- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Smrt mravence
10.05.2011 - 10:30
Jyotis
Smrt mravence
Řazení:
11.05.2011 - 08:02
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
tohle mě dostalo...
11.05.2011 - 18:54
| Filtr
Najdise.cz
» Jyotis
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Psyko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Je to krute.. ale ja bych mu tam to steblo dal uz kdyz prisel s tim kolegou..
Jinak kdysi jsme palili skvory lupou na tabore a prisel vedouci tabora, serval me, vzal lupu a vypalil mi do ruky puchyr. At vim, jak je tem skvorum.
Travim za volantem dost casu a kolikrat myslim na ty mrtve zvirata kolem cest.. nebo hmyz ktery prejedu, naberu chladicem, prednim sklem.. to jsou tisice mrtvych.. kazdy z nas neustale neco zabiji
11.05.2011 - 20:37
| Filtr
Najdise.cz
» Loen
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Psyko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Ja myslim, ze to ma co delat s instinktem lovce. Uci se zabijet skrze hru. Kockovite selmy to delaji, kosatky to delaji a my jsme nekde mezi.
A jeste me napadlo uvedomeni si sama sebe.. "ja, male dite, tady ted zaslapnu sto mravencu, ja rozhoduju (v malem meritku) o zivote a smrti jedince, tedy jsem. Kdyz me maminka posle spat v 7 vecer, tak musim poslechnout, ale tady si konecne muzu vyzkouset, jake to je mit nad nekym prevahu.
11.05.2011 - 22:20
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele aneicul, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
To je docela drsný příběh, chudák mravenec. S tím autor určitě nepočítal, autor byl zřejmě muž, myslím, že ženská by mu to stéblo vrátila dříve. Mě by to i tak dostalo. Pamatuji si jak jednou kluci utloukli žábu. Mě bylo asi 8. Do dnes mám pocit, že jsem tomu mohla zabránit. No a když umřela, tak jsme pak brečeli. Uvědomili jsme si, že je to jaksi nenávratně nevratná situace.
12.05.2011 - 10:30
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Autor byl duševně zdravý člověk. Kdyby se nedostavil ten soucitný reflex, mohli bychom mluvit o sociopatovi. Problémem se však stává moment, kdy je soucit postaven na piedestal jakožto jediné měřítko správnosti pro hodnocení této "mravenčí situace". Otázka je, do jaké míry hraje ve zbožnění soucitu úlohu náš děs z vlastních temnot (samozřejmě musíme připustit, že hlavní úlohu v tom hraje racionálně nevysvětlitelná láska a úcta k životu). Ale jsme-li láskou a duchovnem tak posedlí, že nejsme ochotni nést jedinou skvrnu na našem jemnohmotném štítu, potom odmítáme cosi vidět, kráčíme v nerovnováze a jednou nás to hodí přímo do centra jatek. To, co se zde líčí jako "hra" je neuvěřitelně životaschopný instinkt, je vlastně základním kamenem životaschopnosti, tj. schopnosti k životu, vůle k překonávání hranic neznáma. Každé takové překonávání ať už v rámci historie lidstva, nebo vnitřního vývoje jedince, se neobejde bez utrpení a obětí. To je život. I ten nejctnostnější rytíř víry a kavalír - aby byl stále výkonný a silný na bitevním poli, musí mít v sobě tenhle instinkt, radost z krveprolití, instinkt hrdlořeza, určitou fascinaci bolestí (cizí i vlastní). Tento instinkt jen musí vyvážit silou své laskavosti, soucitu a zodpovědnosti, silou své lásky. Byť jej dokázal ukáznit a ovládnout, nikdy na něj nesmí zapomenout, nikdy jím nesmí pohrdat. Říká se tomu "vědomí zbraně". Příklad s rytířem byla samozřejmě do extrému dotažená metafora, nicméně si myslím, že v nalezení rovnováhy mezi "hrou" a soucitem leží dobrý kompromis pro asertivní přístup k naší spokojené každodennosti a mnohem hlubšímu vnímání světa.
12.05.2011 - 10:38
| Filtr
PetV
» Argyll
Pěkné. 
Tahle diskuze mě přiměla k zamyšlení se nad tím, že to přece nelze jednoduše odsoudit, že když my muži máme potřebu zabíjet, ničit (nejenom pro získání potravy), tak to nemůže být za všech okolností "špatné", a naopak ochraňování života, což je typické pro ženy, zase "jen a pouze dobré", že existují oba procesy, tak to tak asi má být.
Jen jsem to nedokázal takhle analyzovat a vyjádřit, navíc obhajování zabíjení je samo o sobě kontroverzní, to je mi jasné, a i část mne samotného s tím má problém
12.05.2011 - 10:53
| Filtr
Najdise.cz
» PetV
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Ano, při hlubším a celistvějším pohledu to odsoudit nelze. Mnohým ta myšlenka bude připadat kacířská, ale dar tvořit má často stejnou hodnotu jako odvaha ničit a čím dál tím víc si začínám myslet, že destrukce je přímo podmínkou stvoření. Může se zdát, že tady jakousi vznešenou rétorikou obhajuji spratkovství a vandalismus, ale já spíš chci jen naznačit, že i v takovýchto formách sebevyjádření, které vzbuzují odpor, se může skrývat zárodek velikých ctností.
12.05.2011 - 11:27
| Filtr
Buddha/2
» Argyll
Máš pravdu..Šiva stvořitel=Šiva ničitel.Symbol proměny.Jen si myslím,že by měla mít nějaký smysl,jinak je to ,jak píšeš,vandalismus,v případě živých bytostí krutost.Je rozdíl zabít zvíře pro potravu nebo pro zábavu.
Navíc-nikdo z nás neumí stvořit mravence.Zabít ho umí každý,na to žádnou odvahu nepotřebuje.
Všimni si,že ti nejkrutější jsou často největší zbabělci.Potřebují pocit moci.ale že by v tom byl zárodek ctnosti
? Jedině snad v tom smyslu,že v nich špatné svědomí probudí soucit.
12.05.2011 - 13:43
| Filtr
Najdise.cz
» Buddha/2
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Myslím, že jsi jádro vystihnul tou poslední větou. Dříve nebo později se svědomí a soucit zákonitě probudí v každém. Ale bez přímé zkušenosti s destrukcí v nějaké formě (byť třeba "neškodné), je skutečný soucit s jakoukoli bytostí obtížný a ne tolik autentický.
Zmínil jsi tady film Jaro, Léto, Podzim, atd.
, ve kterém je právě ten moment, kde je ten malý chlapec konfrontován s následky své "hry" se zvířaty a pohne to s ním k pláči. Mistr mu říká něco v tom smyslu: "Utrpení, které jsi způsobil si poneseš do konce života jako kámen na svém srdci." Na závěr chlapec coby dospělý muž bere kámen na svá bedra a podstoupí namáhavý výstup na vrchol hory. Symbol jako hrom.Já jsem chtěl pootevřít choulostivou diskuzi o tom, jaký bude rozdíl mezi - obrazně řečeno - výkonností a uměním vojáka, který se na bitevním poli cítí nepatřičně a mizerně a tím, který má v boji a zabíjení určitou, byť podvědomou zálibu (a právě kvůli ní třeba válku nesnáší, protože je to jinak třeba velmi dobrý a morální muž; na bitevním poli prolévá krev za bezpečí svých krajanů). Člověk je prostě celek, který se skládá z množství protikladů, které se spolu musí naučit smysluplně komunikovat.
12.05.2011 - 14:48
| Filtr
Buddha/2
» Argyll
Souhlasím,přímá zkušenost v nějaké podobě je nutná.Ať už to je doslova na vlastní kůži,jak psal psyko,nebo když se musíš dívat,jak trpí někdo,koho máš rád.Jsou mezi námi lidi,co tuhle zkušenost nemají zapotřebí a už od malička mají úctu k životu.Z těch bys vojáky neudělal,ti tam tu podvědomou zálibu prostě nemají.Třeba si tím prošli před xxx lety,což je nejpravděpodobnější.Ti,co tam tu zálibu mají budou samozřejmě výkonnější.I ve zbytečném zabíjení,nejen při nutné obraně.
Tohle je široké téma.Dalo by se povídat o samurajském přístupu.Taky o Bhagavadgítě...
12.05.2011 - 14:57
| Filtr
Jyotis
» Argyll
kam až se to dostáváme..sadomasochistická stránka lidské povahy je opravdu záhadou..má co dělat se zkoumáním hranic, potřebou moci i rozšířeným pocitem neurčité viny.. Vcelku se mi zdá, že je mezi lidmi více masochistů, než sadistů, protože masochismus je asi snadněji ukotvitelný stálým vtiskováním, že jsme za něco vini, aniž bychom přesně věděli, za co, a to nemyslím, jen "dědičný hřích"..
Aktivní sadismus je přece jen složitější záležitost...
Pro mne je podstatné i poznání "ze života hmyzu" a jiných živých tvorů, který je mnohem složitější a nedá se odbýt nějakými slepými "instinkty"..
V tom minulém pozorování jsme byli šokováni, jak se chová hmyzí jednotlivec, tj. ne člen společenství - složitostí jeho úkonů, když se setká s problémem nejen těžkého břemene, ale i vybudování adekvátně velké spíže, umístění zásob, vyřešení zhrocení stavby, zahlazení stop, označení místa apod...a všechno sám..
Je to asi, jako se píše v poslední době v Matrixech, inspirovaných zákonitostmi pozorovanými v kvantové úrovni..
Vše živé /i z našeho hlediska neživé/ sdílí určité informační pole bez ohledu na svou tělesnou formu a je to jen věc míry naladění a schopnosti v nějakém kódu detekovat informaci.
Příběh s mravencem je ale složitější - ukazuje sociální situaci. K popravě nedochází hned, ale až po určitých příležitostech a zdá se, že mravenec je i schopen anticipovat její vývoj. Jeho chování je velmi podobné našemu.
Napřed je aktivní, pak zmatený, pak se to snaží vyřešit sám ze všech sil a nakonec rezignovaný, protože tuší, že bude potrestán.
12.05.2011 - 15:49
| Filtr
Najdise.cz
» Buddha/2
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Nechtěl jsem v souvislosti s tématem do diskuze zavádět téma minulých inkarnací, ale jak se ukazuje - je to součást. Věřím, že schopnost empatie a spolucítění se v průběhu řetězu vtělení neustále zjemňuje a prohlubuje. Přesto mohou vnější okolnosti vytvořit situaci, která vyžaduje násilí navzdory empatii, tedy jakýsi dočasný "návrat ke kořenům". Tehdy je užitečné si uvědomit, že odpor i fascinace silou a krutostí vyvěrají ze stejného zdroje.
Nebudu popírat, že ze mě mluví má lehká zaujatost proti nejrůznějším dětem květin a propagátorům nenásilí. Něco mi v tom prostě nehraje. Popření principu destrukce se chtě nechtě potom projeví jinde, přesune se do podvědomí, otráví a infikuje vztahy lidí i celých skupin, anebo se nějakým způsobem somatizuje.
Když jsi zmínil samurajství - to (a asijská bojová umění vůbec) je přesně cesta, jak sílu destrukce kultivovat, ovládat a přitom žít vědomě. V případě samurajství se radost ze hry a z boje usměrňovalo ke službě společnosti, posvěcovalo se závazky vůči feudálnímu systému. Ale aby se z nich nestali chladnokrevní řezníci, aby neztratili přístup ke své jemnosti, často se věnovali nejrůznějším druhům umění.
A když je řeč o Bhagavadgítě, vybavuje se mi ten úryvek, kdy Ardžuna před bitvou odhaluje své pochybnosti o smyslu válčení. Vzpomínám si dokonce, že před rokem tu byla diskuze od Eau, ve které jsme to probírali...
Ale to už jsme se na hony vzdálili od našeho mraveniště...
12.05.2011 - 16:45
| Filtr
Najdise.cz
» Jyotis
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:=====
Pravda tedy je, že by mě nenapadlo pohlížet na mraveniště jako na určitý sociální model, protože existenci takového modelu bych podmiňoval individuálním uvědoměním sebe sama a vymezením vztahu k němu všech, kteří v něm participují. Ale co my víme o tom, jak sebe sama vnímá mravenec? (např. takovej Ferda musel mít veliký sebevědomí díky svý manuální zručnosti
) Anebo do jaké míry je vlastně naše individuální uvědomění podmínkou toho, že - ať chceme či ne - spoluvytváříme naše lidské mraveniště a patříme do něj, třebaže jsou naše vztahy, komunikace a vazby nepoměrně složitější. Princip určité společné výstavby čehosi zůstává stejný. Častokrát je to právě možná naše zaujatost individuálním vědomím, že v tomto našem "mraveništi" ztrácíme pocit integrity, anebo právě tu jemnou schopnost okamžitě dekódovat informaci přicházející z toho kvantového a virtuálního pole. Vypadá to, jako kdyby byla evoluce vědomí přímo podmíněna dočasným odcizením tomuto zdroji.Nemyslím také, že by mravenec svůj finální ortel bral jako osobní trest v našem lidském slova smyslu. Kolektivní myšlení mraveniště prostě uznalo tohoto jednotlivce jako již dále nepotřebným a tento si poté, co vyčerpal své možnosti vyřešení svého úkolu, ochotně a s mnohem větší dávkou klidu a samozřejmosti, než jaké by v takové situaci byl schopen člověk, počkal na své katy.
Já už ale dneska raději nepřemýšlím. Hrozně mi z toho vyhládlo.
Lvu
© 2007-2024 Najdise.cz