Dá se v horoskopu poznat blízkost smrti? - Diskuze a zkušenosti

petrasauerova » verka96 Nestihla. On se zlepšil, dali ho na LDN a pak že půjde domů. Ráno prý s ním sestřička mluvila a za chvíli už nebyl. Prý byli na LDN překvapení

nanuk » petrasauerova Upřímnou soustrast.

verka96 » petrasauerova Upřímnou soustrast....
Stihla jste se synem návštěvu?

petrasauerova » nanuk Jo vesmír to fakt umí zařídit. Táta dneska ráno v 7:40 umřel. Jsem zařizovala pohřební službu, věci z LDN, úřad a tak.

Marhon » petrasauerova tak asi nemusíte říkat nic, ne?
já bych asi mlčela a počkala, jak se bude chovat. odejít můžete vždycky.

Livenaj » petrasauerova ja by som povedala,aj ako sa všade veľa krát spomína karma,tak nech sa to dorieši a nemusíte si nejaké podlžnosti zasa v buducom živote riešiť....Myslím,že budete prekvapená,že je to niekto úplne iný...niekto na svoje chyby prichádza neskoro...držím palce

nanuk » petrasauerova Tohle máte s bráchou úplně stejně

petrasauerova » nanuk já se narodila v 16:00 hodin. Teď na MDŽ budu slavit 20 let od rozvodu. Manželství bylo peklo, ale teď mám 6 let přítele a čím jsem starší, tím jsem tolerantnější a asi i míň od každého očekávám. Takže celkem to jde. Také nemám ráda, když mi někdo omezuje svobodu. A v okolí se často setkávám s tím, že mi ženské říkají, jak to, že mi nevadí, když přítel někam jede i na dýl nebo že si jde s chlapama někde sednout. Prostě tohle mi nevadí, nevím, proč bych ho kontrolovala. Ho nenutím, aby se mnou byl, sama také umím být. Takže kdyby ode mě chtěl odejít nebo se mnou nebyl rád, tak by byl už dávno pryč. Já bych to také nedala, kdybych se musela chlapa ptát, jestli si můžu někam zajít nebo kdyby mě kontroloval. Takže jsem také celkem svobodomyslný střelec

nanuk » petrasauerova Musím se přiznat, že jsem taky neuměla odejít od manžela, když se poslední dobu nechoval hezky a i k synovi to mi dralo nervy a snažila jsem se ho chránit a říkat mu, že ho do našich problému nemá zatahovat. Manžel na nás žárlil a pořád se litoval a přitom my se snažili mu pomoci a i přes to vše se kněmu pěkně chovali.... A já to chtěla vše urovnat.....Vlastně, když už jsem uvažovala, že odejdu a vlastně i syn řekl, že už uvažoval, že půjde bydlet k babi, mojí mamce, tak se mu stal do cca druhého dne ten úraz, až mě mrazí když na to pomyslím....mám velky respekt celkově k vesmíru. Nevím zda to takhle za nás za všechny vyřešil

nanuk » petrasauerova Teda to je sranda a i čas narození? Bráchovi nevyšlo manželství, měl ženu o 10 let mladší, asi ten saturn v 7 domku. Má dcerku, ta ho miluje a jezdí k němu i když už jí bude 14 let. Ta je super a někdy na zabití blíženec a uran na asc.
Ted má brácha přítelkyni a taky to skřípe...., vybírá si ženy co rády vlastní, ukolujou a berou svobodu, žárlí a kontrolujou a on svobodomyslný střelec , ale on svobodu dává a je hodně pro rodinu a smysl pro pořádek měsíc v panně I kydž jsem rak s asc. ryba tak si rozumíme.

petrasauerova » nanuk ju brácha se narodil úplně stejně jako já 27.11.1975.

petrasauerova » nanuk No, mně je fakt hnusně. Máma se celý život bála osamostatnit. Nechala se ponižovat od tyrana. A já jí od dítěte dělala psychologa. Místo aby dítě šlo za matkou se vybrečet, tak mi máma celý život chodí říkat, jak je nešťastná, co jí táta provedl a jak se cítí. Jsem jako dítě z toho byla hotová, protože jsem neviděla řešení. Od táty mi sprosté urážky přestaly vadit. Tak jiná taktika: od jeho 40 let jsem slyšela, že má nateklé klouby, koukej, co beru prášků, radši bych umřel, umřu.... Na to jsem byla dříve citlivá. Pak to začal hustit do mého syna. Jenomže ten mu asi ve svých 10 letech řekl, že každý jednou umře a když teda nemůže dýchat, proč hulí dvě krabičky denně. Takže mi táta nadal, že jsem vychovala parchanta. Když jsem bydlela sama, tak o Vánocích jsem měla depku, protože jsem cítila slušnost tátovi zavolat. Celý život nevím, o čem si s ním mám povídat. Takže když jsem se ho zeptala, jak se má, tak odpověď byla: nejradši bych chcípl. Jinak naše hovory probíhaly takto: on mi říkal potřebuji abys udělala, potřebuji, musíš. No a já až po mých 40 letech jsem se ho přestala bát, bylo mi tedy z něj hnusně. A asi před 5 lety jsem si řekla, že proč se ničím. Prostě ho vídat nemusím. Tak k našim jezdím jen pracovat okolo baráku, na zahradě apod. Ale když byl táta doma, tak dovnitř jsem nechodila. Protože mi bylo úzko. Spíš mám hnusný pocit ze sebe, že bych měla k němu cítit lítost, ale nic takového se u mě neděje. No syn mi říkal, že by za dědou do nemocnice jel. Ale se mnou. Tak tam asi budu jen stát, budu hotová a doufám, že brzy odjedeme.

nanuk :Koukla jsem teď na tranzity moje, syna a bráchy a letos máme všichni tranzit saturna na lunu já a syn saturn kvadrát luna a brácha saturn opozice luna. Nějak moc shod v rodině . Syn a brácha mají lunu v 8.domku snad to nebude nic špatného pro mě a mojí mamku, máme už jen ji. Mamka bude mít tranzitně uran kvadrát slunce a kvadrát asc. snad to bude pro nás vše zvládnutelné poslední roky je to fičák právě přes to zdravíčko, úmrtí a psychiku. Mamka je 15.8.1953 v 5:00 Třinec. Syn 19.4.1999 v 21:32 Olomouc a brácha 27.11.1975 9:35 Opava. Prosím je tam vidět něco špatného....

Mici Angóra Z jeho radixu to patrné být nemusí (nevíme čas a postavení 8. domu, ale řekněme v červenci bude mít kvadrát od Urana na Slunce), z horoskopu členů rodiny je velmi často znát ohrožení, nemoc, smrt blízké osoby (muže obecně symbolizuje Slunce, ženu Luna, případně rodiče vládci nebo hrot MC nebo IC, partnera vládce nebo hrot 7. domu atd.), v tvém případě proběhl Saturn kvadrát Slunce (ale to už ustupuje), výhledově Pluto kvadrát Uran jako vládce MC, v případě matky Pluto kvadrát Slunce (Pluto je mj. symbol změny, transformace, konce, takže i smrti, to se ještě bude opakovat-u ní je to nejzásadnější, protože je to předpokládám nejbližší muž, otce už asi nemá), vnuk brzy Jupiter kvadrát Slunce (ten k němu má asi už dál, protože Jupiter není tak "zlý", ale často ukazuje na onkologické onemocnění-Jupiter je expanze, ale i ve smyslu negativního bujení).

nanuk Myslím si, že není povinnost udělat to co si přeje ted´ děda a už vůbec né, když to člověk necítí a dokonce mu to dělá zle na duši i těle. Souhlasím tady z názory, že je třeba hlavně odpustit.....je to důležité pro obě strany.
Nevím zda Vám to "pomůže", já byla vychována okolím, že je třeba to a to atd....prostě stará škola.....
Ale život mě naučil se už dívat na situace jinak a hlavně dělat tak, jak to cítím já, neubližovat sobě a ani okolí, neřešit druhé a z přítomnosti jednat.
Můj manžel se před těžkým úrazem, hned kóma celou dobu, pak následná smrt, určitou dobu ke mě a synovi nechoval hezky..., nebylo to vůbec jednoduché chodit pravidelně do nemocnice a koukat jak postupně chřadne, ale já to zvládla a nědělala si v sobě zlobu a odpor..... Syn tam nebyl vůbec, né že by měl k němu odpor, ale nebyl to hezký pohled a taky i já jsem mu říkala, že záleží jen a jen na něj zda tam chce jít a nedělá nic spatně.....rodina to nijak neřešila, spíše vzdálená a lidé z okolí, že by měl jít za tátou, tak ho zviklali a teda, že půjde, já viděla, že ná to nemá citově ani fyzicky, tak jsem ho uklidnila, že at´se vykašle na lidi, oni nežijou naše životy atd.... když měl manžel pohřeb syn šel. Dokonce jedna hodně blízká osoba z naší rodiny se nakonec omluvila a na pohřeb nepřišla. Nejdříve mi spadla brada, ale pak jsem si řekla, že to není povinnost a je to každého osobní věc... a vůbec jsem se nezlobila ( té osobě se nelíbilo jak se k nám manžel choval) nemá k němu žádný odpor.

A ještě jeden příklad... moje babička, máma od táty, k nám nebyla moc srdečná, spíše nás pořád ukolovala a nadržovala detěm od jejich dcer ( třeba jsme si dohromady hráli, když se podávalo jídlo, já a brácha jsme byli vyzváni, at se jdeme najíst domů ke svojí mámě) jako dítě jsem to docela vnímala, ale pak jsem to nějak už neřešila....
No a když už jsem byla dospělá a bydlela jinde a babi byla u jedné dcery, tak jsme se už vlastně ani nevidávaly (byly tam taky nějaké rodinné rozpory), pak byl covid a babi zemřela, pohřeb byl omezený v té době, ale kdybych moc chtěla, tak jsem jít mohla....večer jsem zapálila svíčku vzpomněla si na ní a vlastně odpustila vše na co jsem si tak nějak z dětství vzpomněla....a řekla si vždyt ona ani jinak neuměla a to byla svoboda. Kdysi bych to řešila zda je to etické, co si řeknou lidi atd...
Mějte se pěkně a s láskou k sobě

nanuk Asi se to z horoskopu dá i poznat, protože tady mi holky kdysi řekli, že v horoskopu mého syna jde vidět, buď onemocnění a nebo odejditi staršího muže z rodiny a stalo se to Já se ptala na syna, že mám o něj strach a nakonec to byl jeho otec.

Lupi » petrasauerova Jen dodám praktickou radu, která vážně funguje, ačkoli vypadá naprosto primitivně: dejchejte, ale ne zhluboka, nýbrž pravidelně, to je na tom nejdůležitější. Já se to musela naučit kvůli čubě, ale zjistila jsem, že to skvěle funguje i u lidí. Jen si to člověk musí hlídat, protože v emotivní situaci má sklon začít dýchat křečovitě.

Lupi » petrasauerova Já myslím, že je to skoro jedno - pokud mu nebudete nadávat a křičet na něj. Byť naprosto chápu, že by se vám chtělo. Děláte to kvůli jeho duši a kvůli své duši - ne kvůli tomu, že je magor. Můžu jen říct tolik, že všechny negace (z vaší strany, samozřejmě, jeho je prostě jeho) ho budou držet a dělat brykule. Je zapotřebí, aby se někam pohnul a pokud se vám povede prostě jej...nevím, jak přesně to říct: přeskočit to všechno, čím se jevil? Tak pokud se tohle povede, bude volný a šoupne jej to pěkně dál.
To všechno říkám proto tohle: můj muž umřel předloni. Nadělal se mi hodně stresů - citově ničit jsem se nechala taky, ale pak se mi povedlo najít cestu ven. Každopádně to bylo místy dost divoké manželství. Jenže jak umřel, ukázalo se, že ani já, ani děti necítíme ani tu nejmenší zášť,vztek , nebo dokonce úlevu, že konečně umřel. Jen čistý smutek. No a loni na podzim se přišla ta duše rozloučit, omluvil se za něco, co prostě neuměl udělat a hlavně vysvětlil, jak neuvěřitelně jsme mu to celé usnadnily svým postojem. Teda té duši, samozřejmě.
Jde jen o to, jestli mu to usnadnit chcete, nebo ne.
Já z toho celého pochopila ještě jednu věc: my dva se už nemusíme potkat, abychom něco dořešovali.

petrasauerova » Lupi Syn říkal, že za dědou půjde. Půjdu také,ale nevím, jak se chovat, co mu mám říkat. Jsem z toho vystresovana. Příští týden v úterý pojedeme za ním do nemocnice i s mamkou. On dokáže citově vydírat a ničit. Když u mě nepochodil s urážkami a sprostými nahrávkami, tak šel přes city. Takže on co si ho pamatuji, tak umírá (přes 40 let). Jsem z toho byla roky vyřízená. Fakt nevím, jak se mám při setkání s ním chovat.

Lupi » tiferett No právě. Já balancuju na hraně smrti každou chvíli a v osmém domě Venuše No každopádně můj radix nevypadá nijak výhružně.
Teď jsem se schválně koukla na tranzity a taky žádný drámo.

tiferett Videla som pár horoskopov ľudí v čase ich smrti....a videla som také "horoskopy smrti" a napriek tomu sa nič nestalo . Otáky života a smrti závisia od iných okolností, nie od horoskopov. Ale sú astrológovia, ktorí sú skúmaním aspektov smrti posadnutí. Ja si myslím, že tieto záležitosti nie sú v rukách astrologov, ale niekde inde. Treba sa riadiť vlastným cítením, múdrosťou, intuíciou....

verka96 Já jsem to v rodině poznala z mého horoskopu, že se blíží konec, ale u vás můžu jen říct, že vám Slunce bude nyní kvadratizovat Saturn. Ten dává zkoušky.
Jinak určitě mám stejný názor jako Lupi. Běžte...

Lupi I kdyby se neblížil akutně, překousněte to a jděte za ním. Synka bych tam taky dokopala. S blízkostí smrti se nežertuje - to zaprvé.
A zadruhé mám z velmi spolehlivého zdroje, jak neuvěřitelně silné a blahodárné je odpuštění - respektive abych byla přesná - myslím tím nepokračování ve zlosti, urážkách a podobných lahůdkách. Já mám odžito fakt hodně, ale tohle zaskočilo i mně, jak je to důležité.
Naprosto bez ohledu na to, co kdo komu udělal.