srdce co rychle tepe,
ve své době, ve svém světě,
dává život, dává sílu,
všechnu krásu do vesmíru,
pulsar stejný a přece jiný,
srdce Krabí mlhoviny.

Jedna duše.....
zda dalo by se říkat duše,
zní to tak prázdně a jednoduše,
když uvnitř jen horko, zář a prach,
cosi však tvoří v útrobách,
a tepe tak silně bez retuše,
jedno srdce hvězdné duše.

ztrácíš se v té dávné kráse,
něco v té kráse ukrývá se,
tak se dívej člověče,
než ti ta chvíle uteče,
snad pomůže ti ke tvé spáse,
když mír v tvém srdci rozlévá se.

Jedno ráno přišel sen.....
zda dalo by se říkat sen,
když byl jsi právě probuzen,
našel tenhle klidný kout,
snad že chtěl jsi jenom obejmout,
tak moc jsi chtěl
a byl jsi poztrácen.

Poztrácen v té dávné kráse,
teď v té kráse ukrýváš se,
smýváš z mysli všechny viny,
v mračnu Krabí mlhoviny.

Už jste se někdy ztratili?
Na furt nebo jen na chvíli?

Marhon » Marhon sto devátá...

https://www.youtube.com/watch/…

To jsou chvíle, co stát měly jednou.

To jsou chvíle, co stát měly jednou
a víc nic, jen horký chlad
a jen tiše si přát,

chvíle co stát měly jednou
a víc nic jen horký chlad,
duši propojit s tebou.

Den uzavřen do zdí čtyř stěn,
Tvořen ze dvou těl,
jen tak se stal.

Stál opodál, že byl tak sám,
Bůh ví, co si přál,
nepoví, co by chtěl.

To jsou chvíle, co stát měly jednou
a víc nic, jen horký chlad
a jen tiše si přát,

chvíle co stát měly jednou
a víc nic jen horký chlad,
duši propojit s tebou.

Snad byl to pláč, snad byl to smích,
Pohled očí bezelstných,
ukrytý v závoji řas.

Snad byl to hlas, co přines čas,
Dotek rukou tvých,
do srdce zamčených.

To co má se stát, to pak se staň,
Tyhle klíče od všech bran,
Roznesou je do čtyř stran
Lesklá křídla černých vran.....

To jsou chvíle, co stát měly jednou
a víc nic, jen horký chlad
a jen tiše si přát,

chvíle co stát měly jednou
a víc nic jen horký chlad,
duši propojit s tebou.

To jsou chvíle, co stát měly jednou...

Marhon » Setu děkuji za přízeň.

Marhon » petrasauerova tak asi nemusíte říkat nic, ne?
já bych asi mlčela a počkala, jak se bude chovat. odejít můžete vždycky.

Marhon » Marhon sto osmá...

Pane, kampak jste se ztratil?

Haló Pane, kampak jste se ztratil,
Vy slovy jste mě obohatil
a vkládal věty myšlenkám.
Haló Pane, kampak jste se ztratil,
když někdo z hůry mé plány zhatil
a slova mizí Bůh ví kam.

Haló Pane, kampak jste to zmizel,
bez Vašich slov je to svízel,
začínám zase od znova.
Haló Pane, kampak jste to zmizel,
vím, že nic jste nenabízel,
však dám Vám království za slova.

Haló Pane, kde pak je Vám přáno,
jen se tak dívám zdaleka,
snad se mi to jenom zdálo,
snad hledám smysl člověka.

Haló Pane, asi máte štaci,
než všechny časy pominou,
u Vás stále hledám inspiraci.
Ztrácím Vás každou vteřinou.

Kde jste pane, jak pak se Vám vede,
nikdo tak věty spřádat nedovede.
Kde jste pane, jak pak se Vám daří,
nikdo už příběhy tu nevytváří
a další vteřina uniká
do nikam.

Teď, kam moje paměť sahá,
už ta slova neovládá
a tak Pane, v téhle změti,
píšu věty po paměti,
snad žádné mě neminou.
Co si pak počít s načatou vteřinou.

Marhon » Sosna zvlčelý tak negativní nevim, ale co se týká lva, to vidim jednoduše, ať už se na to dívá jakákoli povaha, tak lev, král zvířat, největší kočka, to uvidí pozitivně každý, i když se v tom znamení necítí, nebo bude psychicky a fyzicky na mizině, lev je prostě symbol, bez ohledu na vše ostatní. pokud ve dnech lva nebude lev, ale ptakopysk, narozený budou stejně, ale ti co se v tom datumu necítí svět propláčou, ti co jsou s psychikou na huntě se utopí a fyzicky marní si dají kachnu, dort, flašku vína a sednou si k televizi.
myslím si, že tady to zrovna není o tom, co toto znamení obsahuje, ale kdo je jeho symbolem. lev, slunce, no neber to.
no a k tomu nějaká super vzhledná čísla a .... borec je na světě.