Diskuze, Diskuzní fórum

Setu » Marhon moc hezké. právě ted mi to velmi pomohlo. díky

Marhon » Marhon sto osmá...

Pane, kampak jste se ztratil?

Haló Pane, kampak jste se ztratil,
Vy slovy jste mě obohatil
a vkládal věty myšlenkám.
Haló Pane, kampak jste se ztratil,
když někdo z hůry mé plány zhatil
a slova mizí Bůh ví kam.

Haló Pane, kde pak je Vám přáno,
jen se tak dívám zdaleka,
snad se mi to jenom zdálo,
snad hledám smysl člověka.

Haló Pane, asi máte štaci,
u Vás stále hledám inspiraci,
než všechny časy pominou.
Ztrácím Vás každou vteřinou.

Haló Pane, kampak jste to zmizel,
bez Vašich slov je to svízel,
začínám zase od znova.
Haló Pane, kampak jste to zmizel,
vím, že nic jste nenabízel,
však dám Vám království za slova.

Kde jste pane, jak pak se Vám vede,
nikdo tak věty spřádat nedovede.
Kde jste pane, jak pak se Vám daří,
nikdo už příběhy tu nevytváří
a další vteřina uniká
do nikam.

Teď, kam moje paměť sahá,
už ta slova neovládá
a tak Pane, v téhle změti,
píšu věty po paměti,
snad žádné mě neminou.
Co si pak počít s načatou vteřinou.

Marhon » Marhon sto sedmá...

A Moudrý řekl,
"Nikdy nestálo to za to."

Ve světě čar
a nesplněných přání,
Ve světě bran
a padacích mostů do hradu,
Je schován dar
od Boha k přijímání,
Je schován pár
diamantů z pokladu.

A Člověk hledá
střípky křišťálových růží,
Člověk hledá
zlaté lístky okvětní,
Však tam
kde se všechny cesty úží,
Zůstává žal
a portál obětní.

A moudrý řekl,
"Nikdy nestálo to za to."
Ty války, co pan Člověk vyplodil,
A Člověk klek,
v ruce papírky a zlato,
Co jiný ve smrti z kapes vyhodil.

A moudrý řekl,
"Nikdy nestálo to za to."
Kdosi trhá plátky kopretin,
Ty plátky letí
k zemi, kde je bláto,
Někdo plakal by, ale nemá čím.

A moudrý řekl, potichu mezi všemi,
Pochopme, když vzpomínáme,
Hřbitovy si budou nárokovat zemi
Pro kterou umíráme.

Ve světě čar
a nesplněných přání,
Ve světě bran
a padacích mostů do hradu,
Čeká jedno srdce
určené k milování,
Bílé růže v ruce
a pár očí v pohledu.


Moudrý řekl,
"Nikdy nestálo to za to."

fanik » Marhon To je fakt, občas ta nádhera musí dolu že..
Paličkou né, jsem lidumil, ale mám dole dobrej drátěnej kartáč do vrtačky

Marhon » Marhon Místo na Zemi.
Je tma, večer a taky jste se uhnípli v posteli v obležení polštářů a dek, se skleničkou červeného vína, protože je venku prostě v zimě zima? Bloudíte po internetu jak znuděný, zablešený podvraťák a hledáte něco, co vás na příštích 90 minut zabaví natolik, že zapomenete jít spát.
A máte to. Zůstanete u oblíbeného seriálu, notoricky známého, avšak v zápalu minulých pracovních životů, nedokoukaného. Mezera desetiletí vytvořila nevědomostní kráter, který právě teď musíte za jednu noční spirálu zdolat. Hltáte příběh za příběhem a vůbec jste si nevšimli, že čas vám vytvořil černou díru ve věčnosti, kterou se řítíte do jinam.
A stop. Dívají se na vás známé oči, které říkají: „Ahoj.“
Tebe znám, říkáte si.
Jistě, denně potkáváte lidi, které znáte a nevíte kam s nimi, tak je pozdravíte, usmějete se a zapomenete na ně stejně, jako jste je neznali předtím. Ale tyhle oči znáte. Provokují vás, smějí se vám a vytáčí vás, protože nevíte, co si s nimi počít. Postava na obrazovce jen tak mávne chronicky známým gestem nad vámi rukou a pokračuje ve svém ději podle scénáře. Však to má ve scénáři.
Doprčic, toho chlapa znám. Říkáte si znovu a ty oči se jen škodolibě smějí, jakoby se dívaly přímo na vás. A začne se smát. A směje se vám. A směje se vám stejně, jako se vám smál před čtyřiceti lety, jen kolem očí víc vrásek, na hlavě víc šedi, ale směje se vám stejně jako tenkrát.
„Ano, jsem to zase já.“, říká ve svém úsměvu.
Poznávám tě, samozřejmě, že tě poznávám, ze všech jmen se vynoří to správné, k té správné tváři. A jak se máš za celé ty roky, které doba odstřihla jak sepraný štítek ze svátečních šatů.
Ve tmě hupsnete do informačního toku, jak hlubinný potápěč bez dýchacího přístroje. Ponor na jeden nádech. A putujete zpátky v čase, ocitáte se v cizím životě, v cizí zemi, v cizí duši a bloudíte prstem po mapě. Ano, tady to znám, tady jsem byla a propadáte se cizím osudem s vlastními vzpomínkami, do cizího příběhu v kraji, který je vám tak blízký. Hodiny běží po zpátku takovou rychlostí, že kukačka už se ani nesnaží otevírat dvířka. Procházíte krajem zelených kopců, kamenných zdí, modrého nebe, duhou na jejímž konci je poklad. Znovu na vás vyskakují skřítci a víly a z bran hradů vyjíždí rytíři ve zbroji. Znovu s vámi houpe vítr, slunce vám svítí do očí a kapky deště stékají po tváři a znovu se cítíte jako doma. Ty oči se na vás dívají s útěchou a vřelým citem, jako by věděly, po čem se vám stýská. Vzpomínky kolem vás proplouvají a tančí se sny, jako vzdušné bludičky s kapkama vody. Tmou se mihotají paprsky světla a připomínají vám, že čas návratu se blíží. Odhazujete myšlenky, vydechujete poslední zbytky snění a vyplouváte tmou nad hladinu.
Je ráno.
Noc bledne a vy sedíte pod dekami a polštáři v jiném čase, v jiném kraji, v jiném těle, jen ty oči z obrazovky jsou stále stejné. Usměvavé, klidné a vřelé, jako by věděly.
Také máte své tajné místo na Zemi?

Marhon » Marhon sto šestá


Krysy.

Běhají tu krysy
a dech se s dechem mísí,
po poli neoraném,
kde cizák je pánem.

Běhají tu krysy
a strach se s dechem mísí,
po louce bez motýlů,
kde už je cítit síru.

Běhají tu krysy
a smrt se s dechem mísí,
po meči bez ocele
a srdci bez přítele.

Běhají tu krysy,
dnes, tak jako kdysi,
běhají tu čile,
dnes, tak jako dříve.
Běhají tu krysy,
jen mají jiné rysy.

Marhon » Marhon sto pátá...


Převozník v hodině zvířecí.

Nejdřív si mluvil u prázdného hrobu,
a teď mlčíš u plných,
co je to za divokou dobu,
kdy platíš z dluhů splacených.

Sedíš jak žabák na kamenném hrádku,
jen skoupá vrchnost zůstává
a tiše motáš provaz na oprátku,
co ve větru se houpává.

Už dávno ztratily se pudy,
zní jenom potlesk publika,
je za minutu dvanáct a už nevíš kudy,
přítomnost mizí do nikam.

Zavíráš oči, kvůli malému smítku,
vždyť se zas tak moc neděje,
vedou tě sladce na vodítku
a v dálce pláče naděje.

Starý šakal zahrabává kosti
a všichni mocní utekli,
že jsou to kosti budoucnosti,
to už ti ale neřekli.

Nejdřív si mluvil u prázdného hrobu
a teď mlčíš u plných,
co je to za podivnou dobu,
tonoucích duší ztracených.

Jak pomalu teče tahle prapodivná řeka,
minulost se v hrobě obrací
a na voru, už na tebe čeká,
převozník v hodině zvířecí.

monoram » Marhon Fotka harmonie se mi moc líbí a chvíli jsem přemýšlel co na ni vlastně vidím. Krásné kouzlo okamžiku.

player » Marhon Furt už taky né...konečně - to by bylo i protivný...

player » Marhon Má to vysoký hodnocení v databázi knih.

Sosna zvlčelý » Marhon Mě spíše odlehčovala. Opravdu stojí za to.

Najdise.cz » Marhon Ahoj, ze světa beletrie mě napadá Londonův Tulák po hvězdách.

Artislove » Marhon Ahoj. Túto knihu si môžeš prečítať aj online a môžeš zhodnotiť či ju prećitaš celú.
https://docplayer.cz/31312710-Rober…

Mňa osobne veľmi fascinovali knihy od Michaela Newtona o dušiach , ceste duší, vzťahoch a inkarnáciách..Je to v podstate späté aj s cestovaním v čase pomocou hypnózy. Nie sú to priamo knihy o mimo telových zážitkoch ale sú tam zaujímavé veci

https://www.martinus.sk//…

Petr9 » Marhon i bez sluníčka je fajn vytáhnout ven :)

fanik » Marhon prosimtě nebud zas chytrá a nezlehčuj to jo, tady jsou opravdový problémy a nad tím se musí náležitě přemýšlet..to opravdu nebude žádná náhoda

Mici Angóra » Marhon Nejde ani o to, jak moc se ti daří kralovat, ale jestli to chceš. Jinak se mi ale zdá, že díky ASC ve Štíru se to Slunce (zabarvené Střelcem) zas tak moc lvoidně projevovat nemusí, Venuše v Raku s tím Saturnem v kombinaci s Marsem v Panně a Jupiterem v Rybách může dávat sklon ke službě sám o sobě. Summa summárum, nejsi moc lví

Bosch » Marhon To bude spise jen subjektivni dojem. Pri pohledu na radix.

tronco » Marhon Dobré ráno princezničko. Jaké jste dnes měla sny?

tronco » Marhon já budu princezna.

tronco » Marhon Jistě. Sice jsme se setkali, ale říci o Tobě, že Tě znám, to by mi přilo velmi zevrubné. Ale přec mi to zní, jako by se Tě něco dotklo, nebo to jen tak .... aby řeč nestála.... hmmm... dobře Ti tak.... promiň ... vracím se k tomu, co řešim v reálném životě.... jo. Srab Boschi... až takovej, že v tom bylo pramálo důležitosti .....