Cole (* 27.6.1995)
Žena
ah :D ty myslíš ten náznak, že mi to trochu vnitřně krmí mé ego, když se můžu o někoho starat, aniž bych si to uvědomovala.... ne to mě neurazí, ale není to tak

naopak ještě ten den jsem se o tom bavila s jeho mamkou, která mi sama řekla "musíš ho litovat, to chlap rád,, a mě to téměř urazilo, že to dělat nebudu, že ho raději zocelím ..... ale už byl nešťastný a viděl na mě asi trochu, že mu to nevěřím, a tak se složil... tak jsem zčásti pochopila, že to asi nemá úplně snadné protože já co nevyčtu z obličeje, a dokud se člověk vyloženě nehroutí, tak tomu moc nevěřím...což ale taky není úplně dobře, bude to rys, co mám po vlastní mamce

čas na tom zapracovat
Možné to je, ohledně těch zaběhnutých vzorů z dětství a tak, jestli to myslíš...ale spíš ne
Noo a jak se cítím? Paradoxně mi tu bylo prvních pár dní zvláštně, i jsem vtípkovala, že tu snad nestraší, když máme takový krásný nájem... na Prahu platíme za garsonku 39m čtverečních i s balkonem fakt málo

Dlouho mi trvá, než nějaké místo přijmu za své, u přítele mi to trvalo asi 5 měsíců, nevím jak to bude tady...začínám si zvykat, ale přiznávám, že první dny tady byly takové sklíčené pro mě... Na druhou stranu to samé jsem měla v mé rodině v Koreji(host family), kdy jsem s nimi bydlela zezačátku... spíš je to takové vše nové a křehké, a jak to není moje, spíš ani nevím, jak to brát - snažím se tu nedělat ani díry na obrazy
