Podělíte se o své oblíbené verše? - Diskuze a zkušenosti

Marhon přiznávám, že verše nečtu, pouze tady, co napíší tady lidé z najdise, jejich vlastní.
jako malá jsem pořád dokola četla kytici, ta mě bavila, ale teď už nic.
ale jedna mě zaujala, ač od básníka, s jehož názory jsem se nikdy neztotožňovala. našla jsem jí na profilu u Ilči.

Vítězslav Nezval

Až se ti zasteskne,
přijď.
Až se ti slza v oku zableskne,
ty přijdeš, viď!
Z té noci přeteskné
nezbude ani hvězda, ani rybářská síť
a nový den se rozbřeskne.
Ty přijdeš. Přijď!

Marhon » Marhon a pak ještě jedna, také nalezena u Ilči.

Jan Skácel

Naděje s bukovými křídly

novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

Marhon » Marhon kdysi sem Karamel dávala toto. mě se to líbilo ač netuším a nikdy jsem se nepídila co to je.


| Neznámí autor | Trocha´´poezie´´

Sám?

Jsi sám?
Ptáš se ,odpověď zda znám?
Na milost a odpuštění?
...v očích dva ptáci poranění....

Sám?
Stojíš sám?
Myslíš si, že to nepoznám,
že strach máš ze svádění?
...srdce rvou supi pomatení....

Sám?
Čekáš sám?
Doufáš, že zahlédneš ji tam,
kam umírat chodí opuštění?
...však stojí tu jenom odsouzení...

Strach?
Máš strach?
Ztrácíš se v dálce ve hvězdách.
Samota přináší nezměrnou bolest?
Smíš něco hledat však nesmíš to nalézt?

il*ča » Marhon No totok ... ona mi vykrádá profil

Toho Nezvala jsem si dala na profil v mizerném období ...ale je to hezké,že?


Mám ráda Skácela:

Jan Skácel : Sonet jako talisman

Aby tě před zlým chránil
(takový už je svět)
dávám ti amulet
a nos jej bez přestání
Je proti chvílím krutým
zahání z duše hlad
a toho kdo má rád
uchrání před uřknutím
Snad z nebe na zem spadlo
to vzácné zaklínadlo
Ve světle létavic
do stříbra jsem vyryl
SINE AMORE NIHIL
bez lásky není nic.


POUTA
Jan Skácel

Dětství je to co dávno kdysi
bývalo a dnes ze sna visí
jak provázek a zbytek pout
jež lze i nelze rozetnout

Třeba nám život jinak káže
kdo moudrý je ten nerozváže
motouzek co nás s dětstvím spíná
a krásná pouta neroztíná

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Skácel....zaloužil by si vlastní prostor

"Všechno se jednou probolí

na vlastní dno a zmizí strach

krásné jsou staré stodoly

prázdné po dávných úrodách"

---------------------------------

"A není pravda že nám život lže

osud je mince která dlouho padá

teprve na zemi se ukáže

padne-li orel nebo hlava"

Marhon » il*ča jo, tohle od Nezvala je fakt úžasný. nemám ho ráda od dob základní školy, ale to sem nepatří. tahle se mu povedla.

já nejen tobě vykrádám profil.
a nejen profil.
chybí mi tu strašidelný smajla.
když budu brát v úvahu, svoje oblíbené a na co asi nezapomenu, tak ač to neni báseň, dám sem něco, co kdysi dávno, před dávnými a dávnými časy, tady napsal jeden ...

Toulavej

voranžový pomeranče

..dneska máš tak smutný voči, že by se i skála ustrnula a já nevím proč. Dívám se do nich plnej otazníků a přemejšlím jak se ti tam mohl dostat smutek celýho světa. Čas od času mrkneš, ale znovu zvednutá opona víček novou scénu nechystá. Kulisák má blbej den, nebo možná ani nešel do práce.. Třeba jsou dnes všichni šťastný, když si jim vzala smutek..? Na chviličku ses usmála, nikdo by to nepostřehl, jenom já, protože tě znám celou a čtu si v tobě jako v nejmilejší knížce na dobrou noc. Přemejšlím , co mi chceš říct, když tě to stojí tolik bolesti, ale bojím se hádat.. Utřela sis slzu a dala hlavu do dlaní. "Pamatuješ, jak jsi mě vloni na Dušičky vyprovázel domů?" To víš, že pamatuju, na to do smrti nezapomenu. Vždyť jsem šel jen nalehko na roh domu, ale ty jsi moc chtěla, abych šel co nejdál, a já šel. Pak jsem se tejden kurýroval a ty ses mi smála, že mám červenej nos jako klaun. Vůbec si mě nechtěla pustit a já šel rád. Tu cestu s tebou bych za nic neměnil, klidně prostonám celej život, vím, jak máš ráda pomeranče.. Vždycky mi jeden oloupeš a pak půlku sníš. Říkáš mi "královské dělení miláčku.. Půlka pro churavého a půlka pro zdravého, aby tě mohl opatrovat..“ Ani jsem ti dnes neřekl, jak moc tě miluju, stejně to víš.. A taky jsi............... "Pššš, nech mě mluvit prosím.. Moc ráda tě poslouchám, ale dnes musím mluvit já." Znovu mě zatrnulo a zadíval sem se do těch krásnejch velkejch vočí, který byly vlhký jak pohled srny a smutný jak dítě co se na chvilečku ztratí.. Povídej.. "Už musím jít, něco se stalo a já tomu nerozumím, ale vím, že spolu nezestárnem jak jsme si slíbili.." Tak to vidíš, je tomu už rok a já sedám na stejný židli jako tenkrát. Jenom se nedívám do těch tvejch krásnej vočí. Stejně ti nevěřím, že jsi mě nemilovala. Řekla si to jenom tak a nejspíš si odjela někam strašně daleko do úplně cizí země za starou tetičkou, o kterou se musíš postarat, protože si jediná kdo to dokáže. Vždycky si měla velký srdíčko a tentokrát tě potřeboval někdo víc než já.. Chce se mi zakřičet, že tě potřebuju a dál už to nejde vydržet, ale lhal bych.. Vždycky si do mě viděla a dobře víš, že se o sebe postarám.. Vlastně máš pravdu, je tu smutno, ale neumírám. Ale jedno ti ještě řeknu. Tenkrát, jak sem se tak nachladil a ty si mě loupala pomeranče a smála se a rozhazovala mi peřinu a já se mračil a ty si říkala mračoune, nemrač se nebo budeš pršet a já se pak smál a polil se čajem a......a ....... tak tenkrát, to bylo naposled.. A já tu dnes sedím a vím, že musíš pomoct celému světu, protože máš přeci velikááánský srdíčko, a to je dobře.. Jenomže mi nechutnaj pomeranče a chodím hodně voblíkanej, protože bych asi umřel, kdybych se nachladil. Ty jsi daleko a není tu nikdo, kdo by mě snědl půlku z voranžovýho pomeranče, aby mě uzdravil.. ..vypnuli topení, dělaj si co chtěj a já už nemám důvod, ani se na ně mračit.. Mám plnou hlavu tvejch voranžovejch pomerančů a tak to zůstane.. Jdu spát, at se nenachladím.. a taky spávám v ponožkách, je mi zima i pod peřinou, ale to už vlastně všechno víš a někde se mi v tý velký dálce kde se mluví jinak, směješ.. tak se mi tam vopatruj..Toulavej

Marhon a další moje oblíbená básnířka tady Mihulka, ale ta už tu asi neni, pak to byl Virgonaut a do třetice, když už jsme u toho vykrádání, tak tato.

Freja

Trafika.

Celičkou noc se milovali
a ráno koupili si los
v trafice na rohu.
A každou další noc
si věrnost slibovali,
když sledovali spolu noční oblohu.
Doufali ve výhru
co zajistí jim štěstí
a každé ráno
cestou přes náměstí
si v té trafice naději kupovali.
Hodně se milovali
málo spali...
A jak šly roky
tak pořád žili z mála.
On skládal hudbu
ona se často smála.
A jednou uviděli
na nebi hejno létavic
v té chvíli pochopili,
že nepotřebují už nic
Ona se usmívala
a on si tiše zpíval.
Nepřišlo osvícení
a ani citů příval
jen tiché souznění
jim zahřívalo srdce.
Spojili svoje ruce
a cestou přes město
se ani neohlédli
po staré trafice.
Už na los nenaláká
kometou osvícené milence.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nejsou potřeba rýmy aby vznikla poezie. Je to krásný. Toulavej určitě věděl že: "Nikdy nespi s holkou, kterou nemáš rád"


Blues pro bláznivou holku (Blues v modré a bílé)

Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To jen pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat paňácu
Toto jsou verše pro dělníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu socana
ani v smrti nebyl bohabojný
Na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát jazz
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes
říká: "Nikdy nespi s holkou, kterou nemáš rád"
Pro mistra z rybárny - poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
trubku plnou vzlyků
Pro prodavače červených a žlutých limonád
v kiosku na Perštýně
Pro krásnou ženu která strávila své mládí v Ravensbrucku
pro její předčasné vrásky
pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně v černém flóru
Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky...
Pro vousatého Fidela který řekl: "Demokracie - to je rozdat zbraně lidu"
pro rudoarmějce zabitého u nás 10. května tisíc devět set čtyřicet pět
pro dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky
pro všechny kdo ve svých rukou nesou tento krásný
ztřeštěný a jediný svět a pomáhají mu kupředu přes klatby
papežů a sliny velkozlodějů přes všechny strejčkovské demokracie
mory
a
války

Marhon » Klaret Toulavej byl úžasnej. všechno co napsal, bylo krásný. netušim proč tenkrát zmizel a přestal psát.

Toulavej
Kupte si křídla Andělů
V krámě na křídla, prosilo malý děvče prodavače o tureckej med. Ale já tu neprodávám med, prodávám Andělská křídla. Chceš, jedny Ti dám? Děvče jen zavrtělo hlavou a trochu smutně se ohlédlo po výloze. Opravdu, jen samá křídla.. Ten pán co se vždy mračil na celou ulici před chvílí odlétal veselej. Chvíli tam stála a dlouze se dívala na prodavače. Myslel si o ní, že je malá nechápavá holka a ona zas nemůže pochopit, proč ji nerozumí (dva odlišné světy). Víš děvče, jedny Ti dám a uvidíš, že budeš veselá. Každý chce křídla Andělů, aby mohl lítat. Je o ně velký zájem a mám zde i pro malé děti. Děvče zavrtělo hlavou a smutně řeklo, že chce jen kousek medu. Prodavač byl starej dobrák a sám byl uvnitř ještě dítě, vždyt prodával křídla Andělů a to by dospělej nedělal. Víš co, zajdu naproti do cukrářství a kousek Ti donesu. Děvčátko se usmálo a přikývlo. Prodavač šel naproti do krámu, koupil deset deka sekanýho medu a s úsměvem ho podal děvčátku. To co prodavač uviděl, ho doslova zarazilo. Tolik štěstí a radosti v tak malejch očích snad neviděl. Celej krám se úplně naplnil sluníčkem. Za malou holkou se zaklaply dveře a prodavač si smutně sedl za pult. Já tu prodávám Křídla Andělů a té malé stačil kousek medu a byla tisíckrát štastnější než všichni co z mého krámku odlétaj? Celý život prodávám jen sen-iluzi a ted na sklonku života vidím, že štěstí a radost není v křídlech, ale uvnitř srdce a kdo ji tam nemá, ani křídla mu nepomůžou. A k tomu, abych si to uvědomil, stačilo udělat něco navíc než musím, pro jednu malou holku.. Zavřel krámek a na výlohu napsal nápis: "zavřeno. Křídla máte každý, ale bez Lásky, radosti a pomoci druhým, se Vám neotevřou a ty ode mne budou jen umělá"..Toulavej

Freja » Marhon Šiš, néblbni jestli to někdy vydám, tak slibuju,že u týhle bude "věnováno Marhon"

Marhon » Freja když já spíš než ty uznávaný malíře, hudebníky a básníky, co kolem nich svět skáče, radši ty, co píšou, kreslí a skládaji jen tak sami pro sebe a z lásky.

Virgonaut

Cesta
Život není jen vážný,
učí tě i smát.
Tak nebuď jenom vlažný,
nauč se i hřát...
I když lvům se hříva oholí...
I když orel má křídlo zlomený...
Cesty dál se vinou
někam do polí,
pořád je kam jíti když jsi znavený.
Jednou jí potkáš.
Někde na tý cestě svý...
Já už jí mám.
Oči má,jak nebe nádherný...
Dává mi lásky pít.
A konejšivě čeká...
až mi doroste hříva,
až se mi křídlo zahojí...
Jen tak...z Lásky.

Marhon kdysi dávno jsem si v knihovně vypůjčila knížku "CASSIOPEIA"
už sem jí nikdy nikde nenašla, ale byla tam, krom jiného, třeba báseň do "trychtýře" i tato básnička, kterou jsem tenkrát letmo očima přelétla a do dnes si ji skoro celou určitě s mírnýma odchylkama pamatuju.

Tma jak v pytli,měsíc svítil,
luh se sněhem zelenal.
Kočár se jak ďábel řítil
pěkně zvolna podél skal.

Cestující vsedě stáli
mlčky v živém hovoru,
střelený zajíc v dáli
běží z kopce nahoru.

Na své fialové truhle,
celé pěkně zelené,
černý blondýn hledě ztuhle
na to zvíře střelené.