Podělíte se o své oblíbené verše? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele magda_LENKA, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Celou báseň nemám, ale jsem ráda, že dostávám prostor podělit se alespoň o dva úryvky, které se mnou hluboce rezonují. Autorkou je Zdeňka Nováková, sbírka Věčné ženství. ..

Na světě se zdá vše marné.
Uvnitř ticho blahodárné,
sotva někdy popsat svedu -
je pevným bodem v mém středu.
(z básně Ticho)

..

Nesu Ti na dlani své srdce, které rdí se
jak sama nevinnost, jak jahody na míse;
já nemám minulost, jsem ženou stále jinou,
můj život tvoří se vteřinu za vteřinou.
(z básně Srdce na dlani)

..

edeka Publius Ovidius Naso

Akže si ucháň a prvý raz do boja ideš,

akže chceš prežiť lásku, musíš ju najsamprv nájsť.

Po druhé: nájdené dievča si musíš obratne získať,

po tretie: snaž sa, nech láska vydrží na dlhý čas.

Musíš veriť sám sebe, že každú je možné získať,

a získaš potom každú: pascu len nauč sa klásť.

Skor by vtáčence na jar a v lete skor zmlkli by svrčky,

pred zajacom by skor utiekol poľovný pes,

než by sa priečila žena, keď chlap ju obratne zvádza -

napokon dá ti aj tá, ktorá vždy hudie, že nie.

Rovnako muži aj ženy sú náchylní k tajomnej vášni,

muž ju zatajiť nevie, v žene však hlbšie to vrie.

No nikdy ženu nepros a nič jej nesľubuj vopred:

nech žena, ktorú si zviedol, prosebnú úlohu hrá.

Krava na mekkej paši si bujaka bučaním volá,

žrebca s kopytom pevným kobyla erdžaním zve,

len u nás pohlavný pud sa nejaví zavše tak prudko,

chlap je ohnivý potiaľ, pokiaľ si stanoví sám.


Nesmieš sa pomýliť, že len námorník alebo roľník,

čo ťažko obrába zem, skúmať má príhodný čas:

nemožno v hocktorej chvíli siať do klamnej ornice zrno,

alebo na zeleň vĺn vypúšťať vydutú loď.

To isté pravidlo platí aj pri love povabných dievčat -

ak príliš nesúriš, neraz odtrhneš vzácnejší kvet.

No obávaj sa sviatku, keď milá má narodeniny:

v takýto pľuhavý deň musíš jej voľačo dať.

Ak nedáš pozor, žena ťa ošklbe - nájde už zposob,

ako ti roztúženému zaboriť do mešca dlaň.

A ak si takto zvykne vždy osláviť narodeniny,

bude sa ochotne rodiť v priebehu roka sto ráz.

O klamstvách predajných žien si vobec netrúfam vravieť:

nestačilo by desať jazykov v desiatke úst.


Ó rímska mládež, radím ti: výrečnosti sa nauč

dievča naletí na zvodnú reč.

Skrývaj však takúto moc, dar jazyka nezneužívaj,

naduté slová nikdy nepúšťaj z táravých úst.

Pri nežnej milenke reční a trkoce večne len hlupák


Buď čistotný: opáľ sa na slnku Martovho poľa,

tógu maj upravenú, vypratú, bez mrzkých škvŕn.

Z úst nech ti netrčí jazyk a nevycer deravé zuby,

vo veľkej topánke nech ti nepláva noha sem - tam,

poriadne sa daj strihať a nenos prílišnú hrivu

a prácu s vlasmi a bradou odovzdaj do schopných rúk.

Nenos pridlhé nechty a nemaj za nimi špinu

nech ani z nosnej dierky nahor ti nelezie chlp!

Nech ti nepáchne z úst a odporným dychom a potom

ako smradľavý cap nikomu nedráždi čuch!

To stačí. O ďalšie nech sa len bujná dievčina stará

alebo chlap čo chce chlapa, lebo je teplý ten chlap


Byť pod parou je hanba, no predstierať opicu možeš:

skryté narážky bľaboc, posmešný jazyk si lám,

aby v prílišnom pití sa hľadal skutočný dovod,

že sa volnějšie správaš, púšťaš sa do smelších viet.

"Na zdravie panej!" zvolaj, "a na zdravie toho, s kým spáva!"

Tichučko si však mysli: "Bodaj by trafil ho šľak!"

A keď sa odprace stol a hostia sa začnú brať domov,

zástup ti sám dá možnosť, aby si prenikol k nej:

využij tlačenicu a telom k jej telu sa pritúľ,

nohou jej po nohe šmátraj, dlaňou jej oblápaj driek.


Šťastie a lásku nájde, iba kto nepozná strach.

Často sa v hlbokú vášeň zmenila žartovná hra.

Preto sa k pochlebníkom, vy dievčatá, správajte milšie:

nevážne prekáranie može sa ošiaľom stať.


Ak sa žena hanbí dať prvá najavo vášeň,

tak zasa rada ju strpí, začínať musí však muž.

Pros, aby si ju získal, veď čaká na tvoje prosby,

aby si dosiahol všetko, prvotnú podmienku splň!


Iba ak poznáš, že prosba v nej zobúdza zaťatú pýchu,

hneď zanechaj svoj zámer, zavčasu upaľuj preč!

Mnohé chcú mať, čo mizne, a neznesú, čo sa im núka,

a preto postupuj tak, aby si vyhovel im.

Nečakaj od prvej chvíle, že prosba bude mať úspech:

pod rúškom priateľstva, skryto zobuď v nej ľúbostný cit.

Takýto postup neraz aj prísnu dievčinu zmiatol:

kto si ju priateľsky ctil, ten sa jej milencom stal


Ak ľúbiš, buď bledý - veď milencom pristane bledosť

a len skutočný hlupák si myslí, že nie je to tak.

Zblednutý láskou k Síde šiel Orión do pustých lesov,

bledý bol Dafnis, keď nymfa bezcitne pohrdla ním.

Chudou postavou dokáž, že miluješ: bez hanby navleč

kapucňu na svoje vlasy, zúfalý výzor si drž.

Vedz: telá mládencov chudnú v tom zármutku prebdených nocí,

vo veľkej láske, ktorá prináša muku a strasť.

Ak sa chceš dostať k cieľu, tak neváhaj vyvolať súcit,

aby ti zjavnú ľúbosť každý hneď vyčítal z čŕt.

Mám bedákať či frflať, že dobro sa mieša vždy so zlom?

Priateľstvo je už len slovo, vernosť je prázdný len zvuk.

Nesprobuj pred priateľom sa pochváliť, akú máš milú!

Ak uverí tej chvále, začne jej nadbiehať sám.

Len podlosť všade vládne a každý len vlastnú chce rozkoš,

aj keď to priateľa bolí, každý ho oklame rád.


Žiaľ ani nepriateľa sa nemusíš natoľko ľakať,

toho však, čo ti vernosť prisľúbil, najviac sa boj.

Príbuzného a brata a blízkeho druha sa varuj,

lebo ti raz tá čvarga naženie skutočný strach

Povahy dievčat sa líšia

cestami tisícerými prenikni v tisíce sŕdc!

Neradno pre každý vek si osvojiť jediný zposob:

tvoju pascu už z diaľky odhalí starnúca laň.

Ak cudnej, hanblivej žene bys prejavil skúsenú prudkosť,

stratí doveru v teba, začne sa chúďatko báť.

Preto sa stáva, že tá, čo hanbí sa čestnému oddať,

sprostému odroňovi ponúkne lono a hruď.

Michaela168 JIŘÍ OULÍK
POVZDECH NYMFOMANKY

Často je mi těsná kůže
A chci muže! Muže!! MUŽE!!!

Jenže místo MUŽE najdu
Vždy jen kmeta nebo zajdu -

Poslední MUŽ prý byl spatřen
Loni v létě na Sumatře

Freja » tulačka I moje
Mám ale radši překlad G.Francla....

Marhon » il*ča jo, tohle od Nezvala je fakt úžasný. nemám ho ráda od dob základní školy, ale to sem nepatří. tahle se mu povedla.

já nejen tobě vykrádám profil.
a nejen profil.
chybí mi tu strašidelný smajla.
když budu brát v úvahu, svoje oblíbené a na co asi nezapomenu, tak ač to neni báseň, dám sem něco, co kdysi dávno, před dávnými a dávnými časy, tady napsal jeden ...

Toulavej

voranžový pomeranče

..dneska máš tak smutný voči, že by se i skála ustrnula a já nevím proč. Dívám se do nich plnej otazníků a přemejšlím jak se ti tam mohl dostat smutek celýho světa. Čas od času mrkneš, ale znovu zvednutá opona víček novou scénu nechystá. Kulisák má blbej den, nebo možná ani nešel do práce.. Třeba jsou dnes všichni šťastný, když si jim vzala smutek..? Na chviličku ses usmála, nikdo by to nepostřehl, jenom já, protože tě znám celou a čtu si v tobě jako v nejmilejší knížce na dobrou noc. Přemejšlím , co mi chceš říct, když tě to stojí tolik bolesti, ale bojím se hádat.. Utřela sis slzu a dala hlavu do dlaní. "Pamatuješ, jak jsi mě vloni na Dušičky vyprovázel domů?" To víš, že pamatuju, na to do smrti nezapomenu. Vždyť jsem šel jen nalehko na roh domu, ale ty jsi moc chtěla, abych šel co nejdál, a já šel. Pak jsem se tejden kurýroval a ty ses mi smála, že mám červenej nos jako klaun. Vůbec si mě nechtěla pustit a já šel rád. Tu cestu s tebou bych za nic neměnil, klidně prostonám celej život, vím, jak máš ráda pomeranče.. Vždycky mi jeden oloupeš a pak půlku sníš. Říkáš mi "královské dělení miláčku.. Půlka pro churavého a půlka pro zdravého, aby tě mohl opatrovat..“ Ani jsem ti dnes neřekl, jak moc tě miluju, stejně to víš.. A taky jsi............... "Pššš, nech mě mluvit prosím.. Moc ráda tě poslouchám, ale dnes musím mluvit já." Znovu mě zatrnulo a zadíval sem se do těch krásnejch velkejch vočí, který byly vlhký jak pohled srny a smutný jak dítě co se na chvilečku ztratí.. Povídej.. "Už musím jít, něco se stalo a já tomu nerozumím, ale vím, že spolu nezestárnem jak jsme si slíbili.." Tak to vidíš, je tomu už rok a já sedám na stejný židli jako tenkrát. Jenom se nedívám do těch tvejch krásnej vočí. Stejně ti nevěřím, že jsi mě nemilovala. Řekla si to jenom tak a nejspíš si odjela někam strašně daleko do úplně cizí země za starou tetičkou, o kterou se musíš postarat, protože si jediná kdo to dokáže. Vždycky si měla velký srdíčko a tentokrát tě potřeboval někdo víc než já.. Chce se mi zakřičet, že tě potřebuju a dál už to nejde vydržet, ale lhal bych.. Vždycky si do mě viděla a dobře víš, že se o sebe postarám.. Vlastně máš pravdu, je tu smutno, ale neumírám. Ale jedno ti ještě řeknu. Tenkrát, jak sem se tak nachladil a ty si mě loupala pomeranče a smála se a rozhazovala mi peřinu a já se mračil a ty si říkala mračoune, nemrač se nebo budeš pršet a já se pak smál a polil se čajem a......a ....... tak tenkrát, to bylo naposled.. A já tu dnes sedím a vím, že musíš pomoct celému světu, protože máš přeci velikááánský srdíčko, a to je dobře.. Jenomže mi nechutnaj pomeranče a chodím hodně voblíkanej, protože bych asi umřel, kdybych se nachladil. Ty jsi daleko a není tu nikdo, kdo by mě snědl půlku z voranžovýho pomeranče, aby mě uzdravil.. ..vypnuli topení, dělaj si co chtěj a já už nemám důvod, ani se na ně mračit.. Mám plnou hlavu tvejch voranžovejch pomerančů a tak to zůstane.. Jdu spát, at se nenachladím.. a taky spávám v ponožkách, je mi zima i pod peřinou, ale to už vlastně všechno víš a někde se mi v tý velký dálce kde se mluví jinak, směješ.. tak se mi tam vopatruj..Toulavej

Marhon a další moje oblíbená básnířka tady Mihulka, ale ta už tu asi neni, pak to byl Virgonaut a do třetice, když už jsme u toho vykrádání, tak tato.

Freja

Trafika.

Celičkou noc se milovali
a ráno koupili si los
v trafice na rohu.
A každou další noc
si věrnost slibovali,
když sledovali spolu noční oblohu.
Doufali ve výhru
co zajistí jim štěstí
a každé ráno
cestou přes náměstí
si v té trafice naději kupovali.
Hodně se milovali
málo spali...
A jak šly roky
tak pořád žili z mála.
On skládal hudbu
ona se často smála.
A jednou uviděli
na nebi hejno létavic
v té chvíli pochopili,
že nepotřebují už nic
Ona se usmívala
a on si tiše zpíval.
Nepřišlo osvícení
a ani citů příval
jen tiché souznění
jim zahřívalo srdce.
Spojili svoje ruce
a cestou přes město
se ani neohlédli
po staré trafice.
Už na los nenaláká
kometou osvícené milence.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nejsou potřeba rýmy aby vznikla poezie. Je to krásný. Toulavej určitě věděl že: "Nikdy nespi s holkou, kterou nemáš rád"


Blues pro bláznivou holku (Blues v modré a bílé)

Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To jen pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat paňácu
Toto jsou verše pro dělníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu socana
ani v smrti nebyl bohabojný
Na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát jazz
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes
říká: "Nikdy nespi s holkou, kterou nemáš rád"
Pro mistra z rybárny - poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
trubku plnou vzlyků
Pro prodavače červených a žlutých limonád
v kiosku na Perštýně
Pro krásnou ženu která strávila své mládí v Ravensbrucku
pro její předčasné vrásky
pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně v černém flóru
Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky...
Pro vousatého Fidela který řekl: "Demokracie - to je rozdat zbraně lidu"
pro rudoarmějce zabitého u nás 10. května tisíc devět set čtyřicet pět
pro dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky
pro všechny kdo ve svých rukou nesou tento krásný
ztřeštěný a jediný svět a pomáhají mu kupředu přes klatby
papežů a sliny velkozlodějů přes všechny strejčkovské demokracie
mory
a
války

Marhon » Klaret Toulavej byl úžasnej. všechno co napsal, bylo krásný. netušim proč tenkrát zmizel a přestal psát.

Toulavej
Kupte si křídla Andělů
V krámě na křídla, prosilo malý děvče prodavače o tureckej med. Ale já tu neprodávám med, prodávám Andělská křídla. Chceš, jedny Ti dám? Děvče jen zavrtělo hlavou a trochu smutně se ohlédlo po výloze. Opravdu, jen samá křídla.. Ten pán co se vždy mračil na celou ulici před chvílí odlétal veselej. Chvíli tam stála a dlouze se dívala na prodavače. Myslel si o ní, že je malá nechápavá holka a ona zas nemůže pochopit, proč ji nerozumí (dva odlišné světy). Víš děvče, jedny Ti dám a uvidíš, že budeš veselá. Každý chce křídla Andělů, aby mohl lítat. Je o ně velký zájem a mám zde i pro malé děti. Děvče zavrtělo hlavou a smutně řeklo, že chce jen kousek medu. Prodavač byl starej dobrák a sám byl uvnitř ještě dítě, vždyt prodával křídla Andělů a to by dospělej nedělal. Víš co, zajdu naproti do cukrářství a kousek Ti donesu. Děvčátko se usmálo a přikývlo. Prodavač šel naproti do krámu, koupil deset deka sekanýho medu a s úsměvem ho podal děvčátku. To co prodavač uviděl, ho doslova zarazilo. Tolik štěstí a radosti v tak malejch očích snad neviděl. Celej krám se úplně naplnil sluníčkem. Za malou holkou se zaklaply dveře a prodavač si smutně sedl za pult. Já tu prodávám Křídla Andělů a té malé stačil kousek medu a byla tisíckrát štastnější než všichni co z mého krámku odlétaj? Celý život prodávám jen sen-iluzi a ted na sklonku života vidím, že štěstí a radost není v křídlech, ale uvnitř srdce a kdo ji tam nemá, ani křídla mu nepomůžou. A k tomu, abych si to uvědomil, stačilo udělat něco navíc než musím, pro jednu malou holku.. Zavřel krámek a na výlohu napsal nápis: "zavřeno. Křídla máte každý, ale bez Lásky, radosti a pomoci druhým, se Vám neotevřou a ty ode mne budou jen umělá"..Toulavej

Najdise.cz » Freja Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele tulačka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
PAUL VERLAINE - ZÁPADY SLUNCE

Něžný soumrak sluší
Polím bez vánku
A žal stoupá v duši
Z tichých červánků
A žal zpívá duši
Divno - ve spánku
Sotva sebe tuší
Tišší červánků
Přelud za přeludem
Tančí ze spánku
Rdí se něžným studem
Tichých červánků
Na pobřeží rudém
Tichem bez vánku
Tančí z červánků
Přelud za přeludem

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
......poet maudit

Mé první setkání s Villonem umožnil major Zeman

Já začnu den čínským klasikem

Tři kumpáni - Li Po

Jasmínu loubí. Sedím u vína,
zve dobré druhy dobrá hodina --
a já jsem sám. Vtom náhle nad strání
kulatý měsíc se mi uklání,
já jemu. Se mnou v nebes modrý klín
můj kývá stín.
Společnost poklonami nešetří --
tak byl jsem sám, a teď jsme tři.

Chce měsíc pít. Jak mám ti podat číš ?!
Stín zdvíhá pohár. Copak nevidíš,
že dneska za vás oba
pít musí moje hříšná nádoba ?

Co je to ale, chlapci rozmilí ?
Já piju -- vy jste z toho opilí!
Měsíc se motá, žvatlá ke stínu,
ten se snítkou zas tančí jasmínu,
jen já tu sedím klidně při víně,
jim připíjím a v dobré hodině.

Tož loutnu sem, a píseň se mnou notˇte,
pak na kutě mě, chlapci, doprovodˇte,
vždyť do jedné se vejdou postele
kumpáni světlé noci veselé.

A zejtra navečer, až první hvězdy vzplanou
u vína v loubí, chlapci, na shledanou!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vladimír Holan

V PELYŇKU

Sunutím zdí a odrhováním
větví, jepic a mraků
našel jsi dnes hřiště po mrtvých dětech...
Bylo už zpustlé, zarostlé a k poslednímu
pochopení, a tím tedy jaksi
menší a jako vehnané do úzkých...
Ale v pelyňku a v hluchavách
dosud ležel zakutálený míč...
A také tam byl perleťový knoflík...
A bylo třeba celé lůny, aby jej ozářila... Neplač...

* * *


V KUCHYNI

Nebyls tu málem rok... Bál ses sem vstoupit..
A jen jsi tak udělal, prázdnota kdysi žadonící
a potom zhrzená zanevřela teď na tebe
a svéhlavě se dožaduje, abys odpykával
svou přítomnost svou přítomností...
Všechno je tady k tvému pohanění:
linoleum, třísky na podpal, vyprahlá moucha,
chlebová plíseň, zabřesklý ocet trhlin
a šťavel skvrn a tříslo staženého vzduchu
a z čihadla koutů prskající pavučiny
a docela vespod ticho, zrovna tam,
kam svítí měsíc jenom ve dne...
Však mezi těmi věcmi spatříš náhle
(s krutou, nejvšednější, a tedy nejtajemnější
a jakoby doživotní určitostí)
kávový šálek a na něm stopy po líčidle,
kde přitiskly se kdysi naposled
rty té, která tě opustila...

* * *


SETKÁNÍ VE ZDVIŽI

Vstoupili jsme do kabiny a byli tam sami dva.
Pohlédli jsme na sebe a už jsme nedělali nic jiného.
Dva životy, okamžik, úplnost, blaženství...
V pátém patře vystoupila a já, který jsem jel dál,
jsem pochopil, že už ji nikdy nespatřím,
že je to setkání jednou pro vždy a už nikdy víc,
že i kdybych šel za ní, šel bych za ní jako mrtvý,
a že i kdyby se ona vrátila ke mně,
vrátila by se už leda jen z onoho světa...

* * *

UŽ BY TU MĚLA BÝT

Vrány táhnou. Pero skřípe.
Déšť překládá oblaka do řeči zdí.
Kůň začíná prsa v hudbě.
Ženy vědí o všech šatech,
které nosily od dětství do panenství
a přes krev dál.
Pád vzbouřených andělů váhá,
co si počít se zmrtvýchvstáním,
jež vyloučilo instinkt hmyzu...
Ale už by tu měla být noc,
neboť pro oči hladových
je lůna lívancem
přes celý plech...

* * *

ZEĎ II.

Tato zeď s rychle uzavřeným
kusem prostoru je také
plná zarudlých trhlin
po mrtvici cihel...
Málo pozorné k nepřítomnosti slunce,
stíny skrývají dorozumění s člověkem
až po úklad...
A zrovna tady jste se mě ptala
je-li život sen, vy,
tak živoucí právě když spíte,
celá ve snu... Ale ta zeď!
Došla k vědomí sebe samé?

* * *

Sosna zvlčelý světlušky mají lucerničky
a křesadélka když je tma
vykřešou jiskru posvítí nám
a tma je často tma nás má

(Jan Skácel)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mám velkou radost. Skácel, Ovidius, Lermontov, Villon, Verlaine, Holan, Prevert, slovenská poezie a další......
Dobrá společnost

Freja » Marhon Šiš, néblbni jestli to někdy vydám, tak slibuju,že u týhle bude "věnováno Marhon"

Freja » Klaret Kainar, Hrabě, Seifert, Šrámek, Nezval...

A třeba Wolker má taky pár krásných
třeba Oči

Nejširší moře lidské oči jsou,
celý svět na sobě unesou,
celý svět v tisíci lodích po jejich hladině pluje:
hvězdy, květiny, ptáci, města, fabriky, lidé,
všechno, co bylo, všechno, co tu je,
všechno, co přijde.

Viděl jsem věci šťastné a líbezné,
jež pro vzdušnost nikdy neztroskotaly.
Viděl jsem hvězdy a květiny, viděl jsem ptáky,
když před zimou do krajin jižních přelétali,
to byly lodě nákladů lehkých, štíhlého boku a labutí šíje,
jež do očí šťastně vždy veplují a šťastně přeplují je,
to bylas i ty, milenko s bílým plachtovím,
přišlas a odešlas, - viděl jsem tě
a už tě neuvidím.

Však znám také věci těžké a nejtěžší,
jež marně vypluly na cestu k ráji,
znám nemocnice a předměstí, lidi, které bůh netěší,
znám koráby z olova, které vždy ztroskotají.
Znám lodníka, který se nesměje,
vraky, vězně a galeje,
jež tíhou svých břemen se rozpraskly v půli
a do očí vpluly mi, aby v nich utonuly.

Nejhlubší moře lidské oči jsou,
dnem svým až k srdci dosáhnou.
Co v očích ztroskotá, k srdci se propadne,
do srdce zaroste a srdce ovládne,
aby v něm hluboko kotvilo
v jiné a strašlivé kráse,
jež ze všech krás světa nejsilnější je,
protože nelaská,
ale nabije
všechny tvé smysly nesmělé
střelami ohně a ocele.

Najdise.cz » Freja Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kainar.... :-)

Trošku tý lásky dej mi
věrný srdce mý
věčně tu káru táhnout
to je šílený
šílený
Sevři mě jemně ty jseš jediný
co na svý cestě mám
A jako blues tě na svých ústech
vyzpívám

Jaňajs Od malička jsem milovala tyto bláznivé..


Cestička k domovu krásně se line,
lepší je moudřejší než všechny jiné ,
i kdybych ve světě Bůhvíkam zašel,
cestičku k domovu vždycky bych našel.

Je to na prd, je to špatně, ale já si to pametám takto halt z dětství.

A pak další , která mi ve školce utkvěla v téj mysli méj darebnéj



Položili maličkou na vyhřátou mez a nad její hlavičkou
šumí, šumí les.
Není to les jako jiný,
jsou to samé kopretiny.


Jsou to jen kousky , co já si pamatuji .....Ale daly mi něco do života tyto kousky.



No a nemohla bych pominouti Křišťálovou studánku od J. V. Sládka



Znám křišťálovou studánku , kde nejhlubší je les
(ta mě dostala moc)



A ještě jedna (slibuji, že poslední)

Jan Čarek

Tuším že se to jmenovalo " Jak je krásně na světe" ( A také tuším, že už z toho vím prd, přitom jsem ju měla tak moc ráda)



Jen se lidé rozhlédněte, co tu kolem kvítí kvete,
a co studánek tu je
co tu ptáčků poletuje,
a co je tu dobrých lidí,
co si štěstí nezávidí....

Ona byla a je delší , ale celou bych ju už nedala. Moc a moc mě ovlvnila ale, to zas jo. Jsem si dítko bláznivé naivně věřila, že jsou lidi dobří a že nezávidí a přejí druhému jen to dobré. No jo no. Halt je to vše jinako.
Ale tyhle básničky , ty šly mým žitím poráde a asi mě hodně nalajnovaly kamsi. Prostě paráda

Vy tady všici jste znalí moc a já tady písnu takové marnosti... Musím se tomu smáti . Jste halt znalci a já klobúčisko smekám před vámi . Jste halt dobří, že si to vše pametáte.

Marhon » Freja když já spíš než ty uznávaný malíře, hudebníky a básníky, co kolem nich svět skáče, radši ty, co píšou, kreslí a skládaji jen tak sami pro sebe a z lásky.

Virgonaut

Cesta
Život není jen vážný,
učí tě i smát.
Tak nebuď jenom vlažný,
nauč se i hřát...
I když lvům se hříva oholí...
I když orel má křídlo zlomený...
Cesty dál se vinou
někam do polí,
pořád je kam jíti když jsi znavený.
Jednou jí potkáš.
Někde na tý cestě svý...
Já už jí mám.
Oči má,jak nebe nádherný...
Dává mi lásky pít.
A konejšivě čeká...
až mi doroste hříva,
až se mi křídlo zahojí...
Jen tak...z Lásky.

bluemotylek jestli můžu ,tak moje vlastní skládanka slov)))



srdce mé žije život svuj
a každý den dává svěžest
do hlubin modrých
očí mých
kdy pohledy nachází jak krásný je svět
kdy pochopíš
že stačí jen najít v každém kroku svém vděk
za to co máš
a oblázky nejsou chladné
a křídla mi dává
poznávat tebe
jako fata morganu
objevit část své
v duši tvé..................

Najdise.cz » tulačka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele tulačka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Využiji vlny a přidám ještě Krchovského.


Dneska je krásně, slunko pálí
Sanitky slyším houkat z dáli…
Jo, je moc pěkně, je tam hezky
Lidi dnes padaj jako švestky

------------------------------------


Divný sen… Jak z něj ven?! Jdu mezi lidi
Ač žádné nevidím, oni mě vidí
Ženy se křižují a muži diví…
Zdá se mi živý sen, že nejsem živý

---------------------------------------

Poněk nesvůj, úd skryt věncem z chvojí
Ty jsi tak krásná (- možná proto…) nad jiné
Od rána nevim, kde mi čurák stojí
Jak ale vidno – teď a právě – tady ne

il*ča Jacques Prévert

Paris at night
(v Kroupově překladu ) .
Tři sirky jedna po druhé škrtnutá do noci
První abych viděl tvůj celý obličej
Druhá abych viděl tvé oči
Poslední abych viděl tvá ústa
A tma pustopustá aby to vše mi připomněla
když ležíš v objetí mého těla.


Paris at night
(ve Skarlantově překladu) .
Tři zápalky jedna po druhé vzplanou uprostřed noci
První mi posvítí na celý tvůj obličej
Druhá mi posvítí jen na tvé oči
Poslední mi posvítí na tvá ústa
Pak přijde tma hustá a všechno mi to připomene
až se mé tělo nad tvým sklene.
(tenhle překlad mám raději)

Najdise.cz » Jaňajs Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To vůbec nejsou marnosti, když si člověk zapamatuje co mu udělalo hezky, co mu pomohlo, když si to připomene a když to pošle dál. Ať je to třeba jen útržek. Třeba to pomůže zas někomu jinýmu.
Víc se zabýváme tím co nám ubližuje, co se nám nelíbí. Tak je potřeba se taky občas pohladit
A já se už třetí den těším co si tu zase na dobré ráno přečtu

Sosna zvlčelý Já jsem ujel asi v 16 letech na Skácelovi a to pro mne byla vždy srdeční záležitost. Mám rád i jiné básníky, třeba i básníky - muzikanty (Křesťan, Redl, Nohavica, Plíhal - to vše jsou básníci, kteří své básně zpívají). Ale Skácej je Skácel. A úplně nej jsou jeho uspávanky. Už se těším, jak to jednou budu žabomutíkovi, co už nebude v tu dobu žabomut, povídat na dobrou noc. Tu podle mne nejhezčí zde přidávám:




Uspávanka s bývalými anděly a modrým ptáčkem
Jan Skácel


To bylo dávno, dávno, dávno
a tenkrát dávno svět se dělil
na lidi,
kteří jen tak byli,
a potom ještě na anděly.

Co bylo dávno, bylo dávno,
nás zajímá dnes,
co je dnes,
a v místech, kde dnes kouří město,
stál kdysi dávno hustý les.

Ten les tam ale dávno není,
dva stromy všeho všudy jen,
ostatní lidé přiložili
v kuchyni doma do kamen.

A zatímco především jídla
tak náramě si hleděli,
andělé měli krásná křídla,
a proto byli anděly.

A lidé běhávali pěšky
a sotva popadali dech,
andělé pluli nad vodami
a vznášeli se na křídlech.

A k tomu pojídali slívy
a pěli písně,
troubili,
až se to v lese rozléhalo
a docela i v obilí.

To bylo dávno, dávno, dávno,
dneska už nejsou andělé
a svět se dávno jinak dělí,
na lidi hodné a ty zlé.

A kdo má troubu, pilně troubí,
a kdo má chuť,
ten švestky jí,
nad ním pak poletují ptáci
a z plna hrdla zpívají.

A hodným dětem, věř, či nevěř
(a přikryj se a zataj dech),
přilétne ve snu modrý ptáček
se zlatým pruhem na křídlech.

Proto Ti radím, rychle usni
a velmi spi a spinkej moc
a ptáček zapůjčí ti křídla
a můžeš létat celou noc.

A nad cé uděláme čárku
a bude z něho dlouhé cé
a ptáček,
co ti půjčil křídla,
vyspí se ve tvé postýlce

a ty se zatím budeš vznášet
a budeš výš,
než bývá věž.
Ráno ta křídla zase vrátíš
a nikomu nic neřekneš.

Sosna zvlčelý A občas člověk najde něco někde, co ho pobaví, potěší... A ani neví, kdo je autor, jen pseudonym Kitty:



O třech malých námořnících
Kitty


Na moři v plechové krabici
pluli tři strakatí králíci.

Cestou je potkali piráti,
hned byli z králíků vysmátí:

"Kampak se plavíte, ušáci?
To si snad děláte legraci!"

Nejdřív se králíci mračili,
jeden z nich povídá za chvíli:

"Na vtipy nemáme náladu,
plujeme na ostrov pokladů,

dobře mě poslouchej, piráte,
když se k nám společně přidáte,

najdeme poklady zajisté
dříve než všeteční turisté!"

Tohle když piráti slyšeli,
byli hned náramně veselí,

prý budou ohromně bohatí,
potom si celou loď pozlatí!

Pirátská fregata - spousty děl,
tohle snad ještě svět neviděl:

Copak je tohleto za triky?
Na lodi piráti s králíky!

Tři malí ušatí chlupáči
odvážně kormidlem otáčí,

znalecky koukají do mapy,
nedbají na mořské útrapy:

vlny a bouře a vichřice,
horko jak v tropické Africe,

plavba je opravdu divoká,
před chvílí přejeli žraloka!

Loď se teď kymácí zběsile,
blíží se konečně do cíle,

u břehu ostrova přistává.
Jak je ta štěstěna vrtkavá!

Piráti volají vesele:
"Povězte, králičí přátelé,

kdepak jsou truhlice se zlatem
na tomto ostrově proklatém?"

Králíci ve vestách plovacích
najednou koukají v rozpacích,

jeden z nich nakrčil čumáček:
"Řeknu to bez velkých vytáček,

přísahám, piráti vážení,
o zlatě nemáme tušení,

tady jsou králičí poklady:
mají tu veliké zahrady,

jsou plné sladkého jetele,
piráte, netvař se kysele,

dál jsou tu záhony salátu,
mrkvičky, zelí a špenátu,

tohle jsou báječné lahůdky
pro naše králičí žaludky!"

Piráti strašlivě zakleli:
"Přece jsme nepluli pro zelí,

co jsme to, pánové, za bandu?
Králíkům budeme pro srandu!"

o o o o o o o

Snad ti ta básnička, čtenáři,
vykouzlí úsměvy na tváři,
teď už jsme na konci příběhu.

Piráti statečně u břehu
chroupají mrkvičku se zelím.
Poradím dětem i dospělým:

Vybíráš z rozličných laskomin?
největší poklad je vitamín!

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
2x

Žabomut!!!!
Jasně když se žabomut vylíhne zakrátko se potká s básničkami.
Všechny nás to poznamenalo, ne že ne. Někomu to holt vydrží celý život