Podělíte se o své oblíbené verše? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Pithecanthropus erectus Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Poezie od nezvučných jmen


Někdy si namlouvám,
že dotekem
snímáš ze mě všechny viny,
že s tebou smím být někdo jiný,
bez vrásek uplynulých let
a bez příčiny.
A přitom vím, že ne,
jak jsme si rozestlali,
uléháme,
se sebou sami,
a přese všechny řádky napsané
přede mnou nikdo nemůže mě spasit
a zázrak hodný díkuvzdání
se nejspíš nestane.
___________________________________

Kde moje srdce kdysi bilo,
dnes ticho po pěšině,
jak v kostele když praskne zvon,
zbytečné ptát se po příčině,
zborcené dozněl harfy tón.

Kde moje srdce kdysi bylo,
prázdno jak ve vitríně,
kde na sváteční sklo prach usedá
a vteřiny se vlečou líně,
jakou má vůbec cenu, co nikdo nehledá?

2x Lenka Faltejsková

______________________________________

„Zakořenila jsem tu“ - říkám svým dětem.
Miluju ten kousek země,
který mi tu na chvíli patří.
A jednou...budu zas patřit já jí.
Uklidňuje mě to.
A když mi je někdy,
třeba smutno, tak co vždy pomůže,
když jdu na zahradu
a zapustím ruce do země“

Foto a text
Iva Dufková

Mí_lka .....

Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim:
"Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlast jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!

.....

úryvek z Máje (K.H.Mácha)

Mí_lka » Mí_lka a možná i Pohřební blues od W.H.Audena /překlad K. Pejčochová)

Vyvěste telefon, řekněte času dost
Pes štěkat nebude, když dáte mu mastnou kost.
Umlčte piána, slabě ať buben zní,
K rakvi, již přinesou, truchlící přijít smí.
Letadla nechte nám nad hlavou štkát
"Navždy je pryč" na nebe budou psát.
Motýlky kolem bílých hrdélek holubic.
Na ruce strážníků pár černých rukavic.
Umřel můj západ, východ, sever a jih,
Pracovní týden, jenž v neděli ztich,
Mé poledne, půlnoc, píseň i slova.
Láska je po smrti. Nepřijde znova.
Sfoukněte hvězdy a zhasněte měsíc.
Zhasněte slunce, nechci nic víc.
Zapalte lesy a vypusťte moře.
Stejně to nezmírní mé těžké hoře.

Mí_lka » Mí_lka a do třetice z trochu veselejšího soudku

Jsi modrá jako hladina
Jsi řeka, která usíná
Jsi jako nebe za úsvitu
A věříš na lži ze soucitu
Na nemoci a uzdravení
A na hříchy a odpuštění

Ať se v každé roční době
prostíráš ve mně a já v tobě
Krajino nejkrásnějších míst
knížko má, v níž se učím číst
Ať klín tvůj láskou nepohrdne
když nosíš roucho milosrdné.

Najdise.cz » exit Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====


Je to tuším dva tři roky, běžela taková akce.....básničky přilepené na domovních dveřích, kandelábrech.
Od té doby občas pokukuju a nic....

Najdise.cz » Mí_lka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Díky za verše

Ta třetí...nojo no.
Ta modrá chodba suterénu nemocnice ve filmu a ten typický pach starého kina, kde jsem na Básnících tenkrát byla
Nostalgie, no....

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pražský chodec - Vítězslav Nezval (úryvek)

Začíná zima
a Manon Lescaut čeká kočár
u Opery kam ji právě odvezl nějaký starý markýz
jehož nákrčník škrtí hadrníka

Jak se mění ulice bez chodců
a okna jimiž letí hvězdy do zrcadel
když nájemníci pohrouženi v spánek
vstupují do románů zavřených na nočním stolku

A netečný básník spí stoje
když vyčerpal všecka jména žen
jako by hrál na kytaru
se svým hadrnickým uzlem

Tento obyvatel ulice
podepřen o roh vrat
spí na měkké podušce svého břemene
a chřestí imaginárnímu klíči

a proklíná svatou Poezii
byla prý Neapolitánkou
avšak je už pozdě a déšť padá na lampy drožkářů
a na kořalkové květiny v mokrých čtvrtích

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Za žádnou pravdu na světě
Ale jestli chceš - za malý pětník ticha
Je chvíle, která půlí krajinu
Pokorný okamžik
Kdy někdo za nás dýchá
Mrazí mě z ní pokaždé.

Jan Skácel - Chvíle

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
nehrajeme si
na žádné navěky

i když přece jen

i když přece možná
vplynem jeden do druhého
jako řeka do řeky

(Michal Bystrov)

Najdise.cz » . Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====


Ohledání těla
Nechte ho spát a nerušte ho
A postavte mu z ticha ploty
Ať spí tak navždy jako kámen
A ať se vyspí do němoty

A odpusťte mu čím vás zranil
Byla to slova platil za ně
A ruce které sepjali mu
má od nich na kost pořezané



Návrat
A půjdeš den a celou noc a sto dnů
roky to bude trvat přejdeš tisíc řek
a nedojdeš a nevrátíš se nikdy
to někdo zcela jiný přišel nazpátek

do schodů vyběhl a u starého bytu
v domě jenž kdysi dávno byl
na chvíli stanul z hloubi nabral dechu
a nedočkavě marně zazvonil

Hel Můj oblíbenec ... Jan Skácel

a jedna z mnoha; úryvek ze Sonetu o lásce a Modrém Portugalu:

A přece láska jako modrá skalice
ta krásná dřina k uzoufání
nás zachránila Dozrál vinohrad
pod tíhou hroznů čas se sklání

Zas konec léta Zas je blízko k vínu
a čistý vítr zpívá o podzimu
tak jako tenkrát dávno kdysi

Ať život sklání se či nesklání
dny lásky jsou jak sklepy ve stráni
lisovny s dubovými lisy

a je to prosté jako zázrak
a jako věčnost ve chvíli
kdy zase znovu nebudeme
jako jsme předtím nebyli

Najdise.cz » Hel Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====



OVEČKY

Dny mizí jako odfouknuté květy šafránu.

Ještě že občas krutá pýcha vína

dolehne na krev a v poškozeném boku

propukne zahrada.


Nemáme dávno nic, ba ani pustou lež.

Do naha svlékáme se v kopřivách

a s hlavou v černobýlu

strážíme blízko zakázaných cest,


kde ťapou ovečky: Ovečky tak kruté.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nebát se není
nebát se tmy

Nebát se je
bát se jí
a přesto do ní vkročit

řekl dědeček
a bál se,
že mu nebudu
rozumět

Jan Kašpar

il*ča No prosím....můj oblíbený Skácel byl letos součástí didaktaku u maturit ....co jsem tak slyšela, maturanti to přílis neocenili ....ale chápu, pro některé studenty z prumyslovky nebo z IT je takový Skácel asi dost psycho


Sonet o lásce a modrém portugalu

A bývalo i hrozně na vinici
Na věky sami Černé hlavy vína
ležely sťaté lidský život byl
peronospora marná prašivina
A přece láska jako modrá skalice
ta krásná dřina k uzoufání
nás zachránila Dozrál vinohrad
pod tíhou hroznů čas se sklání
Zas konec léta Zas je blízko k vínu
a čistý vítr zpívá o podzimu
tak jako tenkrát dávno kdysi
Ať život sklání se či nesklání
dny lásky jsou jak sklepy ve stráni
lisovny s dubovými lisy


edit...vidím, że stejné verše uż sem vložila Hel

Najdise.cz » . Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To k vlastní touze svému zranění
naruby obracíme noc
pod hvězdným nebem vysvlékáme tmu

A kdyby se i potopila pevnina
naděje naší
a všechno odešlo a trochu také vy
zoufejme jenom málo

Za námi z moře času vynoří se
pro nové trosečníky nové ostrovy

Jan Skácel

Najdise.cz » il*ča Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jj SKÁCEL

Mám ráda i Hraběte....

Déšť
Na horkých střechách zasyčel déšť
jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává

Jdu sama v dešti Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
že prší na město voňavá tráva

Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znova začínám

Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává

Hel » Klaret ve mně z Hraběte nejčastěji zní:

Noc.
Celá v černém.
Prší na neony.
Mám zplihlé vlasy, horkou mokrou tvář.
Svatozář
luceren velebně pluje kalužemi
a noc se otvírá
jak panoptikum, kterým procházejí
voskové podobizny lidských osudů.
Portrét ženy nakreslený uhlem
na stěnu jeskyně,
vynález ohně,
první člověk zabitý nevinně,
naivní revolucionář narozený mezi pastýři,
básníci, vojevůdcové a šarlatáni,
ohně a kacíři,
bída a smutek hrdinů, o který neví historie,
něžné madony z předměstí Florencie,
hlad, civilizace, starý sen o svobodě.
To vše je možno uvidět v noci, když prší,
v kalné vodě. ...

Najdise.cz » Hel Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====




Bože, kol tvých dávných zdí má duše chodí sirá,
patří toužebně a nikdo, nikdo neotvírá,

neotvírá oken, neotvírá dveří.
Zlaty, teply jsou tvé stany, ale zde se záhy zšeří,

a v mé duši záření již chladne, pohasíná;
k svému Světlu pusť ji, smutní sina

a bojí se zimy. Viz, jak mouchy, brouci
v pokoj spánku chystají se. Láska vroucí

tvá je sečteny má. - Přece méně není
duše má než oni!... Ale čím jich snění

jest mi... Nechci. Bože, otevři mi.
Bože, pusť mne k teplu; bojím se zimy.

Jdou všichni v Tebe; děti tvé, ne hosti.
Jen já jsem venku. Draví, tiší jdou a prostí.

Bože, otevři mi. A ne v spánek: do Radosti...
Bože, otevři mi do Radosti.

Bohuslav Reynek

Najdise.cz » Hel Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Samota

Samota jest dívka, která má oči jako lampy rozžhaveny touhou a vlasy předlouhé a černé smutkem. Jest žertvou na oltáři chrámu Ticha, jehož základové jsou z bolestí a zdi, žebra, klenby a věž z nadějí a rozbité vitraje z útěch. Sama pak též jest ticha jako perla, a byť byla spalována, skoná teprve v Den poslední. A takovýto chrám chová každý ve své duši, kdo poznal, že jest sám, podle obrazu Toho, Jenž Jest. V každém tom chrámě, jako v arše na vodách opuštění, jsou duše zvířat, a věrně se klanějí Tvůrci. Vedle žertvené dívky pak jest z jedné strany Anděl, z druhé Satan zápasí o ni, někdy podléhá ten, podruhé onen, ale druh druha zahubiti nemůže.
Reynek

Však pojme li dívka úctu k oběma a pozná, že posilnit jí oba přišli, pak její chrám rozzáří se tisícem voskovic, které od předešlých poutnic pokorných se v duši sešly

Hel » il*ča

Hel Koňský pach zavoněl
jak keře černého rybízu
a příkop plný vody blíží se kvapem
A jezdci kterým zatuhla v patách
myšlenka na smrt
v duchu si opakují staré pravidlo
Nejdříve to chce přehodit přes překážku srdce
Mnozí tak učiní
a když se přenesou obloukem přes příkop
nemají čas ohlédnout se zpátky
Čas nazpátek je v zakázaném směru
Na třešních zatím vzlétá krev
a zabití vlaje jako prapor
Závod je u konce i léto skončilo
nastal zas klidný trochu tmavší podzim
A jezdci kteří překonali překážku
pěšky vracejí se k místu kde zahodili srdce dopředu
a se skloněnou hlavou v trávě hledají
Možná že naleznou
A možná také ne

kerol Kočka - Miroslav Holub

Venku byla noc
jako kniha bez písmen.
A řešetem města
věčná tma prokapávala ke hvězdám.

Říkal jsem jí,
nechoď tam,
čeká tě jen past
a uhranutí
a marné úpění kožíšků.

Říkal jsem jí,
nechoď tam,
nač chceš
to nic?

Ale otevřelo se okno
a ona šla,

černá kočka do černé noci,
rozpustila se,
černá kočka v černé noci,
tak se rozpustila –

a nikdo ji už nikdy neviděl.
Ani ona sama sebe ne.

Jen slyšet je ji
někdy,
když je ticho
a severní vítr
a nasloucháme
hluboko v sobě.

Dr.Voštěp mě se líbi vnezval :)
Hlavně ten konec
.
..
Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a v létě tyčí se tu kukuřičná zrna.
Ó kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.
.
Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka.
.

Najdise.cz » Hel Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====


Mé bohémství

ARTHUR RIMBAUD

Tak šel jsem, v děrách kapes ruce sevřeny;
můj svrchník z sebe málem skutečnost už shodil;
tvůj přítel byl jsem, Múzo, pod nebem jsem chodil,
lala! co skvělých lásek znaly moje sny!

Široce roztrženou měl jsem kalhotu,
Paleček zasněný, já louskal jsem si v běhu
rýmy. Ve Velkém voze byl jsem na noclehu.
Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu.

A já jim naslouchal u silnic okraje
v ty dobré večery, kdy rosné krůpěje
jsem cítil na čele jak víno sílící,

kdy tiskna k srdci nohu, jako lyru v klínu,
rýmuje prostřed nočních, fantastických stínů
jsem brnkal na gumy v rozbitém střevíci.

(překlad: Karel Čapek)