Filipika proti tradici - Diskuze a zkušenosti

Sečetlo se ve mne přes noc několik zážitků a diskuzních témat, poslední kapkou byl Uran vstupující v půlce května do Býka.

Žijeme v nejbohatší oblasti na světě, víceméně se máme jak prasata v žitě. A přesto nejsme spokojení. Jak je to možné ? Jsme zvyklí z předešlých dob tvrdě pracovat, abychom se zajistili před tím, co je silnější než my. Majetek jako přežití, později jako pojistka stálosti životních podmínek pro vlastní děti měl přednost před vlastní spokojeností. K tomu se přidávala v minulé éře Ryb potřeba patřit ke smečce víceméně bez ohledu na náplň činnosti smečky, to nyní už naštěstí zmizelo, a jsme zaujati sebou. Je možné, že majetek jako náš úběžník v nejbližších letech ustoupí do pozadí.

Když se dívám na ceny bytů v Praze, žasnu, na jak dlouho se lidé upíší ďáblu "musíš". Jistě, ceny na trhu jsou nebývale vysoko díky nízkým sazbám hypoték, zákazem stavět byty nižší kategorie, zdlouhavým povolovacím procesům a tím pádem nedostatku nových bytů. Přesto o víkendu se Praha vylidní, jak lidé prchají někam, kde jim je příjemněji než doma. Hlavní argument toho, kdo si bere hypotéku bývá, že po uhrazení hypotéky bude byt jeho, tj. majetek je nejvíc a ostatní se musí podle toho porovnat. Dnes ale stoupá naopak počet lidí, kteří bydlí v mobilheimech, na chatách, v zvětšených zahradních domcích, ve spolubydlení. Neboli lidí, kteří tradiční pohled odmítli, majetek nemají jako číslo jedna, a raději přijmou nižší standard bydlení, protože hlavní je pro ně životní styl dle své volby. Je to zatím menšinový proud, ale sílí.

Druhá oblast, kde je patrné společenské napětí, jsou emoční traumata. Pro účel diskuze redefinuju pojem (emočního) traumatu z psychiatrického poškození jako událost, po které se nevrátíme do původního stavu. Sleduju, jak jsme plní takových traumat, která dítě po narození nemá. Obvykle až smrt traumata ukončí, protože jsme nedokázali je ze sebe dostat pryč, teprve nyní jsou dostupné metody jak emoční traumata rozpouštět. Samozřejmě v prostředí, kde je hlavní majetkové zabezpečení, není možné příliš zřetele dávat na to, co prospívá vlastnímu tělu. Potřebujeme ustát splátky, svůj standard, časté jsou ekonomicky slabší single "rodiny", tělo jde do háje, stres je trvalým průvodcem. Podle mne svou volbou, kdy majetek je nejvyšší hodnotou, si zkracujeme život mnohem víc, než komfortem, na který dokážeme dosáhnout. Jsme pod tlakem, který si sami stavíme, a do dětí díky tomu denně vkládáme naše nevyřešené bolístky, emoční traumata, děti to nasávají od strachu z much po vztah k mužům v čele s nepřítomným otcem. Chodil jsem nyní s paní s malými dětmi, tak jsem mohl sledovat, jak hodně jsem se změnil od doby, kdy jsem se staral o své děti. Ona se o své děti stará čímsi, co by se dalo asi označit jako liberální výchova - v otázce majetku možnost jeho zničení pro ní není tak strašné jako možnost být svému dítěti nepřítelem, přednost má dítě, přinejhorším se ta věc rozbije, když to nedokáže vysvětlit. Můj přístup kdysi byl věci chránit, děti šanovat.

Jiná oblast, kde je patrný sílící nový přístup, jsou školy. Tradicí bylo připravit děti pro pracovní život. Od toho lidi ustupují, například učňáky jsou prázdné a zůstanou tak. Školství jako instituce nucené socializace zvolilo komplexní základ pro schopnost se přizpůsobit novým podmínkám, které se mění z roku na rok. Postupem času se tento základ stal robustní, extrémně náročný na zvládnutí. Firmy ale nejsou s takovým výstupem spokojené, znalosti jsou dle nich chabé, návyky také, ochota učit se slábne, roste fluktuace, sílí manažerský způsob vedení pracovníků silou, donucením. Kolik procent se dnes těší do práce? Nové přístupy vzdělávání zavrhují komplexnost, jdou cestou specializace. Neboli dělej to, co tě baví, ale do hloubky. Nebudeš třeba umět derivaci a nebudeš znát Babičku, ale budeš rád dělat svou práci.

Myslím si, že naše posedlost majetkem přišlá z minulých století, je jen externalizace vlastní nejistoty, chudoby uvnitř sebe nahrazená vnější bohatostí. Vypadá to, že tradiční vnější bohatost je neudržitelná, a dobrovolně nebo nuceně se to podle mne projeví v celé společnosti.