povídka přidej se také - Diskuze a zkušenosti

Ilon spí s měsícem ...nebo ať vypadne on,...to bude klid,žádné kecy,
jenom ticho,klid...ticho...klid...a budu sama...
sama...!!!!...sama???...ale já nechci být sama,já snad nechci,ani to ticho,ten klid,...ano,promluvíme si.

Artep » Ilon spí s měsícem Pomalu se začala zvedat, v tom přiběhl psík s míčkem a začal jí strkat čumák do kolen.
..Chceš hodit míč??....pes jako by rozuměl začal vrtět osacem a čumákem ji dlubal do kolen,.. zas a zas.
......Sehla se a vzala míč který pak následně hodila.......pes okamžitě pochopil a běžel za míčkem....
Koukala směrem za psem a v tom si uvědomila, že chce být volná....ano, chce mít konečně svou svobodu, moct se sama rozhodnout co si vezme na sebe, co si uvaří k obědu,chce se bavit stejně jako její vrstevníci....v jednatřiceti nemá možnost se rozhodnout co bude dělat následující minuty,hodiny svého života.......
S úsměvem se vydala dlouhou alejí listnatých stromů přes park směrem k městu, ještě zahlédla psíka jak kouká jejím směrem ....

.....

Renor » Artep ...ještě toho milého psíka v dáli viděla, jak šťastně běhá za míčkem, až se ji ztratil z dohledu...Šla dlouho, přes celé město, ale ta dálka ji alespoň dala čas vše si pořádně rozmyslet...ne, takhle žít už nechce, už ne...Ani nevěděla jak, ale najednou byla doma...doma? Ne, tohle není její domov, nebyl a nikdy nebude...Začala si balit věci... ani tady toho moc nemám, pomyslela si...všechen svět uplynulých tří let, se ji vešel do jednoho kufru...kufru ženských nadějí, vzpomínek...Na stole ještě zahlédla dopis, který ji napsal on, pod jeho Miluji Tě napsala...odcházím, odpusť...

Artep » player na schodech se ještě otočila a koukla na zavřené dveře ve 4 patře panelového domu....

Otevřela vstupní dveře a vykročila v před své nové budoucnosti. Byl teplý večer a mírný vítr ji krásně ovlažoval, nasadila rychlé tempo směr k nádraží a po nějaké době ji projela hlavou myšlenka jak bude přijatá v domě svého otce , kterého před tou dávnou dobou opustila.Kolik to vlastně může být let....? 13 let, 13 dlouhých let nebyla doma, nebyla tam kde vyrostla, tam kde prožívala ty krásné léta svého života.
13 let až neskutečně se jí zprotivilo toto číslo....... mráz jí přejel po zádech a ikdyž venku bylo teplo, najednou cítila chlad..... takový co cítila poslední roky svého spackaného života .....kdy se to stalo, kdy se jen vše tak zhroutilo.... nemohla si vzpomenout a začala jí bolet hlava....ne, ne,nesmím vzpomínat , lékař tvrdil, že si musím vzpomět sama... jakýkoliv nucený prostředek ke vzpomínce jí nedělá dobře. ....Musím myslet na něco jiného , třeba na to , co budu dělat až se vrátím domů.

Na nádraží zrovna odbíjela 19 hodina.
Kde jen to může být,... koukala celá vyplašená a zmatená po celé nádražní hale kde jen můžou být informace,....áááá támhle , vydala se k malému okýnku v rohu nádražní haly , aby zjístila kdy jede vlak.
....V půl deváte, to mám ještě dost času. schovala lístek vytištěný z počítače s trasou a časem vlaku do kapsy svých jensů a vydala se k trafice koupit si nějaký časák na čtení. Vybírala mezi žena a život a Story, nemohla se rozhodnout, vzala si oba,šla k pokladní,požádala o žvýkačky,vodu,mars tyčinku zaplatila a šla si koupit lístek.

Najdise.cz » Artep Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Sorry, Péťo, přišel jsem s alternativní variantou příběhu.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A navíc jsem si teď všimnul, že ve "startovní části" je ten, kdo chce řešit ON.
...hm, tak se asi povznesem nad detaily, ne?

Artep juuuu to je zvrat juj by mu hned skočila kolem krku a juuuuu
to bys ani nedokázal popsat co by se dělo vrrrrrrrr hmmmmm
juuuuuuuuuuu

to je jen vsuvka

pokračujme

Najdise.cz » Artep Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak na tuhle možnost jsem se taky těšil, dokonce i na detaily
Ale Plája se rozhodl, že vytvoří ještě větší napětí...

Nebylo by to nic novýho. Ve "Scénách z manželského života" od Bergmana končí podpis rozvodové smlouvy vášnivou scénou v kanceláři.

Artep » Argyll víš co já si myslím, že by klidně měl končit každý rozvod pěkně v posteli, na stole , vlastně kdekoliv......bylo by to víc v pohodě a bylo by jasno


Bergmanovi to

Najdise.cz » Artep Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Neříkej dvakrát!

Že já si to v tom výtahu v přízemí ještě rozmyslím a pojedu nazpátek nahoru!

player Jak je relativita času absurdní.Ozvalo se tiché prasknutí a kabina utrženého výtahu znala už jedinou brzdu-zem. V těch zlomcích vteřin mu došlo,že ze své milované udělal sochu s vařečkou a hadrem.
Pozoroval nechápavě bizarní tvar své zlomené nohy,ale nahmatal mobilní telefon.Dříve než o pomoc,napsal sms pro ni:Odpusť.Miluji tě.

Artep » player chudák malé kdo se o něj bude starat když ta má kočka sedí na nádru a čeká na vlak???



Vlak přijížděl do stanice...
sbalila časopis,zavřela vodu a šla se postavit k nejbližším dveřím vlaku. Počkala až vystoupí všichni cestující a nastoupila ,po pár krocích se zastavila u prvního volného kupé a vstoupila do něj. Shodila svetřík a usadila se k oknu kufr nacpala pod své dlouhé nohy,zula střevíce, které ji tlačili a nohy přehodila přes kufr. kabelku položila vedle sebe a zavřela oči...

Přemýšlela nad ním,přemýšlela nad jejich loučením, ty jeho oči, měla takovou chuť se k němu přitisknout a ...?! Co by se změnilo? Změnil by se? Začal by konečně vnímat někoho jiného než sebe a svou práci? Teď už je to fuk...koukla na telefon ..zpráva... Odpusť. Miluji tě... taky tě miluji , ale musím jít, musí se něco změnit, musím se změnit já, chci opět žít né jen přežívat.
Náhle ji z myšlenek vyrušil rozjíždějící vlak , vytáhla jízdenku a čekala než přijde průvodčí a zkontroluje ji lístek...

player » Artep První dny na otcově chatě byly nádherné.Ani občasná bořka či deštivý den ji náladu nezkazili.Chodila časně ráno na autobus do vsi,kde ji znali,z práce se vracela svobodná a šťastná.Večer si topila v krbu,četla si,chodila po malé zahrádce a na víkend jezdíval tatínek s družkou a dvěma roztomilými jezevčíky.Jen měla v hloubi duše pocit,že něco přece jen schází.

Toulavej ..i na ni toho bylo moc. Opilá vůní starých vín a noční oblohou. Jen měsíc, věčný štamgast hvězdného baru se potutelně posouval k ránu. Kolik ještě vypije lahví, než se propije k tomu pravému? Kolik nocí bude sedět před měsíčním kazatelem a čekat na zázrak? Noc voní modrým dýmem cigaret a tabákem dávných válečníků. Už nemusí bojovat, vyhrála přece vůni starých vín a tu ji nikdo nevymaže z kůže. Stejně jako modrý voči olemovaný červeným víčkem, po dalším měsíčním mejdanu.. A láska? Kde je zase ta nevděčnice, ta prodejná holka co si s ní zatančí kdejakej barovej sukničkář? Zase usnula na baru a leží tam krásně zmačkaná a voňavá po tabáku, víně a šlágrech tak starých, že už je nikdo nepamatuje....

Artep » Toulavej Probrala se s hroznou kocovinou, hlava ji třeštila jako nikdy, ruce se ji třásly a po celém těle ji běhala zimnice... kde to jsem ? Co se to dělo?
Rozhlížela se po cizí místnosti,bylo zde po skromnu nábytku a na velkých oknech visely těžké květinové závěsy, všimla si že už jsou velice opotřebované a vyšisované. Vstala a došla k oknu,odhrnula závěs a zalapala po dechu.... neskutečné, krásné, dokonalý výhled na úžasnou krajinu plnou lučního kvítí,zelené kopce a tmavý les.
...zaslechla klepání na dveře, otočila se přehodila přes sebe svetřík co měla na židli a řekla dále... do místnosti vstoupil muž.
...jak je vám? Vyspala jste se ?

Toulavej » Artep ..ty pikolíci v hotelu už lezou do pokoje kdy chtějí

Renor » Artep ...je mi, dobře nebo spíš, já nevím...můžete mi říct, kde jsem?Celá zmatená se choulila do svetříku a nevěděla, zda se třese zimou nebo strachy při pohledu na neznámého muže.
Jako každý večer jsem šel projít les se svým psem a našel vás tam ležet. Měl jsem obavy, že se vám něco stalo, tak jsem vás donesl sem...je vám lépe?
V lese? Bože co jsem dělala v lese? Ne, takhle to opravdu dál nejde, nemůžu se tak trápit, to bych se upila k smrti...
V tuhle chvíli jsem si vzpomněla na něj, na mou lásku, kterou jsem nechala v tom panelovém domě, vzpomněla jsem si na to, jak nám bylo, když jsme se měli rádi, vzpomněla jsem si na všechno, na jeho doteky, polibky...bylo mi do breku...měla jsem všechno a teď? Probudím se u úplně cizího člověka, který mě našel polomrtvou v lese...
Ne, tohle už ne...

player Ta věta mu dlouho zněla v uších.
"Bohužel,museli jsme vám pravou nohu pod kolenem odejmout.Hrozila otrava a sňeť."
Paradoxně se rozesmál.Přišel k smíchu sobě samotnému.Lopota za penězi,pak jedna desetiminutovka a přišel o milovanou bytost a o nohu.Pánbů mi nasral do ksichtu.Jedno však věděl.Odvahu napsat jí to hned tak nenajde.Ba naopak.Nyní byl rád,že odešla,neboť zatím si nebyl schopen představit budoucí život na protéze.

player Milenu Jendáčkovou ta tělocvična už pořádně srala.Kladruby,nekladruby,jméno,nejméno,tady jednoho nenechaj chvíli sedět.Prý musí oba pahýly po nohou,které získala při bouračce,když do ní jen tak z blbosti napálil 18 letej frajer,kterej zrovna závodil a chtěl se blejsknout.jemu stačil šroťák a půlroční podmínka.Mileně dva plastové nástavce.Přesto si nyní na nich už připadala jaksi kompletní.jen ta dřina tady.Slintala po kafi a po zákusku.Místo toho jen poslouchá:"Levá,pravá,levá,pravá.

player Zavolal jí to táta.
"Ty ani nevíš,že tvůj Zdeněk se zřítil v paneláku s výtahem a přišel o nohu?"
"Ježíšikriste...."navíc se nezmohla.
"Před měsícem.Zrovna,když jste se rozešli.Mě to zavolala dneska majitelka bytu,že nedostala nájem za minulý měsíc.Měli jste si ten byt přepsat na sebe."
"Já to zaplatím...já...kde leží?"
"Prej ho včera vezli do Kladrub na poúrazovou rehabilitaci.Zajedeš tam?"
"Jo.V sobotu.Nic mi nenapsal.Kde to je,ty Kladruby?"
"V Západních Čechách".

Artep » player Běhala po pokoji snažila se sbalit nejnutnější věci, v obchodě u paní Růžičkové poprosila o volno kvůli rodinným problémům.Paní Růžičková byla stará , velice moudrá žena, která měla ,dobré srdce,pustila Kamilu a dala ji výplatu předem ať má peníze na cestu.

Tak...mám myslím vše...peníze,telefon,doklady,prádlo, pohladila kocoura co v klidu ležel na schodech a vydala se na autobusovou zastávku.

player » Artep Komplex v Kladrubech ji přivítal jakýmsi uklidňujícím tichem.
"Kde leží Zdeněk Nitrophanos,prosím?"
"Momentík...druhé patro,pokoj 2."
Vyjela výtahem.Ve dvojce ležel pod dekou postarší pán.
"Prosím,pan Zdeněk tu není?"
"Je v bazénu.Sjeďte do suterénu.Můžete tam.Je tam se svým rehabilitářem."
Sjela do suterénu.Najednou na ni padla ohromná tíseň.jak se má chovat?Nese nějaký díl viny?Co ucítí?soucit?Lásku?Nic?
Chtělo se jí otočit a utíkat pryč,ale zastyděla se nad svou zbabělostí.Netušila,že právě vstupuje do ráje.Vzala za zamlžené dveře.Ve vodě byl pouze Zdeněk a nad ním se shýbal ošetřovatel.Její muž ji spatřil první.Úlek ve tváři vystřídal široký úsměv.
"Ahoj"...a usmála se taky.
Pak zvedl oči ošetřovatel.Podívala se mu do nich a jejich pohledy se setkaly.
"Dobrý den."
Magičnost toho okamžiku si pamatuje ještě po letech.Byl střední postavy,možná pětatřicátník, jeho pohled ji okamžitě způsobil svědění v podbřišku.Zírali na sebe jak omámení.Cítila,že všechno její odhodlání se hroutí a že tenhle muž je její budoucí osud.Magnetismus ji málem hodil do bazénu.

Artep » Tyna_Tynka Vyšla do 4 patra panelového domu, k těm známým dveřím, vytáhla klíče a po paměti hned našla správný klíč. Otevřela dveře, nejdříve ji zatuchlý pach zavřeného bytu praštil do nosu, ale vstoupila a hned se vydala otevřít všechny okna k vyvětrání. Procházela celým bytem jako by tam byla prvně, krůček za krůčkem prohlížela všechen nábytek, obrazy, kytky. Cítila neskutečný stesk. Bylo ji mizerně, trošku se jí zatočila hlava, sedla si na gauč a zavřela oči.
...Viděla jsem ho, klidně si splýval na vodě s jednou nohou, ta druhá nebyla vidět, jako by byla pokrčená, nic se na něm nezměnilo,snad jen trošku pohubl, co jsem čekala, je hezký, pořád má ten nádherný široký úsměv co umí zahřát u srdce.Uvědomila si , že jej stále miluje, né sice tou láskou jako dřív , ale stejně hluboce. Prožili spolu takový čas,je mu vděčná za vše co pro ni kdy udělal, za to jak ji nechal odejít , aby se našla a ona mu to musí nyní vrátit. Sundala si svetřík z kabely začala vytahovat věci které si sebou vzala, uložila je do jedné skříně na poličku, převlékla se do tepláků a pustila se do úklidu. Utřela prach, vysála,převlékla postel ,zalila kytky,umyla zbytek nádobí a uvařila si kafe. Sedla do gauče, pustila televizi, kterou stejně nevnímala.
... ty oči, ty oči které ji chytly hned jak vstoupila do haly s bazénem. Mohlo mu být o pár let víc než jí, plavé vlasy měl krátce střižené, jeho ramena byla široká , širší než měl Zdeněk,i z té dálky si všimla jeho velkých rukou, opět se jí v pod bříšku vše stáhlo, zalilo jí horko. .......Musím se soustředit na jiné věci. Zítra zajedu za Zdeňkem a poptám se co potřebuje a co je třeba vyřídit.

..

Artep » player Paní Jandáčková vstaňte konečně z toho lůžka a běžte na rehabilitaci!
...Milena se otočila směrem k oknu a koukla na sestru která zrovna chystala nové lůžko pro dalšího mrzáka. Cccccccc nechci jít na rehabilitaci a nechci ani lézt z postele, je mi tu dobře!
..Je vám tu dobře? No jak by né když jste celý dny zalezlá na pokoji a nic nemusíte dělat, je ale potřeba , aby jste se zvedla a šla dolů do bazénu a nechala si pomoct!
....Sakra šla? Šla? Co to tady na mě zkoušíte? Co je vám do toho?? Milá sestřičko , já už nikdy nikam nedojdu!!! A vy se starejte o tu vaši postel a mě dejte laskavě pokoj!!
...Do pokoje vstoupil Fyzioterapeut, který jí dostal na starosti. Byl to krásný chlap ve věku tak 35 let, plavé vlasy a modré oči jako letní obloha. .. Tak paní Jandáčková když nejde Mohamed k hoře musí hora k Mohamedovi , usmál se a přistoupil k lůžku!
..Cítila se trapně....Proč jste přišel?
Přišel jsem si povykládat obtěžuji vás?
Ne! Myslím, že né, předem říkám, že nechci žádnou rehabilitaci a nechci ani ty dřevěný nohy co jsou tam pod oknem hozený!
..Dobře, pojďme si tedy jen promluvit.Je tu hrozně dusno , pojďme spolu ven do zahrady, svítí tam sluníčko, je teplo a bude se nám volněji vykládat. ..Nečekal na její souhlas, z věšáku podal župan, který tam měla přehozený, od dveří vyjel s kolečkovým křeslem , který přisunul blízko postele a kývl na Milenu.. no?
..Milena na něj civěla a celá oněmělá nevěděla co má dělat....... ale já, ale já se na to zatracený křeslo nedostanu nemám nohy víte??!!
Vím tak vám ukážu jak si bez těch noh poradíte sama ok?
Milena konečně dosedla do křesla , celá udýchaná, tváře červené, ruce se jí třásly, nikdy by netušila že to může být tak náročné!
Vyjeli ven, bylo opravdu teploučko, ptáci cvrlikali a ona ucítila vůni růží co rostly podél cesty. ..Je krásně, měl jste pravdu, o čem se mnou chcete mluvit??
Usmál se odbočil s kolečkovým křeslem na vedlejší cestu až dojeli k lavičce kde si sedl a otočil Milenu směr k parku .
....

Artep » Artep Po rozhovoru s fyzioterapeutem uběhl nějaký ten měsíc a Milena se pomalu začala smiřovat se skutečností. Odvezli jí z nemocničního pokoje do malé vilky kde měli jednolůžkové pokoje s nadstandardní péči, vše hradila její pojišťovna. Z platu který dostávala ve svém zaměstnání jako finanční ředitelka Jobstartu si mohla dovolit platit zdravotní pojištění , které se ji vyplatilo. Ironie osudu, letmo si pamatovala jak spěchala z práce domů kde na ní čekali rodiče a narozeninovým dortem. už nedorazila, při vjezdu na dálnici do ní najel kamion a přimáčkl její Ford Focus ke svodidlům, probudila se až v nemocnici kde ji řekli ,že měla velké štěstí a bude žít, ale přišla o obě nohy!
Nyní si chystala plavky, ..za 15minut mám být dole, Michal její fyzioterapeut se kterým se spřátelila ji čeká a budou dnes cvičit ve vodě, tuhle část rehabilitace si oblíbila, byla náročná, ale cítila jak jí pomáhá, za ten jeden měsíc se naučila se z části starat o sebe, oblékla se sama, vlezla si do vozíku také sama a už to pro ní tak náročné nebylo, denním cvičením jí posílili ruce a psychicky se cítila mnohem líp. Sedla si, nasadila dřeváky(nohy- říkala jim tak) a vyrazila, ještě zapomněla v pokoji ručník, vrátila se pro něj a pak konečně vyrazila.
Přijela dolů kde na ní Michal už čekal.
..Ahoj jak se dnes máte? Ooo výborně děkuji za optání koupila jsem si nové boty! Dlaní pleskla do stehen, Michal se usmál. ...Máte dobrou náladu to je fajn, dnes to budeme potřebovat. Koukla na něj a ...děje se něco? Né nic se neděje Mileno jen dnes to cvičení trošku protáhneme, nejen plavání ale dáme si i posilovnu, jo Mileno na bazénu nebudeme sami .
Měl pravdu bylo tam pár lidí a jejich ošetřovatelé,koukla na Michala ten ji zmáčkl rameno v povzbuzujícím gestu ,usmál se a řekl..bude to fajn, odvahu děvče, mrkl jedním okem a Milenu to opravdu povzbudilo. Dojela k lavičce kde odložila své věci, dřeváky uvolnila a položila vedle vozíku,počkala na Michala který ji pomohl z vozíku a posadil ji na okraj velkého bazénu. ..Hned přijdu,omluvil se Michal a odešel k jednomu ošetřovateli,který na něj mávl.
Cítila se dobře, měla opravdu fajn náladu a těšila se až si zaplave.
Otevřely se dveře a na vozíku vjel chlapík, koukala na něj, ještě nikdy jej tady ani v parku neviděla, byl pohledný. Sledovala jak zápasí se svým vozíkem a jak z něj neohrabaně leze dolů a po schůdkách seskakuje do bazénu. Usmála se.
.."Jaký to je?"
"Jde o zvyk."
"Zdenda."
"Milena.Autohavárka?"
"Výtah."
"Fíha!Dvanáctý.chichi,ne to už bys tu nebyl.Zkusím uhodnout.Druhý?"
"Čtvrtý.Ale prdlo to trochu níž."
A oba se rozesmáli.
Líbil se jí, nebyl tak velký jako Michal, neměl ani tak široké ramena jako on, ale byl velice milý a ten úsměv, krásný široký a srdečný. Vyprávěl ji nějakou historku , kterou vůbec nevnímala jen sledovala jeho rty jak se pohybují a jeho zelené oči které jí fascinovali.
... Usmála se ničemu a zbystřila pozornost tomu co říká, vyprávěl ji něco o dnešním obědě, smála se jak vyprávěl že hledal v dnešní hrachovce hrách. ....Byla to nějaká zelená čajová břečka, myslím že to vážně hrachovka nebyla, co si o tom myslíte?
..Nemyslím,nevím, já takový oběd neměla bydlím v zadní vilce která je mimo nemocnici, má i samostatnou kuchyň s jídelnou kde se vaří jiná strava, je to pro lidi co už jsou tady déle a nepotřebují takový zdravotnický dohled.Usmála se a cítila se zvláštně. ..Sledovala jeho tvář, která se v okamžiku kdy to dořekla změnila v údiv. Cooo vy chcete říct, že jste neměla tu náramnou hrachovou polévku?? No to je velká škoda, mohla jste se na hodinku zabavit hledáním alespoň jedné kuličky. Smál se a ona se smála s ním. Né měla jsem vývar a zeleninový salát s plátkem kuřecího. ..Kde jste to říkala, že bydlíte?? Rozchechtala se a on na ni mrkl jedním okem a ..můžu vás zítra doprovodit na oběd?? To Milenu rozesmálo ještě víc a pobaveně odpověděla , můžete to zkusit , ..platí! ..Zítra kolem 12:00 ok? Ok!
Michal se k nim blížil a Zdeněk se rozloučil, mrkl pravým okem a dodal tak zítra na obědě. Kývla hlavou a usmála se, v tom dorazil Michal. ..V pořádku? ..Jistě , ano !..Pojďme pustíme se do toho. fajn, tak jo,kolik těch bazénu dneska bude? Michal jí pomohl do vody a ona si zatím nasadila brýle. myslím že dnes jich stačí 8. Ok 8x tam , zpět. Jdu na to!
....