Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » verka96 Blok na alkohol nemusí být vada/vzorec, ale přednost. A nebo reakce organizmu na zdravotní stav. Třeba když nejsou ok játra, tak alkohol může nechutnat. A spousta jiných dobrých důvodů, kdy tělo nás chrání.

dan162 » thééé Mne jsou při čtení příspěvku velmi sympatické stopy hledání kudy vede cesta, po kterém zbyde spousta opuštěných slepých uliček v textu. Je krásně vidět děj, tvoření, že tohle nikam nevedlo, ale i tak je zajímavé... Přináší to delší odpovědi, no zakladatel vlákna nás jistě nezatratí :-D Zkracuji své řádky usekáváním.

Ano, Neptun utíká, když je toho na něj moc, je to tak, tož nechávám právo na neodpověď, jen nahazuji udičky - a když bude chtít, tak se po čase zase vrátí. Nebo ne. Rybky neplašit.

S planetami v sobě si povídám, přesně takto, kulatým stolem, u osobních planet to jsou to spíš vrstvy existující v každém člověku, k tomu navíc Neptun odpovídá intuiční vrstvě. Zavedl jsem to teprve před měsícem. Často od některých vrstev nedostanu odpověď, i když vím, že mne všichni poslouchají, no dlouho jsem je ignoroval. Z intuice odpověď v případě velké nutnosti dostanu třeba tarotem, ale páčit to nechci, spíš poznat důvod proč daná vrstva nemluví. Řešil jsem i zda si mají mezi sebou konkurovat komu dám pozornost, zda mají se bavit hlavně mezi sebou a posilovat své vazby, nebo zda mají vše hrnout ke mne, že myšlení bude taky čekat...Asi podivná diskuze pro čtenáře příspěvku :-) Nevím o nikom, kdo by takto měl. Neukázalo se pro mne dobré hlasování, spíš si vyslechnu kdo má co říct. Je třeba taky nechat čas, některé vrstvy jsou rychlé, jiné potřebují nechat být. Každému je třeba otázku říct jeho jazykem si myslím, ale umí si přeložit i obyčejnou řeč. Učím se to. Není to prožitek, je to komunikace, dělám to Merkurem, někdo jiný s jiným horoskopem to bude dělat jinak.

"a ty co nechceme, tak k nám přichází přes druhé, přes vztahy..." super poznání, dává mi hluboký smysl. A co nepřichází přes druhé přichází přes situace, čím silnější energie našeho odporu, tím silnější planeta je na řadě s působením.

(a jinak jsem zatím bordelář než uklidím, než to samo bude chtít uklidit)

dan162 » Lupi Káraný, Jizera.

dan162 » Lupi Když ještě hrabali písek v pískovně za Toušení na Malvínách, tak mi to jezero lezlo krkem, setrvalý rámus šel proti vodě až k nám. Probošťák nemůže být jiný a vozila se navíc do něj léta suť... Dneska super místo k zastavení, nic nepřipomíná tehdejší rámus, bezútěšnost, neživot, smrad. Táta zase měl potřebu výhledu na Jizeru, takže nepotřeboval televizi, udělal si velké okno k podlaze, celé dny se kochal pohledem. Je to jiné - proudící voda dává o dost jiný pocit než stojatá. Řeka je neklidná, proměnlivá, je to děj, někam spěchá, evokuje potřebu, aktivitu - takže té potřebě stojaté vody rozumím.

Dnes je takový klidový hodiny trvající déšť, oknem mi vnášející dovnitř blízkost, jemnost, měkkost, jak kapky naráží na střechu, listí, trávu, každý zvuk je jiný, dohromady koncert.

dan162 » thééé Děkuji za superodpověď.

Vida. Integraci jsem častěji dělal vnější aktivitou ve směru dané planety, a ono pravda bude u mne lepší integrovat vnitřněji, když už mohu nebo tuším a vnějšek bude toho odrazem, vrškem ledovce, samočinný projev (nebude ho potřeba hledat). Planety mám v ženských znameních, to je s tím v souladu. Uf to je ale velké pole. Ale dává to smysl. Pomalé planety cítím ve smyslu jejich chování, představím si, že jsem třeba Neptun, a nějak si představím, jak bych reagoval v konkrétní situaci s jeho principy.

Merkur má u mne vazbu na všechny pomalé planety, nese v sobě každou z nich, jeho "oceán" je tak velmi obsažný, víc než si dokážu uvědomit, jinudy k němu nemám přístup. Ano, pak spousta slov. No jo no. A to se dost brzdím :-)) Děkuji za trpělivost.

Ad cizí: když něco nasaju (každou vteřinou něco), tak nevidím volbu zda to budu prožívat. Mohu jen vybírat prostředí, které je se mnou víc v souladu, když mne ovlivňuje. V lese je teď fajn, kolem stoleté duby, 100m Jizera, krásně tu prší :-) Aha, někdo má na výběr, že to nebude prožívat. :-o To jsou věci, mrkev v zimě...

dan162 » Lupi Jůůů. Upřímně závidím takový prožitek. Děkuju za sdílení.

dan162 » dan162 Děkuju jinak za podporu a pochopení. A když diskutujete, je to pro mne to nejkrásnější, dotýkáme se jemně navzájem.

dan162 » cimi Ano, přesně, má to být inspirující. S dotekem něčeho hlubšího, o čem se běžně nemluví. Plno rozhodnutí, prožitků, obtíží, pokusů každý den mizí v propadle času, nesdílené, se zdáním, že musíme být na vše sami.

V žádném textu nelze vše pochytit, jsou tam desítky sdělení - registrujeme třeba deset z nich a třeba jen dvě osloví, protože rezonují. A ty jsou k rozvinutí/sdílení/diskuzi. Super.

Ad poslouchání - tělo evolučně vždy poslouchalo nějaké hodnocení, nikdy to nebyl "běh do nikam". Je zvyklé že se něčím řídí a dle radixu je možné kouknout čím to je možné ovlivnit. Modeluju si tělo často Marsem. Aby to bylo pochopitelnější, kouknu na radix - není nutno Mars jangově řídit (příkazem/kopnutím při kvadrátu do Slunce), ale klidně i jinově táhnout jinou planetou, třeba jupiterovsky vytvářením cílených nových prostor, ve kterých Mars neodolá usilovně konat správným směrem, nebo posílením vnímání toho, co se nelíbí (Měsíc), kde Mars okamžitě jde řešit problém. Vypadá to, že tělo poslouchá, ale přitom se třeba jen zvedne schopnost vnímat a určit to, co je nepříjemné (viz ona hypersenzitivita). U mne je to o fous jiné, Slunce a Venuše mají do Marsu konjunkcí silnou cestu, funguje mi proto jak příkaz, tak hodnocení.

dan162 » thééé Nerozumím - co to je integrovat Neptun a Lunu? Je to něco jiného než vnitřní vjem/pocit? U Neptuna krátké jasné sdělení nebo impuls, u Měsíce vnitřní tah někam dle aktuální emoce (jedné nebo víc současně)? Je to jiné, než u žen?

Mechanizmus, jak cizí smýt - aha, jakože s vyšším věkem člověk už nemá v sobě nebo kolem sebe kousky druhých? Nebo že se ty kousky už vnitřně nedotýkají, protože vše je plošší?

dan162 » thééé Jde mi to příliš těžko, omlouvám se, peru se s tím, pro mne má snad vše svůj obsah, souvislosti, inspiraci, nabízím ve více místech otevřené dveře, nebo dávám okolnost k vnitřnímu pochopení. Mohl bych tomu dát ještě hodinu a zestručnit o polovinu, to asi jo, někdy zkusím. Někdy nevím díky nepropojení, které mi zatraceně vadí, na co se druhý přesně ptá.

Ke zbytku odpovím večer.

dan162 » cimi Ptám se pro kamaráda :-)) Hranice nemám dobře nastavené (cizí energie ulpívají) a bdělost - klidně nějakou příležitost minu, abych na sebe netlačil. Umíněnost porozumět to ano.

Došlo mi, že já v modelu perpetua mobile ztrácím dech a současně pobyt na nově "dobytém vrcholku" příliš často byl doprovázen otázkou "opravdu to stálo zato?". Vnější cíle, které jsem si stanovoval, nebyly v souladu se mnou. Tak jsem je zrušil, žádné že je lepší než špatné. Nemohl jsem jít přes přání, protože u mne to muselo být slovně a vždy jsem na něco zapomněl. Rozhodl jsem se dávat raději vědomě prostor v sobě slabším kusům ze stáda, někdy rozhodnutím co dělat, jindy upozaděním navyklého způsobu reakce. Zaujal jsem k sobě pozici pozorovatele než vůdce a začal jsem sledovat, co se děje u mne uvnitř. Jak reaguju v jaké situaci. Se snahou pochopit a vylepšit. Moc to nefungovalo, protože pořád šlo o záměr, cíl, ne o příčiny.

Už před delší dobou jsem se naučil odvahu (místo nedostupného otevření se), třeba o sobě napsat co mne bolí a odtud už šlo si něco ošklivého sobě přiznat, takže to nebylo daleko k tomu dát na piedestal autenticitu. Tu pravou očištěnou od mnou vytvořených záchranných řešení. S černou vzpomínkou jak kdysi dávno vypadala, když jsem si utíral na pařbě konané u paní kterou jsem neměl rád hořčici do záclon.

No a pozorováním těla, hypotézami a vyvracením hypotéz realitou jsem došel jednou k tomu, že odnepaměti jsem vždy připraven na akci, útěk. Příliš sympatiku, nucené aktivity, která mi není vlastní a vyčerpává mne, žádný odpočinek ani v klidu, žádný domov, žádné bezpečí. Došlo mi proč jsem to takto dělal, kde to vzniklo (pocit nespojení s mámou, bez pocitu emočního bezpečí a později snaha být přijat potřebností a vylepšení nastává jen aktivitou). Zjistil jsem ale také, že ty mé "slabší kusy stáda" mají své vlastní hodnocení, nebo spíš své hodnocení vědomého hodnocení a ve snaze pomoci reagují po svém. Tak jak umí, jak jsou evolučně a horoskopem postavené, dělají co umí a neumí. A přitom bedlivě vnímají co říkám, reagují na to svým jazykem, ale bleskově, od mého hodnocení k puzení je mžik. Jen já nevnímal že mluví, i když asi "mluvily" pořád. Každá část má jiný jazyk, který objevuju. Tak jsme vedli nějaké diskuze, třeba jak si vážím toho co dělá (opravdu jo), že ovšem staré recepty že nás dnes dostávají do problémů (konkrétní ukázky), že to chce jiný přístup, spolupráci, a ať říká co zachytí, že to je super, ale nově ať mi nesahá na volant. Ok, fungovalo, nezvyk, když se dělo něco nepříliš bezpečného a nebyly žádné strachy, žádné zásahy ani řešení od těla nepřišly. Důvěra s pozorováním, jak že mé recepty zaberou. O týden později jsem tělu řekl, že chci, aby mne na dovolené v noci nechalo spát - do té doby mne budilo prvním neznámým zvukem, jen proto, že by to mohlo být nebezpečí, k tomu pocit strachu. Ať tělo místo toho bedlivě poslouchá, zhodnotí, poradí se, ale nebudí když to není nutné. Že jsou zvuky sice otravné, ale do auta se nikdo nedostane, ostatně spával jsem i pod širákem a nikdy se nic nestalo, žádný poplach zatím nebyl důvodný. Probrali jsme všechny netypické zvuky typu zvonění zvonců krav v Alpách, aby bylo jasné, kdy mne určitě nemá budit. Možná se poradit s intuicí, to by bylo dobré. No a další noc se poradilo a ten zvuk mi přehrálo do sna, až jsem se probudil, prskal jsem, ale vlastně dobrý - měl jsem volbu, zda se probudím nebo ne, a rozhodl se probudit. Ale nevzbudilo mne, přesně jak jsem chtěl. Další noc byla diskotéka u parkoviště v Innsbrucku, mraky lidí, tuc tuc, a vzbudil jsem se odpočatej ráno, ani nevím kdy přestali, tipuji o půlnoci, tak dvě hodiny poté, co jsem usnul. Fungovalo to. A v té chvíli jsem zjistil, že slyším přes den o dost líp. Tělo naslouchá jak jsem chtěl a spolupracuje, super. Sluch je jemnější a silnější, některé vyšší tóny až pískání se objevily. Vjem neobsahuje strach z neznáma. Podle mne se jen vrátil na přirozenou úroveň, bylo to trvale snížené, jen jsem to nevěděl. Nechtěl jsem něco poslouchat.

Je to srozumitelné? Píšu jako obvykle od konce.

dan162 » Buddha/2 Posunulo mne to nejvíc ze všeho co jsem kdy zkusil. I v tom ukázaném případu - je super, že nyní už vím, že ten odpor svalů je zpráva a že ji od včerejška umím skoro už číst, zatímco předtím jsem se radoval, že tomu dokážu dát pozornost a zastavit děj.

Asi vhodný člověk, vhodná chvíle (například aspekty do Černé Luny). Přijímám, jaké to je (kde to je přirozené), nebo měním svá stará rozhodnutí (kde je to naučené) nebo vytvářím jiné prostředí (kde je to vynucené). Srandu nečekám, posuny ano, rozumět sobě ano.

dan162 » dan162 Možná bude zajímavé popsat způsob práce na sobě skrz mikrosituace. Podmínkou pro to je autenticita, kdy vůlí pokud možno nejdu proti sobě, nechám děj plynout, a asi i astrologicky vhodný radix, nejspíš dobře postavená Venuše. Každá mikrosituace nese vždy nějakou informaci o mne. Kombinuju astrologický pohled na sebe plus model evolučních vrstev v člověku, nechám si dávat reakce od AI na své hypotézy, třídím své i její nápady a zatím super.

Prakticky ze včerejška: třídím staré dokumenty co vyhodit a co ne. Spěch mi vytváří pocit, který v takové situaci mne zaujme - ruce jsou neohrabanější než obvykle, skoro se klepou, jakýsi trans, kdy vůle děj úplně neovládá. Jak to? Mnoha otázkami asi za hodinu dojdu k tomu, že běžná neohrabanost jemných pohybů daná zpětným Merkurem je u mne obvykle korigovaná jemnou prací Slunce-Mars. Docela náročné to tudy korigovat, Mars je hlavně na hrubé pohyby, neohrabanost je zmírněna úsilím/tréninkem o částečnou jemnost, na to jsem ale zvyklý. Zkoumám dále - není to vzorec, i když v těle to lze lokalizovat, v emoční oblasti pod žebry, ale není přítomná emoce. Kouknu do starších událostí, najdu, že Mars je háklivý na jemnou koordinaci třeba když mu řeknu, že to skoro je hotové, neumí vnímat čas a zvolní, protože to pro něj už je hotové. Tohle není ten případ, děj vypadá podobně, ale spouštěč je jiný...ááá střet hodnot. Blízká Venuše prosazuje jako důležitější sklidnění, které jsem své zvířecí části krátce předtím nařídil, a nyní v rozporu s tím spěchám. Protichůdnost, střet hodnot/příkazů. A jsou najednou pak i čitelnější nevysvětlitelné minulé případy, třeba kdy noha neubrala plyn v autě a auto vyjelo ze silnice (bez následků), když jsem spěchal za zakázkou, i když jsem si krátce předtím řekl, že už není nutno se honit za každou korunou. Každý den se dozvím něco nového a nějak na to zareaguji v sobě.

dan162 » thééé Díky za každý střípek. No jo, u nás mužů chybí i v případě daru možnost rozvíjet sebe v oblasti Neptunu nebo Měsíce v mládí, kdy se člověk utváří, a díky vybití mužů každým dobyvatelem v pravěku není mužské kolektivní vědomí v oblasti Neptuna tak zakotvené jako ženské, není čeho se chytit v mužském principu (kdo ten dar má), vesmírný archiv nedostupný. Dokázal jsem si sice i v mužském světě už obhájit svůj prostor, i před racionály že mne tolerují (to v ženském není vůbec potřeba), ale to pořád není bezpečný kolektivní prostor.

Jo, Neptun na MC je pro mne super, když už nemám přímo úžasnou rybí energii v sobě, velký pomocník. Můj talent je ale slabší, že si mohu zvolit rádio neslyšet, jinak bych jako houba jen nasál emoce, které neodplují, každý nechá ve mne kousek, není mechanizmus, jak cizí smýt.

dan162 » Buddha/2 Neboj, tvé příspěvky v koši nekončí. Vzal jsem to jako jiný úhel pohledu, pro mne super.

Autenticita? Co chceš říct? Slepá ulička, matný základ, škoda času, nebo...? Zažívám pocit uzemnění, vzrušení a klidu zároveň, když zkoumáním vlastní autenticity jsem našel odpovědi a seznam otázek je prázdný. Takový nezvyk. První otázka kluka v roce a půl "a takové to už bude pořád?" až otázka 57 letého muže "proč nevěřím, že film je jen film a ne realita?".

dan162 » Najdise.cz dík, moc pěkné

dan162 » Najdise.cz Ano, napsal jsem, přes tvůj odpor k étosu toho slova, ale myslím že v souladu s obsahem - tvořit, obtiskávat se diskuzí, klidně jinak než je původní směr, tak jak cítíš, bolíš, prožíváš či jen znuděně pošťuchuješ. Koukám do sebe.. ne, nestydím se.

dan162 » Najdise.cz Děkuju děkuju děkuju, to byl prepaid :-D

Líbí se mi, jak se potápíš do (svých) barevných exkurzí (změn kurzu), tak si pras jak chceš, kochám se. Moje brblání je jen o mne, nenech se jím otrávit.

dan162 » Najdise.cz Co nadělám? Zkusím přijmout tvou pitomou mazací úchylku, Viktore :-))

dan162 » Najdise.cz Poznámka 1 - to, že jsem zažil i extrémy hostinskýho a masny neznamená, že šlo o běžnou situaci, nebo že bych měl nějaký odsuzující názor nebo emoční problém z doby. Je to mužský pohled ukazující výjimku popírající tezi, ne ženský pohled ilustrující obvyklost.

Poznámka 2 - jsem zakladatel diskuze, ne moderátor, málokdy mám tuhle ambici něco a někoho někam v diskuzi tlačit. Chtěl jsem si pokecat o nějakém tématu, většina diskutujících o jiném tématu nebo spíš úhlu pohledu, tak jsem si povzdechl jako jeden z účastníků, osobní pocit, vůbec nic o tom, že se mi má vyhovět. Přijímám odlišnost, asi už víš, jak to v mých diskuzích chodí. Bosch mi to vysvětlil přesně, filipika je negativní pohled, vlastně hromosvod, diskuze proto nemůže mířit pozitivně dopředu, ale to že mne zajímá něco jiného přece neznamená, že budu silou něco ohýbat.

Díky za velmi podnětný příspěvek, vážím si tvého pohledu, nejen tvých příspěvků, nemoc mazání si klidně odpusť.