povídka přidej se také - Diskuze a zkušenosti

Ilon spí s měsícem ...nebo ať vypadne on,...to bude klid,žádné kecy,
jenom ticho,klid...ticho...klid...a budu sama...
sama...!!!!...sama???...ale já nechci být sama,já snad nechci,ani to ticho,ten klid,...ano,promluvíme si.

Artep » Ilon spí s měsícem Pomalu se začala zvedat, v tom přiběhl psík s míčkem a začal jí strkat čumák do kolen.
..Chceš hodit míč??....pes jako by rozuměl začal vrtět osacem a čumákem ji dlubal do kolen,.. zas a zas.
......Sehla se a vzala míč který pak následně hodila.......pes okamžitě pochopil a běžel za míčkem....
Koukala směrem za psem a v tom si uvědomila, že chce být volná....ano, chce mít konečně svou svobodu, moct se sama rozhodnout co si vezme na sebe, co si uvaří k obědu,chce se bavit stejně jako její vrstevníci....v jednatřiceti nemá možnost se rozhodnout co bude dělat následující minuty,hodiny svého života.......
S úsměvem se vydala dlouhou alejí listnatých stromů přes park směrem k městu, ještě zahlédla psíka jak kouká jejím směrem ....

.....

Renor » Artep ...ještě toho milého psíka v dáli viděla, jak šťastně běhá za míčkem, až se ji ztratil z dohledu...Šla dlouho, přes celé město, ale ta dálka ji alespoň dala čas vše si pořádně rozmyslet...ne, takhle žít už nechce, už ne...Ani nevěděla jak, ale najednou byla doma...doma? Ne, tohle není její domov, nebyl a nikdy nebude...Začala si balit věci... ani tady toho moc nemám, pomyslela si...všechen svět uplynulých tří let, se ji vešel do jednoho kufru...kufru ženských nadějí, vzpomínek...Na stole ještě zahlédla dopis, který ji napsal on, pod jeho Miluji Tě napsala...odcházím, odpusť...

player » Renor Na schodech však dostala nápad.
Odemkla znovu dveře toho bytu a čekala.Spřádala plán. Pocítila totiž jednak bodnutí viny ale také jakýsi podivný druh vzrušení.
Nepřicházel.
Už to chtěla vzdát,když konečně uslyšela otočit klíč v zámku.Vstoupil.
Hned mu došlo,že v bytě polovina věcí chybí.Ale
v jeho tváři nenašla ani stopu zloby.Jen smutek.
"Promiň,chtěli jsme to oba jinak,viď"
"Oba?"
"Já vím,člověku pravda dojde pozdě"....ticho....
"Kam půjdeš?"
"Jdu na otcovu chalupu.Teď chci být chvíli sama.Ale pokud mě budeš hledat,najdeš mě tam."
Odešla,ve dveřích se ještě otočila a podívala se mu hluboce do zmatených očí.

Artep » player na schodech se ještě otočila a koukla na zavřené dveře ve 4 patře panelového domu....

Otevřela vstupní dveře a vykročila v před své nové budoucnosti. Byl teplý večer a mírný vítr ji krásně ovlažoval, nasadila rychlé tempo směr k nádraží a po nějaké době ji projela hlavou myšlenka jak bude přijatá v domě svého otce , kterého před tou dávnou dobou opustila.Kolik to vlastně může být let....? 13 let, 13 dlouhých let nebyla doma, nebyla tam kde vyrostla, tam kde prožívala ty krásné léta svého života.
13 let až neskutečně se jí zprotivilo toto číslo....... mráz jí přejel po zádech a ikdyž venku bylo teplo, najednou cítila chlad..... takový co cítila poslední roky svého spackaného života .....kdy se to stalo, kdy se jen vše tak zhroutilo.... nemohla si vzpomenout a začala jí bolet hlava....ne, ne,nesmím vzpomínat , lékař tvrdil, že si musím vzpomět sama... jakýkoliv nucený prostředek ke vzpomínce jí nedělá dobře. ....Musím myslet na něco jiného , třeba na to , co budu dělat až se vrátím domů.

Na nádraží zrovna odbíjela 19 hodina.
Kde jen to může být,... koukala celá vyplašená a zmatená po celé nádražní hale kde jen můžou být informace,....áááá támhle , vydala se k malému okýnku v rohu nádražní haly , aby zjístila kdy jede vlak.
....V půl deváte, to mám ještě dost času. schovala lístek vytištěný z počítače s trasou a časem vlaku do kapsy svých jensů a vydala se k trafice koupit si nějaký časák na čtení. Vybírala mezi žena a život a Story, nemohla se rozhodnout, vzala si oba,šla k pokladní,požádala o žvýkačky,vodu,mars tyčinku zaplatila a šla si koupit lístek.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
On.

Při pohledu do těch očí se v jeho nitru cosi hluboce otřáslo. Cosi vynucovalo jeho dojetí, vzpomínky, finální sentiment, který se stane okázalým epilogem této životní kapitoly. Naštěstí mu sevřené hrdlo zabránilo v jakémkoli slovním projevu. Navíc - neměl rád melodramata, dokonce ani ta, která vykazovala jistou dávku úrovně. Zorientoval se rychlostí blesku, přepnul na své mužské rácio. Ale nestačilo to. Uviděl, že ona uviděla, postihla ten miniaturní moment jeho vnitřní paniky. A pochopil, že v tomhle prchavém momentě prohrál, či spíše - jeho "boj" pozbyl jakéhokoli smyslu.

Díky tomuto poznání se nehodlal zachránit spěšným úprkem za práh a chvatným zavřením dveří, ale naopak - napřímil se a znehybněl. Opětoval pohled, který byl kombinací té nejvyšší míry pokory a zároveň důstojnosti, jaké byl v té chvíli schopen. Po VELICE dlouhé době mírně sklopil oči, lehce se pousmál a naznačil úklonu.

Následovala další odmlka, po které začal mluvit. Klidně, vyrovnaně, věcně.

"Asi nemám na výběr, než respektovat tvoje rozhodnutí, zlato. Byli jsme spolu hodně dlouho a z našeho prvotního entuziazmu se stalo zadřený soukolí. A tak jsme asi udělali tu největší blbost, protože jsme oba tvrdý palice - začali jsme komunikovat tichem.
Víš, zlato, vždycky jsem věděl, že jsi hodná holka neschopná svinstev a podlostí, i když jsi často a s oblibou dělala Zagorku. A asi právě tohle oslabilo mou vnitřní pozornost, začal jsem si bejt moc jistej a do jistý míry přestal brát ohledy. Ale posledních pár měsíců ve mě taky něco divnýho vrtalo, zpozoroval jsem, že ztrácíš jiskru a že odpovídáš a mluvíš jako automat. Můj vnitřní hlas mi tentokrát začal říkat, že tohle není žádná forma pasivní agrese. Možná mě hluboko v nitru napadla ta strašná myšlenka, že doopravdy nejsi šťastná, ale zadupal jsem jí do země tak jak to dokážu jenom já. Kdybych si tu myšlenku připustil, musel bych si přiznat i svůj díl odpovědnosti. A tak jsem raději dělal blbýho, protože jsem nechtěl, doopravdy NECHTĚL cokoli řešit. Jestli sis toho nevšimla, mám tři prdele práce, ve který mám velikou zodpovědnost a spoustu podřízených. Na což se v momentě, kdy náš byt
zeje poloviční prázdnotou asi nemůžu vymlouvat, ale myslím, že by bylo spravedlivý, kdybys to v těch momentech objektivního odstupu a vyhodnocování u táty na chatě vzala v potaz."

Pak se na chvíli odmlčel. Nabral dech. Ve snížené intonaci a intenzitě hlasu pokračoval:

"Vzpomněl jsem si, že Goethe napsal: Pokud miluješ ženu, občas od ní odejdi. Budu doufat, že takhle je to i u nás, i když doba emancipace prohodila role i u klasika."

Po dlouhé době se oba mírně usmáli a on si po tisících světelných let všiml toho, jak krásné dolíčky se jí dělají kolem úst, když se směje. Reakce, která se v něm v ten moment odehrála, neměla se slovy, pokáním, dramaty a vyznáními nic společného. Zahořel silnou touhou ji prudce obejmout a dlouze a vášnivě ji políbit. Zacukalo mu mezi nohama a jeho mužské rácio se zuřivě snažilo domoci se slyšení...

Najdise.cz » Artep Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Sorry, Péťo, přišel jsem s alternativní variantou příběhu.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A navíc jsem si teď všimnul, že ve "startovní části" je ten, kdo chce řešit ON.
...hm, tak se asi povznesem nad detaily, ne?

player » Argyll U okna si přehrávala jeho poslední věty.Nechci ho úplně ztratit.Ale samotu nyní potřebuji jako medicínu.Kolik čehokoli zajímavého jsem prožila za poslední 2 roky.Zapnutej komp s Youtube,běžící televize,předloni sice v Beskydech,ale první den jsme se pohádali jak psi,takže ani na doteky nedošlo.
Přesto.Vzpomínky,sahající dál...

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nevěděl, jak to dokázal, ale byl ve výtahu. Teď už jen stisknout P, jako přízemí.
Už odmala jakýmsi intuitivním způsobem chápal, že každá situace, která se v životě člověka vyskytne si žádá část jistého respektu vzhledem ke své závažnosti, jistou míru úrovně, které je třeba dostát. Kdyby se u těch dveří neovládnul, mohlo se dějství následujících minut odehrávat mnoha možnými způsoby, ale ani jedno z těchto dějství by pravděpodobně nedostálo úrovně, která byla požadována.
Ale kým vlastně? Zamyslel se.
Nebyla právě jeho posedlost správností, korektností a - ano - ctí jedním z důvodů, že přestal hledět na svůj emocionální kompas?

Artep juuuu to je zvrat juj by mu hned skočila kolem krku a juuuuu
to bys ani nedokázal popsat co by se dělo vrrrrrrrr hmmmmm
juuuuuuuuuuu

to je jen vsuvka

pokračujme

Najdise.cz » Artep Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak na tuhle možnost jsem se taky těšil, dokonce i na detaily
Ale Plája se rozhodl, že vytvoří ještě větší napětí...

Nebylo by to nic novýho. Ve "Scénách z manželského života" od Bergmana končí podpis rozvodové smlouvy vášnivou scénou v kanceláři.

Artep » Argyll víš co já si myslím, že by klidně měl končit každý rozvod pěkně v posteli, na stole , vlastně kdekoliv......bylo by to víc v pohodě a bylo by jasno


Bergmanovi to

Najdise.cz » Artep Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Neříkej dvakrát!

Že já si to v tom výtahu v přízemí ještě rozmyslím a pojedu nazpátek nahoru!

player Jak je relativita času absurdní.Ozvalo se tiché prasknutí a kabina utrženého výtahu znala už jedinou brzdu-zem. V těch zlomcích vteřin mu došlo,že ze své milované udělal sochu s vařečkou a hadrem.
Pozoroval nechápavě bizarní tvar své zlomené nohy,ale nahmatal mobilní telefon.Dříve než o pomoc,napsal sms pro ni:Odpusť.Miluji tě.

Artep » player chudák malé kdo se o něj bude starat když ta má kočka sedí na nádru a čeká na vlak???



Vlak přijížděl do stanice...
sbalila časopis,zavřela vodu a šla se postavit k nejbližším dveřím vlaku. Počkala až vystoupí všichni cestující a nastoupila ,po pár krocích se zastavila u prvního volného kupé a vstoupila do něj. Shodila svetřík a usadila se k oknu kufr nacpala pod své dlouhé nohy,zula střevíce, které ji tlačili a nohy přehodila přes kufr. kabelku položila vedle sebe a zavřela oči...

Přemýšlela nad ním,přemýšlela nad jejich loučením, ty jeho oči, měla takovou chuť se k němu přitisknout a ...?! Co by se změnilo? Změnil by se? Začal by konečně vnímat někoho jiného než sebe a svou práci? Teď už je to fuk...koukla na telefon ..zpráva... Odpusť. Miluji tě... taky tě miluji , ale musím jít, musí se něco změnit, musím se změnit já, chci opět žít né jen přežívat.
Náhle ji z myšlenek vyrušil rozjíždějící vlak , vytáhla jízdenku a čekala než přijde průvodčí a zkontroluje ji lístek...

player » Artep První dny na otcově chatě byly nádherné.Ani občasná bořka či deštivý den ji náladu nezkazili.Chodila časně ráno na autobus do vsi,kde ji znali,z práce se vracela svobodná a šťastná.Večer si topila v krbu,četla si,chodila po malé zahrádce a na víkend jezdíval tatínek s družkou a dvěma roztomilými jezevčíky.Jen měla v hloubi duše pocit,že něco přece jen schází.

Toulavej ..i na ni toho bylo moc. Opilá vůní starých vín a noční oblohou. Jen měsíc, věčný štamgast hvězdného baru se potutelně posouval k ránu. Kolik ještě vypije lahví, než se propije k tomu pravému? Kolik nocí bude sedět před měsíčním kazatelem a čekat na zázrak? Noc voní modrým dýmem cigaret a tabákem dávných válečníků. Už nemusí bojovat, vyhrála přece vůni starých vín a tu ji nikdo nevymaže z kůže. Stejně jako modrý voči olemovaný červeným víčkem, po dalším měsíčním mejdanu.. A láska? Kde je zase ta nevděčnice, ta prodejná holka co si s ní zatančí kdejakej barovej sukničkář? Zase usnula na baru a leží tam krásně zmačkaná a voňavá po tabáku, víně a šlágrech tak starých, že už je nikdo nepamatuje....

Artep » Toulavej Probrala se s hroznou kocovinou, hlava ji třeštila jako nikdy, ruce se ji třásly a po celém těle ji běhala zimnice... kde to jsem ? Co se to dělo?
Rozhlížela se po cizí místnosti,bylo zde po skromnu nábytku a na velkých oknech visely těžké květinové závěsy, všimla si že už jsou velice opotřebované a vyšisované. Vstala a došla k oknu,odhrnula závěs a zalapala po dechu.... neskutečné, krásné, dokonalý výhled na úžasnou krajinu plnou lučního kvítí,zelené kopce a tmavý les.
...zaslechla klepání na dveře, otočila se přehodila přes sebe svetřík co měla na židli a řekla dále... do místnosti vstoupil muž.
...jak je vám? Vyspala jste se ?

Toulavej » Artep ..ty pikolíci v hotelu už lezou do pokoje kdy chtějí

Renor » Artep ...je mi, dobře nebo spíš, já nevím...můžete mi říct, kde jsem?Celá zmatená se choulila do svetříku a nevěděla, zda se třese zimou nebo strachy při pohledu na neznámého muže.
Jako každý večer jsem šel projít les se svým psem a našel vás tam ležet. Měl jsem obavy, že se vám něco stalo, tak jsem vás donesl sem...je vám lépe?
V lese? Bože co jsem dělala v lese? Ne, takhle to opravdu dál nejde, nemůžu se tak trápit, to bych se upila k smrti...
V tuhle chvíli jsem si vzpomněla na něj, na mou lásku, kterou jsem nechala v tom panelovém domě, vzpomněla jsem si na to, jak nám bylo, když jsme se měli rádi, vzpomněla jsem si na všechno, na jeho doteky, polibky...bylo mi do breku...měla jsem všechno a teď? Probudím se u úplně cizího člověka, který mě našel polomrtvou v lese...
Ne, tohle už ne...

player Ta věta mu dlouho zněla v uších.
"Bohužel,museli jsme vám pravou nohu pod kolenem odejmout.Hrozila otrava a sňeť."
Paradoxně se rozesmál.Přišel k smíchu sobě samotnému.Lopota za penězi,pak jedna desetiminutovka a přišel o milovanou bytost a o nohu.Pánbů mi nasral do ksichtu.Jedno však věděl.Odvahu napsat jí to hned tak nenajde.Ba naopak.Nyní byl rád,že odešla,neboť zatím si nebyl schopen představit budoucí život na protéze.

player Milenu Jendáčkovou ta tělocvična už pořádně srala.Kladruby,nekladruby,jméno,nejméno,tady jednoho nenechaj chvíli sedět.Prý musí oba pahýly po nohou,které získala při bouračce,když do ní jen tak z blbosti napálil 18 letej frajer,kterej zrovna závodil a chtěl se blejsknout.jemu stačil šroťák a půlroční podmínka.Mileně dva plastové nástavce.Přesto si nyní na nich už připadala jaksi kompletní.jen ta dřina tady.Slintala po kafi a po zákusku.Místo toho jen poslouchá:"Levá,pravá,levá,pravá.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vlastně si uvědomil, že vůbec nic necítí. Žádnou bolest ani emoce. Jediné, co jej pohlcovalo byl vnitřní myšlenkový trysk, kaleidoskop obrazů. Díval se na bílý nemocniční strop, jako by to byl LCD monitor, který promítá zběsilý sled jeho myšlenek, kterých on byl pouhým divákem.
V místnosti se střídali lékaři sestřičky. Nosili prášky, injekce, snad na něj i mluvili. To, co však začal konečně vnímat, byl elementární fakt, že svět za okny se pozvolna noří do tmy. Osaměl na pokoji a jeho myšlenky začaly nabíral výhružné obrysy. Poprvé cosi pocítil. Hrozný starch a úzkost.

player » Argyll Nemohl spát.Pořád se bál o budoucnost.Až nad ránem se začal uvolňovat.Najednou mu práce i budoucnost připadala směšná.
Ráno při vizitě prohlédl primář pahýl a pronesl zajímavou větu.Tak ...a nyní může nastat rehabilitace.Pošlem vás na měsíc do Kladrub.Dnes vám vezmem otisk na protézu.
Vida-budoucnost přichází.