Domácí vzdělávání - Diskuze a zkušenosti

Bosch » :o)) Nori profese učitele je bohužel v dnešní době velmi znevažovaná
vzdělávání národa je věcí dlouhodobé návratnosti takže mně docela vyděsilo když Zeman jako prioritu po svém zvolení považoval stavbu silnic
aby mohl růst byznys a současně kritizoval že se stáváme montovnou
silnice jsou sice taky fajn ale investovat do školství a vzdělání by přece mělo být v národě komenského základ od kterého lze vycházet
opravdu se stáváme nebo už jsme druhořadou námezdní silou koncernů které ovšem nejsou naše
dokonce zeman s babišem budou škrtat investice do výzkumu a vývoje protože to nepřináší bezprostřední zisky jako řepka
ale svoje děti nechávají studovat na zahraničních univerzitách
potřebují už jen nevzdělané otroky
ale to jsem trochu odběhl
bohužel je to smutné co popisuješ ale asi běžná situace v resortech které nejsou výdělečné tak se jim nikdo kompetentní moc nevěnuje
k tomu navíc asi taky vyrůstají další generace více/méně spratků pro něž disciplína a pozornost jsou díky médiím na velmi nízké úrovni
dnešní student nedokáže souvisle udržet pozornost více než dvě minuty a nad ně se začíná nudit
tudíž obdivuju lidi co do toho jdou protože já bych na jejich místě s radostí domácí vzdělávání podpořil do každé rodiny ať si lidé ten materiál vychovávají sami, dneska si montážní dělník se základkou přijde na lepší než studovaný učitel s praxí tak to jsou věci co by se měly řešit ale jenom na penězích to nestojí, je to v celkovém nastavení společnosti
co si myslet o zemi a lidech kteří mají jako nejoblíbenější politiky okamuru babiše a faltýnka..země trpí obecně morem

Bosch » :o)) Nori dorůstají generace které nejsou zvyklé nést zodpovědnost
tedy nechtějí se ani učit nejlépe aby to za ně udělal učitel jinak je blbý učitel
když jim něco nejde
to si umím představit

:o)) Nori » . To zmiešanie je horor, nie sci-fi...
Ekonomicky výhodné spojenie a potreby deti na oboch stranách sú na chvoste...
prognóza: rozpadne sa to... rodič , ktorý bude môcť, dá svoje dieťa na inú školu a oni nebudú mať dosť detí, aby ju udržali... len to bude trvať niekoĺko rokov... zotrvačnosť v školstve je neskutočná...
Bude to psychicky náročné pre všetkých.

Najdise.cz » :o)) Nori Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak nějak to vnímám... a fakt doufám, že se někomu nahoře rozsvítí v makovici a nestane se to. Mám ale obavu, že u nás je už možné vše.

Ale je mi jasný, že v případě něčeho takového by tam ségra určitě nezůstala, o to se nebojím. Spíš je to asi mimo moje chápání. Je vidět, co je v našem vzdělávacím systému skutečně nejdůležitější - učitelé ani žáci, potažmo vzdělání, to nebudou.

:o)) Nori » . Penízky a vzletné slová... a skutek utek...
Uvidíte, potom sa rozhodnete

:o)) Nori » Bosch Ono všetky profesie sú znevažované... čím to asi je, že si nevieme nikoho a nič vážiť?
Kde sme stratili úctu k sebe aj iným?

Neodbehol si, mne to príde tiež také, že systém potrebuje blbý a ľahko ovládateľný národ a má nástroje ako to väčšinovo
ovplyvniť.
Nedbať na výchovu a vzdelanie znamená v dlhodobom horizonte “ vyhynutie” národa...
U nás má 18 ročný právo nedať súhlas učiteľovi na oboznámenie rodičov s jeho výsledkami. Ale rodič má povinnosť živiť dieťa do 26 rokov, ak sa vzdeláva alebo nemá prácu... čo tým asi systém chce dosiahnuť? Vyhne sa zodpovednosti- dieťa aj systém.. zodpovednosti za svoj život... a keď sa náhodou stane rodičom tak zlyhá. Nie je schopný zodpovedať za seba, nie ešte za svoje dieťa ... a kolečko sa nabaľuje.
Deti majú do 18 viac práv ako povinností a keď sa stanú dospelými, tak sa čudujú aký je svet zlý...dovtedy sa točil svet len okolo nich, samé práva , nič nemusia ,len dostávajú a nenaučili sa dávať, byť zodpovední k sebe, niesť výsledky svojich činov. Stanú sa dospelými a zrazu každý od nich niečo chce a oni sú stratenú a nechápu čo sa stalo... svet sa opýta: čo ponúkaš a oni majú holé ruce...
Veľmi často je to takto...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pardon, ještě se sem vložím

Teď na mě vykoukl tento zajímavý rozhovor o Waldorfu - http://www.rodicevitani.cz/trendy-v…

Jedná o zkušenost ryze německou, nikoliv českou. Ale přišlo mi to zajímavé, tak třeba to bude taky někoho zajímat.

Jinak mi právě přijde důležitý i to, o čem se mmj. zmiňuje - ten rok po maturitě, kdy člověk cestuje a/nebo pracuje a nabírá praktické zkušenosti. Pak jde teprve studovat dál. Podle mě by vůbec nebylo od věci, kdyby se to více rozšířilo a doporučovalo i u nás.

player » Bosch Ale pozvolna se to mění...jde to pomalu , ale učitelství se dočká prestiže. Nicméně - dokud se znovu neuzákoní rákoska , ...mám dva kamarády učitele. Jeden je aktuálně v blázinci a druhá hledá díru v plotě , kam utýct. Má exmilenka odtud učí 2 měsíce a má toho plný kecky...

Sosna zvlčelý » player Jenže bys nejdřív musel uplatnit rákosku na rodiče (nejen, těch dospělých by se našlo mnohem více), kteří své ratolesti nechali zvlčet - a kua!

"Jelikož chtěl děti do hlaviček mlátit, musel jsem jeho proslov zkrátit."

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====


No... to se ale pak nabízí otázka, jestli nemlátit právě ty děti jakožto budoucí rodiče, že.

Každopádně rákoskou učitelé asi těžko získají respekt. Maximálně se jich děcka budou bát. Samozřejmě případy typu Hložek nemyslím... tam to bylo trošku něco jiného A hlavně už vám nebylo šest...

Bosch » :o)) Nori tak ano u nás se nadává na omezování osobních svobod ale největší demokracie amerika má například zákon že do 21(věk plnoletosti) nesmí pít alkohol a hlídky to kontrolují
netvrdím že je tam vše ok, viděl jsem film z usa o učitelích jakou benevolenci tam mají ve vyučování a učitel nemá prakticky žádnou možnost zasáhnout děcka si dělají co chtějí odbíhají z hodiny řvou sprostě házejí papírky předměty..to je teprvá mazec
stará dobrá obecná škola s rákoskou :-)

Bosch » player rákoska
mám spíše pocit že prestiž učitele se spíše zhoršuje i když chtěli bychom být optimisty..
pro nás byl učitel na základce autorita
my byli vůbec jako děti dříve vychováváni k jinému postoji vůči dospělým
což mělo i neblahé účinky někdy až zbytečně prokazovaný respekt tam kde nebyl na místě
ale má to něco v sobě lidé si například tak moc neskákali do řeči
dnes se v rámci rozvoje osobnosti a individuality toleruje klackovství i hulvátství
u nás vyslovit sprosté slovo dost dobře navenek nešlo to se hned řešilo..
kdyby školáci použili v busu takový slovník jaký mají dneska kterýkoli dospělý by jim hned vlepil
ale když dneska může být sprostý i prezident..i premiér..
https://www.youtube.com/watch/…

Visennka » :o)) Nori "Nedbať na výchovu a vzdelanie znamená v dlhodobom horizonte “ vyhynutie” národa..." vytesat, zarámovat...

:o)) Nori » Bosch Povedala by som, že ideálne je mať hranice a nástroje- bez rákosky- predsa len dospelý človek zvládne dieťa aj bez bitky.
V hraniciach poskytnúť slobodu a podporu, a keď je dieťa zrelé , rozširovať hranicu. V škole aj doma.
Zhora nás neprekvapia normálnou koncepciou, treba začať u seba...

:o)) Nori » Visennka A položiť im to vytesané do kameňa ku vchodu do parlamentu....

Bosch » :o)) Nori jistě rákoska je jen nadsázka nemyslím že tudy jde trend
trend jde dneska do extroverze individualit kde děti mají odmala získávat pocit že můžou vše a nikdo jim nesmí v ničem bránit na vše mají nárok..
no já nevím když se odstraní dril kázeň poslušnost a pořádek jen dobrým slovem motivací podporou a svobodou jestli to u dítěte jen takto funguje
u jednice jistě když je rodič autorita, ve skupině asi nee pokud tam není nějaké nosné téma.,směr či dokonce idea, ideál což zase zavání manipulací
myslím tím jako třeba ve skautu děcka mají něco jako náplň která je usměrňuje
dříve strašili pánembohem
dnešní svět je bez ideové náplně což bude myslím si zásadní problém od kterého se vše ostatní odvíjí
něco jako "Étos"
nejen značkové hadry a mobily ale i nějaká vize

Sosna zvlčelý » :o)) Nori (Rovnou předesílám, že to bude delší, protože nechám trošku plynout myšlenky, vzpomínky... A může se to vázat na více příspěvků zde.)

První stupeň (za nás 1.-4. třída) jsem měl kliku (fakt kliku, stálo to za to), že jsem chodil do vesnické malotřídky v sousední vsi. Tam nás dovezl ráno autobus, domů jsme chodili pěšky polní cestou a v závěru přes les. Často jsme však dělávali různé odbočky, okliky, brali to se spolužáky z jiných vesnic přes jejich ves, takže cesta trvala v rozmezí od 50 minut do 5 hodin (to když napadlo tolik sněhu, že jsme cestou domů začali stavět sněhové pevnosti, válčili, skákali do závějí a zapomněli úplně na čas. A najednou... byla tma! To byl tenkrát průser nejprve od rodičů a pak druhý den i ve škole, protože rodiče s obavami telefonovali do školy, jestli nejsme po škole. Ale aby jediný z nich šel naproti, to ne!
Když bylo hodně sněhu, tak některý z rodičů pracující v JZD musel vzít traktor a projet nám kolej, aby se dalo jít domů. A když se to nestihlo, tak starší prošlapávali cestu mladším (což taky zdržovalo, protože jsme místo prošlapávání hráli na to, že musíme jít všichni ve šlépějích prvního a nesmí se stoupnout mimo, takže první dělal všelijaké kličky a smyčky... Prostě se domů nedalo dostat včas. Nemluvě o tom, že od křížku nad lesem se výborně jezdilo na školní aktovce až dolů na kraj vesnice. A když jsme to sjeli, pochopitelně jsme se vrátili a jeli zas a zas. Nač chodit domů pro sáňky, no né?
Ale zpět ke škole. Ta měla to kouzlo, že nás v našem ročníku bylo jen 7 dětí. Proto v jedné učebně byly vždy dvě třídy současně. Vždy prvňáci s třeťáky a druháci se čtvrťáky. Dohromady nás bylo v učebně jen 12 + učitelka.
Díky tomu malému počtu dětí (ve městě v té době sedělo v učebně přes 30 dětí)Za sebe říkám, že to byl skvělý model. Učitelky nás vedly k tomu, aby starší mladším pomáhali, takže zde nebyla jen komunikace se stejným ročníkem, ale i starších s mladšími (ony ty dva roky vypadají pro někoho možná směšně, ale pamatuji, si, jak jsme ty starší brali jako "velké", jestli je Ti 6, nebo 8, je v tom věku čtvrtina života ).
Učitelky s námi trávily mnohem více času, "nezašívaly" se o přestávce v kanceláři. Uvařily si kafe a s ním šly do třídy. Bylo to však i z důvodu, že třeba v zimě se topilo přímo ve třídě uhlím ve velkých litinových kamnech. A když při mrazech jsme přišli do vymrzlé třídy (zvláště v pondělí), tak učitelka dala na první hodinu čtení: Seděli jsme v půlkruhu na židlích kolem kamen, na kolenou čítanky, jeden vždy předčítal nahlas a střídali jsme se. V kamnech praskalo a my si ani nepřipadali jako ve škole (na to jsem se vždy těšil).
Co se týče vzdělání v této škole, nebyl žádný problém. Dokonce mi přišlo, že na 2. stupni jsme byli i mírně napřed před dětmi z větších škol, ale perspektivou deseti let jsem nám možná nekriticky fandil. Snad jen škoda, že ředitelka byla velká soudružka, takže jsme nebyli uchráněni takovým zbytečnostem (až zvrácenostem), jako neustálé připomínání vedoucí úlohy Strany, poukazování na rodiny dětí, jejichž rodiče byli ve straně, přesvědčování ke vstupu do Pionýra (výhružky, že se nedostaneme na školy) a strašení, že v Americe vyvíjí atomovou bombu a chtějí ji na nás hodit. (Bratr najednou nechtěl chodit do školy, hrozně se tam bál, protože jen doma měl pocit bezpečí. Pak se ukázalo, že se bojí, že ho budou bombardovat američani. Vysvětlení reality ho uklidnilo, ale zase se bála mamka, kdy on ve škole řekne, že to není pravda, co ředitelka povídá.)

Na druhý stupeň (5.-8. třída) jsme už jezdili do města. Tam i zpět autobus (docela mi ta cesta domů přes les chyběla, ale zase po škole jsme byli pořád venku). Ve třídě nás najednou bylo asi 34. A musím říct, že jsem k tomu tam moc dobrý vztah nezískal.
Už tehdy se objevila šikana mezi dětmi. Přestože mne nikdo nešikanoval, pamatuji si ty neblahé pocity, které jsem v její přítomnosti zažíval. To je v člověku hluboko.
Nejvíce šikanovaný spolužák byl současně nejnadanější. A když se po revoluci objevila možnost jít na víceleté gymnázium, byl to on sám, kdo doma rodiče přesvědčoval, že tam chce. (Bohužel, bůhví proč, jej to dostihlo i tam, přestože měl být v kolektivu "nadanějších" dětí, nakonec odešel i z této školy a tím se pro mne jeho stopa zcela ztrácí. Učitelé na gymnáziu se tím nějak odmítali zabývat, přestože se to všeobecně vědělo, že se mu neustále ztrácí věci, svačiny, domů že šel bos... Ale protože ho vysloveně nikdo nebil, tak se s tím nic nedělo. Přestože i to je pochybné. Prostě mu netekla krev...)
V 6. třídě jsme dostali naštěstí (a vědomě říkám naštěstí) nejobávanější učitelku školy! Postrach. Ta když zařvala, tak skoro praskaly okenní tabulky. A ruku měla pádnou. Zde jsem nucen až nesouhlasit s jejími metodami, přísahám, že to párkrát přehnala - kam se hrabe rákoska?
Ale na straně druhé získávala plusové body tím, jak se nám věnovala. I mimoškolně. Nemluvě o tom, že jsme si pamatovali, že náš ještě za bolševika upozornila, že není členkou KSČ a tudíž ji nebudeme oslovovat soudružko, ale paní učitelko (což jsme si uvědomili hlavně po revoluci, kdy na nás učitelky, které dříve soudružské oslovení požadovaly, nejednou řvaly, že nejsou žádné "soušky"). Vštěpila nám kázeň. Ale současně zavedla ve třídě mnohé demokratické praktiky (nechávala nás o spoustě věcí hlasovat a rozhodovat si je). A dokázala zkrotit i největší grázlíky, čímž je však uchránila od větších problémů. Vlastně nikdy nad nikým nezlomila hůl. A z drsné kázně pozvolna slevovala. Už mohla...

Jenže v té škole bylo učitelů mnohem více. A někteří byli zlí. A hlavně podlí. Nevím proč. Zažil jsem šikanu spolužáka od učitele! Selhání jednotlivce? A nebylo těch jednotlivců na školu nějak moc?
Nejlepší učitelé byli ti nejmladší (čerstvě po VŠ) a nejstarší (před důchodem nebo již v důchodu). Oproti tomu čtyřicátníci působili vyhořele. Jejich učení často vypadalo stylem: "dělejte si zápisky z učebnice ze strany č..., příští hodinu zkouším!" A když se někdo zeptal, že něčemu nerozumí, byl označen před celou třídou za blbečka. Pak se raději nikdo neptal. A seřvat pravidelně třídu na počátku hodiny za něco, co jim bylo provedeno v třídách jiných, hned po seřvání, kdy nás vystresovali, rozdat papíry a psát písemku... Tím nám chtěli povznést ducha? Ubíjelo nás to! Báli jsme se projevit, zeptat se na něco, dělat něco samostatně (zpravidla přišel řev). Ale potom jsme se dozvídali (a rodiče na schůzkách), jak jsme hrozní, nesamostatní, pasivní... Kdo to z nás dělal? A proč u některých učitelů jsme aktivní dokázali být?

Z výše napsaného je vidět, že mám ke druhému stupni rozporuplný vztah. Že jsem nelitoval, když jsem některé učitele už nikdy nemusel vidět. A některé bych chtěl mít dále. Padesát na padesát. To se mi zdá však málo na to, že šlo o základní školu.
Své postřehy jsem měl možnost porovnávat s mnohými jinými názory, takže pochopitelně není to tak všude. Někdo řekne, že jsem měl asi smůlu. Nemyslím. Osobně to za smůlu nepovažuji a určitě se nesnažím hodnotit celé školství podle své vlastní zkušenosti, do takové neobjektivity nejdu. Vlastně to nepíši jako hodnocení, jen vzpomínám na své prožitky.
Ale stalo se mi několikrát, že jsme s lidmi (nešlo o spolužáky) vzpomínali na školy (základní). Vycházel jsem z toho nejhůře. Oni měli samé hezké vzpomínky. Ale když jsem řekl i své negativní vzpomínky, najednou to z nich začalo lézt: "No jo, u nás se vlastně taky stalo..." Vytěsnili to zlé? Nebo najednou tahali to zlé, aby moje přebili? Nevím. Jen se ukázalo, že nějakou negativní zkušenost si nesla většina z nich. Třeba ne na vlastní osobě, ale viděli to u spolužáků. Ať již šlo o chování učitelů, spolužáků, nebo způsob výuky.

Jak to vypadá po letech? Nějaké třídní srazy moc neprobíhají, opravdu tak po deseti letech. S nikým nemám problém se setkat a třeba poklábosit u piva. Ale pravdou je, že co se týče mě, tak ze ZŠ nemám skutečného velkého kamaráda ani jednoho. A rozhodně to není z důvodu, že bych byl asociál a nekomunikativní. Jen jsem už tehdy věděl, že jsem tam neměl žádnou spřízněnou duši pro jakýkoliv z mých zájmů. Prostě jsem přečkal díky své přizpůsobivosti. Doufal jsem je nalézt na SŠ, ale ani tam jsem nepotkal (přestože zde jsou vztahy a kontakty se spolužáky mnohem četnější a vřelejší). Poznal jsem, že kamarády budu muset hledat v jiných kruzích , což jsem také následně realizoval. Za sebe mohu říct, že mně v socializaci, jak se zde v diskuzi občas skloňuje, škola vůbec nepomohla. Já byl tak "socializován", že mě spíše škola brzdila. Třeba i přístupem, jež občas někteří z kantorů (a obecně dospělí k dětem) rádi uplatňovali: "Až budete dospělí, můžete se k tomu vyjádřit, teď o tom nebudeme diskutovat!" Zde jsem fakt rád za naši třídní, že toto nikdy nečinila. Přes to si v sousedních třídách říkali, jací jsme chudáci, že ji máme. Všichni asi ne, ale mnozí z nás jsme věděli své a neměnili by.


Tolik jenom tak ke vzpomínkám na moji ZŠ. A třeba závěry, které díky tomu činím dnes, mohu napsat někdy jindy.

Jen bych rád řekl jedno: Strašně mne rozčiluje, setkávám se s tím docela často, když si lidi stěžují, že učitelé (školy) nevychovávají dobře žáky! To se mi otevírá kudla v kapse. A často to zaznívá z úst rodičů právě nějakého nevychovaného dítka!
Škola má mít funkci především vzdělávací! Pochopitelně se na ni váží i další věci (právě i ona socializace atd.), ale vzdělání má být to hlavní a prvořadé. Výchova je záležitostí rodiny! A nemít základy z domova, škola nic nezachrání, byť by byla sebelepší. Ani ve vzdělání, ani ve výchově.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Žihadlo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Domácí vzdělávání je asi poslední možnost, kterou bych volila, ale vítám ji. Jako vítám i jiné možnosti. Kéž by jich bylo ještě více (ale seriózních a na úrovni)! Je dobré mít na výběr a ne vnucenou jednu možnost.
Rodiče by měli dobře uvážit, zda dokáží dát dětem dostatečnou průpravu, aby se dítě později umělo uplatnit. A aby domácí vzdělání se nestalo nedobrovolnou izolací.
Osobně si myslím, že domácí vzdělání lze lépe praktikovat spíše v nějaké komunitě, tedy nejen děti jedné rodiny, ale třeba tří čtyř rodin dohromady. A to po dobu určitou (např. 1. stupeň). Tam bych o tom dokázala uvažovat, ale rozhodně bych sama neučila.

tajga » Sosna zvlčelý Nejvíce šikanovaný spolužák byl současně nejnadanější
------------------------------------------------------

Tohle je věc, kterou jsem taky chtěla zmítit, ale nechtěla jsem psát román. Šikana se týká často těch nejnadanějších, kteří se hned v dětství dozví, že být dobrý je špatně. Přesně pro takové lidi mi přijde domácí vzdělávání vhodnější. Můj muž mi vyprávěl, jak ho od 1.třídy spolužáci nenechali na pokoji, jenom protože měl tu smůlu, že byl nejlepší. Pak byl přeřazen na jazykovku, kde se to zlepšilo, ale taky ne med. Tady zaznělo, že kdo nezvládne šikanu, tak stejně v životě nemůže být úspěšný, což je nesmysl. Šikanu dělá sikanou právě to, že se moc zvládat nedá a lidé, kterí jsou šikanování kvůli své inteligenci se právě často díky ní stávají velmi úspěšnými, protože naštěstí jsou i jiná prostředí, kde se to, co člověk umí, opravdu cení. Patologické prostředí, kde vládne šikana nemůže být dobré pro nikoho. To je právě temná stránka školství, že ti výjimeční jsou na tom paradoxně často nejhůř a je může domácí vzdělávání zachránit, pokud neni jiná možnost.

Bosch » tajga to bych asi nepaušalizoval že oběti šikany bývají ti nejlepší
otázkou je co myslíš tím nejlepší
já zažil spíše opak pokud mluvíme o prospěchu, ti nejlepší požívali spíše respekt mezi ostatníma
obyčejně byli volenými předsedy třídy a nikdo se do nich nenavážel
jedničkáři to měli spíše dobré byli mimo šikanu
ta souvisela spíše s fyzickou nedostatečností a neschopností se bránit
s nějakým duševním problémem a to se u výborných žáků nevyskytovalo
moje zkušenost

:o)) Nori » Sosna zvlčelý Krásne si nechal plynúť myšlienky...
Máš jednotku zo slohu 1
veľmi príjemne sa to čítalo... súhlasím s tebou, vychovávať doma ( trochu spolupracovať zato so školou )
A v škole vzdelávať. No to už je minulosťou vo väčšine prípadov, dnes sa žiada od školy aj výchova,opatera,suplovanie rodiny, zábavy ...doma to mnohí nestíhajú- pracujú pre lepšie zajtrajšky a na výchovu už nevydá.

Pridaj tie závery... keď budeš mať náladu...

tajga » Bosch Měla jsem na mysli tyto děti https://magazin.aktualne.cz/mimorad…

ne každý jedničkář je dítě tohoto typu, většina jedničkářů jím není a proto můžou být často v kolektivu oblíbení - na naší vesnické škole to tak bylo taky.

Odlišnosti obecně zvyšují pravděpodobnost, že se člověk stane obětí šikany, vysoké IQ není výjimkou.

Bosch » tajga jj
neboť asi je i rozdíl venkov a město
obecně se dá říct že dobré známky měly děti z rodin lékařů právníků společensky výše postavených lidí
dělnické děti spíše průměr
no a kdo si tenkrát mohl co dovolit proti dítěti ze stranické rodiny..když na vesnici každý každého znal
jak dneska nevím
ale prý mezi dětma existuje krutá hierarchie posatvená na ekonomické situaci
kdo nemá to poslední není in