Vaše milované knihy v běhu času - Diskuze a zkušenosti

player (* 20.5.1968)
Muž

Poucenie z krizoveho vyvoja v strane a spolocnosti po 13 zjazde KSČS...

Tehdy pouze KSČ


Jo , to musela být skutečně ta správně "tvarovací" literatura.

144 (* 1.5.1955)
Muž

Vkladna knizka premiova na 4% urok za Husaka

Nevedkove dobrodruzstva
Nevedko v slnecnom meste
Ferdo Mravec
O psickovi a macicke

Majovky aj tie arabske

Ringing cedars uf Russia - Anastasia
10 dielov

V klincovkach a s ostepom Zatopkovci

Kratochvilova Kvac nazev knihy uz neviem

Poucenie z krizoveho vyvoja v strane a spolocnosti po 13 zjazde KSČS

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Jáj, já vynechal jednu naprosto, ale naprosto zásadní knížku a to ještě před tím, než jsem uměl číst!

Povídání o pejskovi a kočičce (Josef Čapek) - cca 4 roky, bylo mi čteno:
"Pejsek vzal kočičku a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Ani na to nepotřebovali kolíčky, protože se na té šňůře mohli udržet drápky. Když kočička už visela, slezla zase ze šňůry dolů a pověsila pejska.
Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo."

"Ale mamí a jak tam mohli viset oba dva, když pejsek slezl?"
"No, to musíš v noci vymyslet, jak se jim to podařilo!"
A tak jsem už ve čtyřech letech místo spaní přemýšlel a přemýšlel... A nevymyslel jsem to dodnes. A od té doby špatně spím, protože mám v noci o čem přemýšlet.

Loen (* 7.7.1988)
Žena

Haha, Rady zkušeného ďábla od lewise sem četla zároveň s knihou Bůh jako psychický virus - krásně se to doplňovalo

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Zařazení v čase Ach jaj A určitě na většinu zapomenu... Nu, něco zkusím Vypíchnu pár z nich, těch nejpodstatnějších...

Problém ale je, že moje oblíbené knihy se se mnou táhnou celý život, a s odstupem času je většinou hodnotím stále lépe a lépe Protože tam vždycky najdu něco, co jsem předtím přehlédla... nebo konečně pochopím věci, které jsem nechápala jako menší.

Tak úplně první knihy, na kterých jsem fakt ujížděla, byla určitě série Harry Potter. Mamka mi ho začala předčítat, když jsem vlezla do první třídy, a pak jsme měly spolu takový každovečerní rituál. Pamatuju si, jak jsem umírala při čekání, než vyjde další díl

A s odstupem času ho vidím jako mnohem víc než příběh. Začala jsem to studovat z více stran a zjišťuju, kolik se tam toho skrývá. Málokdo to vidí - genialita nejen v ryze spisovatelských schopnostech, ale propracovanost všech archetypů, psychologie postav, struktura příběhu seskládaná logicky, ale i lidsky a v neposlední řadě i geometricky do velkolepé mozaiky, kterou je obtížné pochopit jen pouhým selským rozumem...

Takže jedna z mých největších inspirací a vzorů i pro mé psaní byla a je Rowlingová. To se nevyrovnalo zatím ničemu, co jsem dosud četla, i když to málokdo chápe. Každopádně vím, že právě díky jejímu stylu "struktury" jsem zjistila, jak má vypadat skutečně dobrá kniha (ale nijak nepopírám fakt, že pojem "dobrá kniha" může být dost subjektivní).

Asi v 8 nebo 9 letech jsem bezmezně propadla Malému Princi. Toho jsem přelouskala snad tisíckrát a i dneska se k němu ráda vracím. Pamatuju si, jak jsem ho na jednom školním výletě měla s sebou a zaujala jsem tím ostatní spolužáky. A to bylo poprvé a naposled, co jsem se cítila dobře při čtení nahlas.

Tulák po hvězdách - kniha, kterou jsem četla jen jednou asi ve 13 letech, ale zasáhla mne moc. Tak nějak si říkám, že je trochu podobná tomu, co mám v plánu psát já. Takže možná se to někde v podvědomí uložilo... :))

A taky ve 13 - to byl zatím asi můj nejzlomovější rok - Rodinné konstelace, Wilfried Nelles. Ale co si budem vykládat, on ten zlom nestál na téhle knize, ale na tom, že začala skutečná praxe a životní tunning...

Asi v 15-16 letech jsem konečně dospěla (vnitřně i časově - no vono je to asi stejný.. ) k sérii Letopisů Narnie - to bylo asi 14 dní nemoci, kdy jsem nevytáhla paty z postele. Lewis je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a inspiroval mě v mnohém.

A konečně - Jeho temné esence Vlastně ani nevím, kdy ta posedlost začala V 15, 16? Nějak tak... Tahle Pullmanova trilogie je mou druhou největší inspirací. Tam se taky ví, o čem se píše a proč se to píše... A kromě objevení vlastních nových schopností to odstartovalo po čase i objevení konečné formy toho, o čem že to potřebuji celý život psát.

Asi v 17-18 letech jsem objevila knihy Davida Deidy a tak nějak rozšířila svoje vědomí i ohledně partnerských vztahů. Víc jsem pochopila sebe a tím i druhé. A vyplatilo se to neskutečně moc. Občas se k některým jeho publikacím vracím, hlavně k Intimnímu splynutí. Ale je fakt, že mě v poslední době začíná Deida už dost míjet. Ne, že bych s ním nesouhlasila, ale aktuálně mi už asi nemá co nového říct. Jako takový občasný praktický průvodce, když se člověk na moment ztratí je však k nezaplacení.

A teď ve 20, tedy před rokem jsem se konečně dostala i k Nekonečnému příběhu od Endeho - a nestačila jsem zírat, jak úžasný to je. Ale potřebovala jsem k němu - zas a znova - dozrát. Miluju jeho symbolismus. Řadím ho do své zlaté "škatulky" Rowlingová - Pullman - Lewis

Hustokrutě obscénní Morti (* 23.10.1976)
Žena

Z detstvi si nejvic vybavuju Deti z Bullerbynu
Z predpubertalniho obdobi Mumínky - to bylo nekolik knizek -nazvy presne nevim Carodejuv klobouk?
Pak Viking Vike a Ronja dcera loupeznika...taky srdcovky
Pak asi probehly naky ty divci romany - zadnej konkretni se mi nevybavuje...ale prelouskala sem o tu Janu Eyrovou :61
Vybavuju si jak me dostala knizka od Simmela Laska je jen slovo...to sem si tak nejak zacla rikat ze v tech pohadkach ....a zili stastne az do smrti ...asi pekne kecaj
Nr. 1 ovsem stale zustava Betty McDonald. Tu muzu kdykoliv. Dalsi kterou obcas zalistuju je Denik americke manzelky - to kdyz mivam pocit ze sem neschopna
Mezi dalsi knizky ktery sem cetla vickrat patri My deti ze stanice Zoo (poprve ve 13 letech -zivacka, to je prece na pohodu, podruhy v cca 30 a to mi vstavaly vlasy hruzou - takovy deti!!!)- myslim ze tahle knizka a jeste Matka Davida S. narozeneho 4.cervence....byly knizky diky kterejm sem jakejkoliv fet odmitala-a ze nekdy v 17 bych bejvala mohla zkusit cokoliv.
Pak snad jediny sci-fi ktery me chytlo Den trifidu.
Prvni knizka u ktery me napadlo ze zavada je na mem vysilaci byla Zeny, ktere prilis miluji - tu bych doporucila kazdy - i treba preventivne.

A jeste nemuzu vynechat Poprve a pak porad znovu (Lisa Moos)- tak tu sem skutecne nedala z ruky dokud sem ji nedocetla...

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Jsem rád, že jsi poukázal na můj omyl! Dnes jsem Khali tvrdil, že jsem četl taky Mayovky (sice jsem je četl ve stejném množství jako Foglara, ale ten měl na mou duši větší dopad, mnohým krásným "naivním bludům" o poctivosti a čestnosti věřím dodnes), ale že je člověk musí číst ve správném věku, protože v dospělosti už mu to nic neříká. A vida, mýlil jsem se.

Mí_lka (* 2.4.1972)
Muž

Veselé léto (Helena Bechlerowa) ca 5 - 7 let. Ujížděl jsem na té knize, proč v dnešní době už nevypotím

Vinetou Karel May 10 +/- - ujíždím na Mayovkách dodnes. Patrně pro ten neodmyslitelně spjatý boj dobra a zla

Verneovky (autor JV) věk 12 - 14 dobrodružno s nádechem poodhalení budoucnosti láká dětské duše

Stephen King - věk 15 - napětí, horor, mystika. Vliv puberty bezesporu.

Malý princ (A.S.Exupéry) - poprvé jsem ji četl někdy v 18, nejvíc nejlepší. Ochočila si mne, čtu ji opakovaně dosud

Čtyři dohody (D.M.Ruiz), Dvanáct srdcí (P. Casanova), Deníček moderního páru (D. Landsman) - současnost, snažím se přijít na věci, na které jsem dosud nepřišel

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

A abych nešvindloval, že ostatní budou odpovídat a já ne, tak zde dávám taky pár svých:

Neználek na Měsíci (Nikolaj Nosov) - 7 let – dětská sci-fi, kterou jsem hltal. A jak mě štval Všeználek! Skoro škoda, že jsem časem prokoukl, jaká to byla sovětská propaganda. Ale jako dítě jsem to přečetl několikrát.

Boj o první místo (Jaroslav Foglar) – 12 let – Foglara jsem v té době hltal celkově, ale toto byla asi moje nejoblíbenější.

Efemeridy a Tabulky astrologických domů – 16 let – vážně nekecám! To v té době byly mé knihy nejmilejší a s nimi a kalkulačkou jsem pořád interpoloval a interpoloval... A pro všechny spolužáky jsem byl blázen, ale bylo mi to fuk.

Bídníci (Victor Hugo) – 18 let – někdy je člověk rád, když ho donutí něco přečíst kvůli maturitě a stane se z toho láska na celý život.

Básně I a Básně II (Jan Skácel) – 21 let – poezii jsem měl rád už dříve, ale jestli jsem jí někdy propadl, tak se Skácelem.

Proč bychom se netěšili aneb jak se držet nad vodou (Zdeněk Šmíd) – 25 let – Kamarádka měla vážnou autonehodu a bylo jasné, že vandrům pro ni odzvonilo, protože již tolik neujde (ovšem později s námi lehčí vandr zvládla). Byl čas na změnu a na to, aby nás voda nesla. Tak jsem zorganizoval partu kamarádů, z nichž na vodě byl dříve jen jeden. Jak to asi vypadalo si umíte představit. Prostě stálo to za to. A Šmídova trilogie Proč bychom se... byla pro mne odbornou literaturou, pomocí níž jsem se na tuto akci připravoval (přesněji řečeno těšil, ostatní bylo jen o nadšení). Třetí díl z trilogie je moje TOP kniha dosud - láska na celý život. Díky, pane Šmíde, nejen za tuto knihu.

Čtyři roční doby (Stephen King) – 28 let – na Kingovy horory já nikdy nebyl, snad proto se mi od něho líbila právě tato odlišná sbírka.

Ve znamení Kon-Tiki (Thor Heyerdahl) – 34 let – Na tuto knihu jsem přišel docela pozdě. Vzal jsem ji jednou v antikvariátu na nádraží jen tak namátkou, nic jsem o ní nevěděl... A pak jsem málem za 2,5 hodiny zapomněl vystoupit, jak jsem se začetl. Plul bych...