Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » charri taky sem ze zvědavosti vydržela až do konce. asi čtyřikrát.
dvakrát sem u toho usnula, jednou vařila a šla do města a jednou se vykoupala, umyla nádobí, pověsila prádlo a prolistovala Seznam.
mohl by mi prosím někdo vysvětlit o co tam šlo? nechce se mi na to koukat po páté.

Marhon » Marhon osmadevadesátá...



pomněnky.


snad tady anděl spad,
změnil se v hvězdný prach,
nebe se na něj podívá
pomněnkovýma očima.


tak zase unikám,
z prostoru do nikam,
když není už kam jít,
říkám si nech to být.

tak zase odcházím,
od zla a nesnází
a chci se jenom skrýt,
říkám si nech to být.

tak zase unikám,
z prostoru do nikam,
když není už jít kam,
vracím se k pomněnkám.


pak nebe rozevřelo nad světem křídla,
pak snad se obloha v pomněnkách zhlídla,
pak snad se chtěla smáčet v jejich kráse,
v těch chvílích v nekonečném čase.


a tak si lehám do trávy,
nad hlavou se nebem kutálí,
ten žlutý usměvavý lhář,
co ukrad pampeliškám tvář.

a po těch prapodivných hrách,
se znovu topím v pomněnkách,
když zavřu oči zdá se mi,
že ležím šťastná na nebi.

kolem je jeden velký květ,
co obestírá celý svět,
a pak se z nebe podívá
pomněnkovýma očima.


to nebe rozevřelo nad světem křídla,
to snad se obloha v pomněnkách zhlídla,
to snad se chtěla smáčet v jejich kráse,
v těch chvílích v nekonečném čase.


snad tady anděl spad,
snad sbíral hvězdný prach,
snad tady ztratil strach,
když viděl nebe v pomněnkách.

snad tady anděl spad,
změnil se v hvězdný prach,
snad věřil vzpomínkám,
vrátil svou duši pomněnkám.

snad tady anděl spad,
snad leží na marách,
osud se možná zvrt,
snad láska překonává smrt.

Marhon » Sosna zvlčelý jéé, já už knížky moc ne, ale moje třetí třída to odstartovala knížkou "cesta do středu země".
díky tomu pak následovalo všechno od sci-fi po pravěk. osada havranů, kapinán nemo, lovci mamutů, dokonce i RUR, válka s mloky nebo bílá nemoc.
pak sem přešla přes detektivky, například deset malých černoušků, k Zeměploše. druhá významná série.
třetí knihou, asi v sedmé třídě, co zůstala v paměti byla sbírka "casiopeia" a čtvrtou "bez domova".
pak se v osmičce významně zapsal všechny knihy Vineou a tím to tak nějak skončilo.
po létech, někdy před deseti lety mě zaujala kniha Muž který sázel stromy a Slunce zapadá na východě - Věra Nosálová.
pak následovalo celestýnské proroctví a atlas mraků.
a díky tomu sem přelouskala Erskinovou.
dneska tu mam už asi pět let načetýho Šamana, ale to jen po kouskách, když si tak nějak vzpomenu.
jinak nejčastěji otevírané knížky-
kameny od A do Z, pozvánka do vesmíru a autoatlas.

Marhon » Buddha/2 tak sem konečně zkoukla dneska Příchozí. kdyby někdo tady věděl jakým stylem, dá mi facku.
na první pokus sem viděla Torus a asi po půl hodině koukla na závěrečných deset minut, zjistila, že to asi dám a šla do lesa. na druhý posun sem přidala asi deset minut k úvodní půl hodině a šla vařit...
no co, proplouvali v čase, tak já taky, tam a zpět.
ale dobrý to bylo, asi na třináctý posun.
i když taková ta lidská "přirozenost" zlikvidovat všechno co se hýbe, mě sss...štve.
ale musim říct, že třeba Interstellar mi byl pocitově bližší, ač na muj vkus krapet přehnaný.
co mi po tom filmu ovšem zůstalo?
něco úplně jinýho, než očividně mělo. otázka, která mě přepadla před x lety a teď se nečekaně vrátila a film nastínil úplně jinou odpověď.
kdyby člověk skutečně věděl, co se stane, přistoupil by na to?
přesněji, chtěl by člověk přivést na svět dítě s myšlenkou, že zemře?
no jasně, film byl o něčem jiném, ale tahle myšlena mi po něm zůstala.

Marhon » il*ča tak ať se líbí
mě se na vetřelci nelíbilo to jeho slintání a všechny ty zvuky.
byl hnusnej, ošklivej, uslintanej a prostě si to asi radši nechám odvyprávět.

Marhon » Buddha/2 sem psala níže že mam v plánu:
jiná země,
doktor Strange,
příchozí.

ale ještě sem se k tomu nedostala.

ale stáhla sem si Doriana Greye.
přesněji, Obraz Doriana Graye nic moc, jen taková mutace, ale
Dorian Gray se mi líbil.
i když se mi to díky připojení, či počítači stáhlo bez konce, tak nevim, jaký byl úplný konec.
tak snad příště.

Marhon » Najdise.cz no, tak si o tom můžem někdy povyprávět. třeba se to povede.

Marhon » il*ča to jo, jenže já nevim kam s tim jít. co se s tim má dělat a tak.
jo a na flešku ti to můžu hodit z pc vždycky.

Marhon » il*ča to sem opravdu ráda a mam z toho radost.
no, líbilo by se mi to, ne že ne. jenže by to chtělo někoho, kdo mi z toho vychytá pravopisný chyby a někoho, kdo mi řekne, co s tim mam dělat.
a kdo ví, jestli by to někdo pak koupil a čet.

Marhon » Najdise.cz a rohlíčky extra vypečené.
zrovna vařim čaj.
heřmánkový.
a v troubě mam překvapení šéfa kuchyně.
překvapený bude šéf kuchyně, aby nedošlo k mýlce.

Marhon » il*ča ... na dobírku.
no, na to bych potřebovala nějaký lidi.

děkuju.

Marhon » Najdise.cz
dobrá. budeme se bavit o vaření.

Marhon » Mí_lka děkuji.

Marhon » Najdise.cz děkuji mockrát. no, původní myšlenka měla být tak nějak víc ladnější a vychytaná. z té myšlenky vznikla nakonec 75 a nadpis zůstal na zbytek, jenže mě už chybí slova, tak je to spíš tak nějak neuměle lepený.
už to neni co to bývalo.
jo, Kryl je Kryl. Kryl je legenda.

Marhon » Najdise.cz nojo, no, co naděláš.
tahle věc začala vznikat svým názvem, před nějakými třemi lety. i sem si myslela, že nebude nakonec téma k dokončení, že se zahodí,
ale jak čas šel, bylo stále víc a víc důvodů a námětů k dokončení.
tak je tady.
a díky za kytičku.

Marhon » Marhon sedmadevadesátá...


panoptikum lidských duší

tam v hloubi, v dálném vesmíru,
kdosi stvořil Zemi na míru,
a snad si tenkrát něco přál,
však vzniká prapodivný bál.
kde si hloupost myslí,
že nad ní není,
kde faleš nad lásku se cení,
kde se pravda ztrácí,
v zadní ubikaci,
prázdných dní.
tam otvírá se brána
do paláce marnosti,
pravda odehnána,
tím co tu vchází za hosty,
nenávistní, tiše spící,
umlčení, nevěřící,
v tichém módu
nevidomých neslyšících.


tam lásku střídá vlezlý skřet,
a zloba vklouzla na parket,
a v každém něco vykřeše,
a strach už stéká po střeše.

v sále tančí křik a škleb
a slova mrznou na ústech
a opodál, kdosi stál,
zlé víno z číše naléval.

hudba sálem zazní směle,
falešné tóny znějí skvěle,
a najít výraz stoický,
je výkon přímo nadlidský.


vybíravost leží v talířích, zapatlaná povidly,
nenažranost zcela nevejde se do židlí,
středem všeho, při mazurce,
nadnáší se arogance,
předvádí styl elegance.
kolem se skrývá ve víru,
celá řada upírů.


opojný mok tam hrdlem teče,
úlisnost po zdi se vleče,
lakota žebrá o sbírku,
zlo si brousí sekyrku.

falešná hudba sálem zní,
skřípou tóny poslední
nad tím vším, jak čestný host,
ční nadřazenost

tak vytrácí se znamení
a závist boří stavení
a stíná zbytky naděje,
ta nevidí a neslyší,
že kdosi víno naleje.


víra stojí před branou, tomu všemu navzdory,
lidskost už dávno opustila prostory,
z těch všech pochybných honorací,
pravda s láskou svorně zvrací,
v zadním traktu ubikací.

není tu, kdo by se ptal,
kdo zůstal, už to dávno vzdal.
tak se baví bez retuší,
v panoptiku lidských duší.

Marhon » PepaKopřiva hele, bacha na autorský práva. jestli to nejsi ty, tak máš průšvih.

Marhon » Buddha/2 no, však sem psala, že trochu tý reality neuškodí.
ale ty děti jsou přece reálná představa, nebo ne?
si myslíš, že jim za těch x společných let ani jednou neuklouzly bačkůrky?

ale haprovaly mi tam některý menší úseky fyziky, který sem jaksi nepochopila, nebo sem si říkala "jak to?" no, ale jinak dobrý. neni to moc přemrštěný, je to i vtipný, prostě od každýho trošku. a takový spíš oddechový než akční.

Marhon » Buddha/2 no, tak na čsfd sem se toho moc nedočetla a oproti radě, zkoukla až po té.
dobrý to bylo.
něco mezi Marťanem, Gravitací a Atlasem mraků.
trocha humoru sem tam...
jen na konci sem si říkala, no přece to tak nenechaji, to musí mít nějaký koncový šťastný číslo.
ale nakonec sem jim to odpustila, trocha tý reality neuškodí.

ikdyž, nechce se mi věřit, že by se po nějakých dvaceti třiceti, čtyřiceti letech nepobili, ale což, pohádka je to hezká. a žili spolu šťastně až do smrti.
jo, jen mi tam na konci kapku chyběly nějaký dětičky nebo tak něco.
ale třeba bude druhý díl.

Marhon » Buddha/2 nojo, když ono to je pořád stejný. jen jména postav sou jiný.
ale jo, výběr by se dal udělat, tak o patnácti dvaceti.