povídka přidej se také - Diskuze a zkušenosti

player » Renor Na schodech však dostala nápad.
Odemkla znovu dveře toho bytu a čekala.Spřádala plán. Pocítila totiž jednak bodnutí viny ale také jakýsi podivný druh vzrušení.
Nepřicházel.
Už to chtěla vzdát,když konečně uslyšela otočit klíč v zámku.Vstoupil.
Hned mu došlo,že v bytě polovina věcí chybí.Ale
v jeho tváři nenašla ani stopu zloby.Jen smutek.
"Promiň,chtěli jsme to oba jinak,viď"
"Oba?"
"Já vím,člověku pravda dojde pozdě"....ticho....
"Kam půjdeš?"
"Jdu na otcovu chalupu.Teď chci být chvíli sama.Ale pokud mě budeš hledat,najdeš mě tam."
Odešla,ve dveřích se ještě otočila a podívala se mu hluboce do zmatených očí.

Artep » player na schodech se ještě otočila a koukla na zavřené dveře ve 4 patře panelového domu....

Otevřela vstupní dveře a vykročila v před své nové budoucnosti. Byl teplý večer a mírný vítr ji krásně ovlažoval, nasadila rychlé tempo směr k nádraží a po nějaké době ji projela hlavou myšlenka jak bude přijatá v domě svého otce , kterého před tou dávnou dobou opustila.Kolik to vlastně může být let....? 13 let, 13 dlouhých let nebyla doma, nebyla tam kde vyrostla, tam kde prožívala ty krásné léta svého života.
13 let až neskutečně se jí zprotivilo toto číslo....... mráz jí přejel po zádech a ikdyž venku bylo teplo, najednou cítila chlad..... takový co cítila poslední roky svého spackaného života .....kdy se to stalo, kdy se jen vše tak zhroutilo.... nemohla si vzpomenout a začala jí bolet hlava....ne, ne,nesmím vzpomínat , lékař tvrdil, že si musím vzpomět sama... jakýkoliv nucený prostředek ke vzpomínce jí nedělá dobře. ....Musím myslet na něco jiného , třeba na to , co budu dělat až se vrátím domů.

Na nádraží zrovna odbíjela 19 hodina.
Kde jen to může být,... koukala celá vyplašená a zmatená po celé nádražní hale kde jen můžou být informace,....áááá támhle , vydala se k malému okýnku v rohu nádražní haly , aby zjístila kdy jede vlak.
....V půl deváte, to mám ještě dost času. schovala lístek vytištěný z počítače s trasou a časem vlaku do kapsy svých jensů a vydala se k trafice koupit si nějaký časák na čtení. Vybírala mezi žena a život a Story, nemohla se rozhodnout, vzala si oba,šla k pokladní,požádala o žvýkačky,vodu,mars tyčinku zaplatila a šla si koupit lístek.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
On.

Při pohledu do těch očí se v jeho nitru cosi hluboce otřáslo. Cosi vynucovalo jeho dojetí, vzpomínky, finální sentiment, který se stane okázalým epilogem této životní kapitoly. Naštěstí mu sevřené hrdlo zabránilo v jakémkoli slovním projevu. Navíc - neměl rád melodramata, dokonce ani ta, která vykazovala jistou dávku úrovně. Zorientoval se rychlostí blesku, přepnul na své mužské rácio. Ale nestačilo to. Uviděl, že ona uviděla, postihla ten miniaturní moment jeho vnitřní paniky. A pochopil, že v tomhle prchavém momentě prohrál, či spíše - jeho "boj" pozbyl jakéhokoli smyslu.

Díky tomuto poznání se nehodlal zachránit spěšným úprkem za práh a chvatným zavřením dveří, ale naopak - napřímil se a znehybněl. Opětoval pohled, který byl kombinací té nejvyšší míry pokory a zároveň důstojnosti, jaké byl v té chvíli schopen. Po VELICE dlouhé době mírně sklopil oči, lehce se pousmál a naznačil úklonu.

Následovala další odmlka, po které začal mluvit. Klidně, vyrovnaně, věcně.

"Asi nemám na výběr, než respektovat tvoje rozhodnutí, zlato. Byli jsme spolu hodně dlouho a z našeho prvotního entuziazmu se stalo zadřený soukolí. A tak jsme asi udělali tu největší blbost, protože jsme oba tvrdý palice - začali jsme komunikovat tichem.
Víš, zlato, vždycky jsem věděl, že jsi hodná holka neschopná svinstev a podlostí, i když jsi často a s oblibou dělala Zagorku. A asi právě tohle oslabilo mou vnitřní pozornost, začal jsem si bejt moc jistej a do jistý míry přestal brát ohledy. Ale posledních pár měsíců ve mě taky něco divnýho vrtalo, zpozoroval jsem, že ztrácíš jiskru a že odpovídáš a mluvíš jako automat. Můj vnitřní hlas mi tentokrát začal říkat, že tohle není žádná forma pasivní agrese. Možná mě hluboko v nitru napadla ta strašná myšlenka, že doopravdy nejsi šťastná, ale zadupal jsem jí do země tak jak to dokážu jenom já. Kdybych si tu myšlenku připustil, musel bych si přiznat i svůj díl odpovědnosti. A tak jsem raději dělal blbýho, protože jsem nechtěl, doopravdy NECHTĚL cokoli řešit. Jestli sis toho nevšimla, mám tři prdele práce, ve který mám velikou zodpovědnost a spoustu podřízených. Na což se v momentě, kdy náš byt
zeje poloviční prázdnotou asi nemůžu vymlouvat, ale myslím, že by bylo spravedlivý, kdybys to v těch momentech objektivního odstupu a vyhodnocování u táty na chatě vzala v potaz."

Pak se na chvíli odmlčel. Nabral dech. Ve snížené intonaci a intenzitě hlasu pokračoval:

"Vzpomněl jsem si, že Goethe napsal: Pokud miluješ ženu, občas od ní odejdi. Budu doufat, že takhle je to i u nás, i když doba emancipace prohodila role i u klasika."

Po dlouhé době se oba mírně usmáli a on si po tisících světelných let všiml toho, jak krásné dolíčky se jí dělají kolem úst, když se směje. Reakce, která se v něm v ten moment odehrála, neměla se slovy, pokáním, dramaty a vyznáními nic společného. Zahořel silnou touhou ji prudce obejmout a dlouze a vášnivě ji políbit. Zacukalo mu mezi nohama a jeho mužské rácio se zuřivě snažilo domoci se slyšení...

player » Argyll U okna si přehrávala jeho poslední věty.Nechci ho úplně ztratit.Ale samotu nyní potřebuji jako medicínu.Kolik čehokoli zajímavého jsem prožila za poslední 2 roky.Zapnutej komp s Youtube,běžící televize,předloni sice v Beskydech,ale první den jsme se pohádali jak psi,takže ani na doteky nedošlo.
Přesto.Vzpomínky,sahající dál...

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nevěděl, jak to dokázal, ale byl ve výtahu. Teď už jen stisknout P, jako přízemí.
Už odmala jakýmsi intuitivním způsobem chápal, že každá situace, která se v životě člověka vyskytne si žádá část jistého respektu vzhledem ke své závažnosti, jistou míru úrovně, které je třeba dostát. Kdyby se u těch dveří neovládnul, mohlo se dějství následujících minut odehrávat mnoha možnými způsoby, ale ani jedno z těchto dějství by pravděpodobně nedostálo úrovně, která byla požadována.
Ale kým vlastně? Zamyslel se.
Nebyla právě jeho posedlost správností, korektností a - ano - ctí jedním z důvodů, že přestal hledět na svůj emocionální kompas?

player Jak je relativita času absurdní.Ozvalo se tiché prasknutí a kabina utrženého výtahu znala už jedinou brzdu-zem. V těch zlomcích vteřin mu došlo,že ze své milované udělal sochu s vařečkou a hadrem.
Pozoroval nechápavě bizarní tvar své zlomené nohy,ale nahmatal mobilní telefon.Dříve než o pomoc,napsal sms pro ni:Odpusť.Miluji tě.

Artep » player chudák malé kdo se o něj bude starat když ta má kočka sedí na nádru a čeká na vlak???



Vlak přijížděl do stanice...
sbalila časopis,zavřela vodu a šla se postavit k nejbližším dveřím vlaku. Počkala až vystoupí všichni cestující a nastoupila ,po pár krocích se zastavila u prvního volného kupé a vstoupila do něj. Shodila svetřík a usadila se k oknu kufr nacpala pod své dlouhé nohy,zula střevíce, které ji tlačili a nohy přehodila přes kufr. kabelku položila vedle sebe a zavřela oči...

Přemýšlela nad ním,přemýšlela nad jejich loučením, ty jeho oči, měla takovou chuť se k němu přitisknout a ...?! Co by se změnilo? Změnil by se? Začal by konečně vnímat někoho jiného než sebe a svou práci? Teď už je to fuk...koukla na telefon ..zpráva... Odpusť. Miluji tě... taky tě miluji , ale musím jít, musí se něco změnit, musím se změnit já, chci opět žít né jen přežívat.
Náhle ji z myšlenek vyrušil rozjíždějící vlak , vytáhla jízdenku a čekala než přijde průvodčí a zkontroluje ji lístek...

player » Artep První dny na otcově chatě byly nádherné.Ani občasná bořka či deštivý den ji náladu nezkazili.Chodila časně ráno na autobus do vsi,kde ji znali,z práce se vracela svobodná a šťastná.Večer si topila v krbu,četla si,chodila po malé zahrádce a na víkend jezdíval tatínek s družkou a dvěma roztomilými jezevčíky.Jen měla v hloubi duše pocit,že něco přece jen schází.

player Ta věta mu dlouho zněla v uších.
"Bohužel,museli jsme vám pravou nohu pod kolenem odejmout.Hrozila otrava a sňeť."
Paradoxně se rozesmál.Přišel k smíchu sobě samotnému.Lopota za penězi,pak jedna desetiminutovka a přišel o milovanou bytost a o nohu.Pánbů mi nasral do ksichtu.Jedno však věděl.Odvahu napsat jí to hned tak nenajde.Ba naopak.Nyní byl rád,že odešla,neboť zatím si nebyl schopen představit budoucí život na protéze.

player Milenu Jendáčkovou ta tělocvična už pořádně srala.Kladruby,nekladruby,jméno,nejméno,tady jednoho nenechaj chvíli sedět.Prý musí oba pahýly po nohou,které získala při bouračce,když do ní jen tak z blbosti napálil 18 letej frajer,kterej zrovna závodil a chtěl se blejsknout.jemu stačil šroťák a půlroční podmínka.Mileně dva plastové nástavce.Přesto si nyní na nich už připadala jaksi kompletní.jen ta dřina tady.Slintala po kafi a po zákusku.Místo toho jen poslouchá:"Levá,pravá,levá,pravá.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vlastně si uvědomil, že vůbec nic necítí. Žádnou bolest ani emoce. Jediné, co jej pohlcovalo byl vnitřní myšlenkový trysk, kaleidoskop obrazů. Díval se na bílý nemocniční strop, jako by to byl LCD monitor, který promítá zběsilý sled jeho myšlenek, kterých on byl pouhým divákem.
V místnosti se střídali lékaři sestřičky. Nosili prášky, injekce, snad na něj i mluvili. To, co však začal konečně vnímat, byl elementární fakt, že svět za okny se pozvolna noří do tmy. Osaměl na pokoji a jeho myšlenky začaly nabíral výhružné obrysy. Poprvé cosi pocítil. Hrozný starch a úzkost.

player » Argyll Nemohl spát.Pořád se bál o budoucnost.Až nad ránem se začal uvolňovat.Najednou mu práce i budoucnost připadala směšná.
Ráno při vizitě prohlédl primář pahýl a pronesl zajímavou větu.Tak ...a nyní může nastat rehabilitace.Pošlem vás na měsíc do Kladrub.Dnes vám vezmem otisk na protézu.
Vida-budoucnost přichází.

player » Tyna_Tynka V tohle však nedoufal,možná v hloubi duše,někde tam vzadu,ale byl by to asi zázrak.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Když za primářem zacvakly dveře, zhluboka se nadýchnul a protřel si oči. Jakoby ožil a jako zoufalé zvíře chycené do pasti se snažil najít cestu ven. Začal pěstmi zběsile mlátit do matrace.
"Kurva, KURVA! KURVA!!!"
Řev se roznesl po celém oddělení. Ranní intermezzo skončilo tím, že prudkým obloukem poslal tác se snídaní do dveří. Ty se vzápětí otevřely a vedle pozvolna opadávajících smažených vajec se objevila tvář mladé ženy. Doslova znehybněl. Sestřička. Dvacetiletý anděl spásy s paštikou a chlebem pod nohama. Trochu se zastyděl.
"Je všechno v pořádku?"

Tyna_Tynka » player A on v zázraky nevěřil. Co by s ním taky teď dělala?
Opustila mě, když jsem byl v plné síle. A tak teď, bez nohy, už nemám sebemenší šanci. A ani ji nechci! Raději, ať se s ní již nikdy nesetkám.
Osude, buď alespoň trochu milostivý a nepřipusť, abych se potkal zrovna s její lítostí...

player Zavolal jí to táta.
"Ty ani nevíš,že tvůj Zdeněk se zřítil v paneláku s výtahem a přišel o nohu?"
"Ježíšikriste...."navíc se nezmohla.
"Před měsícem.Zrovna,když jste se rozešli.Mě to zavolala dneska majitelka bytu,že nedostala nájem za minulý měsíc.Měli jste si ten byt přepsat na sebe."
"Já to zaplatím...já...kde leží?"
"Prej ho včera vezli do Kladrub na poúrazovou rehabilitaci.Zajedeš tam?"
"Jo.V sobotu.Nic mi nenapsal.Kde to je,ty Kladruby?"
"V Západních Čechách".

player » Tyna_Tynka První den v bazénu obrátil celý jeho život naruby.Přijel k byzénu na vozíku a okamžitě ji spatřil.Byl na tom lépe.Jí chyběly obě nohy.Přesto na tu grotesknost nereagoval.Díval se jí do očí.A našel v nich smích.Jiskřili rošťáckým pohledem a pozorovaly ho,jak se neohrabaně spouští z křesla a vstupuje do bazénu.Všimnul si,že na ručníku má 2 protézy.
"Jaký to je?"
"Jde o zvyk."
"Zdenda."
"Milena.Autohavárka?"
"Výtah."
"Fíha!Dvanáctý.chichi,ne to už bys tu nebyl.Zkusím uhodnout.Druhý?"
"Čtvrtý.Ale prdlo to trochu níž."
A oba se rozesmáli.

Artep » player Běhala po pokoji snažila se sbalit nejnutnější věci, v obchodě u paní Růžičkové poprosila o volno kvůli rodinným problémům.Paní Růžičková byla stará , velice moudrá žena, která měla ,dobré srdce,pustila Kamilu a dala ji výplatu předem ať má peníze na cestu.

Tak...mám myslím vše...peníze,telefon,doklady,prádlo, pohladila kocoura co v klidu ležel na schodech a vydala se na autobusovou zastávku.

player » Artep Komplex v Kladrubech ji přivítal jakýmsi uklidňujícím tichem.
"Kde leží Zdeněk Nitrophanos,prosím?"
"Momentík...druhé patro,pokoj 2."
Vyjela výtahem.Ve dvojce ležel pod dekou postarší pán.
"Prosím,pan Zdeněk tu není?"
"Je v bazénu.Sjeďte do suterénu.Můžete tam.Je tam se svým rehabilitářem."
Sjela do suterénu.Najednou na ni padla ohromná tíseň.jak se má chovat?Nese nějaký díl viny?Co ucítí?soucit?Lásku?Nic?
Chtělo se jí otočit a utíkat pryč,ale zastyděla se nad svou zbabělostí.Netušila,že právě vstupuje do ráje.Vzala za zamlžené dveře.Ve vodě byl pouze Zdeněk a nad ním se shýbal ošetřovatel.Její muž ji spatřil první.Úlek ve tváři vystřídal široký úsměv.
"Ahoj"...a usmála se taky.
Pak zvedl oči ošetřovatel.Podívala se mu do nich a jejich pohledy se setkaly.
"Dobrý den."
Magičnost toho okamžiku si pamatuje ještě po letech.Byl střední postavy,možná pětatřicátník, jeho pohled ji okamžitě způsobil svědění v podbřišku.Zírali na sebe jak omámení.Cítila,že všechno její odhodlání se hroutí a že tenhle muž je její budoucí osud.Magnetismus ji málem hodil do bazénu.

Tyna_Tynka » player Zdeněk byl jako omámený.
Tak přece přišla. Je krásná. Zatraceně krásná.
V mysli se mu vynořil obraz, jak ji něžně svírá v náručí.
Střih.
Co budu dělat? Nesmí vidět pahýl!
V tom se ozval ošetřovatel: "Tak pane Nitrophanosi, pro dnešek by to mohlo stačit, už můžete z vody."
To snad ne, zrovna teď! Ten chlap má snad nadpřirozenou schopnost v pravý čas všechno zpackat.
Bylo mu z toho na zvracení.
"Ještě bych tu chvíli zůstal, uvolňuje mě to."
Podíval se na svou ženu.
"Přijď radši někdy jindy, až budu na pokoji."
Budu na tebe čekat - to si jen domyslel.

Vyšla z rozlehlé nemocničniční haly a vydala se "domů" k jejich paneláku. Snad ho vnímala jako svědka jejich utrpení, jako jejich dávného přítele, a chtěla, aby k ní jeho stěny promluvily uklidňující známou melodií.
Zdeněk asi neměl z mé návštěvy radost, pomyslela si. Cítila, jak se jí do očí začínají drát slzy.
V tom si vzpomněla na uhrančivý pohled ošetřovatele...

Artep » player Paní Jandáčková vstaňte konečně z toho lůžka a běžte na rehabilitaci!
...Milena se otočila směrem k oknu a koukla na sestru která zrovna chystala nové lůžko pro dalšího mrzáka. Cccccccc nechci jít na rehabilitaci a nechci ani lézt z postele, je mi tu dobře!
..Je vám tu dobře? No jak by né když jste celý dny zalezlá na pokoji a nic nemusíte dělat, je ale potřeba , aby jste se zvedla a šla dolů do bazénu a nechala si pomoct!
....Sakra šla? Šla? Co to tady na mě zkoušíte? Co je vám do toho?? Milá sestřičko , já už nikdy nikam nedojdu!!! A vy se starejte o tu vaši postel a mě dejte laskavě pokoj!!
...Do pokoje vstoupil Fyzioterapeut, který jí dostal na starosti. Byl to krásný chlap ve věku tak 35 let, plavé vlasy a modré oči jako letní obloha. .. Tak paní Jandáčková když nejde Mohamed k hoře musí hora k Mohamedovi , usmál se a přistoupil k lůžku!
..Cítila se trapně....Proč jste přišel?
Přišel jsem si povykládat obtěžuji vás?
Ne! Myslím, že né, předem říkám, že nechci žádnou rehabilitaci a nechci ani ty dřevěný nohy co jsou tam pod oknem hozený!
..Dobře, pojďme si tedy jen promluvit.Je tu hrozně dusno , pojďme spolu ven do zahrady, svítí tam sluníčko, je teplo a bude se nám volněji vykládat. ..Nečekal na její souhlas, z věšáku podal župan, který tam měla přehozený, od dveří vyjel s kolečkovým křeslem , který přisunul blízko postele a kývl na Milenu.. no?
..Milena na něj civěla a celá oněmělá nevěděla co má dělat....... ale já, ale já se na to zatracený křeslo nedostanu nemám nohy víte??!!
Vím tak vám ukážu jak si bez těch noh poradíte sama ok?
Milena konečně dosedla do křesla , celá udýchaná, tváře červené, ruce se jí třásly, nikdy by netušila že to může být tak náročné!
Vyjeli ven, bylo opravdu teploučko, ptáci cvrlikali a ona ucítila vůni růží co rostly podél cesty. ..Je krásně, měl jste pravdu, o čem se mnou chcete mluvit??
Usmál se odbočil s kolečkovým křeslem na vedlejší cestu až dojeli k lavičce kde si sedl a otočil Milenu směr k parku .
....

player » Artep PO DVOU LETECH a TŘECH MĚSÍCÍCH.

2 páry seděli na terase egyptského hotelu Golden 5 v Hurghadě.
"Nepůjdem si zaplavat?" prohodila Milena a Zdeněk hned vstal a šáhl na zábradlí po osušce a palvkách.
Se zalíbením se díval fyzioterapeut Dan,jak oba na protézách chodí.Zvládli to oba bravůrně a v jeho Kladrubech našli svoje štěstí.
Když odešli,řekla mu:"Dane,vidíš tu šílenou sílu osudu a boží vůle?Čtyři nešťastní a opuštění lidé se dopracovali díky dvěma tragédiím do krásného žití".
Dan se k ní nahnul a dlouze se políbili.Bylo jim krásně všem čtyřem.
"Chci ti něco říct.Myslím,že je nejvyšší
čas,abychom se kapku rozrostli."
Pak se také zvedli,ale plavat nešli.

Artep » player No to si děláš kozy né?? Co to prosím tě píšeš?? Ježííííš společná dovolená a v Egyptě? No jéje, Playo tohle je divný, copak bys jel takhle na dovču?? brrrrrrrrrr a co sakra ten sladkej konec?? to není normální, nejdřív ho necháš chudáka slítnout s výtahem a pak ho pošleš s fyzioterapeutem a se třemi protézami na dovču a to ještě s bejvalkou ..... bože to je tak dojemné,citlivé,červenééééééééééééé



tys nastydl viď?