- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Smrt mravence
10.05.2011 - 10:30
Jyotis
Smrt mravence
Řazení:
10.05.2011 - 11:24
| Filtr
Mirma
Určitě stojí za zamyšlení... Překopčila jsem to Facebook pro své známé ...
11.05.2011 - 08:02
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
tohle mě dostalo...
11.05.2011 - 09:57
| Filtr
PetV
Silné.Si při čtení podobných textů vždycky vzpomenu, kolik jsem já jako dítě záměrně pozabíjel brouků a hmyzáků při svých hrách
Zvláštní, soucit jsem s nimi tehdy (cca 10 let) neměl, to přišlo až později, třeba když kamarádi týrali kočky.
Myslíte, že tahle vlastnost je převážně doménou dospělých?
Že u dětí je takovéhle chování omluvitelné, "normální"?
11.05.2011 - 17:15
| Filtr
Jyotis
» PetV
Na tom je pozoruhodné, jak podceňujeme ostatní tvory. To naše loňské pozorování bylo taky vysoce nad rámec očekávání, čeho že je takový brouk schopný..A souběžně, jak vidíme sebe..a co nám zvířata na nás odhalují..
Řekla bych, že lidi se liší od dětského věku. Já jsem vždycky za všechna zvířata "trpěla", i když třeba padl kůň ve filmu Vinetouvi, tak mi to rvalo srdce a připadalo mi absurdní, do jaké situace je lidi dostávají..
ale jsou děcka, které to ani nenapadne a když se jim řekne, tak si teprve všimnou a začnou se chovat citlivěji /např. jsme takhle na vesnici upozornili kluky i před jejich rodiči. Bylo vidět, jak se podivili, ještě jim to nikdo neřekl, rodiče je prostě nechali být/ a asi jsou i taková děcka, kterým i když se řekne, tak pokračují v krutostech dál.
Tahle povídka je dvohlomná. Kdyby neudělal autor to, co udělal, nedozvěděli bychom se tolik z chování mravenců..a on by zřejmě nedošel k dušezpytu...
11.05.2011 - 18:54
| Filtr
Najdise.cz
» Jyotis
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Psyko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Je to krute.. ale ja bych mu tam to steblo dal uz kdyz prisel s tim kolegou..
Jinak kdysi jsme palili skvory lupou na tabore a prisel vedouci tabora, serval me, vzal lupu a vypalil mi do ruky puchyr. At vim, jak je tem skvorum.
Travim za volantem dost casu a kolikrat myslim na ty mrtve zvirata kolem cest.. nebo hmyz ktery prejedu, naberu chladicem, prednim sklem.. to jsou tisice mrtvych.. kazdy z nas neustale neco zabiji
11.05.2011 - 19:12
| Filtr
Buddha/2
Připomnělas mi film Jaro,léto,podzim ,zima..a jaro.Tam je to i s pokračováním.(Mám rád filmy od Kim Ki-duka)
11.05.2011 - 20:07
| Filtr
patatina
ja bych to shrnula...jak nekdy vedome/i nevedome/pro vlastni pobaveni,znicime doslova zivot jinym..... 
11.05.2011 - 22:20
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele aneicul, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
To je docela drsný příběh, chudák mravenec. S tím autor určitě nepočítal, autor byl zřejmě muž, myslím, že ženská by mu to stéblo vrátila dříve. Mě by to i tak dostalo. Pamatuji si jak jednou kluci utloukli žábu. Mě bylo asi 8. Do dnes mám pocit, že jsem tomu mohla zabránit. No a když umřela, tak jsme pak brečeli. Uvědomili jsme si, že je to jaksi nenávratně nevratná situace.
12.05.2011 - 10:30
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Autor byl duševně zdravý člověk. Kdyby se nedostavil ten soucitný reflex, mohli bychom mluvit o sociopatovi. Problémem se však stává moment, kdy je soucit postaven na piedestal jakožto jediné měřítko správnosti pro hodnocení této "mravenčí situace". Otázka je, do jaké míry hraje ve zbožnění soucitu úlohu náš děs z vlastních temnot (samozřejmě musíme připustit, že hlavní úlohu v tom hraje racionálně nevysvětlitelná láska a úcta k životu). Ale jsme-li láskou a duchovnem tak posedlí, že nejsme ochotni nést jedinou skvrnu na našem jemnohmotném štítu, potom odmítáme cosi vidět, kráčíme v nerovnováze a jednou nás to hodí přímo do centra jatek. To, co se zde líčí jako "hra" je neuvěřitelně životaschopný instinkt, je vlastně základním kamenem životaschopnosti, tj. schopnosti k životu, vůle k překonávání hranic neznáma. Každé takové překonávání ať už v rámci historie lidstva, nebo vnitřního vývoje jedince, se neobejde bez utrpení a obětí. To je život. I ten nejctnostnější rytíř víry a kavalír - aby byl stále výkonný a silný na bitevním poli, musí mít v sobě tenhle instinkt, radost z krveprolití, instinkt hrdlořeza, určitou fascinaci bolestí (cizí i vlastní). Tento instinkt jen musí vyvážit silou své laskavosti, soucitu a zodpovědnosti, silou své lásky. Byť jej dokázal ukáznit a ovládnout, nikdy na něj nesmí zapomenout, nikdy jím nesmí pohrdat. Říká se tomu "vědomí zbraně". Příklad s rytířem byla samozřejmě do extrému dotažená metafora, nicméně si myslím, že v nalezení rovnováhy mezi "hrou" a soucitem leží dobrý kompromis pro asertivní přístup k naší spokojené každodennosti a mnohem hlubšímu vnímání světa.
12.05.2011 - 14:57
| Filtr
Jyotis
» Argyll
kam až se to dostáváme..sadomasochistická stránka lidské povahy je opravdu záhadou..má co dělat se zkoumáním hranic, potřebou moci i rozšířeným pocitem neurčité viny.. Vcelku se mi zdá, že je mezi lidmi více masochistů, než sadistů, protože masochismus je asi snadněji ukotvitelný stálým vtiskováním, že jsme za něco vini, aniž bychom přesně věděli, za co, a to nemyslím, jen "dědičný hřích"..
Aktivní sadismus je přece jen složitější záležitost...
Pro mne je podstatné i poznání "ze života hmyzu" a jiných živých tvorů, který je mnohem složitější a nedá se odbýt nějakými slepými "instinkty"..
V tom minulém pozorování jsme byli šokováni, jak se chová hmyzí jednotlivec, tj. ne člen společenství - složitostí jeho úkonů, když se setká s problémem nejen těžkého břemene, ale i vybudování adekvátně velké spíže, umístění zásob, vyřešení zhrocení stavby, zahlazení stop, označení místa apod...a všechno sám..
Je to asi, jako se píše v poslední době v Matrixech, inspirovaných zákonitostmi pozorovanými v kvantové úrovni..
Vše živé /i z našeho hlediska neživé/ sdílí určité informační pole bez ohledu na svou tělesnou formu a je to jen věc míry naladění a schopnosti v nějakém kódu detekovat informaci.
Příběh s mravencem je ale složitější - ukazuje sociální situaci. K popravě nedochází hned, ale až po určitých příležitostech a zdá se, že mravenec je i schopen anticipovat její vývoj. Jeho chování je velmi podobné našemu.
Napřed je aktivní, pak zmatený, pak se to snaží vyřešit sám ze všech sil a nakonec rezignovaný, protože tuší, že bude potrestán.
12.05.2011 - 16:45
| Filtr
Najdise.cz
» Jyotis
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Pravda tedy je, že by mě nenapadlo pohlížet na mraveniště jako na určitý sociální model, protože existenci takového modelu bych podmiňoval individuálním uvědoměním sebe sama a vymezením vztahu k němu všech, kteří v něm participují. Ale co my víme o tom, jak sebe sama vnímá mravenec? (např. takovej Ferda musel mít veliký sebevědomí díky svý manuální zručnosti
) Anebo do jaké míry je vlastně naše individuální uvědomění podmínkou toho, že - ať chceme či ne - spoluvytváříme naše lidské mraveniště a patříme do něj, třebaže jsou naše vztahy, komunikace a vazby nepoměrně složitější. Princip určité společné výstavby čehosi zůstává stejný. Častokrát je to právě možná naše zaujatost individuálním vědomím, že v tomto našem "mraveništi" ztrácíme pocit integrity, anebo právě tu jemnou schopnost okamžitě dekódovat informaci přicházející z toho kvantového a virtuálního pole. Vypadá to, jako kdyby byla evoluce vědomí přímo podmíněna dočasným odcizením tomuto zdroji.Nemyslím také, že by mravenec svůj finální ortel bral jako osobní trest v našem lidském slova smyslu. Kolektivní myšlení mraveniště prostě uznalo tohoto jednotlivce jako již dále nepotřebným a tento si poté, co vyčerpal své možnosti vyřešení svého úkolu, ochotně a s mnohem větší dávkou klidu a samozřejmosti, než jaké by v takové situaci byl schopen člověk, počkal na své katy.
Já už ale dneska raději nepřemýšlím. Hrozně mi z toho vyhládlo.
23.05.2011 - 16:21
| Filtr
PetV
Ještě mi vrtá hlavou jedna věc, co s tímhle tématem souvisí. Teď je docela populární tvrdit, že dítě si veškerou potřebnou duševní výbavu přináší už při narození a že rodičovská výchova, či snad převýchova, je víc na škodu než ku prospěchu. Hodně to propaguje třeba Jarda Dušek, s odkazem na indiány atd. atd.
A mě by zajímalo, jak s tímhle názorem jde dohromady tady popisovaný fenomém dětské (ale nejenom) krutosti ke zvířatům, když často až po zásahu rodičů a vysvětlení, že to není správné, si to dítě uvědomí a probudí se v něm soucit.
Některé děti to není potřeba učit, ale některé zase ano, jak vyplývá z téhle diskuze.
23.05.2011 - 16:30
| Filtr
Jyotis
» PetV
zajímalo by mě, jestli jsou tu nějaké učitelky ze školky nebo z jeslí. Ty mají nejvíce zkušeností s rozmanitostí dětí.A já během svých zkušeností taky vidím, že jsou děti opravdu různé.
Dušek jde do extrému. Sám víš, že člověk potřebuje stimulovat i regulovat, celý život. Jsme sociální bytosti.
Uvědom si, co si třeba pamatuješ jako své nejkladnější zážitky.
Většinou to zřejmě budou drobné epizody s lidmi, kdy Ti někdo něco hezkého řekl, milá gesta...někdy i cizích lidí.
Já jsem třeba snídala teď v hotelu v Bonnu, v nic moc náladě, a najednou zpoza rohu vyskočila malá holčička, upřímně se na mě usmála a pozdravila. Pohnulo to se mnou a právě proto si to budu pamatovat.
Zvíře je "jiný" tvor, a tak možná některé necitlivěji nastavené děti si to potřebuji vyzkoušet, vidět to.
Pokud ovšem pokračují v týrání, tak je skutečně něco špatně...
23.05.2011 - 17:02
| Filtr
PetV
» Jyotis
Právě, ono to sice na jednu stranu zní logicky, že dítě má vše potřebné při narození, zvlášť když to vysvětluje někdo jazykově a argumentačně zdatný, viz Dušek, ale třeba tenhle příklad s tou krutostí to podle mě vyvrací nebo koriguje. Taky by mě zajímalo, nakolik je to rozšířený, typický fenomén, jaká část dětí je citlivá a ohleduplná už z výroby a jaká se k tomu teprve musí naprogramovat.
No je zajímavé, že když se teď nad tím zamýšlím, tak já si z ranného dětství pamatuju hlavně různé traumatizující události, kdy jsem měl strach, dostal jsem se mezi cizí lidi (v jeslích, školce), než ty pozitivní
Jo jo, taky si poslední dobou různé zážitky s dětmi docela pamatuju, asi i tím, že se na ně víc zaměřuju, pozoruju je, a ověřuju tu hypotézu, že ony by spíš měly učit nás než my je.
A zjišťuju, že pravda je asi někde mezi, holt jako u všeho
23.05.2011 - 17:10
| Filtr
Jyotis
» PetV
tak z dětsví negativní, to bývá, z dospělosti, aspoň já, i to pozitivní..V každém případě - a to je i tady v diskusi o Matrixu, paměť je spojena s emocemi.
Co má silnější emoční index, to si pamatujeme. Pak přes tento rastr posuzujeme další skutečnost.
Abychom nebyli strnulí, je potřeba zažívat nové věci, potkávat nové lidi, tak se stáváme inteligentnějšími, protože mozek hned vytváří nové spoje...flexibilnější a velkorysejší, protože máme širší škálu zážitků a toleranci k rozmanitosti.
Lvu
© 2007-2024 Najdise.cz