Diskuze, Diskuzní fórum

thééé » Najdise.cz Podle mě je víc variant.
Před-tucha - naladím se na chod událostí. Něco v nás, to moudřejší, dejme tomu duše - asi ví, o co jde, a kam to směřuje. Prostě máme ty schopnosti vnímat z bezčasovosti jen téma.
Vždy máme víc možností, z našeho pohledu.
Z jiného pohledu, ten samotný náš vývoj jde ruku v ruce s tím, jak umíme růst a procháze krizemi a překážkami.
Takže někdy můžu cítit, že těmito sračkami musím projít..
a pak ten úžasný pocit, že jsem to dokázala, a jsem o kus jiná a že se mi líp dýchá...
Nejde se vyhýbat problémům, to zavání stojatou shnilou vodou...
z toho jsou pak deprese apod.
No a pak jsou takové ty, co známe z filmů, že nechci jet tímhle spojem a ejhle, havárka. Tak to prostě ještě neměl být konec...zvonec

thééé » cimi jen tomu uvolnit misto

thééé » cimi Me ten pragmatismus umlcel ...
Tak jeste jednou - verim, ze vzdy bude co objevovat..pokud budeme relativni, vzdy bude co z Absolutniho k objeveni

thééé » Lupi vypadá jako Pepita z animáku Coco
ale nejsem si jistá, jestli měla křídla...čičinka

thééé » player ale nic , jen mám pocit, že jsi to měl dřív prohozené
ve smyslu:
milujme vše ostatní, fajn, ale hlavně chemický proces muže a ženy ..
ne??

thééé » player Ty, jako nezměnil jsi se náhodou, neříkal jsi to obráceně?

thééé » cimi S těmi poháry to je krása
Já jsem to pochopila až po přepisu lymbickeho otisku, po zážitku, kde jsem v jedné meditaci pochopila, že naše srdce není o tom " cítit". Ale že je to střed, centrum, kde se vše propojí, do všech stran a rovin, v sobě i se všema.
Že stačí otevřít tento střed.

thééé » cimi No existuje takové moudro - že člověk dospěje v okamžiku, kdy se přestane ptát, kolik jej milují druzí, ale začne se ptát, kolik miluje on sám.
A podle své zkušenosti myslím, že v okamžiku, kdy jsem bez všelijakých "suků" (myšleno jako kazy ve dřevě) - kdy se jsem schopná jen otevřít lásce (protože ten pramen je uvnitř nás)...
tak tehdy je to ono, že tady to oboje začíná..Jakože pak už je to jedno, kterým směrem to jde...prostě tady je to naplnění a vyživování, proudění...v centru, v místě propojení sebe, a sebe s druhými
(někdy/dnes se nemůžu vymáčknout)

thééé » player Moje je něco, jako nechtěná (divné)..shora stále osvětlená, ale pod nohama plná trní a kamení a často není vidět na krok. Musím asi odplevelit. Možná mě ta kultivace baví

Myslím, že je důležitý i cíl, nejen cesta... mít vizi, nadhled.. a pak mít nasvíceno pod nohy, dostatek pokory, trpělivosti, pracovitosti, ohně - který dá zážeh, nadšení i spálí nepotřebné..i vody - občas to nechat plavat...i vzduchu - správně to ohodnotit ..
a pak je podle mě taky důležité poznat, že nejsme na světě /cestě/ sami..že jsme propojení na svých cestách..a jak!! to pak ty cesty nejsou tak trnité..

"Všechny cesty mají své tajné určení, o kterém cestující nemá tušení." Martin Buber

thééé » Lupi jj někdy i motorovou pilu
ale stejně tam pořád jsou..
asi protože tam nejsou jen tak

thééé » Diviška Tyto typy lidí nás většinou učí se pořádně nasjat, použít tento motor, a vymezit se, umět je slovně zastavit.
K magii se sahá kvůli bezmoci a nebo až nakonec jako završení vnitřního procesu (v tom vymezení se). Ale to k magickému rituálu.

Dobré jsou rituály toho typu, kdy je ve vizualizaci voda - třeba moře a oheň - třeba táborák.
Můžeš si na břehu kolem sebe vykreslit v písku kruh a to, co Ti tam od toho hajzlíka ( ) zasahuje - přetneš, zpřetrháš světelným mečem.
Když se na to necítíš, požádej si jakoby nějakou vyšší bytost, ve kterou věříš, se kterou se cítíš v bezpečí.
Co přetneš (pupečníky, větve, chapadla apod.) odhoďte do ohně a požádejte o pročistění vztahu, o spálení vazeb.
Poděkujte si za lekci, rozlučte se, utvrďte se o ukončení vztahu.
Nebo se ho zeptej, co po tobě ještě chce.

Pokud to něco nemáte doopravdy dořešené, stejně to nepůjde. Ale když to budeš dělat víckrát po sobě, něco se stopro uděje..

A výborné na zaměření nedořešeného je třeba Hoponopono či jak se to píše.
Protože říkat někomu, že ho miluji a děkuji mu a ať mi odpustí..když ho nesnáším..to s člověkem zaručeně pohne.

thééé » Buddha/2 nojo, když to asi vidíme, až se vzpamatujeme a poodstoupíme ...ten odstup, nadhled je důležitý...no ale zase to vtažení může být ten osud
(jo a ten tvůj příspěvek u bezejmenného, který se smazal -
po všeckém , jen po včelách med to se mi tak líbilo , to si musím zapamatovat.)

thééé » cimi ano, to je právě ono, protože znám pár lidí, kteří mají opravdu naloženo, ale nějak tím proplují, umí být šťastní, a tak to nemusí vnímat jako rány osudu.
A na druhé straně znám takové, kteří vypadají, že se jim nic extra neděje, ale někde uvnitř žijí peklo..a pak druzí nic nevidí a říkají, to nic není, ty s tím naděláš..
apod.
Co se týká touhy po pravdě, vždycky jsem to tak vnímala, že ty rány osudu vedou k touze po pravdě..
ale možná tam funguje i nějaké načasování, aby ten prožitek byl dostačující a tak silný, že mě má schopnost proměnit.
Ale dost možná to má měnit i ty druhé kolem, jakože příkladem.

thééé » Lupi jednak s tím, co je venku, nemůžeme nic moc dělat a druhak i když je to vně, tak většinou jako odraz toho, co máme tak jako tak v sobě.

přesně tak to vnímám já, nechci být obětí osudu a bezmocná když mi ty obrazy a okolnosti nabízí tolik možností
ano, její vlastní šelma, že

thééé » thééé jo a trochu vtípek -
když jsem četla ty písmena EDK, a pak Urania psala, že toho dotyčného máš kopnout do zadku, tak mi to přišlo, jako přehozené písmena části slova zaDEK..
no jo, nakopni "ho" , někoho, něco
a edit, někdo, něco chce, ať ho konečně kopneš do zadku, a použiješ svoji sílu..

thééé » jaruli Ahoj, no téma zla, do toho se nechci pouštět..
ale podle mě máš v sobě obrovitánské nevědomé strachy, který Ti otvírají "všechno možné".
Víš, každý vrahoun ve věznici tvrdí, že je nevinný.
Co tím chci říct, není to nic špatného proti Tobě, taky bych tu viděla tu roli oběti..ale podle mě by jsi si symbolicky měla vyšlapat pořádnou cestu do hlubin sebe, do hlubin nevědomí...do tmy..a zjistit, co je to temnota.
je to nepříjemná cesta, všichni se tomu vzpíráme, ale po té pouti nás to celé proměnění a budeš rozumět tomu, co se děje.
(mmch. nikomu se nemusíš obhajovat, jaká jsi, a nejsi )
Držím palce

a edit: snažím se vždy uvažovat tak, že to, čeho se bojím není "něco vně".
Ty škrábance určitě můžou souviset s nějakou šelmou, tozn. něčím animálním v nás. To animální, to co máme společného se zvířaty a prostředím , nás učí mít své hranice, učí nás se bránit, ukázat drápy, zařvat, když je to potřeba...taky postarat se o své vlastní potřeby. Zvířátka nečekají, že je někdo nakrmi, až je někdo zachrání - umí utéct, umí hrát mrtvé, když je potřeba, umí změnit barv, umí se bránit. Je to přirozený pud sebezáchovy.
apod.

thééé » Maek Aha, tak by jsi asi ocenil něco prožitkového. Tak až po koroně :-)

thééé » Maek Knížka vypadá dobře.

Ještě mě napadá téma Oběti, poslední dobou o tom tématu slyším ze všech stran, jakoby ho řešil každý druhý ..je to zajímavé téma, a určitě se týká i kolektivně různých skupin, i jednotlivce.
Určitě je dobré si ujasnit, nakolik jsem oběť a nakolik tvůrce svého života, a proč.
Tady třeba o tom mluví Vojáček, podle mě zajímavě a trefně. Sice v souvislosti s koronou, a s tím, jak se cítíme..Ale jinak je rozhovor o léčivé schopnosti v případě, že se naučíme přijímat změny v životě.
https://www.youtube.com/watch/…

thééé » thééé Ještě ke knížkám, když čtu Eau , a o filmu Chatrč, tak mě napadla knížka Radikální odpuštění. Není o klasickém odpuštění, jak ho známe. Je o tom, jak je důležité pochopit, co se nám v životě děje, proč se nám to děje, proč nám chodí do cesty ti a ti.. Patří k tomu i odpuštění sobě samému. Pro mě je v tom velká síla..https://www.databazeknih.cz/knihy/…
No a když jsem mluvila o vnímavosti v dětství, jak je dítě schopné převzít zodpovědnost za starosti rodičů, tak jsem mluvila o
Trauma a rodinné konstelace https://www.databazeknih.cz/knihy/…
A ještě k pocitu, že celý život dostávám pecky, tak bych doporučila něco k tématu vnitřního dítěte, co znám třeba https://www.databazeknih.cz/knihy/…
je o práci s vnitřní spokojeností, o tom, jak se umíme dělat šťastnými a plnými a proč.

thééé » Maek Tolik dalších otázek mě k tomu napadá..
- možná záleží na tom, jak to dotyčný vnímá, někdo dokáže ten těžký život nést tak nějak přímo, někdo i ten poklidný proflinká. Asi jde o nastavení.
. a teď je otázka, je opravdu někdo, kdo tím životem propluje a je stále v pohodě? Není to často je klam, nějaká maska nebo snaha o to, aby to tak vypadalo? Nemůže to být snaha zakrýt skutečnost?
Jsem poučena, že věci nejsou často vůbec tak, jak vypadají.
- četla jsem v poslední době nějaké psychologické knihy, kde bylo popisované, že silně vnímavé dítě chrání své rodiče, které jsou v traumatu (rozštěpení, psychicky narušení),a dělají vše pro klid toho rodiče, aby své trauma nemusel rodič zažívat. To mi přišlo hodně zajímavé. Jaký asi bude život toho dítěte, když přebírá zodpovědnost za štěstí svého rodiče? Vytvoří si svoji hodnotu a vědomí sebe sama? A může být člověk bez své hodnoty a bez spojení se svým vědomím šťastný? A proč to má jeho sourozenec úplně jinak?
- podle mě je pár silně a hluboce ničivých pocitů a jedním z nich je pocit viny. Znám dost lidí, kteří se s tímto pocitem i rodí. Když vyrostou neví, proč, jen se pak podvědomě trestají. Jakoby za všechno, co by mohlo být normální a fajn, si přitáhnou pecku.
- pak jsou takoví, kteří jsou uvnitř umrtvení, a vypadají šťastně, ničí životy těch kolem, aby vůbec něco cítili..jsou opravdu celkově tak šťastní?
- Nebo mě napadla knížka Uzdrav svá vnitřní zranění - kde je uvedeno 5 základních zranění - odmítnutí, opuštění, ponížení, zrada, nespravedlnost..a autorka popisuje, že kdyby měl rodič 5 dětí, tak každé dítě může mít od stejného rodiče úplně jiné zranění. A to mě přivádí prostě k myšlence, že někde v hloubce duše si ty zkušenosti vybíráme, že je prostě potřebujeme jako potravu, dokud nepochopíme, proč se to děje..
a někdy to prostě trvá.
Něco jako karmu, musela jsem časem v životě uznat tuto zákonitost, ale jako nutnost k růstu, k pochopení, k rozšíření zkušeností, k hloubce prožitku..k propojení s ostatními, i se Zdrojem..ale rozumové pochopení nestačí. Nutný je silný prožitek, který člověka změní, nebo zavede úplně jinam, než by jinak šel..
...
a mmch. obzvlášť ryby mají v nastavení schopnost silněji prožívat bolest a utrpení,zároveň libovat si trošku v tom utrpení, a mít pocit, že tím zachraňují svět..a to píšu jako ryba jo
(Myslím, že je to proto, aby se přičinili o větší soucit na světě, o to, aby si lidi víc pomáhali, a aby se lidstvo kolektivně trochu posunulo k vyšším emocím. A nejen, aby se trpělo a plakalo)