Diskuze, Diskuzní fórum

Buddha/2 » cimi Až na nošení roušky mi to celkem vyhovuje .
Myslím Bosch sem někam dával vtípek s textem "tohle je to, na co jsme se my introverti celý život připravovali" .
Zajímavé věci se dají pozorovat okolo. Např. na první pohled pohodoví manželé si začínají lézt na nervy (ubyl prostor na navyklé aktivity mimo dům a musí trávit víc času společně). Tuším že to zdaleka nebude ojedinělé . A kamarádka nadhodila další téma: že by chtěla vědět, jak to budou řešit ti, co mají paralelní vztahy - dobrá otázka . No, myslím, že změna vyvolá další změny a těžko dohlédnout, kde jim bude konec ... takové výraznější období jang/jin/jang transformace.
konec sobotní úvahy

Nabi* » cimi Hezké téma

Já to mám dost nahorů a dolů, vzhledem k záležitostem, které teď dlouhodobě řeším.
Pravdou je, že v březnu jsem to světové dění vnímala hodně. Teď jsem se poslední 2 týdny prostě odsekla a čtu jen výjimečně, vždycky proto, abych se dostala k "aktuálnímu" dění. Záměrně to slovo píšu v závorkách, jelikož mám poslední dobou fakt pocit, že to, co je vidět je jen poloviční pravda (nebo možná ani to ne).
Pro mě se teď změnila zásadní věc, ale tak že mi to konečně vyhovuje. A tou je práce! Jsem totiž na Home office a to, co bych jinak dělala v práci, dělám prostě z domu. Vstávám později, cvičím, dobře jím... Zjistila jsem jak moc je pro mě důležitá ta ranní doba kolem 5h ranní, max 6h, protože se mi zrovna v té době zdají ty nejdůležitější a nejsymboličtější sny, které vnímám jako veledůležité vzkazy. Jenže s tím, jak v stávám 5 dnů v týdnu po 4h, tak tam ten prostor pro to přirozené snění, které je u mě zrovna nejdříve kolem 5h, tam není... A tím jak jsem teď byla dlouhodobě vyčerpaná z nynější osobní situace a stresu + ještě nedostatečného vyspání, tak jsem neměla vůbec vnitřní prostor a energii si ani číst skutečně zajímavé knihy a už vůbec ne meditovat, cvičit a podobně.
Denně přemýšlím, jak bych to mohla udělat, abych mohla mít volnější pracovní dobu, ale samozřejmě s přijmem, kteý potřebuju. Mě prostě vyhovuje víc práce z domu, zvlášť když vím, že to vůbec není překážka ve fungování naší divize. Svou práci si dělám, nic nedokládám na poslední chvíli (až na malé výjimky, které nezasahují do běžného fungování a už vůbec ne do práce druhých lidí). Víc na mě teď doléhá to v jakém stavu jsou oblasti mého života, protože mám na to prostor. Takže to je méně příjemná stránka vnitřního prostoru, ale zase konečně vidím spoustu malých detailů a dokážu rozpoznat určité věci více do hloubky...
Do třetice musím říct, že se mi víc vytříbilo vnímání přírody a zvířat a tohle si užívám a velice mě to uklidňuje a vyživuje

Jyotis » cimi Ahoj, jsi to Ty, že? Já jsem tu dlouho nebyla.
Já jsem si právě z tohoto důvodu natáčet bez přípravy videa (hodí se mi to opět v práci, být schopná online mluvit bez přípravy).

a právě si testuji i funkčnost afirmace podle Murphyho :-)

pa

https://www.youtube.com/watch/…

Bosch » cimi Je to cim dal tim horsi. Starsi, blbejsi, seschlejsi..
A tak se mi stale lepe a lepe dari odpoutavat se od pomijivych veci.
Je to takove stridani strazi.
Jak postupne ubyva v tele faktor nesmrtelnosi tedy lymfa, produkty brzliku a s tim spojene pocity vecnosti a tedy i netecnosti k pomijivemu, jsou postupne nahrazovany zrikanim se povrchnich banalit.
Napriklad lpeni na forme a tvaru, biologickych atributech druhopohlavniho pritahovani.
Tudiz do popredi se dostava vice duse na ukor tela.
Hósaná
Ale boj jako princip prolinani zivlu v jejich vsech podobach nekonci. Jen se presouva na jine pole.

Najdise.cz » cimi Jj, je toho víc. Tý práce.

S využitím času asi neporadím, mě to naučil syn, smrsknout osm hodin práce do jedné hodiny. Prostě když musíš, tak musíš. Teda... mám taková nepsaná pravidla, abych teď měla co nejefektivnější pracovní morálku, ale jestli je to aplikovatelný na všechny, to fakt netuším. Na rodičáku má koneckonců člověk tolik času, jako už v životě nebude mít. :)

Najdise.cz » cimi V aktuální situaci se pro mě nezměnilo vůbec nic, sama se sebou jsem pořád a zbytku světa v tomto směru nevěnuji skoro žádnou pozornost. V poslední době mám akorát mnohem větší drive a spousta věcí mi jde bez větší námahy, všechny kurzy, vzdělávání, práce, děti... Přijde mi, že tento stav ale trvá už delší dobu. A ze znuděných lidí v karanténě de facto pracovně "těžím". Já bych nic neměnila, no.

MG34 » cimi Jako přirozený introvert/ignorant si nemusím odmýšlet zbytek světa, protože je to mod, ve kterém normálně existuju. Už dávno jsem se naučil vnějšek celkem filtrovat a když se něco ke mně přesto nějak dostane, tak to většinou vnímám jako příležitost.

Aktuálně se mi daří docela dost - hodně věcí mi hraje do karet (asi proto, že si je vždycky vyložím po svém), sklízím plody své dlouholeté práce a na co sáhnu, se mi většinou daří. Nespěchám a počkám si vždycky až všechno nějak zapadne. Když to drhne, zavčasu to většinou poznám a sundám nohu z plynu.

Maek » cimi Mě se daří dobře, pro mě to zas tak velká změna není a ano teď to hodně dává prostor se podívat do sebe - je to tím směrem více otevřené.
Na co jsem v sobě přišel? Tak to bych asi nechtěl ventilovat veřejně
Taky měj pěkný den

Bosch » cimi To je zas jiny typ viru.

Nabi* » cimi Šalinu dávám na blacklist

Najdise.cz » cimi EDIT
"Hodobóžově" je patent ČNSO, něco jako součást lokální mluvy, kterou se bavíme. Běžně se zde v hovoru používá pražsko-středočeská plebejská hantýrka (např. v bufetu: "Dvacet sekačky, dvacet paříže a dva rohly." Nebo "Hambáč a hrany")

K tomu "ject": to není úplně automaticky a všude, ale třeba moje babička tak mluvila (nejraděj jsem měl její zvolání: "No bodejť!").

Mici Angóra » cimi "pojď sem ty moje pičičinko"

no ty kráso

V tomto kontextu (už jsem to tady někde zmiňovala) mě fascinuje použití slova k*nda, které bylo za našich dob sprosté, jako označení hezké holky a dokonce oslovení pro kamarádku

thééé » cimi siili, z toho mě strašlivě zabolelo u srdce co píšeš, a tak musím reagovat . Zabolelo stejně tak, jako když jsem slyšela tu zprávu o požáru.
V době, kdy jsem do takových chrámů (i do Notre Dame) vstupovala s velkou úctou, jsem nechápala ty podivné pocity smutku a bolesti. Možná, když jsem se dívala jen vzhůru, bylo to tam, ale nedá se chodit jen s očima k nebi, nedá se přehlížet, po čem šlapeme. Později jsem pochopila. Nejde to oddělit. Nikdy bychom neměli omlouvat záměry, záměry jsou určující.
Z manipulace s čistotou mě nikdy nepřestane krvácet srdce....byť to vypadá přepychově a dokonale.
Myslím, že i kdyby tam vstupovali všichni jen v největší čistotě svého srdce, i kdyby tomu chrámu vdechl život ten nejPovolanější, kameník a sochař a umělec, ve vytržení, nepřehluší se to nejpodstatnější.
Omlouvám se, nemám ve zvyku se dohadovat, každý si ponechejme svůj postoj, samozřejmě...
jde mi možná jen o celistvost pocitů v sobě samé..zatím se mi to trhá.
Myšlenka o chrámu jako bytosti je krásná

Najdise.cz » cimi V nějaké sci-fi, ale už si přesně nevzpomenu v jaké, jsem narazil na hodně zajímavý koncept, a to, že na přechodech mezi jednotlivými světy stojí (viditelné či neviditelné) katedrály, které energeticky drží ony "hranice". My jakožto lidi 20. a 21.století je bereme jako stavby, ale ony opravdu měly ještě jinou náplň. I pyramidy bereme dneska jen jako hrobky egyptských faraonů (ačkoliv v nich nikdy nebylo nic v tomto smyslu nalezeno)...Ten nápad, že to jsou takové jako "celnice", se mi fakt zamlouvá. A samozřejmě, nekončí to jen hmotou. To, že na většině míst, kde se dá vstoupit do duchovního světa jsou katedrály (ale i jiné svatyně, abychom si nemysleli, že jen křesťanství má na to patent - naopak, křesťanství jen navazovalo na to, co tu bylo dřív), neznamená, že se nedá jít z duchovního světa dál...nebo z jiných světů ještě jinam.

Buddha/2 » cimi Volně cituji Henry Forda: Jestliže věříte, že něco dokážete, nebo jestliže věříte, že ne, máte v obou případech pravdu.

Jde to aplikovat i na potřeby (v tomhle případě na prostor k meditaci) .

Jinak s nikým nepolemizuju, jak už jsem naznačil na začátku . Prostě každý máme své vidění světa a tak stejná událost může zapadnout každému jinam ...

Lupi » cimi Právě. Jsou tam uloženy všechny vroucí modlitby. Apel - ano, dík. Pořád jsem přemítala, co mi to připomíná. Důrazné upozornění.

Najdise.cz » cimi Navíc stavby jako Notre Dam už snad nejsou jen stavby ale bytosti.



Děkuju.



----------

Když jsme klečeli, zpívali a modlili se, když jsme se to snažili otočit. Když jsme cítili bolest každé buňky na síti, když jsem se snažila odfiltrovat bolest, víš, co mnou rezonovalo?
"Jsme jedna z nás"

Bosch » cimi jj

Najdise.cz » cimi Mezi mužem, který něco vybudoval a padl a obyčejným nesebevědomým chlápkem je rozdíl. První případ v sobě přese všechno nese určitou jiskru velikosti. I když věřím, že konkrétně v případě Tvého dědy, doba v poválečném ČS těmto jiskrám nepřála. Ono vůbec to 20. století poskytlo sebevědomí českého chlapa pěknou zátěž, protektorát, pak Kreml...

Najdise.cz » cimi Trefa,otazka to vazne nebyla.