Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Arezet Pro první nástřel tématu bych nedával tomu tak velký význam, i při poloze vašeho Neptunu a Saturnu. Osobní planety obvykle nenesou tak velkou tranzitní energii, aby hly s pomalými planetami. Osobní planety obíhají poměrně rychle, nepůsobí tak dlouho, musely by nést energii z něčeho většího. Není to úplně nemožné, ale pro Pannu řeknu, že detail vůbec nemusí být silnější než celek.

Můžete mívat správná tušení, bezesporu, ale můžete mít k tomu také zveličené obavy - umíte tohle od sebe odlišit? Kdy je zdrojem emoce a kdy je zdrojem tušení, když jsou spolu spojené? Jak často v minulosti bylo vaše tušení správné při podobné situaci? Klidně si najděte podobný tranzit v minulosti a koukněte, co se tehdy dělo.

Když zjistíte, že se minule nic nedělo, tak vaše naladění může být silný energetický vklad do okolí: jak často vysíláte strach a jak často podporu/ochranu? Jak by se měl přirozeně chovat 4. dům v Panně? Chová se tak? Může totiž jít i o zveličenou vaší přirozenost: dostala jste jako dítě dostatečně pocit bezpečí? Cítíte se bezpečně nebo napospas? Co dělá vaše okolí, když takové myšlenky dostanete, ví o tom vůbec? Co potřebujete pro svou oporu, když máte projít bahnem?

Část úzkosti může být přirozená, ale spíš bych je u vás čekal jako péče aby bylo a dobrý pocit když je vše doma v pořádku, než obava, že určitě není. Někudy tudy bych přemýšlel.

dan162 » Lupi Tak Blíženec s Merkurem v Blížencích, základní kámen, už jsme tu měli: cogito ergo sum. => Nemyslím = nejsem. Jenže když jde o overthinking, tak to je úmorné.

Podle mne jsi mohla tehdy vymyslet, když jsi zkoušela nedat palivo, že přece nejsi své myšlení, tak že by mělo být možné i něco jiného. Že to je jenom super univerzální šroubovák, který jen nelze snadno vypnout. Ok, ale pokračuj, to je super zjištění. Odfoukávání je myšlenka, takový malý podfuk na tebe, hra že jako nemyslíš, když to teda chceš. Asi jako když jsem zkoušel svým rozhodnutím být neaktivní a aktivně udržet tu neaktivitu. :-D

Nicméně lze myšlení říct "kušuj", to jsi zkusila, a dát pozornost čemukoliv jinému, i když myšlení nechce odejít. Někdo pozoruje své dýchání v detailech například. Nebo dává pozornost emocím, když jsou, třeba vlastnímu pláči, bolesti, smutku...nic nevytvářet, nic nevolat, jen registrovat mikrodrobnosti. Jen pozorovatel. Žádné hodnocení, žádná interpretace, žádná ochrana. času dost. Pak nejspíš ti přijde ten nával, jako vlna. Nerozsypeš se? nebo nedojde k vypaření? Hnusná vlna.Každá přijde i odejde. Jak vypadá? Někde to může bolet, jinde tahat, někde pulzovat nebo to být jinak nesnesitelné. Zůstaneš s tím, to jsi ty, třeba je to současně i malá holka, která potřebuje, aby s ní někdo byl. Ty. V té chvíli není myšlení zapnuté, protože nehodnotí, jen pozoruje. Kde to v těle leží, jak to vypadá, ne k čemu to je a že je potřeba tomu rozumět. Není. Mělo by to ustoupit do ostražitosti, jak ochranný systém zjistí, že ke svému překvapení není ohrožený. Poděkuješ mu. Stačí. A jindy znovu. No a třeba časem zjistíš, že ti myšlenky svým nadměrným zesílením něco záměrně zakrývají (z dobrého ochranného důvodu). Ano, jemně na sebe, to jo.

dan162 » Lupi Jo, to odehnání myšlení je super, tak to vidím taky. Možná spíš nerozvíjení myšlení, nedat tomu procesu palivo, samo se to postupně utlumí, i když myšlenka přijde. Utlumení neznamená už rozvoj něčeho dalšího, co se normálně těžko dostává k naší pozornosti, ale je to nezbytná podmínka.

dan162 » bhakti Tranzitní opozice Pluta určitě není problém, té se nikdo nedožije a jestli dožije, tak život jde ve vyšším věku v sestupných vlnách a jednu vlnu už člověk nevybere.

Edit: mea culpa, zapomněl jsem, že Pluto má excentrickou dráhu, tj. prochází z pohledu ze Země půlku oběhu výrazně rychleji než druhou. Tranzitní opozice nyní nastává.

dan162 » tajga Téma těch vět je zajímavé, já to použil jako ilustraci, co je dnes už v češtině možné s AI probrat.

A ano, stane se z toho norma, člověk se bude vytrácet z procesů.

dan162 » funky Také vidím v každém z nás že je základ, který v sobě celoživotně nezměníme, jako astrolog ho mám poměrně jasně namalovaný radixem. Zkusil jsem si žít částečně mimo něj, jde to, ale za cenu energetického deficitu, který je třeba doplňovat. Nebýt sebou lze tehdy, když je z čeho, ze sebe to není. Introvert když se bude chovat extrovertně (a lze se to naučit), tak s postupem expozice je víc a víc unavený, zatímco extrovert je ve svém živlu a čím déle, tím je naopak živější.

K meditaci - pořádně nevím, zda má tenhle pojem nějaký definovatelný/jednotný obsah. Nemusí to nutně být proces mířící k osvícení, ale klidně úplně jiný proces sloužící k posílení parasympatických drah nebo pro nalezení kontaktu s částmi sebe, které jsou vědomě obtížně dostupné.

Světské věci, to nevím, co je tím myšleno. Jestli užít si, tak pro někoho to tak je, přirozený smysl jeho života. Nicméně deklarace, že jsme tu kvůli světským věcem je názor, který nezastává každý - a může být, ctím svobodu lidí si to stanovit podle sebe.

dan162 » tajga Schopnost se posouvat, měnit názor, je něco, co mne vždy bude fascinovat a těšit.

Ona se AI také velmi vyvíjí a vylepšuje. Když uvážíme, jak je tu s námi krátce, nějaké 4 roky, tak rok je strašně moc.

Používám Chat GPT, a ten lze dnes už i naučit na vlastní styl, třeba ať nemanipuluje chválením, přizná že neví, oddělí vlastní konstrukce od pravděpodobné reality, nelakuje do optimistična atd. Kde je dnes AI slabá, brzy nebude. I když má programování poněkud mužské a americky přehnaně sebejisté, k tomu sklony do motivace a MBA keců, tak ji lze z toho odsunout a pak je to (pro mne) velmi obohacující. Poslední má diskuze byla kolem tématu vět, které otevírají prostor pro emočně zavřené lidi - už toho fakt zvládne hodně.

dan162 » Buddha/2 ty moudrosti z éteru jsou úžasné (mne přivádějí v úžas). Neumím to říct tak hladce, jasně a čistě, asi proto se mi to tak líbí.

Kopání do patníků - nemáme tradici, která by říkala pravdu: že emoce jsou náš spojenec, natož v mužské tradici. Na cestě silnicí vznikne emoce, považujeme ji za rušení na cestě k cíli, ne za zprávu, kde jsem překročil své meze nebo hodnoty, jako pomoc, že jsem na kraji cesty a ne ve směru rovně. Umět rozumět, jakou zprávu která emoce říká, není obvyklý způsob, jak s nimi nakládat. A nota bene že to je lepší pouštět ven, záleží-li mi na společném prostoru, který spolutvoříme. Dnes jsem například synkovi vysvětloval, co je vztek, co říká, kdy vzniká a jak se rozpouští a kudy je to destrukční nebo zhoubné. A přehled mých slepých uliček, které zažil a které hodlal navštívit. A cíleně jsem ho já mrcha vyděsil: "klidně to zkus, tudy jsem šel, v 57 letech třeba zjistíš, že to byla slepá ulička." To nejjedovatější bylo to "třeba".

I to druhé okno je super metafora, měl jsem ještě tak před měsícem zato, že mám něco přidat ve smyslu se naučit - jenže to naučit je naopak ubrat (obranu před svým vývojem) a spíš otevřít okno, aby vývoj mohl doproběhnout. Vše ostatní se podle toho pak srovná.

Jsem naštěstí už v přízemí, fázi hrůzy sklepního okna zevnitř mám naštěstí delší dobu za sebou, je to nyní přízemí čtyř stěn, ještě to není rozkvetlá louka.

dan162 » Buddha/2 geniální: "Pocity jsou takové patníky, které ti ukazují jestli jsi v souladu nebo ne (nemá smysl kopat do patníku když jdeš blbě ). Když to ignoruješ, pak se snadno dostaneš na "pustý vrchol"."

Ok, když jsme cíle z definice zahodili, a vnitřní hodnoty očistili od zvnitřnělých (vnucených, naučených v ochraně, zvenku přišlých s cílem) je tvá definice super. Autenticita pro mne znamená reakci a plynutí. Není to tah ani tlak. Ani cíl, ani strnutí. Možná mohu volit směr nebo mohu volit své okolí, kterému se nechám vystavit. A zdá se mi, že je těžké to v sobě tak nastavit.

dan162 » Buddha/2 Autenticita ve smyslu shody vnitřku s vnějškem souhlas. Mám tam holt odlišnost, ten vnitřek že není daný rozhodnutím (= cíl), už jsem zkusil, vrchol dosažen - a ptal se: co dělám na tom pustém vrcholu?

Koukám se na to i astrologicky ve smyslu shody s rodným horoskopem, když vezmu jen Slunce a přeženu to, tak Váha ať váhá a myslí a Rak se patlá s dětičkama. Ne že má plnit cíle stanovené hlavou nebo stanovené zvenku, ty mohou být umělé. Někdo může mít cíl, třeba mít jednou deset skleněnek a celoživotně se za tím žene a když si má vybrat, zda dá přednost potřebám těla nebo další skleněnce, volí pak skleněnku. Mít cíl není špatně si myslím, ale ne jako číslo jedna. A není to ani respektování jen svých pocitů, protože pocity nejsou to jediné, co nás tvoří (a nadto máme často v sobě naučené vzorce, role atd.). Autenticita dle mne nemá strategii ani cíl jako prioritu a není spřažena jen s jedním naším principem.

Je to pro mne vyvážení autonomie našich částí a centrálního řízení v míře jak to kdo má v sobě uspořádané. Například někdo astrologicky žádné řízení mít nemůže, protože jeho Slunce je osamělé. Milion možností.

dan162 » Buddha/2 Hipísacký styl se ti nelíbí? Ona každá naše část dělá pro nás samotné, v rámci svých možností, dovedností, deformací - není to nepřítel. Někdy nešika, jindy génius. Samozřejmě, tříleté dítě skotačivého tatínka neudrží, ale jistá míra chaosu nevadí. Když všechny budu mít na krátkém řetězu, nezískám toho tolik. Zkusil jsem kontrolovat i pustit, tak srovnávám.

Priorita je jasná - plný a spokojený život, nejde to naroubovat na život výkonový nebo život s cílem. Je to nějaký vyšší stupeň autenticity, podle mne čím víc tím líp. Mám rád autentické lidi.

Ok, díky, vysvětlení rozumím.

dan162 » Buddha/2 Jo, když je na koho navázat, je to lepší než na rodiče, kteří vyrůstali komplet v něčem jiném.

Druhý wow moment - to je asi běžné: posvítíš baterkou doleva, a jsi překvapený. Srovnáš se s tím, posvítíš doprava a zas. Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní. Super je, že vůbec mohu posvítit, a že se s tím nepojí tuna emoční zátěže k neunesení, kdy je nutné léta titrovat.

Slovy odčerpávat energii podle mne z opozice Pluta k Měsíci úplně nejde. Ty prožitky jsou skutečné, a jak jsem psal obvykle tajené. Ostatně o nich nemluvíš, jako by nebyly. Představuju si to něco jako voda prosakující do lodě, lze ji odčerpávat, lze plout, ale přitékat bude pořád, nohy ve vodě trvale. Ta varianta nedat palivo se mi líbí víc (snížení přetlaku řešením emočních vzorců), jen škrcení paliva podle mne naráží po vyřešení emočních vzorců v dané oblasti na umrtvení kusu sebe. Proto hledám jinou cestu.

Cepovat řidiče tanku jde, funguje, když bude uvnitř vše na disciplíně a kázni, nemůžeš ale pak jít do (vnitřní) demokracie nebo autenticity. Tu bych rád posiloval. Myslím si, a nedělám zatím, že každá část má žít jaká je, i s případnou nedělní jízdou tanku parádou po rynku.

dan162 » Buddha/2 Reakce na události, jaké kdo si postaví, bývají si myslím nevědomé. Když pozorujeme vlastní chování, lze zpětně odhalit, jaké reakce to byly a jsou, zajímavá beletrie. A interpretace se dalším poznáním může změnit - dnes jsem změnil zrovna pochopení jednoho pochopení, wow moment podruhé na stejné situaci. Ale málokdy to člověk ví v dané chvíli, kdy tu reakci tvoří, nota bene jako dítě. Nemusíš nutně vědět, jak se sebou zacházíš.

Cynismus a humor místo trpět - nebo k tomu přidat - jako kanál úniku ve smyslu kontrastu a odvedení nesnesitelné energie? Takový Měsíc v Rybách, spojený s Neptunem a Plutem je extra citlivý radar, jen navenek toho moc bohužel nepronikne, druhého tak nelze pohladit, ubrat, korigovat. Měsíc ví, bezpečně ví, ale musí se s tím srovnat, žít tu bolest, často ne svou. Nebývá to moc vidět a tihle lidé to co prožívají obvykle tají a nikdo o tom neví.

Ad tank - ono to dělo může mířit klidně dovnitř sebe, u lidí na bílé straně to bývá velmi pravděpodobné, u Měsíce v Rybách tuplem. Plus sklon to vydržet.

Strategie nedat mu naftu je si myslím super, co se týká vzorců, to je inspirativní. Když Měsíc jančí, protože prožívaná situace mu připomíná trauma, tak vyčištění toho traumatu tu nadenergii odebere, pak je pohoda. Co ale pak? Měsíc držet úplně bez energie, bez života zas nedává šťávu do života.

dan162 » Buddha/2 Ale jo, odpovím na cokoliv, jen je má mluva příliš abstraktní. Ok, řeknu. Přítomnost Pluta dává jemnému emočnímu Měsíci důraz, hloubku, porozumění a sílu, jde o trvale spojený tandem. Opozicí neharmonicky, tj. tluče se to, nesladitelné. Když někde vznikne problém, tak se hned projeví na druhé straně aspektu, většinou je to vidět na Měsíci, emoce přinejlepším se bouří, ale spíš tíží tebe nebo druhé. Proto příměra k potenciálnímu tanku, skrytému v garáži. Tisíce příhod struny rozezní, nevyleze vždy akord. Pluto nelze zavřít do skříně, na to je příliš silné. Zajímalo mne, jakým způsobem se k téhle vlastnosti stavíš, protože je vidět z klidových reakcí, že proběhla nějaká kultivace, pokusy o snížení energie, hledání náhradního prostoru, sledování co lze vylepšit - podle mne jsi toho musel zkusit hodně a když tě poslouchám, tak mám úctu k výsledku, tedy dokud tanky nevyjedou. Pro inspiraci jsem si něco chtěl poslechnout, potěšilo by mne to a třeba inspirovalo.

dan162 » Lupi No ono to souvisí s tím, že z nějakého důvodu, který zkoumám a pozoruju, nezavnímám včas, tak musím až korigovat, což je o něco později, než by to bylo normální a hladké. Nejspíš přerušený vývoj rozvodem rodičů ve dvou letech, ale to je jen vnější popis.

Modré okénko vybarveno :-))

P.S. jsem odpovedny za prostor, ktery vytvarim, vcetne emocniho (ne uz za to jak si to kdo vezme).

dan162 » Buddha/2 Jak neber ohled na tvou opozici, ta mne zrovna zajímala :-)) Pěkně jsem se naladil na poslouchání, usadil se do křesla, nahodil možnosti, načinčal prostor...

No zdála se ti pochopitelné téma sebekázně, tak jsem ho rozvinul. Přizpůsobuju se. Řekl bych, že ženský by mohly vyprávět, ale často o tom ani nemluví. Když chceš udržet dotyk, kontakt, pocit společného proudu s někým, kdo o něm nemá páru například a bydlí na stejné adrese.

Globální strategie je pohled z mojí pozice, s domněním, že mám volbu. A zatím mapuju.

Jo, přemýšlení je jen jedním z našich vyhodnocovacích míst, jen bude u nás příliš snadno po ruce. Když se aktivně zeptám na jiné názory odjinud, tak je často ticho. Nemyšlení mluví různými jazyky, třeba intuice buď kontextově nebo jednorázově a silně, emoce nemusí na objednávku vzniknout, tělo mluví čínštinou, třeba zesílí typ srdečního tepu atd. Myšlení je naproti tomu srozumitelné a má názor i na horečku omladnic.

dan162 » Lupi Utahat Blížence s Merkurem v Blížencích...to si asi dnes vybarvím modré okénko :-D Ne omlouvám se, mělo mi to dojít dřív, malé jemnůstky mi nesecvakly. Počkám na tvé téma.

Jo, když pustím z ohrádky, tak energii přináší. A k tomu přibalí třeba neomalenost, nehledění na signály druhého (že už to není ono nebo že toho je moc). A jak je nadšenej a dostane se do ráže tak silněji. Harmonie mne neděsí, mám sestupný uzel ve Vahách. Spíš nemám šajna, co budeme hrát. Kakofonie 8, a začněme od céčka...

dan162 » Buddha/2 To byly různé možnosti, jak se dá problém řešit, u každého, víc jich mne nenapadlo.

Když vezmu tu co jsi zmínil, sebekázeň, tak ta je v takovém případě nucení sebe do nějaké podoby za nějakým cílem, proto osekání. Ne osekání nepotřebného, ale nechtěného. Bez osekání by to totiž jinak šlo svou přirozenou a nechtěnou cestou. Typicky třeba starý typ manželství "vydržíme spolu". Tam plno lidí najelo na cestu osekat v sobě to, co překáží, co bolí, co skoro nedílně k člověku patří, ale hlavně aby nevznikaly domácí konflikty. Mladší generace to použily jen než to setřásly. Ano, je to svým způsobem lobotomie případně autocenzura. Rozhodně opak třeba k autenticitě.

A ano, chtěl jsem to přizpůsobit, aby ti to bylo jasnější, mířeno k tvé opozici Pluto-Měsíc, to nebývá mazlíček, kterého lze nechat volně běhat.

Není jednoduché to u mne pochopit, když já to taky nechápal :-D Ale že až příliš přemýšlím, je dost vidět, ne? To je náhradní mechanizmus za ten přirozený.

Proto jsem vypsal různé přístupy k sobě, jak se můžeme sami k sobě chovat, že budou obecně jasnější.

dan162 » Buddha/2 Nechci jít hlouběji, než ti je milo, korekce vítaná. Dortík byl mimo záměrně, aby se dalo lehčeji mluvit o obtížném tématu na bezbolestném příkladu.

Ne, nechci přesvědčit, to vůbec, máš svou moudrost získanou delšími lety praxe a ta mne zajímá, no. Dotýkám se tématu tak, aby byl pro tebe uchopitelný a chci se inspirovat.

Podstata je třeba v tom, když něco říkají emoce, nějaká je naučenost/zvyk, něco jsou emoční vzorce a něco rozum. Vzorce pokud možno vyčistit, aby byla svoboda volby, tam mi to je ještě jasné. Pak už je to o dvou přirozenostech - zkusit rozptýlit mraky rozumem, například slovem za cenu růstu vnitřní energie, dát do výkladní skříně moudré slovo a tak, a nebo vypustit Krakena, aby byl čistý stůl a nehromadil se vnitřní přetlak. Jemné váhy kvalitu volby samozřejmě zlepšují, nicméně nemusí být vždy dostupné tlačítko "storno" a někdy to bude ne úplně chtěné "Azore trhej". Tahle volba nemusí nutně být záležitostí vůle, volba spíš je jen v možnosti pokusu jít na to rozumem, než jako volba "tanky nástup". Lze mít kolem sebe odčerpávač přebytečné energie alias speciálního člověka, který takovou energii vítá. A když půjdeme cestou autenticity, tak ta nevolí, ale nastává, padni komu padni. Sebekázeň má zase nudný a pevný jízdní řád, tedy po osekání kusu sebe. Tam mířím, mohou být určité části vývojem jaksi v karanténě, dlouhodobě. U mne to je vědomá půlka mne, není mi jasné, co s ní, když jsem si sebe zmapoval. Není nijak zlá, spíš syrová, ale v té karanténě je z nějakého důvodu.

Když budeš mít myšlenku super, jinak přespolní běh je vždy po ruce, kdo uteče vyhraje.

dan162 » Buddha/2 Nenecháš se tlačit, to je fajn. A jak to uděláš, že jsem tak smělý a zvědavý? Nabídnou ti dortík, ty se ovšem zapřeš, že ne, tak přisunou tlačnou soupravu, aby tě do toho natlačili, praporek se zvedá...a ty instalaci na padrť zboříš jemnými slovy, třeba "Ne, já mám své zásady, dortíky nikdy dopoledne!" ? Nebo se ti to echt nelíbí, necítíš se dobře, napětí ti roste, tak dáš na svůj pocit a hned vyjedeš s tankem, aby nedošlo k nějakému nedorozumění? Nebo naopak při křížovém výslechu budeš říkat, že žádný tank nemáš a náboje v kapse tuplem ne, jen jsou moc těžké a dortíky miluješ? Nebo si nevzpomínáš dobře, ale sám netušíš, jestli tvé tanky už vyjely, je to jejich boj, ale že žádný strach, to dělají máááálokdy?

Míváme v sobě, tedy někteří, určité stránky, které za syrova, s autenticitou, přináší komplikace, buď tím, že jsou zřídka venčené, nebo že neznají míru, nemají dovednosti, je v nich přetlak od vzorců... V albu úspěchů se pásy tanku úplně nevyjímají, tam je nemám, ale ehm, stranu 34 a 35 někdo nevím proč slepil...

Jsem to já, tak mohu říct "tank k noze!", taky si člověk může vzpomenout, že před sto lety byl přeborníkem v přespolním běhu do školní jídelny, nicméně ti sladkojedi jsou tak otravní...